Jak se bránit a jak včas rozpoznat celkové podchlazení
Celkové podchlazení patří k poměrně častým příčinám úmrtí v horách, jeskyních a dalích extrémních podmínkách.
Umírali na něj námořníci za války v tichomoří, své oběti si pravidelně vybírá mezi speleoalpinisty, i návtěvníky hor, bez ohledu na to, zda se jedná o turisty, kteří zabloudili při náhlé změně počasí nebo zkuené horolezce. Nejčastěji vak celkové podchlazení zabije jinak oslabeného jedince, u kterého nebylo včas přikročeno k preventivním opatřením, jako např. po i jinak ivot neohroujícím úrazu, nebo při naprostém vyčerpání.
Celkové podchlazení je tedy váným, ivot ohroujícím stavem, ke kterému je také takto nutné přistupovat.
Je velmi smutné, e i navzdory výe uvedenému je tomuto stavu obvykle v zásadách první pomoci věnovaná jen okrajová pozornost. Ochrana před chladem bývá zdůrazňována pouze jako jedno z protiokových opatření, následkům, resp. průběhu se při výuce zdravovědy laiků věnují pouze specialisté, zaměření právě buď na hory nebo na jeskyně.
Jen díky tomu mohlo v minulosti dojít k takovým případům, kdy podchlazeného člověka jeho zachránci rozhýbali a celou záchranu viděli v pokusu o dovedení do civilizace. A zachráněný nepřeil.
Celkové podchlazení je ivot ohroující stav, na tepelný komfort by se nemělo zapomínat ani při improvizovaném transportu zraněného
Celkové podchlazení je stavem, při kterém dochází ke sníení tělesné teploty (normál 36,6 - 37°C) v důsledku chladu, často s přispěním vlhkosti, proudění vzduchu, nedostatku výivy, vyčerpání (v horolezectví i patné aklimatizace), při které si organismus chrání teplotu vnitřních orgánů (jádrová teplota) na úkor teploty kůe a svalstva končetin (povrchová teplota). Právě tuto charakteristiku podchlazení je nutné brát v úvahu při zahřívání, nebo náhlé zředění krve vnitřních orgánů chladnějí povrchovou krví můe zvýit nebezpečí (ok organismu, který můe vést a k zástavě ivotních funkcí). Příznaky: I. stupeň - teplota poklesá na 36 -34°C, následuje zpomalení pulsu, zrychlení dýchání, chvění se svalů, psychomotorický neklid a bolesti svalů; II. Stupeň - tělesná teplota klesá pod 34°C, následuje zrychlená srdeční činnost, nepravidelné dýchání a ztíení výdechu, zhorení reflexů, svalová ztuhlost (často patrná v obličeji), apatie, ospalost, horní končetiny jsou nepřirozeně přitisknuté k tělu; III. Stupeň - tělesná teplota poklesá pod 30°C (kritická 29°C), následuje pomalá, nepravidelná srdeční činnost, zpomalení frekvence a zástava dýchání, ústup svalové ztrnulosti, bezvědomí, smrt. Protiopatření:
pomalé zahřívání, při zachovalém vědomí podávání horkých slazených nápojů (bez alkoholu!), sledovat dýchání a činnost srdce, v případě nutnosti provádět oivovací pokusy, rychlá organizace transportu vlee. Podchlazený bez známek ivota nesmí být prohláen za mrtvého bez úplného rozmrazení (vzniká stav podobný zimnímu spánku a je proto jetě naděje na oivení bez pokození mozkových buněk pro jejich dočasnou sníenou citlivost na nedostatek kyslíku).
Nejdůleitějí je pochopitelně prevence. K výe popsaným příznakům by prostě nemělo dojít, podchlazení by mělo být rozpoznáno ji v prvním, nejpozději druhém stupni. Ji chvění svalů z chladu je významným varovným signálem. Pozdějí ztuhlost (přitisknuté pae, pro jistou nemotornost postiených a mírně komický zjev hovoříme o tučňácích) je signálem k okamitému zásahu a značné opatrnosti. S těmito příznaky se lze setkat i při vedení túry v horách. Vedoucí skupiny by měl, zejména při náhle zhorených klimatických podmínkách, pravidelně kontrolovat účastníky túry a včas zasáhnout. Poslední stupeň je ji mimořádně váný. S takto postieným člověkem minimálně hýbáme, transport musí probíhat na alespoň improvizovaných nosítkách. Podle moností by se mělo přistoupit k zahřívání trupu (grilka, různé chemické sáčky schopné po vputění vzduchu reakcí vytvářet teplo, tělo karbidky zabalené a přiloené k hrudníku apod.). Pokud je postiený při vědomí, podávání teplých nápojů. Výe uvedená poznámka o absenci alkoholu je velmi důleitá. Alkohol roztahuje cévy, toho lze sice do jisté míry vyuít při léčbě omrzlin, ne vak podchlazení, kdy by alkohol mohl způsobit stejný efekt, jako prudké rozhýbání, tedy náhlému zhorení stavu, které můe v krajním případě vést k úmrtí.
