Jen za první pololetí 2004 zahynulo v Tatrách devět Čechů
Koncem minulého měsíce utrpěl smrtelný úraz dalí Čech v horách. Z hlediska dlouhodobějích statistik vlastně nic neobvyklého. Za rok zahyne v různých světových velehorách poměrně hodně českých občanů. Pozoruhodné je místo. Tatry. Jedná se toti letos ji o devátý případ tragického úmrtí ve Vysokých nebo Západních Tatrách. O devět případů za první pololetí. Za stejné období nezaznamenala Bezpečnostní komise ČHS v cizině ádný dalí smrtelný úraz. Pozoruhodná náhoda?
Nezúčastněný pozorovatel by mohl, spolu s autorem komentáře v diskusi pod zpravodajským článkem v internetové verzi jistého slovenského deníku, s nadsázkou prohlásit, e Čei snad teď jezdí do Tater umírat. Černý humor vak není na místě, v Tatrách mnohým z nás letos zahynuli přátelé a blízcí.
Dalí související informace naleznete v předcházejícím článku autora Nebezpečný sport?
Na druhé straně se ovem objevují i seriozně míněné dotazy, zda se opravdu nejedná o něco víc ne o pouhou náhodu. Myslím si, e ačkoli je poněkud děsivá série smrtelných úrazů v této lokalitě dosud velmi čerstvá, zatím nic nenasvědčuje tomu, e by se mělo jednat o nějaký nově započatý dlouhodobý trend.
Smrtelné úrazy Čechů v Tatrách z hlediska statistiky
Pochopitelně, Čei v Tatrách z hlediska statistiky nehodovosti obsazují velmi vysoké místo. Je tomu tak dlouhodobě (snadno sledovatelné to je od rozdělení republiky, do té doby zde nehody měli nerozliovaní občané československého státu). Dokonce bych byl se nebál připustit, e je moné, e českých horolezců zde umírá minimálně stejně, jako slovenských. V absolutních číslech tomu tak pochopitelně nebude, ale v případě horolezectví a v případě Vysokých a Západních Tater tomu tak být můe.
Stálo by asi za úvahu pokusit se získat podrobnějí statistiky nehodovosti Čechů na Slovensku a jejich srovnání s úrazovostí přísluníků jiných národností. Poté by bylo zapotřebí srovnat absolutní čísla vyjadřující návtěvnost v horách. Bohuel nejsou k dispozici statistiky srovnávají počet osob provozujících v těchto oblastech horolezectví, dokonce ani hodnověrné statistiky návtěvnosti podle národnostní příslunosti. Tato čísla bohuel k dispozici nemáme, proto vekerá podobná tvrzení lze odkázat do oblasti spekulací. Podle mého názoru vak toto tvrzení můe platit pro určitou, svým způsobem specifickou, skupinu návtěvníků hor. A zde by bylo nejenom zajímavé, ale i prospěné hledat příčiny.
Jen pro zajímavost. Zpráva Horskej záchrannej sluby SR uvádí, e z celkového počtu zásahů horských záchranářů byli postienými Čei v 358 případech, zatímco Slováci v 908 případech, a občané ČR se tak zařadili na druhé místo se značným předstihem před Poláky (248) a Maďary (131). Přitom tato statistika zahrnuje i případy zásahů na sjezdovkách (kde, podle mě, pravděpodobně a zcela logicky dominovali domácí). A zde právě bychom potřebovali konkrétnějí čísla. Tedy kolik z těchto absolutních počtů zásahů byli horolezci rozdělení podle národnosti atd. Poslední statistiky cestovního ruchu zaměřené na Tatry uvádí, e se Čei do Tater masivně vrací. Týká se to vech turistů a horolezci pravděpodobně nejsou výjimkou. Dokonce bych si troufl odhadnout, e je jich v Tatrách víc, ne horolezců slovenských. Vdy v průběhu posledních desetiletí bylo na horských chatách ubytováno více českých hostů ne jiných národností. Tento odhad se v ádném případě nebude vztahovat na skialpinisty. Vzhledem k dobrým podmínkám pro rozvoj této disciplíny právě na Slovensku se jí zde věnuje nepochybně víc lidí. Jene opět narazíme na nemonost seriózního posouzení čísel. I kdybychom např. spolehlivě věděli, e českých horolezců je v Tatrách víc ne slovenských, či e českých a slovenských skialpinistů je v Tatrách stejně, potřebovali bychom jetě alespoň orientační čísla např. o průměrném počtu hodin strávených při určité disciplíně v horském terénu. Vrame se vak k číslům. Vynecháme-li úrazy (resp. zásahy HZS) na sjezdovkách, kterých je více ne polovina ze vech zásahů, pak nejvíce zásahů připadá na volný lyařský terén (209 zásahů v r. 2003) a na zásahy na značených chodnících (201 zásahů). Na horský chodecký terén a vechny lezecké terény připadá souhrnně jen 141 zásahů. Tato absolutní čísla opět spíe vypovídají o počtu hodin strávených jednotlivými osobami v určitém terénu. Či jetě spíe o oblíbenosti určitých aktivit v horách.
Vrtulník u Zbojandy: na Slovensku, podobně jako např. v alpských zemích bývají zranění obvykle z hor transportováni letecky. Pokud je počasí jen trochu příznivé, samotný transport bývá rychlý a pohodlný.
Příčiny smrtelných úrazů obecně, letoní případy v Tatrách zvlá
Obecně se příčiny smrtelných úrazů stále opakují. Nejčastěji (přiblině v polovině vech případů smrtelných úrazů) se jedná o následky zranění po pádu (z více ne dvou třetin pádu nejitěného, tj. takového, kterému nepředcházela chyba v jitění, vylomení tandu apod.). Druhým, opravdu významným činitelem jsou laviny. Teprve za nimi následují zásahy padajícími kameny, smrt způsobená následky celkového podchlazení, a náhlá srdeční selhání. Dalí moné příčiny úmrtí, jako zásahy bleskem, uduení či utonutí, smrtelné zranění divokými zvířaty apod. jsou v horách spíe okrajová.
Nejčastěji dojde k úmrtí v horách při provozování vysokohorské turistiky (VHT). V případě českých občanů druhé místo zaujímají horolezci, skialpinisté jsou a za nimi. Celoevropské statistiky jsou obdobné, jen s tím rozdílem, e skialpinisté zaujímají druhé místo. Lze předpokládat, e s dalím rozvojem a zvyující se popularitou této, donedávna dosti okrajové horolezecké disciplíny, bude případů váných či dokonce smrtelných úrazů skialpinistů přibývat.
