Pro přivolání pomoci se pouívá celá řada způsobů, jejich pouití je závislé na situaci. Těko budeme při nehodě v horách
vytvářet tři ohně nebo sloupce dýmu, jak doporučují broury přeití v polárních podmínkách, nebo vysílat vlajkami námořní signál SOS. Rád bych vak alespoň stručně zopakoval elementární zásady přivolání pomoci na horách, a přidal pár poznámek pro správné oznámení nehody a o spolupráci s profesionálními záchrannými slokami.
Signalizace v nouzi
Velmi důleité je znát způsoby přivolání pomoci v horách tak, jak jsou pouívány ve státech UIAA. Tzv. Alpský nouzový signál (pouívá se prakticky v celé Evropě, včetně naich a slovenských hor), se provádí tak, e estkrát za minutu (interval 10 s) dáváme viditelné nebo slyitelné znamení (píalkou, hlasem, světlem, odrazem světla např. z IZOfólie - "prasátkem"), následuje přestávka dlouhá asi minutu a signál se opakuje tak dlouho, dokud se nedočkáme odpovědi. Ta se vysílá obdobně, jen s tím rozdílem, e interval je dvojnásobný (třikrát za minutu).
Nejčastěji se pro vysílání tzv. Alpského nouzového signálu pouívá píalka, která by proto neměla chybět v kapse kadého účastníka horské túry. Velmi praktické je noení píalky na ňůrce v přilbě v jeskyních. Prostředek ke komunikaci i volání o pomoc je tak vdy při ruce.
V horách lze SOS vysílat také světlicí. Pro vysílání nouzového volání se pouívá červená světlice, příjem se potvrzuje bílou světlicí. Bílá světlice (popř. tři za sebou jdoucí světelné nebo zvukové signály znamenají "rozumím zprávě". Poslední pouívanou světlicí je zelená (nebo dlouhé opakované zvukové či světelné signály). Jejich pouití znamená "návrat na základnu". Na druhou stranu, pouití libovolné světlice v horách je lepí, ne nečinné přemýlení o tom, co dělat, kdy v nouzovém balíčku máme pouze světlici zelenou. Je velmi pravděpodobné, e spatří-li někdo signál světlicí, pokusí se zjistit, o co jde.
K záchraně v horách bývá často vyuíván vrtulník
K záchraně v horách bývá často vyuíván vrtulník, který umoňuje rychlý a poměrně bezpečný zásah z hlediska záchranářů. Pro přivolání vrtulníku se pouívá mezinárodní signál: Y = Yes, ano, potřebuji pomoc se signalizuje zvednutím obou paí tak, aby směřovaly ikmo vzhůru. Stylizované ypsilon je tak tvořeno celým tělem. N = No, ne, nepotřebuji pomoc, signalizujeme zvednutím pravé pae, která směřuje ikmo vzhůru, levou paí ukazujeme ikmo dolů. Mávání na vrtulník oběma rukama je tedy poněkud nerozumné, posádka si jej můe vyloit jako volání o pomoc. Naopak, zamáváme-li na ptáka jen jednou rukou, dáme na vědomí, e jsme ivi a zdrávi.
V době mobilních telefonů není od věci znát i mezinárodně uznanou linku pro nouzové volání, kterou je telefonní číslo 112. I u nás či v SR je na lince 112 k zastiení dispečer Integrovaného záchranného systému.
Před kadým výletem do hor, odlehlých oblastí nebo extrémních podmínek bychom si měli do mobilního telefonu uloit čísla záchranářských dispečinků pro danou oblast.
Důleité telefonní linky v ČR
Hasičský záchranný sbor: 150
Záchranná sluba: 155
Policie 158
Mezinárodní tísňové volání: 112
Ve větině světových velehor existují záchranné sluby schopné provést záchrannou akci
Oznámení nehody
Ve větině světových velehor existují záchranné sluby schopné provést záchrannou akci na mnohem profesionálnějí úrovni ne členové skupiny ve které je postiený, za příznivých podmínek i leteckou záchranou akci. Obvykle je vhodné se před odjezdem na hory informovat o místních monostech záchrany, popřípadě si obstarat telefonní čísla řídících středisek záchranné sluby nebo horské sluby v dané oblasti.
Pro ohlaování nehod např. na horských chatách jsou nutné minimálně 4 základní údaje: co se stalo, kde, kdy a kdo skutečnosti hlásí.
Schéma pro ohlaování nehod:
1/ Co se stalo? (předevím informace o počtu zraněných, průběhu nehody a povaze zranění, popř. jaké pomoci se doposud postieným dostalo),
2/ Kde? Co nejpřesnějí údaj o místě nehody, je-li moné včetně koordinátů (UTM-systém, a údaj o výce; optimální je zjitění vlastní polohy pomocí přístroje GPS) a terénu (pro leteckou záchrannou akci je terén velmi důleitý; např. vzrostlý les, stre atd.) a nezapomenout upozornit na dalí skutečnosti, které mohou ovlivnit průběh záchranné operace (např. v případě nehody v jeskyni přesně specifikovat, e se jedná o nehodu ve speleologickém terénu apod.),
3/ Kdy? Co nejpřesnějí určení času nehody.
4/ Kdo oznamuje a odkud. Údaje o oznamujícím - kdo a odkud oznamuje (jméno a telefonní číslo pro ověření, a eventuální dalí dotazy řídícího střediska - v případě, e nehoda není oznamována z mobilního telefonu, by se oznamující měl zdret na místě, ze kterého nehodu hlásil).
Telefon nikdy nezavěujte jako první! Je moné, e operátor bude klást dotazy potřebné pro rozhodnutí o technice záchrany, koordinaci apod.
Spolupráce se záchrannou slubou
A do příchodu záchranné sluby musí být místo nehody popřípadě úkryt jejích účastníků zřetelně označeno dobře viditelnými znaky, aby se zachráncům usnadnilo jeho vyhledání, popřípadě je nutné na viditelné místo umístit jednu osobu vysílající viditelné signály.
V době, kdy postiená skupina čeká na záchranu, by její členové měli zraněného zabezpečit před okem a podchlazením (zcela programově zde nezabíhám do podrobností první pomoci, která pochopitelně čekání předchází). V obtíném terénu musí vybudovat stanovitě pro záchrannou akci, v jeskyních či skalních stěnách mohou začít budovat přístupovou cestu pomocí fixních lan.
Při ohláení váné nehody ve dne a za přiměřené viditelnosti lze minimálně v Evropě počítat s provedením letecké záchranné akce.