Velmi důleité je také sledovat stav postieného po jiném úrazu (a to a u v případě transportu vlastními silami, nebo při čekání na záchranu), a podchlazení předcházet; tedy zraněnému zabezpečit základní tepelný komfort.
Prostředí jeskyní, vyznačující se značnou relativní vlhkostí a chladem, můe být velmi nebezpečné
Součástí preventivních opatření jsou i takové běné zásady, jako např. nikdy nevyráet na horskou túru bez dostatečné zásoby rezervního prádla, teplého oblečení, kvalitní bundy nebo plátěnky, a v případě náročnějích (zejména horolezeckých, ale i turistických túr) bez bivakovací výzbroje. Tou rozumíme prostředky nutné pro bezproblémové přenocování v situaci, kdy nemáme stan, nebo jej nelze pouít. Základním takovým prostředkem je ďárského bivakovací pytel, tzv. dárák, vyrobený z nepromokavého materiálu, který nejenom, e lze přetáhnout přes spací pytel a zachovat si v něm relativní sucho i tepelný komfort, ale v nouzových případech jej lze s mením komfortem pouít i bez spacího pytle. Pouívá se tak tedy jako nouzový prostředek, při náročnějích túrách by měl být součástí tzv. bezpečnostního obsahu batohu, v případě zvýené pravděpodobnosti bivakování je vhodné té mít s sebou izolační podloku (alespoň zkrácenou karimatku či alumatku) a zdroj tepla (vařič).
V podmínkách speleoalpinismu se doporučuje pouití záchranné přikrývky například Izofólie, která se při speleologických akcích obvykle nosí jako součást standardní výzbroje v přilbě. Při nuceném bivaku ve speleologických podmínkách lze vyuít několika osvědčených postupů. Matýsek např. doporučuje tzv. elví metodu, vyadující následující postup. Sundáme nepromokavé části oděvu a na nízkém kameni z nich vytvoříme izolační matraci, na kterou si sedneme. Co nejdokonaleji se přikrývkou přikryjeme tak, aby z ní neunikalo teplo. Rozsvícenou přilbu poloíme mezi nohy pod přikrývku (musíme vak dávat pozor na její pokození - je hořlavá) Vyvíječ karbidky dríme mezi stehny u stehenní tepny, abychom zajistili přísun tepla do nohou, a pae zkřííme na kolenou a opřeme o ně hlavu. V této záchranné poloze lze vydret dlouhou dobu, s minimálním energetickým výdajem. Malý plamen karbidky a tělesná teplota dokáí pod přikrývkou vytvořit asi 25°C. Při této teplotě lze brzy vyschnout a zajistit si dobrou morálku pro dalí činnost. Je ovem nutné občas přikrývku obrátit, a tím odstranit zkondenzovanou páru a odvětrat vlhkost.
Záchranná přikrývka (izofólie) se vyznačuje značnou pevností, snadno se vak pokodí o ostré výčnělky. Obvykle se dodává sloená s upozorněním, e je určena na jedno pouití, nebo ji nelze poskládat do původního rozměru. Navzdory tomu můe, při etrném zacházení, poslouit i vícekrát. Fólie pro opakované pouití se na trhu rovně příleitostně objevují, jejich cena z nich vak činí zboí spíe nadstandardní. V současné době se pouití izofólií rozířilo i mezi horolezce a stává se prakticky normální součástí lékárničky, nebo tzv. balíčku pro nouzové situace.
nevim, jestli na netu budou ty zabery z televize, ale byl tam zaber na stenu jak mavaji o pomoc, pak byla zase bourka a pak tam byl zaber uz jen na bezvladne visici tela, nemely vubec zadne vybaveni na lezeni v zime, kamarad tam byl zrovna v te dobe a rikal, ze tam bylo pul metru snehu, vsechny cesty zavrene, takze s lezenim byl konec, ma nejake fotky, mozna mu reknu, at je posle na lezce, do Yosemitu pry zima prisla letos holt hodne brzo...
ze uplíku spatřilo světlo světa. Ne, e by tenhle článek člověka zahřál, ale moná někoho zachrání. chce to prostě klid a nohy v teple.