Zkusme se z blízka podívat na oněch letoních devět smrtelných úrazů ve Vysokých a Západních Tatrách. Kromě lokality lze jen obtíně najít společného jmenovatele. Snad jen, e oběti s jednou výjimkou byli ve věku do třiceti let. Oproti údajům z předchozích let je jiné pořadí příčin i disciplín.
Padající lavina: i malá, prachová, lavina můe být příčinou značných potíí. Lavinézním úsekům je lepí se vyhnout. K základním bezpečnostním opatřením v období kdy je zvýená pravděpodobnost výskytu lavin patří nevstupovat do lebů, sledovat s předstihem místa moného pádu a zdaleka se jim vyhýbat. Je-li vyhláen třetí a vyí stupeň lavinového nebezpečí, je nejvhodnějí strávit den v útulné chatě a na hory se dívat z okna.
Z uvedených devíti případů byla nečastějí příčinou lavina (5 případů); pády se objevují na místě druhém (3 případy) a zbývající úmrtí bylo na celkové podchlazení. Z disciplín jsou opět na prvním místě vysokohortí turisté (4 případy), tři případy připadají na skialpinisty a pouze ke dvěma smrtelným úrazům dolo při horolezectví.
Na místě je podotknout, e první pololetí bylo přejícné z hlediska sněhových podmínek (ale bohuel i lavin). Změněný poměr skialpinistů vůči horolezcům lze tedy vysvětlit zejména dobrými podmínkami pro lyařské túry.
Bylo by ovem pěkné, kdybychom mohli říct, e postiení měli jen smůlu. e zkrátka statistika je neúprosná a k jitému počtu smrtelných úrazů v horách kadoročně dojde. Bohuel, za větinu (zahraniční statistiky uvádějí obvykle více ne 80%) úrazů v horolezectví stojí něčí chyba. Úrazů, kterým se zabránit nedalo je poměrně málo. Je tedy zřejmé, e více ne 80% nehod bylo moné zabránit. Neudělat chybu. Je to pochopitelně těké, lidé jsou omylní. Bylo by hezké, kdyby bylo moné vyloučit alespoň chyby z nevědomosti.
Bohuel, je to nutné vztáhnout i na tyto případy. Např. ke vem pěti případům úmrtí, kdy postiení byli streni nebo zasypáni lavinou, dolo v době, kdy byl vyhláen 3. stupeň lavinového nebezpečí. Minimálně ve třech z těchto případů strhla lavina i dalí partnery postiených, kteří vak měli to těstí, e se dokázali sami z lavinitě vyhrabat. Resp. lavina je vzala svým okrajem apod. Tragické bylo, e na případnou lavinu nebyli připraveni. Nebyli vybaveni lavinovými vyhledávači, sondami ani lopatami, i kdy např. u skialpinistů jsou právě tyto bezpečnostní prostředky vude v civilizovaném světě ji povaovány za standard. Z lavinových nehod byly skialpinistické dvě, zahynuli při nich tři lidé. V obou těchto případech je zcela zjevné, e lyaři patně odhadli lavinové nebezpečí v konkrétním místě. A je to o to tragičtějí, e v obou případech byli účastníky túry členové horolezeckého svazu, kteří v rámci této organizace proli řádným kolením zaměřeným na skialpinismus (a tedy i laviny). O míře zavinění nehody samotnými účastníky túry, lze často jen spekulovat. Mnohé chyby, či patná rozhodnutí o dalím postupu, se jako takové jeví a při vědomí následků. Větinou se rovně nejedná o jednu chybu, ale o sled drobných chyb, opomenutí a patných rozhodnutí, které by jednotlivě, samy o sobě pravděpodobně nevedly k ádným následkům, avak ve svém souhrnu nakonec vyústí v tragedii. Právě takovým byl i jediný horolezecký případ z celé této série. Jednalo se o túru čtyř horolezců na Malý Ledový tít, vedenou dvěma instruktory. Zpočátku to byl pomalý postup, přidalo se příli pozdní rozhodnutí o návratu. Následovala ztráta orientace v nepřehledném úseku. Teprve potom dolo k pádu a zranění jednoho z účastníků. A od té chvíle dolo k několika závanějím chybám. Zbývající horolezci jednali ve stresu, který nebývá moudrým rádcem. Výsledkem byli dva mrtví a zbylí dva váně zranění.
Cedule lavínové nebezpečenstvo: podobné skládací cedule má HZS umístěny na přístupových cestách do horského terénu. Takto varovně otevřené signalizují zvýené riziko.
Hodnotit míru zavinění jednotlivých aktérů kadé nehody je velmi těké. Stejně těké, jako hodnotit, která nehoda patří do kategorie nehod jim nelo zabránit. Sem by měly patřit takové případy jako přírodní katastrofy typu zemětřesení či neočekávaných déletrvajících změn počasí (ovem i s těmi by v rozumné míře měl kadý počítat) selhání lezeckého materiálu i kdy byl správně pouit (i kdy je otázkou, nakolik mohlo úrazu zabránit zálohování v jistícím řetězci, lepí výběr materiálu apod.), či např. zřícení celé horolezecké cesty i s lezci, vyvalení pilíře se tandem atd. (zde lze spekulovat, zda by někdo jiný, s větími znalostmi geotechniky nevedl cestu jinak, netandoval jinde či cestu nevzdal a neodslaňoval včas z posledního bezpečného místa).
Lavinitě v Roháčích: tato lavinka vyjela a na značenou cestu, která je zároveň přístupovkou k celoročně provozované chatě. Západní Tatry jsou povaovány za nejlavinéznějí pohoří SR.
Bourání mýtů o malých bezpečných horách
Počet smrtelných úrazů Čechů v Tatrách je zcela nepochybně nepřímo ovlivňován některými mýty. Například mýtem o malých horách. To e jsou Vysoké Tatry nejmení velehory, jetě neznamená, e to vlastně nejsou velehory. Jsou. Ač malé, mají vechny charakteristiky velehor a jetě pár specifik navíc. Jsou známé svými náhlými zvraty počasí, poměrně nízkým počtem dnů s ideálním počasím pro túry (a to v létě i v zimě, zatímco jaro i podzim zde z hlediska povětrnostních podmínek u skutečně nestojí za nic). Zdání blízkosti a dostupnosti civilizace a bezpečného přístřeí zde bývá opravdu klamná. Vysoké Tatry jsou opravdu nebezpečnými horami navzdory tomu, e mnoho jejich návtěvníků má tendenci je podceňovat.