K záchraně v horách bývá často vyuíván vrtulník - místa pro přistání
Nejpravděpodobněji se vrtulník pokusí přistát. Tento manévr lze provést i na ikmých svazích, podle typu stroje v různém sklonu. Místo pro přistání vrtulníku se v takovém případě snaíme označit (např. červenou větrovkou zatíenou kameny, nebo velkou značkou "H" - materiál na značku musí být bezpečně ukotven), a měli bychom jej vybírat či upravit tak, aby zde vrtulník skutečně mohl přistát. To znamená např. ulapat sníh, polít extrémně praná místa vodou, odstranit velké kameny, a volné předměty, které by mohly nasát lopatky rotoru (radi počítat s větí plochou - 25x25m), Vrtulníky přistávají proti větru, nemohou přistát na muldě a v okolí stromů, stoárů a pod. K vrtulníku se nepřibliujte zezadu, odkud vás posádka nevidí, buďte opatrní a vyčkejte a se rotory zastaví. Zásady:
- místo pro přistání musí mít dosedací plochu minimálně 4x4 m
- přistávací plocha bez překáek, vedení atd. minimálně 25x25m, porost nesmí přesáhnout 30cm
- přistání a start probíhá zásadně proti větru
- vrtulník musí být na přistání naveden; stojíme proto cca 10 m před místem přistání zády proti větru v postavení se vztyčenýma rukama (Yes) a s pilotem udrujeme kontakt pohledem, aby bylo moné reagovat na jeho pokyny
Není-li moné přistání, obvykle bývá pro zraněného sputěn záchranář. Podle moností stroje a posádky bude záchranář vysazen aby oetřil a stabilizoval pacienta a poté opět přivolá vrtulník k transportu.
V horách mimo Evropu, ale i např. v Rusku, lze počítat s nasazením starích strojů s omezenými monostmi. Často zde záchranáři pracují v podvěsu, někdy vak bývá pouit pro vyzvednutí postieného naviják. Pokud je ze stroje spoutěno lano s karabinou bez záchranáře, pak posádka očekává, e se připnete do karabiny, počkejte, a se lano dotkne půdy (letadla se silně nabíjejí statickou elektřinou, a kdyby se lano nevybilo dotykem se zemí, zasáhl by vás výboj). Znamení, e jste po navázání připraveni dejte posádce oběma vztyčenými palci - nepokouejte se o jiné signály.
Vdy se řiďte pokyny posádky - větinou vědí co dělají. Je nutné se připravit na rychlou akci. Se zraněným by měly putovat jeho doklady, kopie pojistky (předat záchranářům), ale je dobré, v případě méně váných úrazů např. zlomených nohou, myslet i na kartáček na zuby apod.
Mějme na paměti, e samotný přílet nebo přistání vrtulníku můe být znemoněno nebo komplikováno náhlými meteorologickými jevy (turbulence, oblast zastínění, náhlé sněhové přeháňky nebo krupobití, náhlé poryvy větru, mlhy) a záchranná akce bude probíhat jako pozemní. Nespoléhejte v horách na záchranu pomocí vrtulníku jako na metodu, která pomůe při řeení nehody v horách.
A zcela závěrem: Je dobře vědět, e od okamiku příchodu organizované záchrany přebírá velení velitel akce a jeho pokyny mají být bezpodmínečně plněny. To se pochopitelně týká pozemní i letecké záchranné operace.
A nakonec několik linků které s tématem souvisí:
http://www.horska-medicina.cz - Společnost horské medicíny ČR
http://www.volny.cz/i.rotman/ - stránky prezidenta SHM ČR
http://www.hagy.sk/hm/ - slovenská horská medicína
http://www.ismmed.org/ - International Society for Mountain Medicine (ISMM)
http://www.alpinmedizin.org/ - rakouská horská medicína
http://www.iemm.org/ - katalánská horská medicína
http://perso.wanadoo.fr/dmtmcham/ - horská medicína (amonice)
http://www.medpharm.cz/ - Centrum cestovní medicíny (informace o očkování atd)
http://www.zdrsem.cz -na kurzy první pomoci v extrémních podmínkách
http://www.ikar-cisa.org/- IKAR
http://www.mra.org/ - Mountain rescue association
http://www.sweb.cz/AlpineRescue/ - stránky Roba Bednaříka o horské záchraně
http://www.hzs.sk - stránky Horské záchranné sluby SR
http://www.horskasluzba.cz/main.htm - HS ČR
http://www.tanap.sk/ths/index.html - Tatranská HS
http://www.topr.pl - Tatranská záchranka v Polsku (TOPR)
http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/112/112_info.html - záchranářský časopis 112
http://www.bergrettung.at/ - horská záchrana v Rakousku
http://sweb.cz/szsbroumovsko/ - Skalní záchranná sluba Broumovsko
http://www.rescue.sk/real.pearcomp?0?0?o - Slovenská záchranářská stránka
http://www.speleorescue.cz/ - Speleologická záchranná sluba
http://netdial.caribe.net/~emercado/uis.htm - stránky záchranářské komise UIS
http://www.hoehlenrettung.de/ - speleozáchrana v Německu
Děkuji Vám, pánové, za pochvalu. Ano, Petře, uplík vydává své poklady. Jen se obávám, e k Tobě budu brzy muset jít ebrotou, neb mi docházejí obrázky v elektronické podobě :-) Take jetě pár uplíkoých...
O volání pomoci existuje v médiích článků víc. Pár docela podstatných postřehů pro přivolání zdravotnické záchranky je tady:
http://zdr avi.idnes.cz/zdr avi.asp?r=zdr avi&c=A041101_211404_zdr avi_pol (odstranit mezery)
Dik za clanek - takovych neni nikdy dost. Ale mam dotaz k tomu obrazku s vrtulnikem. Jeste jsem si nikdy nevsim, ze by pred a za mistem pristani (+/- 20x20m) bylo potreba jeste dalsich 100m. To mi pripadne ponekud prilis. Muzu se zeptat na zdroj?
Ten obrázek je pochopitelně kdesi oblehnutej. Měl jsem ho uloenej v počítadle, a myslím, e to původně bylo normálka podle něčeho kreslený, ne zfocený nebo rovnou skenovaný. Radi se doma podívám kde přesně (doufám, e původní zdroj mám). Ale těch 100m, které se vztahují na vzroslé stromy, stoáry atd., uvádí i jiné zdroje (namátkou Robo Bednařík: Záchrana v horách - taky na to má hezký obrázky, jene ty já mu nekradl, neb tam na toté má sedm obrázků a mě se líbilo, e tady to je na jednom).
Tak to povim hned. Obrazek je převzatý z knihy "kola alpinismu - Horská turistika, Trekking", autor Karl Schrag.
