na lavičce ve tandu, koukám do sněhu hluboko pod sebou, dobírám či povoluji lano. Jsme sami ve stěně, brzo před lezeckou sezónou. Vrátili jsme se zpátky do Dolomit, do severních stěn Trech Cim.
Po loňském přelezu Akuta jsme se domluvili na dalí podobnou dardu, a to jakékoli 8b. Do oka nám padla stará hákovačka
Camillotto Pellesier, kterou poprvé v r. 1967 technicky vylezli bratři Minuzzovy. Mauro Bubu Bole přelezl cestu volně v r. 2003 a ohodnotil ji
8b. Jednotlivé délky vylezl za pouití původních skob, staré tandy vyspravil nýty. Bole popisuje jitění jako mnoství starých a rezavých skob, kadých 80 cm, ale občas zatlučených jen několik milimetrů a vechny ohnuté dolů. Jsou dobré k odsednutí, ale nevím, zda by vydrely dokonce i malý pád.
Rok nějak rychle uplynul a u házíme výbavu do Stoupového Mitshubishi Colta: 350m fixů, 30 pres, hafo smyček, volných karabin, zámkovek, friendů, abalaků, skob, nýtů
a pak jen
odjeba sa, a to čo najrýchlejie!
Následující večer sajeme horký alvějový čaj, sedíme navlečení v péřovkách, s čepicí a rukavicemi. Vude kolem nás jsou úchvatné pičaté vrcholy, mohutné stěny a zasněená údolí. Mnoství sněhu nás poněkud znepokojuje: To tu vloni nebylo
Jó, to bude darda, jak cip!. Ovem překvápko nás teprve čeká.
S nepříjemně těkým batohem vyráíme ráno pod stěnu, alespoň, e to sluníčko krásně hřeje. Po hodině se dostáváme do sedla, kde můeme konečně vidět severní stěny. Mamma Mia! Před sebou máme toti obrovské bílé plato, musíme se přes něj dostat ke stěně, samozřejmě návleky chytře odpočívají doma. Po půlhodinovém boření máme kompletně mokré boty a kousek kalhot, fuj tajbl. Dalích 20 minut hledání nástupu a konečně lezeme první délku za 7b+. U po 15m Stoupa sedí ve skobě, zběsile máchá rukama, strká si je pod pae a do pusy (určitě by to udělal i s nohama, kdyby to lo, prasák). Je prostě pořádná zima, chvíli trvá, ne se prsty aklimatizují. Do tandu se mu podaří doklepat úspěně, pak dobírá mně, vytáhne fix a batoh. Dále tahám já. Krásná dlouhá délka, poctivé 7c s vychytaným bouldrem po bočospoďácích. Dokonce při vytrvalostním dolezu se mi podaří vyrvat topový blok-půlmetrový zub. Jak je mou zvyklostí kousek před tandem necvakat, tak míjím est nezapnutých skob a v 10-ti metrovém letu se snaím vyhnout lutému zoubku. Díky značné převislosti mě lano vychyluje, balvan svití daleko za mojí hlavou a boří se do sněhu.
Uf! Abadikra! Stoupa se jen bláznivě směje.
Následující délka má být 8b, perlička pro Stoupu. Posedává v tom asi tak hodinu.
Povóól! Dobééér! Jdu! Bacha! Fix! Dr jsem řek!!! Zkusím jetě (nevadí, miláčku?)
Mrdat! Kúúndy
.
Konečně přichází řada na mně, podobným způsobem nakrokuji 8a, pak upevním fix na tand a hurá nekonečným slaněním dolů.
V průběhu dalích pěti dnů jsme nacvičili celkem 6 nejtěích délek, pořádně se zrestovali a přiel Den D pokus o volný přelez za jeden den. Na snídani bagrujeme kotel ovse, poté silný dopingový čaj a valíme pod stěnu. Pří turistice se cítím výborně, pln energie a motivace. Dokonce mám obzvlátě velkou chu trhat chyty. Tření je perfektní, lity se krásně zalamují, bočáky dobře drí, mírně natéká
Je to vychutnávačka. Kadý z nás plní svůj úkol jak se patří, délku přelézáme hned napoprvé. Stoupa dokonce leze i mé těké délky na top rope, já si raději etřím sílu a jeho 8b hákuji po expreskách, co se mi moc líbí. Mám pocit, e oba lezeme jako nějací agresivní lovci, kteří s výkřikem Rap! či Aba! skáčou na svoji kořist, zatnou zuby a taky hodně funí při odpočinku.
Po dvanáctihodinovém lezení dolézáme k vrcholu, vítá nás zapadající slunce. Je třeba spěchat dále, za hodinu je tma, co znamená, e je málo času. Po nebezpečném traverzu ve zmrzlém sněhu u za tmy haluzově slaňujeme 4 délky. Jako poslední slaňák Stoupa zaloil uzel mezi dva pofiderní bloky, nerad jsem se s ním loučil se slovy:
See you in hell
Nakonec jsme ve přeili. Unavení, hladoví, vysuení, ale hlavně spokojeni, jsme těsně před půlnoci dorazili do naeho BC. Druhý den jsme byli vhodní tak leda do rotu, ramena, záda, prsty, nohy
ve bolavé. Jedli jsme, pili, hodovali, váleli se na sluníčku, čvachtali kule v ledové vodě
Pohoda se vím vudy, jak má být.
Závěrem chceme poděkovat lidem z
ČHS, sponzorským firmám
Triop, Alpinus a Raveltik za materiálovou podporu a také fotografovi
Ricardovi Jurečovi.
Kvak
Resume:
Dolomity, severní stěna Cima Grande 3 003m n.m., 21. 6. 9. 7. 2004, cesta Camillotto Pellesier klasifikace 8b (ale spíe 8a/a+), 500m, přelezení cesty stylem RP team. Nejtěí délku přelezl Duan Janák
Klasifikace jednotlivých délek: 7b+, 7c, 8b(8a/8a+), 8a, 7a, 8a+(8a), dolez 250m obtínosti 5-6+ .