Západní Tatry a Roháče jsou jetě mení ne Tatry Vysoké. Ovem ty věty o počasí zde platí rovně. A v zimním období se k tomu přidává jetě statut nejlavinéznějích hor na Slovensku (a to je u státu, který vlastní cca tisíc lavinových svahů pro srovnání, ČR jich má jen asi třicet, co říct!). Mýtus o tom, e přechod letních i zimních Roháčů je ideálním místem pro rodinný výlet, je doopravdy nebezpečný. Roháče jsou sice malé ale pravděpodobnost, e zde člověk v zimě potká lavinu je výrazně vyí ne ve Vysokých Tatrách, a pravděpodobnost, e v létě půjde dlouhé etapy za detě, bouřky, v kluzkém terénu, na mokrých řetězech, ohroován blesky (a stresem) je tady jistě vyí ne v Krkonoích.
Samolepka HSZ: telefonní číslo uvedené na tomto obrázku je hodné zapamatování. Jedná se o centrální dispečink Horské záchranné sluby SR. Na toto číslo by měla být směřována vechna tísňová volání a ádosti o pomoc z horského terénu na Slovensku.
Tatry, Západní i Vysoké jsou neobyčejně krásné a malebné. Čei jejich kouzlu propadli u dávno. Bez výhledu na inverzi ze které na horizontu vystupují nejvyí vrcholy Nízkých Tater si mnohý z nás nedokáe představit zimu. A zdá se, e jejich kouzlu propadají i dalí generace. V Tatrách se máloco mění (i kdy pro předhůří to neplatí to jde s dobou, zachvacuje jej shon na který jsme zvyklí ze vech horských středisek). Těch pár chat ve vyích polohách ije svým poklidným ivotem, jako by se tu zastavil čas. Do jisté míry zastavil. Nejsou elektrifikované, napojené na internetovou sí, nedisponují denní předpovědí počasí. To by tolik nevadilo. Vlastně by to vůbec nevadilo, kdyby nastupující generace nebyla na výdobytky informačního věku tak zvyklá. V Tatrách se informace nenastrkují před nos. Člověk si je musí pracně zajistit. A nezajistí-li si je, je opravdu moc dobře, ovládá-li základy meteorologie, ví alespoň něco o pochodech ve sněhu a umí odhadnout, kde a za jakých podmínek bude alespoň přijatelně bezpečno. Mnohdy by stačil prostý pohled z okna a úvaha, e nepůjdeme-li ven, svět se nezhroutí. Tatry jsou malé a krásné. A vyadují pokoru.
Dalí aktuální informace naleznete v Aktualitách na stránkách Horosvazu:
Můu jen otázku k tématu, jak volat z mobilního telefonu českého operátora na horskou slubu? Stačí vytočit tohle číslo nebo musí být předvolba jako na volání do Čech? Myslím, e by tahle informace byla upřesňující. Díky.
Tak to teda opravdu nevím. U čísel uloených v mobilu (kde mám i tísňové na HZS, číslo na HZS VT atd.) mám vude předvolby. tedy u českých +240, u slovenských +421. A volám-li ze svého mobilu na mobil na Slovensku, funguje to. Je-li tomu tak i u tísňového volání nevím, otázku poloím :-)
A jetě poznámka:
Dalí aktuální informace (viz text výe) budou na www.horosvaz.cz vyvěeny počátkem přítího týdne. Budou to
1. informace k přivolání pomoci na slovenských horách (včetně dalích telefonů)
2. Předběný rozbor vech devíti letoních případů smrtelných úrazů Čechů v Tatrách
Mělo by fungovat číslo 112 (bez předvolby):
"Na základě rozhodnutí Evropského parlamentu, linka 112 musí platit ve vech státech Evropského společenství.
Tiesňové telefónne číslo pre horské neastia 18 300 funguje na akomkožvek mobilnom telefóne ktorý je v SR aktívny bez predvožby. Taktie aj s pevnej telefónnej siete na území SR.
na vacsine mobilnych telefonov ide vytocit cislo 112 aj bez vlozenej sim karty, pripadne ak namiesto pin kodu zadate 112 a stlacite yes automaticky tocite tiesnove volanie, pokial ste na polsko slovenskej hranici a dovalate sa do polska nepanikarte pokial ste na slovenskej strane, tak automaticky hovor operator prepoji na HZS Slovensko
Zravím, Petře. Děkuju. No, já posílal mejl s dotazem samému náčelníkovi :-) A musím spolupráci ze strany HSZ opravdu pochválit. Nejen v případě tohoto dotazu. Ostatně, jak myslí, e bych bez jejich komentářů dokázal dát dohromady v tak ibeničním termínu po skončení pololetí alespoň předběný rozbor úrazů. Větinou se nejednalo o nae členy, hláení nemáme a zprávy z tisku jsou poněkud zkreslené.
akoze neviem co chcel autor dokazat tym ze stale porovnaval ceske obete z nasimi dost ma to nastvalo teraz to neberte akoze som na ceskych lezcov stahovacni sam z mnohymi leziem
ale minuli rok o niecom svedcil a tento rok je pre vas este tragickejsi bohu zial ako ja poznam cechov v tarach tak mnohi z vas tam vbiehate hura systemom ...kdyz uz sme tady...
OK, nemusí být k Čechům vztahovačný jen bych rád věděl, co předvedli v loňském roce. Pokud je mi známo, loni se po dlouhé době počet českých občanů, kteří utrpěli smrtelný úraz na horách v SR výrazněji sníil. Dokonce se Slovensko, jako místo úmrtí na horách, posunulo ze standardního prvního na třetí (za Rakousko a Rusko) místo.
A kdy u su u toho číslení; pokud je mi známo, jen ve Vysokých Tatrách zahynulo za posledních padesát ročně v průměru asi 16 návtěvníků (jo, Čei asi vedou, jen to dřív byli občané stejného státu, take to nikdo nedělil) take a na to koukám z jakékoli strany, rok 2004 jetě pořád nikterak nevybočuje. Jen tam umírá víc (7) Čechů, ne jiných národností. Z dalích národností tam, pokud je mi známo, zahynul letos jeden člověk. Zato vak BK dosud neeviduje ádný smrtelný úraz jinde v zahraničí (resp. pár případů v ČR).
Já opravdu nevím, jestli to něco znamená. Právě roto zde uvádím určitá čísle, abych se to pokusil uvést do jistého celkového obrazu. Spí si myslím, e to vlastně nic nového neznamená, ale právě avízovaným předběným rozborem smrtelných úrazů, i textem o bezpečnosti právě na horách v SR se snaíme, alespoň v mezích moností, předejít případným dalím problémům.