O tom nerozhýbávání je to u asi i celkem známo, minimálně horská v Tatrách kdysi udělala ten průvih, e s podchlazeným la dolů, ale to u je dávno a o tomhle problému se nevědělo. Dneska by to u vědět měli.
Tak jsem Tome zvědav, jaká tajemství výtáhne na světlo přítě.
vědělo. O tomhle problému se ví celkem dlouho. Akorát to vichni dost podceňovali. Nestalo se to jen v Tatrách. Stávalo se to opakovaně, i kdy hlavně "neprofesionálům". Horským záchranářům se to stalo v minulosti také, dokonce kvůlivá tomu IKAR přijímal jakési opatření, směrnici či kýho výra. Take se to nestává profíkům, ale amatérům. Běným horolezcům, turistům a jiným lidem ochotným pomoct. Ovem bez patřičného respektu a bez vědomostí to můe být na kodu.
Co by mě zajímalo (moná by stálo za doplnění)- doufám, e nikdy nebudu potřebovat -obvykle se zdůrazňuje e zahřívání u těké hypotermie se má týkat jen tělesného jádra (chápu jako trup a hlava). Chápu to tak e i kdyby byla monost zahřívat celé tělo třeba sprchou je lépe to neudělat (stejný problém jako u rozhýbání). Správně? Druhá věc je jak poznat těké podchlazení od smrti. Má smysl zkouet oivovat obě studenou třeba 25C nebo je lepsi izolovat a neoivovat amatérsky s tím, e je větí ance na oivení v nemocnici (na mimotělním oběhu nebo jak to ohřívají)? Jetě se často uvádí metoda zahřívání přímým tělesným kontaktem s normálně teplou osobou.
No, Honzo, to je tak. Určitě je lepí zkusit silně podchlazeného zaizolovat a pokusit se jej dopravit do zaízení k tomu určeného. Třeba mu pomůou.
K tomu prvnímu dotazu: osobně bych jej nesprchoval, ale pouil nějaké ty tolik doporučované zábaly na hrudník. Ale já se v tomhle článku přecijenom chtěl víc věnovat prevenci (o tý alespoň něco vím - co se táká zbytku textu, mám pocit, e mě nai felčaři seerou :-) navíc jsem nepouil poslední verzi jejich skript, takový já byl syčák)
A k pouití tělesného tepla: také jsem to někde četl, mám pocit, e v jakési příručce přeití. Jednalo se o propadnutí do ledové vody, tedy polární podmínky. Doporučení znělo svlé¨knout čerstvě vytaeného postieného donaha a vloit k němu dvě donaha vysvlečené osoby, pokud mono opačného pohlaví (prý to funguje lépe i psychologicky). Jen si to nedokáu představit v reálu. K propadnutí dojde obvykle za pochodu. Nemá stan, má vechno na saních nebo v batohu a musí jednat proklatě rychle. V této situaci vyřadí z dalích záchranných postupů dvě osoby (jedno jakého pohlaví). Pak je musí vechny opatrně přesunout do zbudovaného přístřeí. No fakt nevím... Ale obecně vzato, to zahřívání někým dalím musí zaručeně fungovat.
To s těma osobama jsem taky kdesi četl, jetě tam bylo, e vechny (tedy jak zmrzlíka, tak rozmraovače) oupnout do igelitovýho pytle a a potom obalit nějakejma dekama. Já teda igelitovou rouru s sebou po ledovci nenosím (třeba by to nahradil prvně ďárák a potom a do spacáku?). No, kadopádně nic moc akce.
Zahříván vlastním tělem funguje. To pohlaví je dobrým ukazatelem stavu. Pokud je podchlazenému jedno, kdo se k němu mačká, je to zlé.
