První pořádný lyařský víkend zaili návtěvníci nejen Krkono, ale vleky se rozjely i v Orlických horách. Bohuel se ji vyskytly i první těké úrazy. Dva skialpinisté dokonce utrhli lavinu.
"Ano, dva mui se skialpinistickými lyemi skočili do Kotelních jam. Utrhla se pod nimi lavina a jeden z nich skončil v nemocnici se zlomenou pánví," potvrdil nám včera člen Horské sluby Jiří edivý.
Podle něj Horská sluba nemůe zakazovat přístup, pouze nedoporučit vstup do nebezpečných částí hor, ke kterým Kotelní jámy patří. Bylo tam prý nafoukáno příli čerstvého sněhu, který na ledovém podkladě neudrel váhu muů. Jeden z riskujících lyařů se natěstí dostal z laviny nezraněn a mohl tak přivolat pomoc. Členové Horské sluby museli vak vyprostit z laviny druhého, těce zraněného mue.
Kdo by nechtěl, aby se o něm psalo v novinách
Tohle píu snad asi proto, abych si sám v sobě konečně utřídil vzpomínky, záitky, pocity. Spí víc pro sebe, ale moná to něco můe říct i někomu jinému.
Odmala mě s bráchou tatínek učil nejen lyovat, ale i chodit po horách, ít a spát v přírodě, umět se o sebe kdekoliv postarat. Několik let závodního lyování mi dalo slunou technickou průpravu v pohybu na zasněených stráních. K tomu jsem se díky kamarádům na gymplu dostal k lezení, co v kraji Suek, Skaláku, Jizerek není nic neobvyklého. Pak trochu větí kopce: letní Tatry, zimní Tatry, Kavkaz, Alpy. ádné velké výkony. Lezení a chození pro radost a pro záitky (Záitky nemusej bejt kladný, hlavně kdy sou silný- kamarád Milan). Kadý má tu hranici jinou Lye jsme s sebou brali hodně často na Elbrus, do Tater, do Totes Gebirge a samozřejmě i do Krkono, mých zamilovaných. Jako děti jme trávili mnoto dnů a týdnů na chalupě v Horní Rokytnici. Můu říct, e tuhle část Krkono kolem Lysé hory, Kotle a Labáku znám jako své boty (a přesto ).
Tento rok jsme byli s kamarády opravdu hodně natěení na první sníh. A přiel opravdu brzy, U kolem 15. listopadu jsme vyrazili s Milanem, Sandrou a Kimem (dobrman) na lyích na procházku z Míseček na Zlaák a ke Kotli. Krásné počasí a krásný sníh. Sněhu je jetě málo, ale v půlce listopadu, co by člověk chtěl, e. Od Zlaáku je vidět do Kotelních jam, e u i tam je docela vysněeno. U tomu moc nechybí. U Růenčiny zahrádky se obracíme zpět, Kim si o ledovou krustu poranil nohu a Sandřiny rouby v noze ji taky nějak tlačí. Následující týden sněí. S vidinou pěkného lyařského víkendu se sníh u domu odhazuje líp. V pátek (23.11.) si voláme s Pavlem, e vezmu auto a pojedeme do Harrachova, dál se uvidí podle podmínek, prostě jako obvykle. Auto necháváme u Zátií, stoupáme na pasech, bruslit se nám nechce. Sněí a dost fouká. Dojdeme na Ručičky a uvidíme. Nevidíme, ale jdeme na Dvoračky a uvidíme. U hospody potkáváme místní Horské sluebníky, se kterými se Pavel zná. Říkáme, e se půjdem podívat do Kotle. Odpovídají, e moná přijdou za námi. Jak to asi mysleli ? Nahoru do sedla není skoro nic vidět a pořád chumelí. Obvyklé krásně hnusné počasí. U stojíme na hraně, kterou spí tuíme, ne e bychom ji viděli a těíme se na prví oblouky v čerstvém ufoukaném praanu. Rozume, kde jsi byl ? Prví oblouk, druhý, třetí, Parááda. Dole chvíli rozvaujeme, jestli pojedeme spodem na Dvoračky, nebo to dáme jetě jednou. Lye na batoh a stoupáme po malém hřebínku, který dělí Malou Kotelní rokli. Sníh pod nohama duní, moná jsme opavdu v transu. Rozume, kde jsi ?
Nahoře si jetě dotahuji vázání (na krev). Při první jízdě mi v hlubokém sněhu zůstala lye.
Teď pojedeme vpravo od malého hřebínku, který v horní části rozděluje rokli. Stojím nahoře a sleduji Pavla. Prví oblouk, druhý, třetí, