Dalí z Via ferrat v okolí Arca - prý nejtěí ferrata v Alpách.
Via ferrata Rino Pisetta
Původně velmi těká horolezecká cesta V. stupně obtínosti byla v roce 1982 osazena pouze napjatými ocelovými lany, bez pouití jakýchkoliv umělých prostředků, jako jsou kramle, kolíky, umělé stupy. Rino Pisetta se táhne jihovýchodní stěnou Cima Garzolet take počáteční zděení po shlédnutí jiních ploten vrcholu vás můe nechat klidnými. Ale i tak je vlastně celá 570m zajitěná část vedená větinou kolmou stěnou, ve které střídáte těké a velmi těké partie bez stupů se vzdunými vývihy či traverzy na přírodních římsách. Ovem, zub času a atraktivnost lezení vlastně nejtěí ferraty v Alpách zahlodal i zde, co se projevuje uklouzanými, ba přímo vyletěnými chyty a stupy italského vápence. Máte-li vak kvalitní vibramovou podráku, budete se jim jen smát.
Pohled na jiní-východní stěnu
Rino Pisetta patří mezi sportovní zajitěné cesty, kterou navtěvují pouze fyzicky zdatní a závratím naprosto imunní jedinci s dostatkem zkueností. Právě proto je tato cesta výzvou i pro zkuené horolezce. Nutno podotknout, ze v jedné pasái se prochází úzkou těrbinou ve skále a 120kg lezec by zde asi neprolezl.
Nástup na 570m dlouhou ferratu
Start: Městečko Sarche (250m.n.m.), pokud přijídíte směrem od Rivy, zaparkujte u autoservisu po levé straně. U sousedního obchůdku se zahradními potřebami ji uvidíte ceduli s ferratou. Trasa: Vlastně není potřeba ani mapa, vrchol vidíte nad sebou a jde se pořád po červených značkách do kopce. Monost zabloudit je mizivá. Rozcestí pod kopcem je jetě jedno, doprava vás navádí na ferratu, doleva podél skály do vesničky Ranzo. Pod úpatím skály vás ji bude vítat začátek zajitěné cesty a hezky začerstva rovnou kolmo nahoru. Cesta je udrovaná, nesetkáte se s ádnými rezavými lany či roztřepenými konci. Nicméně pouití koených rukavic je velice vhodné. Cíl: Cima Garzolet (Dain Picol) 967m.n.m. Z vrcholu je nádherný výhled do údolí řeky Sarca s jezerem Lago di Toblino a jeho ostrůvkem a při dobré viditelnosti vidíte v dáli i skalní hrad v Arcu. Jste takřka kilometr nad pevninou v kolmé skále! Obtínost: Ferrata je hodnocena podle Klettersteigatlasu jako velmi těká a extrémně těká, velmi náročná na fyzickou sílu s moností pádu kamení. Během lezení je moné spatřit úniková lana pro slanění,ale zřejmě to jsou jen pozůstatky z lezení před stavbou ferraty, protoe jsou dost roztřepená a letitá. Sestup: Vyzkouel jsem dvě monosti sestupu. První byla stejnou trasou zas dolu, ale to opravdu nedoporučuji, pokud nechcete mít ruce sedřené z lan. Druhá trasa je pohodlnějí, zadní částí kopce po ukazatelích směr vesnička Ranzo. 0,5km před ní odbočíte doleva a po pár krocích se dostanete ke kapličce u kteté uhnete opět doleva, směr městečko Sarche či Rino Pisetta (nástup). Touto cestou vlastně jdete pořád z kopce 1,5h a přijdete opět a k autoservisu.
Občerstvení: Sámoka v Sarche, nebo hospoda v Ranzu. Čas: Trasa i se sestupem nám trvala necelé 4h. Poznámka: Přilba a ferratový set je naprosto nutný. Doporučuje se lézt bez batohu, ale bez vody je to opravdu náročné. Rozhodně tomu nejsilnějímu z týmu nebudou 2l vody v batohu překákou a nahoře vás čeká dýchánek s lavičkou.
Ten první snimek je sice jeste feratozni, ale na tom druhym to uz vypada jako solidni lezeni. Jestli je to takto tech vice nez 500 m, tak to je asi dost intenzivní lezecky zazitek.
Zdravím a pozdravuji!