Myslím, e ale ani to nebude úplně původní zdroj ilustrace, tedy e i Schrag to převzal. Ten obrázek ve velmi, velmi podobném podání jsem u viděl v nějaké německé publikaci od P.Schuberta, snad nějaká ročenka DAV to bylo? on toti Schubert ne začal publikovat své kníky Bezpečnost a riziko, působil v Bezpečnostní komisi DAV, a při tom publikoval kdejakou zprávu o kde čem, vzniklo při tom mnoství obrázků, které pak od DAVu přebírali ostatní němečtí autoři. Tak je v tom takové trochu "nepřehledno".
cituji ze směrnic leteckých záchranářů pro Polici a Hasičský záchranný sbor či Horskou slubu v ČR:Velikost přistávací plochy závisí na typu vrtulníku,musí vak být minimálně dvojnásob větí ne jsou rozměry vrtulníku.Doporučuje se rozměr 50x100metrů.Uprostřed přistávací plochy musí být vodorovná plocha o monimálním rozměru 5x5 metrů.Sklon okolní přistávací plochy nesmí být větí ne 5 st.O místě přistání s konečnou platností vdy rozhoduje pilot vrtulníku....
cituji ze směrnic leteckých záchranářů pro Polici a Hasičský záchranný sbor či Horskou slubu v ČR:Velikost přistávací plochy závisí na typu vrtulníku,musí vak být minimálně dvojnásob větí ne jsou rozměry vrtulníku.Doporučuje se rozměr 50x100metrů.Uprostřed přistávací plochy musí být vodorovná plocha o monimálním rozměru 5x5 metrů.Sklon okolní přistávací plochy nesmí být větí ne 5 st.O místě přistání s konečnou platností vdy rozhoduje pilot vrtulníku....
Vrtulník potřebuje pro přistání určitý manévrovací prostor. Zvlátě při přistání do neznámého terénu. Na těch okolních 100 metrech (+/-) by se neměly vyskytovat vysoké překáky. Čím placatějí je sestupová rovina, tím je přistání jednoduí a bezpečnějí. Vysoké překáky také mohou být za větrného počasí příčinou turbulencí.
"... Přistání na plném výkonu (vertikální přistání) nemusí být nutně nebezpečné, ale je dobré se mu vyhnout ..." (Interagency helicopter operations guide, ch.8)
Za příznivých podmínek se vak vrtulník posadí na velmi malou plochu. Například heliport u Brněnské úrazové nemocnice je cca 30 - 40 m od budov a stromy jsou jetě blíe. A perlička - doktor tvrdil, e jen blbec dokáe vydládit přístupovou cestu k heliportu, po ní se vozí zranění, drncavou zámkovou dlabou, natěstí vakuová dlaba vibrace solidně tlumí.
Za priznivych podminek... kluci zachranari, co litaj na vrtulniku obcas zacnou vypravet, co jsou schopni piloti vyvadet.... lyzinou si nad vodou zkouset, jestli by je ten ponton unes... nebo namisto aby na parkovaci naves ukladal vrtulnik jerab na nej rovnou pristavaji.
jinak k vrtulniku je nejlip blizit se tak, aby ho pilot videl - tedy urcite ne ze zadu.
Přidám jetě odkaz na jinou, velmi stručnou stránku, kdybych měl víc času, tak bych vám to přeloil. Ale nemám ;-)
http://www.avertdisasters.org/html/helicopterlz.html
Pouití světlic v této souvislosti mne docela pobavilo. U dlouho jsem o něčem podobném neslyel. Rád bych přidal následující varování: Pouití světlic je poměrně dost nebezpečné. Nepříjemné úrazy nejsou vzácné i při manipulaci s "blbuvzdornými" civilními výrobky. Navíc mají civilní světlice (pyrotech. II. tř.) dost malý dostup a krátkou dobu hoření (několik málo sekund), co není pro přivolání pomoci ideální. Kvalitnějí světlice zpravidla podléhají zákonu o zbraních a střelivu a jsou k mání jen na vyjímku.
Pokud někdo touíte po signalizaci pyrotechnickým světlem, doporučuji pouít dýmovničku, eventuelně svíci. Barevná dýmovnička je mnohem bezpečnějí (hmotnostně srovnatelná) a čadí zhruba minutu. V zimě navíc dým silně zabarví sníh (jako i ve co se nachází po větru ;-), take je ze vzduchu nepřehlédnutelný. Signální svíce chrlí oheň mnohem déle, take s ní můete mávat a hulákat do údolí celou čtvrthodinu (!) Na rozdíl od čelovky je dobře viditelná ji za era. Nutno poznamenat, e i zmiňované pyrotecnické prostředky mohou způsobit váná zranění a je třeba dbát návodu. Také mohou snadno způsobit poár. Hmotnostně i objemově jsou vecny srovnatelné.
Jojo, odpus strarci bezmála nad hrobem se klátícímu :-) Mě kdysi natloukli do hlavy světlice. Včetně těch návratů na základnu a tak, co v době sluných vysílaček a mobilů opravdu nemá smysl.
Dobrá, dýmovnice jsou jasné, výe uvedené jsem v textu zapoměl poznamenat (i kdy i to mi tloukávali do hlavy - jak vidět, méně pouitelné blbosti se v paměti skoro čtyřicetiletého staříka udrí). Avak ty svíce mě zaujaly. Jaksi jsem o nich ji slyel, leč neznám. Kde se to dá sehnat, jak se to obsluhuje, kolik to stojí a jakou to má ivotnost? Neexistule nějakej link, kde by o nich bylo víc?
Je tu někdo, kdo má představu o tom, jestli je dýmovnici (jako pyrotechnický prostředek)mono dret na Slovensku, Rakousku, ve Francii a Itálii, je-li mono je tam legálně dováet?
Zajímavé, to mne nikdy nenapadlo. V zimě jsem jednu vozil jak na slovensko, tak i do francie a nikde jsem se s tím nechlubil. Předpokládám e: Tahle dýmovnička je civilní pyrotechnika II.tř. Vzhledem k harmonizaci předpisů v EU, budou pravidla k drení vude stejná. (Mám dojem, e omezován je jen prodej) Omezení lze očekávat jen v dopravních prostředcích a třeba v tunelech.
Signální svíce jsou určitě praktické a asi i pouitelnějí ne světlice. Ohledně světlic to s tím povolením nebude tak strané. Oni sice na povolení jsou, ale bylo mi řečeno, e pořádání horolezecké expedice je dostatečným důvodem pro udělení tohoto povolení. To povolení udělují policajti. Ptal jsem se na to v obchodě se střelnými zbraněmi, ale u to je dýl tak nevím...