Kdo z vás lozil v Tatrách, tak ví, e ve stěně potká tak 70% čechů, 20% slováků a 10% poláků. U jenom z toho důvodu těch čehůnů tam musí zahučet zákonitě víc.
Dali důleitý faktor je ten: "Kdy u su tady, tak musím aspoň něco vylézt. Přece nepojedu dom kvůli tomu e je 3 lavinovka a e sněí..."
A v neposlední řadě faktor "Turista z Českého ráje" - trajdá si po horách v lehkých teniskách/sandálkách v usákových gatích a s tričkem. V ruce igelitku s rohlíkem a igelitovou plátěnkou. Ten si koleduje...
Neviem ako autor článku, ale ja som bola v zime často v Tatrách, tých Čechov tam a tak veža nebolo (v porovnaní so Slovákmi). Argument o ubytovaní na chatách je závádzajúci, ja to mám do Smokovca asi hodinu mimo pičky, je veža žudí, ktorí bývajú oveža bliie...
Ahoj Danka, já tam byl letos v zimě celkem jen 14 dnů. Byl jsem na chatě... Z vlastního pozorování proto hovořím výhradně o horolezcích. U vůbec bych si neodváil srovnávat se skialpinisty či vyskohorskými turisty. Těch tam, podle mého, nepodloeného názoru, bude utčitě víc.
Vcelku obsáhlá a poměrně smutná statistika. Do Tater jedu za týden po dlouhých 7 letech co jsem jezdil spíe do Dolomit atd....Pokud pozoruji dění u nás v oddíle, který jezdí do Tater několikrát za rok, je to občas opravdu tak trochu hurá systém ( často poměrně zastaralé vybavení- mačky + cepín. Bez GPS, lavinové sondy, pípáku atd... )Dost je to podceňováno - troku je to chybou starích členů a instruktorů, kteří razí teorii, e lezli desetiletí ve flanelové koili, bez mobilů, sond....atd..take na co ty moderní krámy jako goratex, rámovky, GPS, pípák atd....
Ten kdo leze bez moderních vymoeností je povaován za hrdinu místo za blbce. Na druhou stranu by nebyl od věci větí tlak ze strany metodiků, propagátorů a koneckonců i výrobců vybavení do velehor. Nad zdravým rozumem občas převládne ekonomický tlak. Chudák studentík etří na Tatry....zaplatí za vlak, chatu atd...a pak je hnusně. Co s tím....stálo mě to 5000, tak vylezu alespoň něco...přeci nepřijedu domů po týdnu, e jsem se válel na chatě a nevylezl nic.....Tak hurá na kopec - a bohuel to né vdy dobře dopadne. Dalím faktem je to, e ádný nováček který proel naim oddílem nejede napoprvé do Dolomit, či Rakouských Alp - ač to můe být třeba pro mne či jihočechy blí. Kadý jede na horokolu či na vlastní pěst do Tater ( levné sluby, levná doprava, syndrom z minulosti ). Samozřejmě nevím kolik smráků či úrázů připadá na nováčky, ale částečně to můe vysvětlit to, proč v jiných evropských velehorách čei nepadají či nekončí pod lavinou. Z mého okolí byl skoro kadý v zimních tatrách, ale nikdo v zimě na Marmoládě, Triglavu, Grosglockneru, Dachsteinu. Monte Perdidu atd....kde konec konců v zimě větinou chaty ani nefungují ....
Dřív se nedostatek moderních cajků, jako je GPS, kompenzoval třeba tím, e na výkonnostní třídu a cvičitele jsi musel umět zpaměti celej hřeben vysokých Tater - vechna sedla a vrcholy, plesa a doliny. Dstatně se to i hodilo, kdy se na chvilku roztrhla mlha, hned jsi viděl, e sestupuje po blbým hřebeni :-)
Pokud se úrazů nás Čechů týká, tak máme nezanedbatelný podíl i v Rakousku - ostatně ten Glockner byl vloni dějitěm dvou smráků (Ajdam a spol- lavina) - moná jsi zapomněl. Vím, e v Alpenvereinu máme na počet členů velmi vysokou úrazovost, moná nejvyí v Evropě. Take to nebudou jen ty Tatry.
Promiň, e Tě opravuju, případ o kterém píe, se neodehrál loni. Bylo to 16. prosince 2002. Tím ovem nechci říct, e by loni těch průvihů v Rakousku bylo málo...
No jen tady chvíli nejsem, u zase průser. Čei se na Slovensku opět vyznamenali.
Napřed dva ve Vysokých Tatrách, co se jim sekne lano, protoe slaňovali jinam ne chtěli. A hned, práce pro HZS. Pak zas jeden v Západních Tatrách co se pro něj musí nahoru a na jsem stačil přejet z Rakouska na slovensko, tak jetě jeden, co ho slovenská HZS zachraňuje protoe spadl z hradu. No, natěstí vichni ijou.
A aby toho nebylo málo, co jsem se skrýval ve Slovenském krasu, letí do Tater pro českého turistu vrtulník LZS ATE. A českou turistku najdou mrtvou na jakémsi kopci v Chorvatsku a jetě někdo spadne do Velké Ameriky. Mimochodem, nevíte někdo o tom posledním případu trochu víc? V novinách jednou psali, e to byl horolezec (nojo, načerno udělanejch pár cest tam je), podruhé e se el koupat a slaňoval (?), potřetí e to byl trampík a spadnul ze sváný (?).
Vítám Tě v domovině. Je fakt, e to tu bez Tebe lo bídně.:) Ale jak jsem koukal na HS Tatry, tak čechům jiné národy konkurují více neli zdatně. Z čeho ovem radost mít nedokáu:(( Owem web HS se mi zdá čím dál lepí.
Ve Vysokých Tatrách se zranil český horolezec
VYSOKÉ TATRY - Český horolezec z Prahy utrpěl v sobotu odpoledne středně těká zranění ve Vysokých Tatrách. Jak sdělil mluvčí Letecké záchranné sluby Pavol Svetoň, padesátiletý mu si při pádu zlomil patní a klíční kost a byl vrtulníkem přepraven do nemocnice v Popradu.
Podle mluvčího horolezec "vypadl" z Velické stěny ve Velické dolině. Na neastnou událost upozornili horskou slubu jeho dva kolegové. Poté byla okamitě kontaktována letecká záchranná sluba, která vyslal na místo vrtulník. Za pomoci jeřábu pak členové záchranářského týmu dostali zraněného ze stěny a dopravili do nemocnice.
Četí turisté a horolezci patří spolu s Poláky k nejčastějím obětem slovenských hor. Jen od začátku letoního roku v nich zemřelo 15 lidí, z nich devět pocházelo z ČR.
Autor: ČTK.
Český turista zahynul v tyrolských Alpách
INNSBRUCK (Rakousko) - Tělo 65letého českého turisty z Mostu bylo v sobotu večer nalezeno v tyrolských Alpách v Rakousku. Mu, který v uplynulých dnech podnikal bez doprovodu horské túry v oblasti Zillertal, se podle policie s největí pravděpodobností zřítil z horského úbočí.
Batoh neastníka nael jiný turista a odevzdal jej na místní četnické stanici. Protoe nález nasvědčoval tomu, e dolo k nehodě, byl zorganizován pátrací let, při něm bylo ve výce 2570 metrů nad mořem objeveno ji jen muovo mrtvé tělo.
Autor: ČTK.
O 19:50 hod. bolo dispečingu oblastného strediska HZS vo Vysokých Tatrách oznámené, e v Krčmárovom žabe vo Velickej doline uviazli traja 25 roční českí horolezci (M.K., P.K, J.J.) a iadajú o pomoc. Následne na to bola zorganizovaná skupina záchranárov HZS VT v súčinnosti s DZ THS a o 20:30 hod. odili k postihnutým.
O 23:05 hod. prili na miesto a začali s vyprosovaním neastníkov, ktorí u druhý deň blúdili po Gerlachovskom títe a hžadali zostupovú cestu.
Pokud jsme na tom se statistikou v Alpenferajnu tak patně, nabízím úvahu (moná zcela milnou), e u nás si členství pořizují převáně lidi, které nikdo dalí nepojistí nebo s problémy, zatím co u nich jde o docela levnou průkazku na slevy na chatách a má jí tam (podle mých částečně zkueností a trochu představ) i dost chodičů, kteří procentuálně nejsou k úazům tak náchylní.
A u úrazů v Tatrách bych počkal na slíbený rozbor. Pokud jde o laviny, u se o nich napsalo opravdu hodně.
Úplně na závěr - rád opakuji stále dokola - úroveň akceptovaného rizika (akceptujeme kadý den a nejen v horách) je podle mě otázkou kadé jednotlivce. Jen tak pro představu - v paralelní realitě se Hubr zabil po vylomení chytu při free solo přelezu Velké Čimy a tudí ho má kde kdo za vola. Rozdíl od této reality s hrdinskými fotografiemi není v ničem jiném, ne kvalitě kamene. Jen tak pro zamylení.
Tak to nevím jak s tou GPS zarábá, nebo nějaká starí technika?
Mě GPS funguje v tatranských dolinách dobře, označit si chatu, třeba Zbojničku, a pak v mlze a vichru přímo trefit na chatu? není problém, GPS v pohodě.
Jestli nějaké výtky, tak:
- ve velké stěně, třeba Malý Kemarák, tak to u na signál docela čekám, a pak to i pochopitelně hází nepřesné údaje
- odolnost chladu, v zimě ve větru musím mít pod bundou, vdycky na krátko vyndat, kouknout na údaje, a up spátky pod bundu
Prostě celkově na 98% spokojenost!
Souhlasím. U nás je nějak zakořeněno, e mezistupeň mezi skalkami a horami jsou Tatry. Ty jsou vak mnohem náročnějí ne lecjaké alpské skupiny či stěny. Dalím lákadlem je cenová dostupnost a blízkost od východní části republiky.
Myslím, e kdyby existovala statistika vech úrazů na vech místech světa, kde by byla zahrnuta i zkuenost zraněných, nemuseli bychom se ničemu divit...
No, jak si tady ty komentáře čtu, musím konstatovat, e na větině z nich je kus pravdy. Je to tak. V Tatrách se asi víc riskuje. Je to tak, vichni mají zakořeněné, e Tatry jsou mezistupněm mezi skalkami a horami (to ovem platilo v dobách, kdy jsme měli Alpy uzavřené a za hory jsme povaovali Kavkaz a Pamír). Prostě tady hraje roli ten mýtus malých hor, co jsou přece bezpečné. Osobně mám pocit, e Tatry nejsou nijak zvlá nebezpečné. Jen e je kdekdo podceňuje.
Voni ty česící tam sice jsou, ale místo lezení hulákají na chatách a lezou tedy spíe v barech. Domácí myslím lezou opravdu po horách a mají skutečně něco vylezené. Bude to tedy spíe v tom, e česící to nějak moc neumí, teda nemají opravdu potřebné zkuenosti.
Rajda Copatá
Myslím si, e úmrtnost Čechov je preto taká vysoká, e Tatry sú pre nich ďalej a keď u sú tam a brali si preto dovolenku, tak predsa to risknú a mono to počasie nebude také zlé, mono ten lavínozny stupeň nebude ete taký zlý, veď načo sa vraca a načo ma nejaké sondy a vyhžadávače, keď ich pouijeme len pár krát do roka?!Tak riskujte a zvyujte statistiky!!!
Jednalo se prakticky o skialpy, ne o horolezce (s výjimkou Máci a spol.). Byl jsem hore v období větiny případů. Větinou byla 3 a 3+. lo o to nebýt za blbce tím, e se nic nedá. Risk si málokdo připoutí. Čili závěr, smráky v lavinách byly 100% způsobeny nezkueností s pohybem v lavinézním terénu - postiení si nepřipoutěli nějaký průser (neztotonili se s podmínkami, ale s vlastní iluzí neohroeného pohybu v čerstvém jiskřivém sněhu, nic je nevarovalo, byla to pohodaaaáááá). Máca a spol. byla klasická tragédie způsobená zvratem počasí a nezvládnutím stresu sestupu ve zhorující se sračce. Prostě je to nepustilo vechny. Česká arogance byla oslavena spoustou mrtvých. Slováci mají větí cit a větí úctu k horám, současně jsou podstatně lepí horolezci ne skalkaři z polabí či povltaví.
Sebevědomí nestačí, pokora a úcta není dnení hodnota mnoha mladých čehůňůůůů. Vem přeji úctu k horám, k lidem v nich, mezi sebou důvěru a vzájemnou podporu a uznání rozdílu ve výkonu. Respekt ke kamzíkům, skutečným domovským obyvatelům dolin, vánost a přátelství chatárom i horskej a obdiv lezeckým skutečným pánům Tater od Pala Jackoviče a po ji neijící legendy. Hore zdar a i vem v nebi nad horou. Vichni tam sedí u vařiče a s úsměvem si povídají.....