Ferratku jsem la a vůbec si nemyslím, e bych byla fyzicky zdatná a zkuený horolezec nejsem u vůbec. Závratě mi dělají občas problémy. Ale vylézt tuhle stěnku nebyl problém ani bez dvou litrů vody. Faktem je, e jsem vyměkla a la ji v lezečkách, ale můj spolulezec Láďa lezl celou dobu v "pantoflích" a taky přeil bez úhony. Jo a měli jsme na sobě jenom sedáky s odsedkou.
Tím se nechci nějak vytahovat nebo sniovat náročnost Ferraty, jenom nechci odradit nelezce nebo lezce-začátečníky. Ferratka je to fakt pěkná a výhled je SUPR.
Tím, e jsi la jen s odsedávačkou, bych se moc nechlubil, nicméně tato ferrata opravdu není zdaleka nejtěí v Alpách. Jsou skutečně jiní kandidáti. Hoj.
Pro lezce-zacatecniky by bylo vhodne podotknout, ze po pripadnem delsim padu do odsedky na sedaku dojde pravdepodobne k nevratnym destruktivnim zmenam na: 1/ karabine na odsedce, 2/ odsedce, 3/ na ferratistovi - zhruba v tomto poradi.
... a minimalne dve snury s dvema karabinama, protoze kdyz prechazis kolik, na kterem je ocelove lano a mas jen jednu a spadnes, tak si pekne zalitas, protoze nejsi v tu chvili jisteny vubec nicim.
Naproti tomu turista na klettersteigu je na tom výrazně hůře!
Délka lana je v jeho případě délka smyčky s karabinou, kterou se přicvaknul na ocelové lano. Délka této smyčky je cca 1 m. Je-li rozestup ukotvení ocelového lana okolo zmíněných 4 m, bude turista padat 5 m (4 m je délka ocelového lana mezi kotveními, a k tomu je nutno přičíst 1 m dlouhou smyčku). Tedy a po odletění těchto 5 m se karabiny na smyčkách zarazí o dolní kotvení ocelového lana. Jaký je pádový faktor takovéhoto pádu? Délka pádu 5 m děleno 1 m délky smyčky, 5 / 1 = 5. Pádový faktor 5 !!! S přihlédnutím k výe uvedené tabulce lze odhadem říci, e na turistu v momentě dopadnutí bude působit síla okolo 2500 daN (to odpovídá asi 2,5 tunám). Myslet si, e takový pád neskončí zraněním, je naivní.
Ok, tak tedy citace z Klettersteigatlasu: "...Tato sportovni zajisena cesta patri k nejtezsim Via ferratam vubec.Klade velke naroky na fyzickou silu a pochopitelne take na odolnost vuci zavratim..." a jsem z obliga. Dobra, nejtezsi v Alpach neni, cesta do pudnich prostor po zebriku a po 10ti pivech je asi tezsi .-)
Vis Zuzko, loni jsem tu ferratu sel poprve a sestup jsem sel po stejne trase, cili zase ferratou po lanech dolu. Byl to dost dobrej zazitek, bez rukavic. V baglu jsem mel 4kg i s kamerou a v trekovych botach se lezlo tak tak. Letos trochu vic nalehko, kameru vystridal fotak, a jde-li se to v tom pravem italskem parnu, vodu na vrcholu urcite uvitas. Treba jsi rosnicka a vubec se nepotis. Kazdopadne pochop, kdybych napsal, ze ferrata je lehounka, zadnyho horolezce to neprilaka .-)) si totiz ferraty nechavaji na stari .-))
HOROLEZECTVÍ a VHT
Via ferraty - zajitěné cesty
Konzumační přednáka pro vechny horolezce a předevím vysokohorské turisty o bezpečnosti a pravidlech pohybu po zajitěných cestách (via ferrata, Klettersteig).
Základní teorie, nutné vybavení, praktické ukázky technik jitění a správného postupu, základní bezpečnostní zásady, krizové situace.
Přednáku formou diskuse povedou Kodl a Zyký, instruktoři ČHS a členové USK Horolezeckého oddílu Plzeň a HO Karla Němce, hosté divadla SAD.
Bar v divadle otevřen po celou dobu akce.
Divadelní vstup 40,- Kč
Středa 21. května 19:00 Divadlo Dialog (Klatovská tř. 7)
Opet jedna "via feratova casovana bomba", ktera ma vic stesti nez rozumu... PS. Nac pouzivat sedak a odsedku, mozno vazat primo na plochou smycu kolem krku...