Jetě jedna legenda. Ruský člověk prý měl zmrzlou nohu na kost. I řekl si "no to!"-zmrzlé se nekazí, musí se rozmrazit ALE zevnitř (sic!!!). I strčil nohu do vody. kterou nechal zmrznout a začal se zahřívat horkými nápoji v chatě, kam o zmrzlé noze doel. A noha prý neodpadla, ale oila. Tak jsem to slyel. Moc se mi to sice nezdá...
mne jeden fin hovoril, ze v pripade padu do ladovej vody sa padnutemu po vybrati namaze akymkolvek tukom (oni zo sebou nosievaju tuk ako potravu) minimalne chrbat v oblasti obliciek a hrudnik a potom sa zabali do igelitu alebo niecoho nepriedysneho. tym sa vyrobi zakladna izolacia, na ktoru sa potom daju dat dokonca aj mokre saty(!). ten chlapik to vraj tiez raz zazil na vlastnej kozi a nebol omznuty... aj tak diky, neprosim. ked vsak pojdete daleko hore, moze sa sa to niekomu zist (inac je tam fakt super)
Iba pár malých poznámok k odstavcu speleoalpinizmus:
1. izofólia sa nenosí "obvykle" ale je to povinná súčas výstroje,
2. Pri čakaní pod izofóliou je doleité nesedie priamo na zemi, ale na niečom tepelne izolujúcom, napr. speleovak s lanami,... Ak sa predpokladá dlhie čakanie, tak je vhodné ma kus starej karimatky pod zadok. Veci zo seba vyzliekame iba v prípade,e: A nemáme naozaj nič nod zadok, B ak oblečenie zabraňuje odparovaniu vlhkosti,
3. 2 roky stará, pomačkaná a zhuvaná izofólia vežmi nepomoe, nová je lepia :).
4. Izolfólia by mala by obojstranná
Ano, ctverec karimatky cca. 20x20 cm je vyborna vec a nejen pro pripad nouze, ale na kazde akci, kde se daji predpokladat prostoje (mereni, foceni). V nekterych koncinach nosi jeskynari takove sedatko na sirsi gume v pase na zadech asi jako ledvinak, takze kdyz si clovek chce sednout, stahne karimatku dolu a kdyz vstane, ta se samovolne vrati na zada.
Standardni velikost izofolie 160x210 cm je proklate mala, pokud chcete improvizovane bivakovat shora popsanym zpusobem s karbidkou. Clovek dokaze drzet folii dokud neusne, pak ovsem se to vsechno rozvali a muzete zacinat znova - vyzkouseno v praxi :-)
Ano, ctverec karimatky cca. 20x20 cm je vyborna vec a nejen pro pripad nouze, ale na kazde akci, kde se daji predpokladat prostoje (mereni, foceni). V nekterych koncinach nosi jeskynari takove sedatko na sirsi gume v pase na zadech asi jako ledvinak, takze kdyz si clovek chce sednout, stahne karimatku dolu a kdyz vstane, ta se samovolne vrati na zada.
Standardni velikost izofolie 160x210 cm je proklate mala, pokud chcete improvizovane bivakovat shora popsanym zpusobem s karbidkou. Clovek dokaze drzet folii dokud neusne, pak ovsem se to vsechno rozvali a muzete zacinat znova - vyzkouseno v praxi :-)
Moná by nebylo od věci říci, lépe zdůraznit, e veliké mnoství tepla, ač se to nemusí zdát, uniká hlavou. Jednak je dobře prokrvována, druhak má velkou plochu a za třetí je to asi nejotuilejí část těla, take si ji nekrejeme. Take to chce přikrývku na hlavu!!!
Peří a vlna jsou vyvíjeny a testovány na ochranu organizmu před povětřím přeci jenom dost dlouho. Pták i ovce mají potřeby v tomhle stejné jako člověk. :o)
No, fyzikální... Kdyby to bylo těleso rovnoměrně vyzařující teplo, tak by to lo i spočítat, Ale u člověka jde o teplo v různých vrstvách o různé tepelné vodivosti, zahřívání nerovnoměrné a vlhkost do toho a soli a proudění vzduchu a... Take různé ty struktury ochrané vrstvy za rúzných podmínek zahřívání a odpařování a vůbec. Tohle asi jde jedině pokusem a řekl bych (nenutim!) e moné je vechno moné a hlavně to nemoně moné.
Nevím, ale vlnu jsem z výstroje vyřadil před lety a můj dojem je, e tepelné vlastnosti materiálů jak pouívá třeba moira nebo klimatex je dostatečnou náhradou, pokud se týká váhy a odvodu vlhkosti, pak se mě zdají nesrovnatelné. Pokud se to překryje nějakou hezkou membránou proti větru, tak jsem plně spokojen a to i v zimě.