Karpet
Rozhodně nejsem hrdina a nikde krom Tater jsem nebyl. Moc toho nevím a zapomínám (byl jsem 35 hodin pod lavinou a odnesl to mozek - nebyl kyslík), ale jedno vím jistě, e .....
karpetekarpete
Promiň Pavle Urbánku, e jsem Tě al tak zle. Těím se, e se potkáme v hore. Pozná mne podle toho, e mám velkou bouli na hlavě a na ní koberec. Buďme kamarádi nikolivěk ve při. U mi taky jde na edesát zatímcotobězřejmětakasidvacetlet. No nic, jetě jednou promiň, mrzí mne Tvůj dopalpodpalaodpal gudbaj bajbajobajo jo jo j...
karpetekdědkoed
PS nener to tak váně a vzpoměň si někdy: "Kadý má svůj problém".
Za 3 se toho dá s dostatem znalostí plno, stupeň "3+" neexistuje, nejvíc nehod je za stupně 2.
"Sebevědomí nestačí, pokora a úcta není dnení hodnota mnoha mladých čehůňůůůů." Tak já jsem "mladým čehůň", a nevím, proč má potřebu mě uráet, o tom, jakou má pokoru před horami, nemůe zhola nic vědět.
Takovéhle mudrlandství nad nehodami, zkuení Slováci vs. arogantní Čei, mi přijde dost nechutné. Podobně jedovaté kecy o "oslavě arogance" by se daly napsat i o smrti mnoha tatranských legend. V rozdílu Čei versus Slováci to opravdu není.
Omlouvám se Ti mladíku, ale myslel jsem, e názor na rozdíl v cz a sk přístupu k lezení v Tatrách byl mottem úvodní části diskuse. Já si myslím, e ten rozdíl tu je a i ty mi to potvrzuje svým vytočením se. Já jsem brousil tatranské chodníčky ji před 30ti lety a teď je situace taková, e zkuenost je nahrazována sebevědomím, chybějící informace ctiádostí a pokora k horám arogancí směřovanou ke vem kolem. Nenech se, prosím, mnou vytočit, ale nech se spíe vyprovokovat k přemýlení o ostatních a k souznění s proměnlivým chováním těch velmi ivých hor.
Hore zdar
karpetek
Byl jsem líný napsat 3 a vzestupná tendence, 3+ se ukázalo jako problém, který jsi nepřijal. I´m very sorry. Vidí teď sám, e nic neoidí a vem se nikdy nezavděčí. Uívej se hor a při 3+ si dávej pozor tam, kde je 2. Nenech se překvapit jako já. Leel jsem 34 hodin pod lavinou bez kyslíku a odumřel mi skoro celý mozek. To je idůvod, proč jsem se dal na psaní na lezci. Ale váně. Jsem přesvědčen, e platí jen jedna pravda: "Kadý má svůj problém".
Drím Ti palce a hore zdar a neber to ve tak váně...karpetekarpete
Cau. Myslím, e tři hlavní příčiny nehodovosti jsou peníze (vybavení), peníze (cesta) a peníze (bydlení), velká vzdálenost/malá dostupnost (oproti slovákům) a malá vzdálenost/velká dostupnost (oproti alpám) a nezkuenost (kde jinde získat (nejen!!) první zkuenosti z velkých hor). A samozřejmě vechno se vím...
W
Pravděpodobné příčiny této neveselé statistiky:
Domnívám se e od veho trochu. Řekl bych, e kadý z ji zmíněných argumentů bude mít svůj podíl, jen kadý jinak velký.
To, e nás Čechů leze v Tatrách více ne Slováků se zdá i mně a z toho plynoucí poměr naich a Slovenských obětí je vcelku logický. Tento subjektivní dojem by se dal, i kdy pracně, prověřit statisticky z počtu ubytovaných na horských chatách (Přece jen vichni sloventí horolezci nebydlí hodinu jízdy autem od Tater jako Danka a i ta někde na noc sloí hlavu.).
Argument, který říká, e nejrizikovějí skupinou jsou svobodní a bezdětní borci do 30-ti let bude mít asi také svou váhu. Soudě dle sebe, tak dokud jsem neměl děti a enu na mateřské, tak jsem byl ochoten jít do rizika a na hranu ostří, zato dnes si také rád zalezu v Tatrách, ale riziko se snaím sníit na minimum.
Svůj díl bude mít podle mne také dědictví minulosti. Za dob ji stokrát prokletého pana Skandery se kromě tunelování v ČHS prakticky nic nedělo. Za Roba Teplého se jen přelapovalo na místě no a současná metodická komise se sice snaí, ale pracuje teprve něco přes rok a ne se dostaví nějaké výsledky, tak to bude jetě nějaký čas trvat (Dokolení vech instruktorů, nějaký čas také zabere ne si získají respekt a členská základna zjistí, e jim mají co sdělit ). Dostupnost metodický materiálů je vcelku komplikovaná, ono je sice něco na internetu k máni, Schubrtovy knihy jsou bezesporu také přínosné, ale podle mne chybí ucelené dílo jako byly Základy horolezectví od Procházky v době, kdy jsem začínal já (Samozřejmě dílo z pohledu dneních poznatků.). Jsem tomto ohledu zvědav, s čím se vytasí MK ČHS?
To, e dnes lze získat horolezecký průkaz opravňující ke vstupu do terénu mimo turistický chodník jen zaplacením členského příspěvku a dotyčný nemusí být ani členem horolezeckého oddílu, kde by jej někdo naučil něco víc ne jen jak se navázat na sedák a jistit pomocí osmy má podle mne také svůj vliv. I kdy uznávám, e nejlépe získané znalosti jsou ty, které si člověk osvojí protoe chce a ne protoe musí.
V neposlední řadě bych viděl problém také v dostupnosti některého materiálu.
Kvalitní sedák sice pořídíte za pětistovku, ale na funkční lavinovou lopatu se sondou si musíte nachystat dva a půl litru a to si myslím, e výrobní náklady pro obé budou zhruba stejné. No a takový pípák třebas jen analogový pod est litrů nejde. Přitom se nejedná o nic jiného ne o trochu jednoduché elektroniky a trochy plastu. A tady se kadý studentík rozhoduje co si koupí dříve, jestli mačky, které bude v zimě celý den potřebovat a nebo pípák, který mu sice můe zachránit ivot, ale který zrovna nemusí vůbec pouít?! Také dokud nebudou mít vichni instruktoři toto vybavení, tak nebudou schopni přesvědčovat ostatní o uitečnosti těchto věcí a to včetně sondy a lopaty.( Samotným pípakem sice určíte přiblinou polohu zasypaného, ale bez sondy a lopaty ho do patnácti minut s cepínem a holýma rukama nevykopete!