Feratka je to opravdu pěkná. li jsme ji letos v dubnu a moc se nám líbila. Jenom jsme pouili mení zlepení.Protoe ji nikdo z nás předtím neel a li jsme ji s kamarádem, který se bál, tak jsme vystartovali ve dvě v noci. Nahoře tak v půl čtvrtý a dole asi v pět.Ty pohledy, kdy sedí na hraně a kouká dolů na míhajícíse čelovky pod tebou a pod nima rozsvícené Sarche, fakt stojí zato. No romantika jako .... .Co se týče vody tak určitě ssebou, aspoň já jo, protoe jsme si ji samozřejmě z lenosti nevzali a ta ízeň(nejen z nedostatku vody, protoe kdy člověka napadnou takhle blbý nápady,e jo?), no co ti budu povídat.
Jinak bych rád veděl kde jsou ty skutečně těký feraty, kdy tahle je psaná v průvodci jako jedna z nejtěích?
Díky za tipy.
Donedávna se tato obtínost stanovovala slovně jako například Snadné, Středně obtíné, Extrémně obtíné a únavné apod. V posledních letech se ustálila klasifikace pěti písmen a ta se vesměs dodruje. Nejnií stupeň v této klasifikaci představuje písmeno velké A, které je počátkem obtíí. Klettersteig s označením obtínosti A není technicky obtíný, je pouze třeba kalkulovat se zvětenou expozicí, tudí s monostmi například závratí. Dalí písmena B a C znamenají stupňování obtíí a tím i celé náročnosti výstupu. Klettersteig označený písmenem C je moné povaovat za obtíný, cesty s označením D a E jsou ji vánými a extrémními počiny. Cest s označením D-E či E ji není mnoho. Jen pro představu: Seewand Klettersteig v blízkosti Hallstattského jezera má obtínost D-E je je jeden z nejtěích na světě. Dalí takový je v blízkosti rakouského Insbrucku ve stěně Martinswand. Zde se jedná o úsek vůbec nejtěí zajitěné vertikály jaká byla vybudována. Celkově nejtěí Ferrata se jmenuje Constantini a je v italských Dolomitech.
Tolik alespoň 3 tipy.
Jedna D-E taky vede v Jiních stěnách Dachsteinu (nevede na vrchol ale končí se u chatičky AV). Etě těí je nová krátká ferátka u Rudolfshute na skály přímo za přehradou - místama hodně převislý, s báglem celkem záhul.
Nemyslis St. Johan?? i Kdyz co je to nejtezsi ferrata?? A ma vubec smysl se o tomhle dohadovat? na znacky pripravit a start.... "horolezci" kde zijete.... Je mi z toho tak trochu smutno.... lezeni s odsedackou bez vody, hadka o nejtezsi ferratu, kam se podel horolezecky duch???
To sis trochu zapřeháněl, ne? Jaká hádka?? prostě se debatuje o těkejch feratách. Já sem byl jenom na tědlech dvou, take ádnej odborník nejsem. Jména neznám, ale ta na Dachsteinu je stará tak tři roky a její popis sem pak viděl v Lidé a hory, take Petr Jandík bude určitě vědět (Výchozím bodem je Sudwandhute, nástup stejný jako pod jiní stěnu Hoher Dachsteinu, jen kratí). Na Rudolfce je to jenom takovej feratovej kvak, ale za to i s jízdou po drátě nad vodopádem :-)
Teda Jirko, nevím jsetli se nějak neplete. Prolistoval jsem vechny Lidi i s Horama od prvního čísla, ale nic takového jsem nenael. V prvním čísle vloni je popsaná velmi teká ferrata na Großer Priel v Totes Gebirge, která vede od Prielschutzhausu. Ta je relativně nová a obsahuje i převislé ebříky. Jmenuje se Bert-Rinesch-Klettersteig. Nemyslel jsi tuhle? Není to ale na Dachstein.
to D/E u bude docela hodně.
http://www.bergsteigen.at/ kletterstg/steierm/derjohann/derjohann.htm
mimochodem kamarádi turisti v jakémsi pominutí smyslů touhle feraticí sestupovali (aby si to zkrátili a uetrili za lanovku) a to pro zpestření jetě v bouřce. oči měli jak tenisáky
Evidentně myslel Der Johann. Jde se k ní od parkovitě u lanovky, přes Südwandhütte do amfiteátru, kde začíná Pichl. Více vpravo je nástup do feráty, nejtěích je prvních asi 10 m v převisu - prostě se visí na laně a pomáhá si kolíky. Dál u je vechno o hodně lehčí, řekl bych i ne D. Je to ale dost hnusná trasa - tolik natlučeného eleza do skály aby člověk pohledal. (PS, asi to nečetl v LH, ale HD :-)
Take to nechapu, jako zadnou hadku, naopak. Hodne zajimave vysvetleni o obtiznosti ferat, coz jsem teda nevedel a myslim, ze se mi to muze hodit, a nejen me.