Jinak co se týče toho přistávání vrtulníku: ta plocha je opravdu velice orientační. Závisí to na spoustě dalích věcí, kterým povětinou rozumí jenom piloti, take to nemá smysl asi rozebírat. Prostě vybrat nejlepí monou plochu - on stejně nepřistane pokud se mu to nebude zdát v pořádku. Mám doma pár videjí zachycujících co se stane kdy se to přistání nepovede. Je to docela poučné, tak kdybyste to chtěli vidět tak to dám na web a pak tu ohlásím ten link.
288/1995 Sb, §38, Signální zbraně:
Signální zbraně a náboje do nich mohou nabývat do vlastnictví, dret a nosit pouze dritelé zbrojních průkazů skupin B a H, kterým bylo vydáno povolení. Povolení můe vydat na základě ádosti dritele zbrojního průkazu uvedených skupin po posouzení její odůvodněnosti okresní ředitelství policie přísluné podle místa pobytu dritele. Důvodem k povolení je zejména potřeba těchto zbraní a nábojů k zajitění ... pomoci v nouzových situacích, zejména u záchranných slueb nebo rizikových sportovních činností.
Nebo-li, je třeba vlastnit zbrojní průkaz a získat povolení = vopruz na úředech a dost peněz za poplatky -> nestojí to za to. Taky jsem nezdůraznil hledisko hmotnosti. Ocelová pistole pro odpálení světlice + hliníkové nábojnice, to můou tahat je vojáčci, pač jak jsem se nedávno dozvěděl, v Afgánistánu trekujou se 130kg báglem.
Neco uplne mimo. To s temi 130 kily v Afghanistanu je slusny vtip. Vsichni mame v zive pameti, jak nasi elitni zoldaci s 15 kg (vcetne samopalu a zasobniku, takze kolik asi meli v baglu?) v poctu vetsim nez polovina puvodniho stavu -vcetne velitele- nedosli z Jindrichova Hradce do kasaren v Caslavi. A velitel toto pochodove cviceni ocenil vytecne. Rozumej: v armadni mluve lepsi uz to byt nemuze. Berg heil&fuck off army
130 kg = blbost. Nosiči v Tatrách nosej tak okolo 100 kil. Maj na to dvoumetrovou krosnu a kadou chvíli tand. Krosna je vysoká a nesmí do něj nikdo strčit nebo foukat vítr, protoe kdy s tím upadne, u se nezvedne.
Mám osobně vyzkoueno, e jít se dá s báglem okolo 40 kg a e se na to dá i zvyknout.
Ty ale mluví o něčem jiném. Tady nikdo neříkal, e chce pouívat signální pistole. Řeč byla o světlicích - ručních světlicích na jedno pouití. O těch zákon o zbraních a střelivu vůbec nepojednává, protoe to nejsou zbraně.
Cha, získat zbroják a povolení. To je jetě sranda (zbroják není ani zdaleka tak těký jako řidičák), ale vývoz zbraně, to je prý úřední ňamka, jak na naí, tak druhé straně (pokud nechce signalizovat světlicí svůj problém u třetího nýtu v nějaké místní skalkařské oblasti).
Je to dlouhý čas od diskuze o tzv. výstrané
signalizační pochodni. Poněvad jsem i bývalý
horolezec a instruktor, tak přidávám něco ze svých
pyrotechnckých zkueností.
Jedná se o výstranou pochodeň - obchodní číslo
BP999 - dovozce CZECH PYRO a TARRA, Novoveská 5
Ostrava - Mariánské Hory, cena bez DPH 60,- Kč
Váha asi 200 g a účinná svítivost 20 minut.
telefon 596 621 082, mob. 602 424 388
Hodně zdaru a a to radi nemusíte pouít
Na stránkách AlpyNet v článku Nouzové signály v horách , uvádí autor (J. Hrbáček) následující:
Podle usnesení Mezinárodní organizace zachránců - IKAR a horolezců UIAA jsou schváleny tyto nouzové signály:
1. stojící postava vzpaí obě ruce
2. na sněhovou, morénovou plochu se rozloí červené plátno o rozměru 1x1 m, uprostřed něho je bílá krunice o poloměru 60 cm a ířce 15 cm
3. vystřelení červené rakety, světlice
4. od roku 1894 se na návrh C. T. Denta uívá signál sloený ze esti stejných znamení, která se mají vysílat v pravidelných intervalech po dobu jedné minuty. Po vyslání esti znamení (pískáním, voláním, máváním světlem) následuje minutová přestávka. Pak se signál opakuje. Příjemce odpovídá, e signál zachytil tak, e během minuty vyle tři stejná znamení
celý článek:
http://www.alpy.net/clanky/cl010719.php
A co je teda patně na světlicích jsou-li schváleny jako nouzový signál v horách IKARem i UIAA?
Tome, me ta metodika teda moc nebaví, ale od tebe si to vzdy se zajmem prectu. Je to nakonec docela zajimavy.
Nemate nekdo potuchu, kolik takova zachrana vrtulnikem stoji. Prej jsou to horentni sumy.
Vak se také to znamení ádající o pomoc Y, překládalo: "Peníze mám!" :))). Pokud vím, záleí to pochopitelně na rozsahu ( a v které zemi to je), ale počítá se to po desítkách tisíc a pod sto se větinou nevejde. Take jak pravil Petr-nějaký ten Alepnverein, OEAV, pojitění ČHS...nějaké které to obsahuje. Běné pojitění se netýká ani úrazů při horolezení. To je asi u známé, ale kdyby náhodou to někdo nevěděl...
Diky za pekny a prakticky clanek.
Kluk od letecke zachranky mi rikal,ze jsou schopny pristat temer kdekoli, tak ze prej nekde pristavali skoro pod draty, ale to jsou extremy.
Ale chtela jsem se zeptat na vec z trochu jineho okruhu, nema treba chs nejakou andulu ci ambumana na trenovani, ktereho by mohla zapujcit na oddilovou cvicebni zachranarskou akci? NEbo nevite nekdo, kde by se dal pujcit?
Diky, Bara
Jsem příjemně okován. Kdy jsem se chystal článek číst, nadechl jsem se v očekávání obvyklé délky. A hle hutný , obsaný a čtivý článek.
Andulu ČHS má, disponuje s ní Lékařská komise.
Pokud vím , koupila se jetě za éry Z.Teplého.
Hned první odkaz na www stránky v Tomáovo seznamu jsou stránky LK ČHS.
Děkuji za pochvalu od metodiků (i kdy jim tímhle článkem trochu lezu do zelí).
