Druhý zářijový týden jsme s Jirkou imandlem strávili v Ospu společně s dalími kamarády, dětmi, rodiči, praprarodiči... . Počasí bylo přesně v té podobě, která byla ideálně vhodná pro lezení a zároveň nebránila kadodennímu cachtání v moři.
V posledních letech kadaý, kdo vyrazil do Ospu, hned o tom napsal. Díky tomu snad kadý zná názvy cest v extrémní Mija Peči zpaměti. Takových článků u bylo dost a přitom ani jeden z nich, alespoň co já vím, nepopsal skvělou lezeckou hostinu, ke které Osp přímo vybízí. Pravda, kdo bude chtít zasednout ke stolu, bude muset trochu potrénovat, ale na druhou stranu, kdo přijel kvůli Mií peci, netrénovaný být ani nemůe.
U, kdy jsem loni zavítal do Ospu poprvé, hned mě upoutala Velika stena přímo nad vesnicí. Průvodce prozradil, e i v ní vedou cesty. Podle barvy skály se dalo poznat, e jde o silně převislou skálu, která se a v horní třetině mění v edivou kolmou zeď. Na úpatí stěny v místě, kde je stěna nejvyí, je skrytá obrovská jeskyně se zamříovaným vchodem do podzemí. Podzemí je součástí rozsáhlých krasových prostor, které sahají desítky kilometrů do vnitrozemí. Občas se stane, e při rozsáhlých detích se z podzemí začne valit voda, která se potom dál ena velikým korytem dolů do vsi. Při kraji jeskyně byla vybudována vysoká zeď, něco jako hráz. Nevím, zda slouila jako hráz anebo jako ochrana vesničanů, kdy se při tureckých nájezdech do jeskyně schovávali. nicméně dojem z jeskyně je obrovský a depresívní. Z era se nese černá klenba s krápníky a ztrácí se kdesi vysoko nad zakloněnou hlavou. Z mnoha míst kape voda a vytváří neveselou zvukovou kulisu. A z pravého okraje by měly vést dvě nejzajímavějí cesty, Črna burja a Magična goba. Jitění vidět pořádně není a odvahu člověk rychle ztrácí. Jediný, o kom jsem zaslechl, e se pustil do Črne burji, měl být Marcel Toman. Cestu s dvěma úseky za 7c, třemi za 7b a jedním za 6c vylezl OS a údajně byl naden. Jinak nikdo.
Letos jsme s Jirkou uvaovali o pokusu hned od počátku pobytu. Stěna je to první, co člověk vidí po probuzení a poslední, na co myslí před zalehnutím. Poslední den před odjezdem jsme se do ní vydali. Z kempu po pohodlné cestě za patnáct minut pod stěnu. Na místě se kadý po svém vypořádá se svými dojmy. Já se snaím jeskyni nevnímat a Jirka se dobrovolně nabízí k přelezení první délky. Jen aby u byl pryč. Oba tie doufáme, e jitění v cestě bude stejně tak bohaté, jako v jiných částech Ospu a e nás nečeká výlov naich zakrnělých morálových duiček. Nebudu vás napínat. Cestu jsme přelezli za čtyři a půl hodiny včetně drobné nehody se zaseknutým batohem o jeden tand níe, ne jsme se zrovna oba nacházeli. Vylezli jsme ji takto:
1. a 2. délka - 6b+ a 7b - nástup z horního kraje hráze při jejím pravém kraji obloukem zprava doleva, první tand je v koutě u stromku, pak u se nedá zablodit, první Jirka OS, Jarda s batohem na zádech s jedním odsednutím s horním lanem. Závěr: při spojení těchto dvou délek v závěru velmi táhne lano, nevynechávat první tand, batoh na zádech v převisech se nedoporučuje!
3.délka - 6c - z pohodového tandu pohodová, téměř kolmá délka, Jarda OS, Jirka TR.
4.délka - 7b+ - začíná jít do tuhého, lezení hlavně po poličkách, Jirka OS, Jarda TR.
5.délka - 7c - největí dach, krápníky a poličky, Jarda AF s jedním odsednutím, Jirka TR, Jarda po návratu pro zaseklý batoh znovu TR.
6. a 7.délka - 6b a 6b+ - kolmé lezení, změna tempa, Jirka AF, Jarda TR.
Slanění asi 150 metrů vpravo řetězy. Stačí jedno edesátimetrové lano. Lze i sestoupit směrem na Itálii.
Z jitění jsme měli zbytečné obavy. Tolik eleza jsme jetě neviděli a kadý tand byl z bytelného kovového kruhu na dvou řetězech na dvou hácích a kolem arzenál dalích ok a nýtů. Krásné lezení s úasnou expozicí, prostě paráda. Klasifikace nadhodnocena, 7c za 7b, 7b za 7a a podobně. Ovem poslední délka za 6b+ zcela opačně skoro za 7a. Nebo jsme u nemohli. Kempař nám pochválil čas, ale spí byl rád, e nás nemusí zachraňovat. Prý se do stěny občas vydají nějací koumesové, do večera nejsou nahoře a pak se pro ně musí organizovat záchranná výprava. To ale jistě nebude vá případ, a se do stěny vydáte sami, co vám určitě doporučujeme.
Sousední Črna burja bude určitě jetě zajímavějí, hned na nástupu se uhla více doleva a pak u se vinula jen o pár metrů vedle nás. Rovně oplývala spoustou nýtů.
Víme, e jsme nepodnikli ádný obrovský výstup. Hlavně jsme chtěli, aby ostatní neměli z těchto cest zbytečný respekt a v klidu se do nich pustili. Stojí to za to.
Jak Jarda píe, hodně lidí v Ospu u bylo, nebo tam dokonce často jezdí a někdo vytvoří i zdařilou reportá. Ale jiní tam jetě nebyli a neznají názvy cest v extrémní Mija Peči zpaměti. Byli zase jinde a někteří napsali nejen pěknou reportá ale nakreslili i průvodce, nebo alespoň zadali nějaké pěkné cesty do databáze cest na těchto stránkách, pro ty, kteří neznají tamnějí cesty a rádi by se tam vypravili. Prosím proto vechny, kdo jste navtívil nějaku lezecky zajímavou oblast ( a zvlátě pak Osp, Buoux, Massone, Ceredo... ) načrtněte nákres na kus papíru + něco slov k cestám a oblasti, nebo si můete dát i víc práce a pouít program Corel Draw ( nebo jiný vektorový kreslič ) a nákresy mi polete na mail. ( O potovní adresu pite také tam ).
Jako vzor bych chtěl uvést Jirku Siku, který udělal u obrovský kus práce. Nemusíte kreslit tolik průvodců jako on, ale za alespoň jeden z pěkné oblasti, kterou jste navtívili Vám budeme vichni vděční a Vy zase budete rádi za plánek oblasti, který nakreslil někdo jiný. Já myslím, e by to mohlo dobře fungovat.
Pruvodce v el. podobe na ruznych sitech uz davno jsou. Ceredo treba na planetmountain.co, Osp bych taky nasel, Buoux jsem taky videl a Massone by stalo za naskenovani ze stare Montany (jenom kdyby tam nekdo doplnil tu furu novych cest v nejhornejsim sektoru). Kotli zdar.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.