Via ferrata Gianni Costantini - Cima Moiazza Sud, 2878 m (skupina Moiazza).Vyska steny Cresta delle Masenade kterou vede trasa je 900m.Klicove misto 10m stena je asi 6 UIAA.Je samozrejme zajistene ocel. lanem a je to sikmy traverz.Literartura:Alpy Kompass - Pruvodce po zazjistenych cestach DOLOMITY-JIH.Foto klicoveho mista je na str.6 Kapitolu 'Navazovani a jisteni' doporucuju nahradit odkazem http://www.malypruvodce.cz/i_turist/vht96.htm na clanek od Chrousta zde jiz zminovany. Tato kapitola je ponekud 'zastarala'.Chatar na Rifugio Bruto Carestiato(asi samotny Bruto) umi jenom italsky.Stav z r.1997.Kdyz pri dotazu na pocasi klepe na hodinky a rika 'Rapido,rapido' da se odpoledne cekat zmena pocasi k horsimu.Za mizernyho pocasi bych do teto ferraty urcite nechodil.Jinak je to krasny zazitek asi tak na 10 hod.Rozhledy uno fantastiko.Stoupani taky.Dole jsou pekny plotny.Doporucuju poradne prohlidnout mapu a nakres protoze jinak je snadne vrchol Cima Moiazza minout.Odbocka byla takrka neznacena a je to slepa cesta.Tam,vrchol a zpet a pokracuje se dal k Andelske lavce.V pulce ferraty (nikoliv ve stene Masenade !!) se da utect na SV k Bivacco Grisetti.V sestupu se da vyuzit Bivacco Moiazza (Ghedini) 2601 m.Muze se vsak stat ze je obsazeny.Italove jsou dost romanticky.Byla to urcite jedna z nejhezcich ferrat kterou jsem sel.
nebyl by jetě nějaký typ na podobnou ferratu v této oblasti, včera jsem se vrátil z Moiazzy, ale to klíčové místo museli buď přejistit nebo jsme ho nutně minuly,co zřejmě vzhledem k vedení cesty snad ani neni moný, přestoe jsme nesli 12kg nikde díky počasí nebyl ani nejmení problém, jestli nic těího neni o čem dost pochybuju, tak by snad ty ferraty byly jako spí pochoďáky,ne? Co zkusit lezení v horách, se ví pokorou. Něco na začátek co si lezl po feratách?
Ona je těká kvůli podmínkám. Je daleko, vysoko a fyzicky náročná. Také dost exponovaná a v divokých scenériích. Nejde o jednotlivé kroky. Ty zdolá kadý zdatnějí turista.
Před týdnem jsme se vrátili z Arca a jelikoz uz jsme po 10 dnech nechteli lezt dali jsme si naprosto neomylne tuto ferratu na zaver:-) dost narocne, ale staci sedak a odsedka. Skoda jen, ze jsme na vrcholu zatmeli. Doporucuju vsem kdo to nezna, je to supr zazitek.
Stačí sedák a odsedka? Pokud do toho nespadne tak určitě. Vlastně sedák ani odsedku nepotřebuje, stačí nepadat. Jde mi jenom o to, aby si KADEJ kdo chodí feraty se sedákem a odsedkou uvědomoval, e v případě pádu vpodstatě neni jitěnej!
Podesáté. Prostě se při pádu do odsedky stoprocentně něco utrhne. Kdy to nebude karabina, odsedka nebo sedák, budou to na tuty důleitý roury v tvym těle !!!!!!! Bez prdele.
No schválně sem to řek trochu tvrdě aby si kadej uvědomil, e pád s tak velkym pádovym faktorem (viz. příkladný výpočet výe) bude s největí pravděpodobností fatální. ádnej prvek týdle náhraky jitění na to neni dimenzovanej.
No, tak nějak tady vysvítá, e značná část diskutujících nemá nejmení představu o tom, co je to ten pádovej faktor, rázové síly a jiné blboviny. Prostě neovládají základní horolezeckou fyziku, eano :-)))
Výe je doporučen zajímavý článeček na stránkách HO SAKAL. Konec konců právě na těchto stránkách, kde se metodice věnují opravdu velmi dobře a podrobně (díky Tome), bude princip rázového zatíení i PF jistě vysvětlen. Jinak také kdysi byl na stránkách Malého průvodce velmi dobrý článek Vladimíra Chrousta Procházky na toté téma (jen ho teď nějak nemůu najít).
Vem, kteří radostně běhají po feratách jen v sedáku s odsedávkou (bez vloené lanové brzdy kteréhokoliv typu) vřele doporučuju si alespoň zkusit přečíst v některé z těch mnoha knih o lezení takové ty nudné kapitoly co se furt zabývají nějakými těmi výpočty. Pak si toti mohou vzít tutičku a papírek, a dojít ke straidelným věcem. Tedy k odhadu, jaké síly mohou na feratách na jistící řetězec působit. Zkrátím to: Strané! Takové, na které není dimenzována ádná karabina, ádný lano a u vůbec ne člověk. Já si to dlouho nedovedl v reálu představit (a nechtělo se mi uvěřit e síla působící v takovém pádu můe být srovnatelná s nárazem rozjetého auta). Bohuel jsem se jednou nachomejtnul k takový blbý záchrance, kdy lo o to, dostat do bezpečí nemálo histerickou partnerku člověka, který po podobném pádu (kde kupudivu vydrel celý jistící řetězec), prostě zavřel oko bez viditelné příčiny. Později pitva odhalila nějaké to masivní vnitřní krvácení, nebo jak tomu říkaj. A taky sedákem roztrenou pánev. Prostě v jistícím řetězci kupodivu vydrelo vechno, jen jeho poslední článek (lezec) nikoliv. Jednalo se evidentě o náhodu, podle mého přesvědčení musí nejdřív prdnout karabina.
Hurá, nael jsem to!!!
Výe uvedený článek od Chrousta je zde:
http://www.malypruvodce.cz/i_turist/vht96.htm
Z uvedeného vyplývá, e jen blbec můe vlézt na feratu "jitěnej" jen odsedávkou natvrdo uvázanou do sedáku (a to je jetě ta lepí varianta, ten uzel bude sice sniovat pevnost lana; tedy bude-li se jednat o skutečné lano a ne kus repky, ale také bude při pádu tento tlumit svým utahováním)
Diky za perfektni odkaz.Doporucuju precist vsem kteri se chystaji na Via Ferraty.Mel jsem ferratovy obdobi kdy jsem absolvoval vsechny vyznamejsi ferraty v Dolomitech.Ne vzdy jsem dodrzoval vsechna zasadni pravidla bezpecnosti.Po nekolika malo prihodach jsem zcela zmenil pristup.Helma,brzda,2karabiny atd.Myslim ze obzvlaste dlouhy Ferraty jako Cimma Moiazza nebo Civetta nauci cloveka v horach dost uzitecnych veci.Pocasi,orientace,vcas vycouvat,rychle postupovat atd.Hodilo se mi to kdyz jsem zacal lizt delsi steny v horach.Az budu jednou ukrutne starej tak se k Ferratam zase pokorne vratim:-)Good climb
No, osobně povauju ten odkaz na stránkách HO SAKAL za lepí (a určitě uitečnějí začátečníkům, u pro podrobné zpracování veho co vlastně potřebují), jen ten Chroustův článeček je takový zhutněnějí a lze u něj spí předpokládat, e jej dočtou i skutečně naprostí ignoranti. Zda se z něj také poučí, je jinou věcí. Po mnohých zkuenostech s Čechy v Alpách jsem do podobnch končin přestal jezdit (alespoň v sezóně) a dávám přednost poklidu ruských hor. Tam aspoň člověk furt nemusí někoho zachraňovat a nebývá při lezení ohroován padajícím matroem od pitomců, co se cpou do cest na který nemaj (to se teda netejká těch ferat, na ty větinou maj, alespoň fyzicky, kdy u u nich absentují alespoň základní vědomosti).
Ahoj, vim, co je to padovy faktor a znam i jeho chovani na feratovych cestach. Rozhodne souhlasim s tim, ze by se mela pouzivat brzda. Muze mi ale nekdo odpovedet na toto:
Jak dlouho se leze po feratach a jak dlouho se pouzivaji feratove brzdy a co bylo v casech, kdy se lezlo po feratach a nebyly brzdy? To pak kazdy pad koncil destrukci karabiny, smycky, sedaku nebo lezce?