Opravdu jsem se snail být stručný. S odstupem mě maličko mrzí, e jsem to nedal v předstihu někomu přečíst, zastaralost světlic a jiné dostupě prostředky - svíce a dýmovnice, mě vůbec nepřily na mysl (ostatně, jak Petr Jandík správně odvodil, opauju články ne úplně ze uplíku, ale starí texty pro naí horokolu - psáno nejpozději v první polovině devadesátých let, mírně doplněno a upraveno pro potřeby Lezce). Take přítí materiál na toto téma bude jětě lepí, slibuju :-) Jen k Johnovu alu o odstavec delí. No co nadělám.
Ceny jsou docela pálky. Nevim jak v Čechách, ale ve výcarsku je to v přepočtu 60000 a víc. A o oetření v nemocnici radi ani nemluvit. Chce to opravdu dobré pojitění ;)
Tomái díky moc, dříve jsem jakoto horolezec hrdina tyhle věci dosti podceňoval. Nikdy se mi ani mému blízkému okolí ve velehorách nic tragického nepřihodilo vyjma drobných vymknutí atd. ( je to asi i tím, e jsem v podstatě lenoch a lezu krátké cesty abych byl večer u červenýho vína v chatě či ve stanu ). Ukrutně mě ale vytrestala přitroublá frankenjura, kam nás vzal ná kamarád. Byl jsem tam podruhý, místopis jsem moc neznal......jezdili jsme ze sektoru do sektoru lezli a lezli kdy v tom si ná vůdce a ivý průvodce zlomil po 5 metrů dlouhém pádu páteř...upadl do bezvědomí....atd....my nevěděli kde jsme....atd.
Samozřejmě se to za pomoci místních a ostatních lezců dalo dohromady a záchraná akce proběhla ( od nahláení k transportu uběhli 3 hodiny, ). Nejdřív přiletěl vrtulník ADAC bez nafukovacích nosítek a bez navijáku, pak přiletěl druhý vrtulník s navijákem, ale zjistili e se nedostanou mezi stromy....a pak přivezla velká fixační nosítka sanitka.....transport na pole k vrtulníku cca 500metrů pěky....pak přeloení do vrtulníku......a pak ve běelo naprosto profesionálně. Nedokáu posoudit úroveň oetření, kadopádně podmínky v nemocnici , přistup k nám jako v podtsatě cizím atd...byl naproso super. Vloni jsme připravili simulaci úrazu ve stěně v Tisé.....znalosti větiny lidí z oddílu, kteří lezou i ve velehorách byly naprosto otřesné. Figuranti to natěstí přeili, ale moc nechybělo a zahynuli díky zásahu záchranců. Tyhle věci kadý poměrně podceňuje.....vichni zkoumaj váhu novejch karabin atd. a pak zhynou protoe nemaj lékárnu a drbli si tepnu o skobu.
A přitom zájem o zlepení ze strany lezců je. Po sérii kvalitních prokolení instruktorů a budoucích instruktorů ze strany naí Lékařské komise (resp. Společosti horské medicíny ČR - ono se nám to trochu personálně překrývá), přila LK ČHS s kurzy první pomoci i pro členskou základnu. Oznámení o kurzu viselo na stránkách ČHS asi tak den, nyní tam visí oznámení, e kurz je naplněn (kapacitně se nedají tyto věcio dělat moc ve velkém) a e je nutné sledovat stránky ČHS kvůli vyhláení dalího termínu.
Příde mi o jako skvělá a podporováníhodná aktivita.
Jen tak dále....je to rozhodně super a servis který bych od ČHS očekával. Pokud by měl někdo z okolí ÚStí o něco podobného zájem ná oddíl pořádá 1x ročně teoretickou přípravu ( Mudr. Bejovec ARO UL )a praktickou ve skalách s profi záchranáři. Vloni se ukázalo, jak jsou nai horolezci těmito věcmi nedotčeni a jen minimum z nich ví něco o lékárně, alufólii atd......Pokud má někdo zájem nech pole majla.
No jo, ale on ten kurz první pomoci byl vypsán pro pouze 12 lidí. :-(
Členská základna ČHS má cca 10 000 členů. Kdyby LK takto kolila kadý den(!), tak by kolení, aby se dostalo na kadého, trvalo cca 2 roky a 3 měsíce.
Samozřejmě kolení kadý den je nereálné, tak si představme, e LK napne vechny síly, a bude kolit aspoň jeden den v týdnu. No tak to bude kolení vech trvat 16 let.
Nu a pokud LK bude kolit vechny tak nějak v rozumných termínech, aby to její členové vůbec nějak stíhali skloubit se svým soukromým ivotem, tak se obávám, e tímto způsobem se toho mnozí z nás nedoijí...
Take snaha jistě chválihodná, ale dámy a pánové, systém, systém je na ho... .
Doufám!, e aspoň přednost dostali individuální členové, protoe ti mají stíený přístup k instruktorovi ČHS.
Ach jo, zase remcám, co? Kdy já bych taky chtěl vecko chválit, ale nemůu si pomoci, v nějakém zákoutí mozku my sídlí rarach, a ten mi vdycky naeptá "Přemýlej. Nema jim med kolem huby!"
:-)))
Jojo, má, Tome, bohuel pravdu. LK, to je pár jedinců, někteří celkem zapálení a aktivní. Udělají kolení (které narvou mezi kolení a dokolení instruktorů) které je maximálně pro 12 lidí. Prostě si ve třech asi víc dovolit nemůou, pokud chtějí aby to bylo opravdu efektivní a ne jen efektní.
Take nejlepí je jít cestou nás staříků. Udělat si kurz u Červenýho kříe, a pak se doučovat. Tedy na alespoň nějaké ty základy navázat samostudiem a sledováním textů LK, SHM atd., abychom si doplnili znalosti o problematiku lezení a hor. Nojo. A pak, jako já, zjistíte, e mé základy jsou zastaralé (a to nepočítám, co vechno jsem pozapomínal) a e u nedokáu efektivně vstřebávat novinky v oblasti horské medicíny. Take mi asi nezbude, ne sledovat stránky ČHS a poslat přítě přihláku mezi prvními. Anebo jít znovu do kurzu jinam.
Nu a vidí, a proč by zrovna kontakt s Červeným kříem nemohla vykonat LK (Lékařská komise ČHS)??
Zkrátka řečeno - LK by měla mít v merku právě vytváření těchto "kontaktních kanálů", vdy jsou to vici lékaři, snad se i nějak osobně znají, to dohodě pomůe, snad.