No a dostupnost aktuálních informací o předpovědi počasí a lavinové situaci je na horských chatách alostná. V dnení době bezdrátového připojení na internet nechápu proč nejsou schopni chataři, zvlátě pak na Popradském, Slezáku a na Brnčálce, kde mají pevné linky, zřídit malou nástěnku, kde by kadý večer vytiskli aktuální předpověď na dalí den včetně akutního stupně lavinového nebezpečí?
Re: Pravděpodobné příčiny této neveselé statistiky:
10:39:53 13.07.2004
Právě jsem se odtud (z Tater) vrátil. Jetě bych si moná dovolil doplnit:
Je tu tlak na mladé borce velkých lezných schopností, ale malých zkueností. Dokud nezaijí (a přeijí!) pořádný zvrat počasí, tak si neumí představit o co jde. Ty hory vypadají za sluníčka tak nevinně. A lézt nějaké pětky je pod úroveň ambiciozního lezce i kdy bude v Tatrách poprvé. Jak by to vypadalo?!! A tak hurá do Hokejky, Weberovky...a podobných závaných cest. Co na tom, e můe pret. Slyeli a četli přeci o tom, e jsou tam tandy a tak přeci v nejhorím klidně slaní. Jene z takové cesty můe být vodopád pěkným fofrem.
Také né kadý, kdo umí lézt osmy se umí s jistotou pohybovat po dvojkovém hřebínku. A v euforii nad výkonem si při návratu v "choďáku" přestatne dávat pozor.
Samozřejmě, kdy je smůla, tak je smůla. Ale občas si jí pěkně nadbíháme.
Re: Pravděpodobné příčiny této neveselé statistiky:
12:30:05 13.07.2004
...i kdy zrovna tentokrát jsem tam ádné sprintery směrem k průseru neviděl. Mám pocit, e magorů je spí míň, neli bylo v předchozích letech. Divné. Přitom malérů přibývá. Třeba se andělé strání u unavili a odnese to nakonec někdo příčetnej. (?)
Prave ze bych si tu prvni hnusnou, necekanou zmenu pocasi rad vybral v Tatrach a ne rovnou v alpach, kde to byva vys a dal (do bezpeci) (domu, do Prahy, do podoli, do lekarny, do pr...e to je tu zima ((-: ) jenze zkusenosti potrebuju a prece pro ne nepojedu ... ... Jenom doufam, ze ke me budou hory privetive a ze me nechaj cerpat zkusenosti co mozna nejdele. Hory zdar ((-:
W
//apropo. ted jsem si vzpomnel... zkusenosti zkusenosti... na Popradskym jsem potkal skupinku s instruktorem - typek na tom ocividne nestal poprve ...ale co je to platny kdyz mel sebou 15 lidi? ten posledni byl 200 metru daleko, co se muzou v takovyhle skupine naucit? takovej kurz je tak maximalne pro teoreticky znalosti (ne ze by nebyly dulezity) ale jak cist snih a kterej svah/zlab si vybrat se v takovyhle skupine asi nikdo nenauci. Mohli byste mi poradid jak nejlepe zacit se Skialpy? kdyz mam tu smulu ze se nemuzu chytit nikoho zkuseneho z meho okoli.
Vybrat si na začátek lezení ve velehorách Tatry a nikoliv Alpy je určitě uválivé. Je to tak. Z Baraních rohů (třeba) se ustupuje určitě podstatně snáz, neli třeba z pilíře Mont Blancu. Ale i z těch Baranů to můe být dál, neli je zdrávo. Ty to minimálně tuí, ale najdou se borci, kteří tomu nevěří. Já u i leccos zail, ale stejně se musím přemlouvat. Lezu lehký věci a v časným odpoledni jsem na chatě. V batohu furt překáí nějaká čelovka, utíkací smyčky, teplý oblečení... Ono je to potřeba větinou opravdu jen jednou za čas. Ovm potom je to potřeba opravdu dost zásadně.
Skialpy? Hmm, o tom vím jen to, e se to dělá na lyích:)) Ale při současné popularitě určitě instruktočři budou. Jen jetě nalézt toho dobrého...
Pane Pu Ty furt jenom píe kraviny a myslí , e ví vechno.Jene jsi chytrák co leze akorát dvojky a pak poučuje. Utekla ti doba a touhle psací lezco mánií to u asi nedoene. Nevím kolik ti je, ale znám edesátníky co lezou saský devítky a těch si váím!Do stěny chodím bez těch tvých kravin a třeba to taky někdy nedopadne úplně nej, ale alespoň skoro vdy něco vylezu.A ty co tlučou skoby ve trojkách tam pak ve svých goráčích bivakujou! No.
Pane Pu Ty furt jenom píe kraviny a myslí , e ví vechno.Jene jsi chytrák co leze akorát dvojky a pak poučuje. Utekla ti doba a touhle psací lezco mánií to u asi nedoene. Nevím kolik ti je, ale znám edesátníky co lezou saský devítky a těch si váím!Do stěny chodím bez těch tvých kravin a třeba to taky někdy nedopadne úplně nej, ale alespoň skoro vdy něco vylezu.A ty co tlučou skoby ve trojkách tam pak ve svých goráčích bivakujou! No.
Pane Pu Ty furt jenom píe kraviny a myslí , e ví vechno.Jene jsi chytrák co leze akorát dvojky a pak poučuje. Utekla ti doba a touhle psací lezco mánií to u asi nedoene. Nevím kolik ti je, ale znám edesátníky co lezou saský devítky a těch si váím!Do stěny chodím bez těch tvých kravin a třeba to taky někdy nedopadne úplně nej, ale alespoň skoro vdy něco vylezu.A ty co tlučou skoby ve trojkách tam pak ve svých goráčích bivakujou! No.
Pane Lezec! Blahopřeji k lezné formě a přeji aby Ti (Vám) dlouh vydrela. Případně abys(te) byl spmířen se svojí leznou a inteligenční nedostatečností tak, jako i já jsem. Doba mi utekla, ale já jí honit nebudu.
Té blahopřeji k výstiné charakteristice mé osoby, kterýto výkon svědčí o nebývalé empatii, hraničí s jasnozřivostí! V neposlední řadě pak děkuji za pobavení! Hoj Lezče!!! V úctě j.
Ahoj! V podstatě má pravdu i pan Lawoodge.Promiň za výpady, asi jsem zrovna neměl náladu.Byl to samozřejmě vtip, tentokráte vak dost blbej.Co se týče toho lezení v Tatrách, tak zachovám svou cestu/bez batohu bos,nenatlouk si nos/, resp. plátěnku 20gr. beru do pertexky sebou. Ahóóój.