Domnivam se totiz, ze pri padu ne pokazde dojde ke scenari s vysokym padovym faktorem (treba 5), protoze a) clovek nespadne vzdycky az pod ukotvenim, spadne spis niz, b) pad nebude volny, ale asi brzdeny pokusem chytit se a narazy o skalu apod.
co bylo dřív? stejně jako v lezení, horí vybavení nebo vůbec ádné. obecně ale vyí "kvalita" návtěvníků hor, nechodil do hor a do skal "kdekdo". chodilo se pouze za ideálního počasí a velmi střízlivě se odhadovaly vlastní schopnosti.
a kdy u teda někdo spadnul tak to skončilo patně.
I kdy nespadne těsně pod dalím ukotvením ale třeba jen dva metry nad posledním, stále je hodnota PF příli vysoká pro vechny komponenty řetězce konče Tvým tělem.
To, co teď napíu, prosím nikdo nezkouejte !!!!! Jednou jsem cvaknul běně odsedku do slaňáku. Pro pohodlnějí pozici jsem, já debil, nadlezl nad slaňák a tím pádem vedla odsedka dolů, někam ke kolenům. Samozřejmě jsem věděl, e nesmím spadnout, ale co tojfl nechtěl, stalo se. A můu Ti říct, e větí jebu jsem nezail. Smyčku i karabinu jsem vyměnil :o)
Závěr?
Toto nebezpečí nehrozí jen na Klettersteigu, nýbr i v běném lezení a ruku na srdce, kolik z vás někdy nadlezlo odsedávačku?
Zkusím odpovědět alespoň na část Tizonem poloených otázek, zejména na to, co tady bylo, kdy nebyly feratové brzdy :-)
Tak tedy, feraty (resp. jakési obdoby moderní elezné cesty soudobého vysokohorského turisty), se v horách vyskytují skutečně relativně dlouho. Vzpomeňme si na vechny ty řetězy či těařské skoby natlučené v turistických cestách a u na obtínějích hřebíncích či přechodech sedel. Jejich masivnějí pouívání mají na svědomí turistické a jiné horské spolky přelomu století (myslím tím minulého, tedy kolem r. 1900). Mnoho alpských lokalit k různým řetězům, ebříkům i jistícím prostředkům přilo díky první světové válce. Alpini na jedné straně, hortí myslivci na druhé, potřebovali pro své operace v Julkách i Dolomitech lepí přístupové cesty, které by napomohly sníení ztrát ve vlastních řadách. Asi to musela být velmi zajímavá doba, projde-li si vak člověk některé z míst kde fronta probíhala ve velehorském prostředí, běhá mu dodnes mráz po zádech. Není tedy náhodou, e více mrtvých měly na svědomí jiní činitelé ne nepřátelská armáda.
Ale k věci: tenkrát se řetězů, ocelových lan a jiných prostředků nepouívalo k jitění, ale k přidrování. Ostatně na mnohých podobně upravených místech tomu tak je dodnes. Obrovskou výhodu, oproti jitění natvrdo do odsedky tento způsob měl v tom, e uivatel takové cesty si byl naprosto a úplně vědom toho, e je nejitěný. A větinu se díky tomuto vědomí zkrátka nepustil. Na obtínějích feratách ji někdy od edesátých let turisté pouívají k jitění alespoň náznaky horolezeckých prostředků (smyce a karabiny). Nutno podotknout, e karabiny ocelové a předimenzované (se známou hasičárnou po těchto cestách běhali předchůdci dneních sebevrahů s tvrdou odsedkou). Na smyčce se uívaly soustavy tzv. tlumících uzlů. A poměrně záhy se začínají prosazovat tzv. pádové absorbéry nejrůznějí konstrukce. Není bez zajímavosti, e absorbéry fungující na obdobném principu jako ty současné, byly na dlouhý čas vytlačeny několika typy absorbérů itých z popruhů. Ty fungovaly tak, e kvalitní plochá smyčka, precizně seitá byla jetě různými způsoby nařasená (jako záclony). Kadé to nařasení bylo sestehováno poměrně přesně vypočítaným počtem stehů, které se při zatíení postupně trhaly a tím náraz tlumily. Tvrdost pádu posléze lo odhadnout podle toho, kolik stehů se vyrvalo. Odpověď na Tizonovu otázku co se pouívalo před feratovými brzdami je tedy jasné. Absorbéry jiné konstrukce. Nai předkové nebyli úplně pitomí a jejich materiál (a lana zejména), měl mnohem horí bezpečnostní parametry ne ten ná. Take o pádovém faktoru přemýleli velmi váně.