Jinak hlava dělá hodně, např. lyařské brýle na obličeji spolehlivě zahřejí (potil jsem se ve stoupání jak pes, dal je dolů a podstatně se to zlepilo, ani jsem rozepnul něco dalího).
Vlna má jednu velkou nevýhodu-pomalu schne. Pokud jde o váhu, vyjde to podle mých váení nastejno (záleí na tom, jaká to je vlna). S tím pohybem mám stejnou zkuenost. U "flízů" mám (a někteří dalí) pocit, e je tam ostrý předěl mezi pohoda-klendra (například e zastaví a klepe). Můe to být sloitějí strukturou materiálu podobně jako u peří. Mnoství vzduchových kapsiček ve struktuře svetru je moná větí a víc mnohotvaré (na peří to pochopitelně nemá).
Majngotesvil! Nikomu nic nenutim!!! Pouze do diskuse.
No vlna má ale take jednu nespornou výhodu, e hřeje i kdy je vlhká, co se o Polypropylenech a polyesterech říct nedá, pokud je vlna kvalitní, tak tím spí.
No vlna má ale take jednu nespornou výhodu, e hřeje i kdy je vlhká, co se o Polypropylenech a polyesterech říct nedá, pokud je vlna kvalitní, tak tím spí.
Jo! To je také fakt. On svetr i dost dlouho lehkému deti odolává. Zejména to dokázaly svetry ze "surové" vlny. Ale kde to seenete! Ovce moc nejsou a je to nákladná výroba a výrobcům se do toho nechce. Sluná vlna ani moc není v obchodech. Loni jsem inovovali z orintálopu. Spokojenost veliká.
v zimě pokud ztratí cestu a nouzovému bivaku se nevyhne, bude vdy lepí svetr z pravé vlny v batohu ne fleece. Sám jsem sehnal ze sekáče surový nebarvený neodmatěný svetr z Aljaky ze silných vláken kanadských ovcí) váha 2 kg) a můu říct, e se z něj voda po sněení odpařuje stejně rychle jako z umělin. A hlavně super hřeje, take plní funkci nouzového bivak.oblečení. V kombinaci s lehkou windspoper mamut bundou je super do zimního počasí.
tak počítej: bivak.pytel 700g+ peřový spacák 1800 gr = 2,5 kg+ tvoje fleece bunda 600gr =3,1 kg, co je v součtu daleko víc ne muj polární svetr!! Nepočítám , zde usporu v batohu. Navíc , při jakýkoli komplikacích během cesty( např. problémy s vázáním, čekání) se se spacákem nezahřeje .
Hezky jste si pokecali, eano :-)
No abych byl pod svými články vdy za nejchytřejího (jsem toti chytrej jak rádio, jestli to jetě nevíte), dodám pár maličkostí:
Ne nadarmo se říká, e "Kdy tě zebou ruce a nohy, nandej si na hlavu čepici!" Nejvíc tepla uniká bez čepice a jek výe popsáno, tělo chrání své jádro právě tím, e "stahuje" teplo z okrajových částí.
A k vlně. Vlna je dobrá. Proč asi myslíte, e se mnoho firem v současnosti k různě upravované vlně vrací? Prostě proto, e by asi bylo moné ji nahradit nějakou umělinou, ela nebylo by to tak efektivní. Na opravdovou zimu (třeba za Polár) se pouívá funkční spodní prádlo s velikým podílem vlny (např. Ortovox, Smartwool apd.). Vlna dokáe ukládat podstatně víc vlhkosti ne syntetika, drí proto tělo v suchu a teple (nebo suchu a bezpečí?). Vlněné (resp. kombiniované s velikým podílem vlny) materiály jsou také báječné na spaní a navíc oproti syntetice nejsou tak brzy a tak odporně cítit, co při delím výletu opravdu oceníte :-) Tak.
Voda je pro cloveka v horach dobra jenom kdyz je uvnitr tela. I pro podchlazeni je dobra prevence mit dostatek tekutin v tele. Ale jedna z nejhorsich veci je, mit na sobe mokre obleceni, at je to vlna, fleece, polypro, to je fuk. Jestli je po ruce suche obleceni nebo spacak, tak svliknout ze VSEHO mokreho (rychle) a sup do spacaku nebo sucheho obleceni. Bez vyjimky. Jedine tak se podari z toho lidi dostat. V mokrym obleceni jsou tepelny ztraty prilis vysoky.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.