Samotná Tofana má dva vrcholy, první d´Mezzo je známý spíe mezi lyaři, druhý di Rozes je zase naím hřitěm. Nad údolím z Cortiny do sedla Falzarego se vypíná jiní stěna s několika výraznými pilíři s velkým mnoství cest vech typů a obtíností. Podělil bych se o dojmy ze dvou cest. Bella Ciao 8- na třetí pilíř a Sognando L´Aurora 9- na druhý pilíř.
Obě cesty jsou odjitěny nýty, stylem, e nýty neulehčují přelez, odlezy i v těkých místech jsou několikametrové a friendy se rozhodně hodí. Kvalita skály, zejména v první polovině stěny, je velmi sluná, v druhé polovině stěny je třeba zvýit opatrnost.
Lezení s tou, kterou milujete :-) cestou Bella Ciao 8-, 820 m lezení, 17 délek. Z cesty jsme měli docela respekt, dlouhá, orientačně náročná stěna, den před námi v ní jetě někdo po setmění bloudil s čelovkami. Chystáme pečlivě, co dáme do batohu na cestu, aby v něm bylo ve, co potřebujeme, a ve pro případ, co kdyby. Marcelka jako vdy před takovým výstupem patně spí a je nervózní, a do chvíle, ne si sáhne na první chyt. Potom se v ní probudí její horolezecké já, které smae i drobný silový rozdíl mezi námi, a po devíti hodinách plni emocí jsme na vrcholu. Cesta je fyzicky a psychicky poměrně náročná, zvlátě v horních partiích stěny je skála lámavá. Cesta několikrát křiuje klasický výstup Alvera-Pompanin, ve kterém bylo několik dvojek, které se na tandech hojně sdruovali, take občasný ulomený stup nebo chyt el přímo mezi ně. Ale na vrcholu jsme byli vichni v poho a bez "ztráty kytičky".
Lezení s mladým a odolným :-) cestou Sognando L´Aurora 9-, 600 m, 16 délek. S Chlupem je radost lézt, nevadí mu batoh, při jitění je trpělivý a přesný, rád fotí, moc nejí, co je potřeba, to vyleze. Cesta začíná 5 délkami v plotnách, aby v dalích dvou třetinách stěny la do převislých partií stěny. Lezení je silově vytrvalostní, take obtínost 9- je potřeba umět. Odměnou je krásné atletické lezení s nýty, kterých je méně ne akorát a občas je potřeba se po nich dobře dívat. Jedno sezení v 10. délce mne sice zamrzelo, ale nezkazilo velkolepý dojem z cesty.
Důleité informace k cestám jsou v níe uvedených odkazech. Výhodou obou cest je krátký nástup. Autem vyjedeme a k Refugio Dibona do výky 2.000 m a odtud je na nástup cca 45 min. Pokud přijedete pozdě večer, dá se tu i přespat, a nebudete sami. Po vylezení cesty sestupujeme zřetelným chodníčkem s muíky, a poté se dáme vlevo a po vzduném prvoválečném chodníku sejdeme k chatě Guissani. Pasá po prvoválečném chodníku je docela drsná a rozhodně vojákům, kteří tu trávili spousty měsíců v létě i v zimě, nebylo co závidět. Na chatě Guissani si dáte něco na íeň a za hoďku seběhnete k autu.
Abych nebyl tak faktograficky nudný, nejen lezecké záitky dělají z lezení nejlepí sport na světě. Sprchování po lezení na parkoviti můe mít různé podoby. Zatímco my chlapi, pokud není v blízkosti potok, si hrajeme na yosemitské krysy, co se moc nemyjí, tak lezkyně si mytí neodpustí. Tak si jedna francouzská lezkyně postavila speciální stan ve tvaru hruky, do něj zavěsila sprchu z auta, a vytvořila si tak sprchovací kout, za který by se nemuseli stydět ani v blízkém hotelu. Druhý den nato přily dvě holky z feráty, také vytáhly sprchu, odhodily komplet svrky a s bujarým smíchem smyly vechen pot a prach z Tofany, ovem bez sprchovacího koutu. Z diskrétnosti národnost neuvádím. Prostě na Tofaně je toho spoustu k vidění a k zaití.
Take Vám přeji pěkné lezení a záitky :-)
https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/bella-ciao-tofana-di-rozes/
https://www.planetmountain.com/en/routes/sognando-aurora-tofana-di-rozes.html
Tofana
Expozice
Lezení fakt krásný
No nýt to není
Ze stěny
Vrcholovka
Mladý a odolný
Ó hory
Sestup po prvoválečných chodníčcích