Já bych prostě radi viděl na www ČHS oznámení: LK dohodla s Červeným kříem, e členové ČHS budou koleni v první pomoci, dostanou slevu 5% (aspoň symbolicky :-) Červený kří má kancelář v tom a tom kraji na tehle a tehle adrese, telefon, ... atd.
Tady Radim nabízí, e něco se dělá i u nich v Tisí, tak hned práce pro LK - zjisti co to je zač, jak moc jsou vytíení, zda by to samé neudělali pro dalí členy ČHS třeba i jinde, a za kolik?
LK by měla kolit instrukotry (a ti pak členskou základnu), a pokud by to instruktoři nestíhali, tak pak by měla LK zajiovat kolení i jinde (ČK, profi-záchranáři, aj.)
Kdy bude LK sama kolit členy, nic nestihne, jenom se zchvátí, sedřou a nakonec unavení rezignují... fujtajb, to je hrozný konec!
T.
Ale jinak si myslím, e to je jinak. Prostě nai felčaři, jakoto vzdělaní inteligentní lidé s jistým přehledem tak nějak předpokládají, e i ti okolo mají jistý přehled (i o tom, co neumí a nevědí), a e tedy do kurzu půjdou sami, kontakty si najdou a tak. Prostě e je to snahou normálního horolezce, se něco naučit, abychom nedělali zbytečné mrtvoly pod skalama.
Takové trochu zamlčené předpoklady.
A konec konců, nai felčaři se věnují horské medicíně, take jsou spoecializovaní na naí problematiku. Těko po nich chtít, aby kdy u předkládají naí členské základně odborné články (sluná skripta, vyjádření k jednotlivým dotazům atd.) aby se jetě starali o úroveň obecného povědomí o první pomoci. Ta je mizerná, to ví kadý, tedy i oni. Jen předpokládají, e horolezci jsou příčetní a tuí, e by moná mohli první pomoc potřebovat víc ne obecně populace, take se připraví.
Kdyby členové LK pravidelně četli Lezce, pak by třeba tuili, e průměrný lezec spí vánivě podiskutuje o problému cest shora a klasicky, někteří, mimořádně osvícení o přednostech nějakého jistítka oproti jinému (tedy e se zajímají i o nudnou teorii, neb je místy docela uitečná), ale e vánivou diskusi o resuscitaci (nových poznatcích), či nejaktuálnějích doporučeních ISMM pro děti v horách, tady, kupodivu, nenajdou.
Ale dělají dobře svojí základní práci, a předpokládají, e kdy u někdo leze, tak k tomu získává základní nutné vědomosti a předpoklady. A e MK, BK atd. a instruktoři v oddílech taky dělají dobře svojí práci a e tedy problém není. A hlavně, asi nestíhají číst Lezce.
Souhlas s tím, e skripta na netu jsou sluné. NA naí letoní přednáce jsem dosti čuměl, e se přednáí úplně něco jiného ne se přednáelo před pár lety. Důleité jsou informace předevím o tom, jak zavolat pomoc, co si ujasnit, ne tak učiním atd...atd....( + zajitění ivotních funkcí ). Sranda to není - jde o ivot. Co nový info kanál a novej web ČHS, který měl fungovat od srpna04 ( prvotně u v roce 03 ). Jak by se mi to líbilo, kdybych jako předseda či člen ČHS dostal info: Tam a tam jsou ke staení aktuální skripta....tam a tam se můete přihlásit k přednáce o horské medicíně, dokolení instruktorů atd.......Tenhle servis prostě chybí a pravdou je, e přednáka pro 12 lidí jednou za rok to nespasí.
Jo, Radime, asi si nemusíme povídat o tom, e informační kanály v rámci svazu nejsou zrovna příli dokonalé :-) Taky proto své úasné texty radi dávám sem, ne na nae oficiální stránky.
Ale jetě k tomu kurzu. Je jasné, e kolení pro 12 lidí povědomí o zdrávovědě v ČHS opravdu nespasí. Ovem to, e existuje řada sluných kurzů, je těko oddiskutovatelný fakt. Nakolik by asi měla LK usnadněnou práci, kdyby nae ctěná členská základna prostě kurzy vyhledávala s cílem něco vědět, a od LK by se očekávalo, e jednou za čas udělají kurzík zaměřený pouze na specifika horské medicíny a horské záchrany. Třeba by potom nemuseli počítat s dvanácti lidma, mohli by za den zvládnout dvojnásobek a druhý víkendový den také tak :-)
Podle mne je jedinou schůdnou cestou profesionalizace týmu ČHS - né ve smyslu statisícových odměn, ale spíe ve smyslu podřízení se poptávce za nějakou úměrnou cenu, která pokryje náklady lidem co se na tom budou podílet a něco pro ně i zbyde. V rámci rozpočtu ČHS by to bylo skoro asi schůdné. Moje představa: Je mnoho úrazů v horách ovlivněných i neznalostí první pomoci atd....je poptávka po kurzu první pomoci atd...Členové lékařské komise udělají rozpočet na akci v Praze a v regionech ( ve spolupráci s místními největímy oddíly, které zajistí prostor atd. ). Osloví moné sponzory - farmaceutické firmy a dovozce či výrobce horomateriálu, kteří za partnerství ( loga v pozvánkách, plachty s reklamou na místě at
d...) poskytnou jistý finanční obnos na pronájem sálu, odměnu kolitelům atd....Náklady na jednu akci bych odhadl někde do 10 000. S frekvencí jednou ročně bezplatně pro členy ČHS pro cizí za např. 200Kč by to bylo jistě i ufinancovatelné včetně odměn pro lékařskou komisi - či manaera projektu. ( 14 krajů - 140 000 + nějaká odměna pro koordinátory atd...). Akce by se musela s předstihem prezentovat na webech i info kanálem. O účast bych se nebál. U nás v oddílu chodí ze 100 lidí na podobné věci, tak polovina. Obdobně by to mohlo fungovat i u jiných projektů. Na tyhle věci je moné ádat i o dotace - včetně teoreticky moné účasti zdravotních pojioven. Pokud by se zachránil by jeden ivot zmařený z blbosti - nebylo by to od věci. Musel by se ale zásadně změnit koncept celého ČHS, který běí v dosti zkostnatělých kolejích.