Jistou čestnou výjimku tvořili čei v Alpách (resp. jejich dostupných částech, jako např. té části Julek, leících v tehdejí Jugoslávii). Ti po feratách běhali s batohy naloenými na mnohadenní přechod a chovali se k nim jako k řetězům v Tatrách. Tedy je pouívali k přidrování. Kupodivu moc nepadali. Vím o tom své, kamarádi mě takhle jednou vytáhli do Julek a skutečně mě zaskočili. Po řadě výletů do velehor na území tehdejího Sovětského svazu jsem konečně pochopil, e véhááci jsou zvlátní sorta nebezpečných ílenců (kteří o teorii nechtějí nic vědět, aby se přítě nebáli). U jsem podobný výlet s někým podobným nikdy radi neabsolvoval a pokorně se vrátil do lůna horolezecké komunity, která sice jezdí dál a vý, ale ve skutečnosti to dělá zejména ze zbabělosti (alespoň u mě tomu tak bylo; ne jetě jednou vyrazit s véháákama do středních velehor, to radi třikrát váná expedice na Pamír).
Dalí otázka míří na to, zda je vůbec pravděpodobné, e se na feratě vytočí pád se skutečně velikým faktorem. Tak to bývá tak padesát na padesát. K větině pádů toti dojde při přecvakávání. Take buď u je cvaknuto, tedy se jedná prakticky jen o odsednutí, nebo jetě ne, a v tom případě se jedná právě o ten pád, kdy dochází k onomu nepříznivému zatíení celého řetězce, a který mívá za následek ony fatální následky. Navíc k pádu nejčastěji dojde ve skutečně obtíném terénu (např. převislém, kde i relativně lehký batoh vyhazuje z těitě). A právě v těchto místech obvykle ty kramle, na kterých je ferata kotvena bývají nejdál od sebe.
Nelze pochopitelně vyloučit ani pád v lehkém terénu (tedy tam, kde bude brděn Tizonovými slovy: pokusem chytit se a narazy o skalu apod.). V takovém případě se pravděpodobně nic moc nestane. Přesto se vak domnívám, e pravděpodobnost oněch váných pádů je natolik vysoká, e nemít v jistícím řetězci brzdu, je dost pitomá lotynka.
Chtěl bych T. Frankovi poděkovat za rozsáhlou odpověď a pro mě nové informace. To, e se dříve na feratách pouívali ité tlumiče pádů, které se teď stále poívají třeba při práci ve výkách - třeba Petzl Absorbica, jsem nevěděl a skutečně jsem si myslel, e před kovovými provlíkacími brzdami byly jen "tvrdé" odsedky.
Azbestem zaitý a popsaný případ je je rovně v tolikrát zmiňovaném Schubertovi - 2. dílu. A doporučení je stejné - nelézt nad ukotvení odsedky; např. pádový faktor 2 přeila jen 8 nebo dokonce 9mm nůra. I kdy v tomto případě vydrí celý jistící řetězec - sedák, odsedka, karabina, ukotvení, můe dojít k vánému poranění člověka.
Feratovou brzdu se určitě ve strmém a jetě více vertikálním feratovém terénu vyplatí mít. Asi podobně jako zapnuté pásy v autě. A na rozdíl od nich snad ani není monost (Jako je několikaprocentí ance u pásů, e vám za jistých okolností znemoní únik z převráceného auta apod.), e by oivatele ohroovala. Nic s ní nezkazíte a při velkém pádovém faktoru (2 a víc) zabrání obrovským rázovým silám.
Někdy jsem zaslechl, e se dá nouzově pouít při tvorbě ferratového setu slaňovací osma místo brzdy a to tak e větím okem je přidělána k sedáku a lano je do ní dáno přesně obráceně ne u slaňování tudí vzniká podstatně větí tření. Myslím e v nouzovém případě můe toto řeení omezeně nahradit brzdu v setu(zbytek je samozřejmě na prosto regulérní tzn. lano dvě karabiny atd.). Co vy na to?
asi nouzově jo. takový to řeení z prehistorie vejkovejch natěračskejch prací, kdy je krček osmy omotán dvakrát a třikrát (podle tlouky a tuhosti lana) a lano je potřeba do osmy násilím cpát. ale jet s tím dneska na tejdení zájezd na ferraty mi připadá poněkud zpozdilé.