OK. O toho jsou diskuse. (Já to dole psal, kdy tam jetě Tvá reakce nebyla). Mimochodem. Mé začátky v Tatrách byli takové, e jsem vystoupil z vlaku a sám s vybavením Boty, svetr, bunda jsem si to mastil kam mne nohy po hřebínkách a stěnkách nesly.(zpětně jsem zjistil, e to bývaly i čtyřky). Nějakým omylem jsem tuhle svojí stupidní pitomost přeil a vybavení podstatně rozířil.:)). Také jsem několikrát lezl opravdu bos, nebo to mé rozjitřené pubertální mysli přilo jako to pravé "souznění s přírodou"! No, pako...
Hore zdar!!!
Tak mě asi doba neutekla, protoe na rozdíl od Honzy jsem pro maglajs :-) (písek nelezu), ale stojím za tím, e nouzové vybavení - lékárna, prchačka, čelovka, fólie a nějaký kus hůř promokavého hadru jetě nikoho nezabily a pokud, tak v podstatně méně případech, ne někoho zachránily. Take jsem spí pro tu Honzovu cestu.
No, po pravdě řečeno, já se právě do té zodpovědnosti musím dost nutit. V těch Tatrách lezeme větinu cest tak dvě, maximálně tři hodiny i s kocháním se okolím (hákovačky nelezu a sedmičku bych asi ani nevylezl)a tak to někdy, zejména u cest, které u hodně doře znám, troku oidím. Zváit co si vzít a co nechat doma je samozřejmě otázka, kterou si kadý musí zodpovědět nakonec sám. Tahat na krátkou III.(třeba Kozí kópka) s borhákama na tandech pytel skob, bivakovací vak a spacák je nejspí nesmysl. Na druhé straně, nastoupit do Kemaráku v tričku a s deseti expreskama a nic víc mi přijde málo. (To obé jsem párkrát viděl, to druhé častěji)
Pro zvídavé: je mi 46let(ale biologicky jsem bohuel starí), skoby nepouívám a bivakoval jsem naposled asi před 20 lety. nejtěí cesty v horách lezu V. - VI.
Je pravda, e se lze na Slovensku dovolat na tísňové linky i bez předčíslí +421, ale často se mi stává, e i ve slovenské části objeví polský operátor. A proto bych řek, e předčíslí nic nepokazí.
V některých místech se mi stává, e mívám signál tak akorát na SMS, ale u se po telefonu nedovolám. Zajímalo ba mne, zda jsou Slováci na tísňových linkách schopni přijímat i SMSky???
Dále by mne zajímalo, zada se na číslo 18 300 dovolám přímo do Smokovce, nebo zda mně tam teprve přepojí? Pak bych toti viděl za rozumnějí volat přímo na číslo, které je určené pro oblast Vysokých Tater.
Osvědčila se mi jedna zdánlivá drobnost a to vypínáni telefonu při lezení, nebo v některých částech není vůbec ádný signál a telefon se pak rychleji vybije neustálým vyhledáváním signálu.
Také se mi osvědčily obyčejné alkalické baterky v telefonu místo dobíjecí bat., kdy mi telefon ukazoval poslední čárečku na bateriích a přesto jsem s tímto stavem absolvoval jetě několik poměrně dlouhých telefonátů.
Poněkud smutná bilance se zvýila na desátého mrtvého v Tarách. Jedná se o dalího horolezce, řádného člena ČHS. A o pád ji z nástupu:
Český horolezec nepřeil pád ve Vysokých Tatrách
BRATISLAVA/VYSOKÉ TATRY - Ve slovenských Tatrách dnes přiel o ivot dalí český horolezec. Zahynul po zhruba desetimetrovém pádu v oblasti vysokotatranského Ostrého títu ve Velké studené dolině. ČTK to řekl náčelník tamní horské sluby Martin Kulanga. Mu, jeho totonost ani věk úřady nesdělily, zemřel na místě. Podle slovenských sdělovacích prostředků lo o třiatřicetiletého Praana.
"K nehodě dolo v oblasti Ostrého títu krátce před obědem. Na místě byli dva horolezci, z nich jeden spadl a zabil se. Druhému se nic nestalo," uvedl Kulanga. Hláení o pádu dostali záchranáři v 11:25 SELČ a na místo ihned odletěli vrtulníkem. Podle Kulangy dolo k nehodě krátce poté, co četí horolezci začali s výstupem.
"Lezl jako první a po asi desetimetrovém pádu dopadl do sutě pod stěnou. Utrpěl zranění, kterým na místě podlehl," popsal situaci éf záchranářů. Horská sluba se po příletu na místo jetě snaila mue oivit, avak pokusy byly marné. Tělo zemřelého záchranáři převezli do Nového Smokovce.
Tatranská horská sluba odpoledne za pomoci vrtulníku zachraňovala také českou turistku. Nedaleko títu Kriváň si zlomila nohu a vrtulník ji převezl do nemocnice v Popradu.
České turisty a horolezce letos provází ve slovenských horách smůla. Patří toti spolu s Poláky k nejčastějím obětem a jen letos v Tatrách přilo o ivot deset českých občanů. Ve slovenských nejvyích horách naposledy zemřel třicetiletý Opavan, jen 28. června nepřeil pád v Západních Tatrách.
Apelujem na vas clanok.Stal som sa ocitym svedkom smrtelneho urazu vo Vysokych Tatrach presnejsie - Priecne sedlo.
Skupina ceskych turistov sla sutovym zlabom do priecneho,hore kde je to uz kolme sa cheli napojit na znackovany chodnik na ,ktorom v tom case bolo asi sto ludi. Kto tam bol ten vie ak chce prejst cez priecne na Zbojnicku tak to musi stihnut do deviatej byt v na krizovatke Priecne a Sedielko,aby tam nebol taky naval.Tyto turisti sli mimo znackovaneho chodnika a boli nedockavy .Nasledky - jeden vyhasnuty zivot.
o rok nekor som bol v Zapadnych Tatrach - Volovec .Bolo take zle pocasie ,ze nebolo vidiet ani na krok.Upozornil som Skupinu turistou na nebezpecenstvo ist v takom pocasi na Rohac a Paclivo vsak to nema zmysel.Oni len Jo Jo .Ked som ich stretol na druhy den , Rikali ze prelezli a taky nic nevideli .
Naozaj to vteedy nemalo zmysel.Adrealin za kazdu cenu?,alebo ked som si zaplatil tento pobyt tak nech aj za to nieco mam?
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.