Podle mne je jedinou schůdnou cestou profesionalizace týmu ČHS - né ve smyslu statisícových odměn, ale spíe ve smyslu podřízení se poptávce za nějakou úměrnou cenu, která pokryje náklady lidem co se na tom budou podílet a něco pro ně i zbyde. V rámci rozpočtu ČHS by to bylo skoro asi schůdné. Moje představa: Je mnoho úrazů v horách ovlivněných i neznalostí první pomoci atd....je poptávka po kurzu první pomoci atd...Členové lékařské komise udělají rozpočet na akci v Praze a v regionech ( ve spolupráci s místními největímy oddíly, které zajistí prostor atd. ). Osloví moné sponzory - farmaceutické firmy a dovozce či výrobce horomateriálu, kteří za partnerství ( loga v pozvánkách, plachty s reklamou na místě at
d...) poskytnou jistý finanční obnos na pronájem sálu, odměnu kolitelům atd....Náklady na jednu akci bych odhadl někde do 10 000. S frekvencí jednou ročně bezplatně pro členy ČHS pro cizí za např. 200Kč by to bylo jistě i ufinancovatelné včetně odměn pro lékařskou komisi - či manaera projektu. ( 14 krajů - 140 000 + nějaká odměna pro koordinátory atd...). Akce by se musela s předstihem prezentovat na webech i info kanálem. O účast bych se nebál. U nás v oddílu chodí ze 100 lidí na podobné věci, tak polovina. Obdobně by to mohlo fungovat i u jiných projektů. Na tyhle věci je moné ádat i o dotace - včetně teoreticky moné účasti zdravotních pojioven. Pokud by se zachránil by jeden ivot zmařený z blbosti - nebylo by to od věci. Musel by se ale zásadně změnit koncept celého ČHS, který běí v dosti zkostnatělých kolejích.
Jo a na koncich rotoru maji ruzovy kitickyu. Kde si tohle sebral? Anebo mylis, ze vyrobci ti budou seriove vyrabet vrtulnik specialne a jenom pro zahranu?
Ale jinak. Jako ucastnik nekolika zachranek. Je to hezky, ze tady melete o pristavacich plochach a jine teorie, ale jediny co tady bylo rozumnyho tak to, ze pristavaci plochu vybira PILOT,
nedotykej se kablu pred tim nez se kabl dotkne zeme a k vrtulniko pristupuj po povoleni pilotem?posadkou a to v zornem poli pilota ( bacha na hlavu). Pak bych pridal privaz/prifixuj vsechny volne lezecke hejblata a lana tak aby je vrtulnik nemohl nasat anebo ti nezpusobili zraneni.Ch ces li aby te bylo lip videt vezmi do rukou neco vyrazneho. Ja osobne posledne pouzil dve cervene prilby, protoze barvy co jsou posledni dobou v mode moc proti skale neuvidis. A nakonec si jen tak vzpominam na poucku mych instruktoru v Tatrach "Jestli uslisis dolinou letet vrtulnik rychle zatluc tu nejlepsi skobu co muzes a zastanduj".
Velmi poucni clanok. No mala som v lete skusenos keď som čakala v stene zranená na vrtulník. Akcia prebehla super rýchlo, ja som cez mobil s nimi bezproblémovo komunikovala. Len jeden problem som mala, nakazali mi pri prilete vrtulniku dat im signal presneho urcenia zraneneho Y. Lenze ja som mala zranenie ktore to neumoznovala - vyklbene rameno takze zdvihnut pravu ruku neslo. Nastastie tam boli aj dalsi ludia ktori to za mna nakoniec urobili ale co keby som tam bola sama alebo druhy zraneny je v bezvedomí? mavat jednou rukou sa neodporuca. Tak to tam len tak necinne stat?
Tohle, tady e tohle znamení vyaduje určitou kondici a pouitelné obě ruce, u napadlo víc lidí. Ale zatím to holt takhle je. Byl nějaký návrh to změnit? Ví to někdo?
Snazit se vyrobit z nejakeho vyrazneho materialu pismeno Y. Ja vim nekdy je to tezky, ale kdyz to muze pomoci a je ti blbe tak stejne zkusis cokoliv co ti zvysi moznost pomoci. Nezapomen !!!NECEKEJ AZ SE VRTULNIK OBJEVI VYROB TO CO NEJDRIV TVUJ STAV SE MUZE RAPIDNE ZHORSIT BEZ JAKYCHKOLIV PREDCHOZICH PRIZNAKU A PA UZ MUZE BYT POZDE!!!
Vyrobit Y budi,ale s rozmyslem a přemýlet..případ z lonska,místo označeno reflexní plachtou(např. obdoba "dáráku" zn Ortowox s nápisem HELP),ve do poslední chvíle ok jen ve zmatku zapoměli plachtu připevnit a ta se při přistávacím manévru natáhla do rotoru!!!Natěstí ve dobře dopadlo,jen vrtulník byl mimo provoz co někdy můe znamenat HODNĚ velkej průser.
Jinak jak i z praxe vím,ádná posádka vrtule neopomene prověřit jakékoliv by zmatené mávání jednou rukou a frčet dál.
Já myslím, e právě nastala chyba v té komunikaci. Pokud normálně postiený hovoří se záchranáři mobilem, měl by jim sdělit, e třeba jeho poloha nebo zranění signalizaci neumoňuje případně jakým způsobem můe signalizovat (má červenou dýmovnici, signální svíci, červený átek). To znamení Y je tu hlavně pro případ, kdy posádka vrtulníku nemá tuení, e právě tito lidé na zemi mají nějaký problém. Je to jasné a zdaleka viditelné a jsou k tomu potřeba jenom ty dvě ruce - těko najít něco lepího.
Mě by spí zajímalo, jak signalizovat, e pomoc nepotřebuji. V jiní stěně Dachsteinu bivakovali dva nai kolegové a z chaty Dachsteinwarte na ně svítili reflektorem, odpověděli čelovkou, tak aby se to nedalo zaměnit se signalizací o pomoc. Existuje nějaká oficiální zvuková nebo světelná signalizace, e pomoc nepotřebuji?
Jojo, signál 6 x za minutu... a jak přesně? Minuta má 60 vteřin. Představme si - děláme "signál", a počítáme do deseti, pak zase uděláme "signál", a tak dál, dopčítáme do 60 a... a uděláme 7 "signál". Blně. Má jich být est.
Take poslední 6 "signál" musíme udělat, kdy máme dopočítáno do 50 vteřin. No no, ale to je 6 signálů za 50 vteřin, a ne za minutu. Hergot, to se nám to modrchá...
Pokud chceme pravidelně vysílat minutu, tedy aby mezi prvním a posledním signálem uběhlo 60 vteřin, musí interval mezi signály být 11,666666666(s periodou) vteřiny. Ach jo.
A to se dají najít rady, e stačí 6 signálů pravidelně, a pak minuta klidu. Take mezi námi ijí i tací jinověrci, co 6x zavysílají signál třeba s tří vteřinovým intervalem (tedy mezi prvním a posledním 15 vteřin), a pak minutu klid.
Vypadá to na velké babylónské zmatení.
Řeením je "Integrované zoufalé volání - IZV". Nejprve je třeba vůbec dát vědět, e chcete zachránit. Pouijte vechno. Rozsvite čelovku, přivate na smyčku a točte zběsile nad hlavou, v druhé ruce eus, butě jím do skály. Ruce mějte nad hlavou do Y. Aktivujte dýmovnici. Osádce vrtulníku sice zmizíte v kouřové cloně, ale nezoufejte. Kryti dýmovnicí vystřelíte na ně z nelegálně drené do zahraničí propaované signální pistole. Pokud minete, vyndejte červené prostěradlo s bílou krunicí o poloměru 60 cm a ířce pruhu 15 cm. Snad se vsaje do rotoru a
vrtulník spadne.
Od této chvíle se započne záchranná akce, protoe vrtulník zmizí z radaru dispečera letového provozu, a bude vyslán dalí záchranný vrtulník, který u určitě bude vědět, e letí zachraňovat (to je princip integrovaného záchranného systému). Dál točte svítící čelovkou a řinčete eusem, zvyujte své úsilí, musíte na sebe upoutat víc pozornosti, ne hořící a vybuchující trosky zříceného vrtulníku! Zapalte svíčku, na ploe 20x20 m počůrejte sníh - zbarví se výrazně do luta! (a nečůrejte proti větru), a taky se nebude tak výřit sníh, a bude vrtulník přistávat. K vrtulníku se nepřibliujte zezadu, protoe tam nejsou dveře!
Pokud jde o to NEbýt zachráněn, je to opravdu velmi zapeklité, zhůvěřiví vrtulnící lapající nebohé horolezce jsou velkým protivenstvím v naem ivotě. Zatím nejlepí metodiku pro úkryt v horách má lezecký oddíl Al-Kulajdá, který ji praktikuje v horách Pákistánu. Bohuel nejsou členy UIAA ani IKARu, take mezinárodní výměna zkueností vázne. Rovně jejich výcvikové tábory nyní procházejí výraznou reorganizací.
Víte, co znamená SOS?
Save Our Souls.
Spaste nae due!
Dobrý Tome. Pěkně ses rozjl. Zasmál jsem se skoro stejně dobře jako při čtení článku Petra Jandíka (je to o kousek vý a je to báječný).
Důleité je vak nezapomenout, e součástí tebou publikované metody Integrovaného zoufalého volání (dále jen IZV) musí nutně být tři sloupce dýmu, písmena SOS vylapaná do sněhu o velikosti minimálně 3m na kadé písmeno a zvýrazněné libovolným dostupným barvivem, kečup, hořčice (tatarku ne, kontrast je malý) červená paprika a oblečení. Písmena lze rovně stavět ze sněhových bloků a polít, aby zde vydrela minimálně do jara! Proti zapadajícímu slunci jsou pak hezky kontrastní i kdy je nezvýrazníme (viz výe). Z dalích bloků sněhu sestavíme směrovku (ipku) navigující zachránce k místu, kde vyvěsíme prapor a provádíme ostatní úkony IZV! To aby nae dalí počiny nebyly přehlédnuty a aby bylo zřejmé, e v dýmu dýmovnic radi více ne jedné, pokud mono odliných barev) je skryta osoba ádající o pomoc. Trosky prvního vrtulníku (zejména je li v pěkně kontrastních barvách) lze s výhodou pouít pro zvýraznění dalích nápisů (pomóc, help) atd. Dobré je, lze li podle okolností strhnout několik sněhových lavin, způsobit výbuch (např. za pouití vařiče). Písmeno Y lze rovně skládat z osob, které tragicky zahynuly při pokusech o poskytnut vám pomoc. Ideální v těchto případech bývají horolezečtí instruktoři, hortí vůdci a profesionální záchranáři, kteří chodí v kontrastních oblečcích. Zároveň je zapotřebí z mobilního telefonu v intervalu 6x za minutu vytáčet vechny čísla na záchranáře, které známe (nic nevysvětlovat, po zvednutí telefonu operátorem zavěsit a vytáčet dalí číslo), pro inspiraci, kromě v článku uvedených: Horská sluba v Rakousku 140; v Bavorsku 19 222; ve výcarsku 14 14; v Itálii a Jiních Tyrolech 118; na Slovensku 18 300 (a navrch radi také LZS ATE 18 155) a nic nezkazíte stodvanáctkou atd.. Záěrem: vyuijte vech myslitelných i nemyslitelných prostředků a pak se nezapomeňte zdekovat, neb z toho bude průser. Pouitý mobilní telefon likvidujte odděleně od simky, choďte oblečeni do nenápadných barev a opuste území státu ve kterém jste IZV pouili co nejrychleji!
Jetě je tu monost vyuít moudrosti předků. Víme třeba, e "kam nechodí slunce, tam chodí lékář!" Tedy zalézt někam do tmy a počkat, a tam lékař dojde. Kadopádně volejte SOS nikoliv námořnické My Day, protoe to by pro Vás nepřiletěla helikopréra, ale přijel křiník. A co pak s křiníkem v horách!??
Mayday se píe dohromady Honzo a je to signál letecký. Námořní je právě ono S.O.S Take pozor na ty parníky. Jenom nevím co dělat pokud se dostanete do úzkých se vznáedlem. Asi May O Day, nebo tak něco. To se ale horolezců beztak netýká.
Aha!!! To mi vysvětluje, proč pro mne vdycky přijel ten parník!!! :)))) Ale "majdej" se mi zdá nepraktickým. Čundráci zapějí. "hej nandej na sebe modrý díny" majdej-nendej a přiletí helikopterosaurus! A dalí... Budu stát jako tvrdý Y. Ale čím se budu dret??? Ideální by bylo dělat Bauky s takovejma tyčema na straně na péro. Zatáhl bych-a ono by to vztyčilo ty parůky! (smajlík!!!:)) Jo parůky! nepřilítli u někdy omylem pro jelena? Ten signalizuje imrvére....
Myday je jak letecký tak i námořní radistický signál označující nesnáze, potíe, volání o pomoc.
Dalí potom jsou např. Pan Pan, Pan Pan medico, Securite. Jsou to uvozující slova, za kterými následují jméno lodi/letadla..,poloha, uvedení problému (oheň na palubě,...), počet lidí na palubě.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Pro přivolání pomoci se pouívá celá řada způsobů, jejich pouití je závislé na situaci. Těko budeme při nehodě v horách
1000 Miles Adventure 2024