Jo, milá nouzovka. Kupodivu i funkční. Radostně jsem si na ni vzpoměl kdy jsme se po feratě vraceli z výletu (tedy jsme ji pouili jako sestupovku). Asi bych v sobě nenael dost odvahy do toho zkusit skočit, leč mrznoucí mrholení rozhodlo za mě a spadl jsem do toho. Fungovalo to!
Podotýkám ale, e hluboce souhlasím s autorem předchozího příspěvku. Zkusit touto nouzovkou nahradit regulérní brzdu pojedu-li na týden na ferty, bych rovně povaoval za zpozdilost.
No to několikeré omotání osmou se mi ale vůbec nechce líbit. Nebudou se při pádu náhoudou ta lana o sebe otírat/dřít/propalovat? He? To by clovek zabrzdil asi az na zemi, kdyby se mu propálila snura.
dobrej dotaz. ale nebudou. v hms karabině se to lano taky dře o lano, ale obě jsou v pohybu. ne jako spoutění přes smyci.
nebo ta petzlovská brzda (teda původně na metodu V, ale bezproblémově pouitelná i pro metodu Y), tam taky dře lano o lano.
ale opakuju, omotaná osma (nebo roubovací karabina) je funkční nouzovka, a né plnohodnotná náhrada na 14 dní po ferátách.
Určitě těká trasa. Zkuste si ale Seewand (obtínost "E" 850m ). Kdy nás po cestě chytli dvě silné bouřky a liják s proudy vody, tak jsem měl celkem dost (obzvlá jako začátečník). A cesta dolů po sjezdovce v 19,00 hodin večer na kai mokrý, chuovka ! Charlie
Jeslí jsi začátečník, tak to jen potvrzuje!! Ne někam lezu, něco jsi o tom přečtu-zrovna Seewand patří mezi nejtěí a nejnebezpečnějí a časově velice náročný. Kdy něco takového plánuji,musím plánovat i počasí!!! Kdy se zdá nejisté, tak na takovou cestu nenastupovat!!! Obzvlá ve stěně kde jde při bouřce i deti o zivot :-/ Měl jsi asi těstí, tak se z toho pouč kamaráde. Jinak ferrata suprova, ale rozhodně ne pro začátečníky ;-)
10.5.08 jsme s kamarády absolvovali tuto feratu a mohu jen doporučit. Je to velmi pěkná stezka, která Vás naplní úasný pocitem lezením. Nejsem ádný profesionál, a proto jsem z této obtíné feraty uneen, neb jsem nic těího zatím neel. Co doporučuji: rukavice (kluci měli obrovské puchýře), jiné boty ně tvrdé velké pohorky. Set Via Ferrata, ádné náhraky pomocí popruhových smyček atd... trekingové hole nejsou třeba, nástup není tak těký a dlouhý. Tato cesta je u pro zkuené lezce, kteří ji li nějakou ferratu.
Dávám k dispozici odkaz na deník z naí návtěvy ferat v okolí Arca. Jsou tam i nějaké fotky. Jinak Rino Pisetu doporučuju. Měli jsme k ní respekt díky popisu v průvodci, ale není to tak strané.
http://www.sudpany.cz/dolomity_jaro.pdf
Ahoj vem feratolezcum! Lezu ferraty 3roky a mám jich za sebou cca25 a pořád se něco učím ;-) Rino Pisetti obtínost "E" byla před týdnem a musím říci e jsme k ní se enou pristupovali s respektem. Hned začátek je síto-kdo nedá prvních 30metrů, a se raději vrátí (jako 4poláci před námi kolem 25let, kteří si asi chtěli něco dokázat a neměli na to ani fyzicky ani psychicky!) Jinak ferrata opravdu velice pěkná, která nutí lezce trochu přemýlet a to je fakt super! Hodnotím jako zatím ne nejtěí, ale rozhodně nejhezčí! Vzduná a pěkně lezecká a přitom člověk nemusí viset na laně :-) Kdo zná, tak třeba ferratka na Vrchol Loser( Sisi Klettersteig),je moná těí nebo nae poslední ferrata Taxenbach Klettersteig je dle mého názoru určitě více silová a stejně tak vechny 3zmiňované, bych začátečníkům nedoporučoval!;-)
..A kdo chodí jen s odsedkou je prostě blbec!!!
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Dalí z Via ferrat v okolí Arca - prý nejtěí ferrata v Alpách.
1000 Miles Adventure 2024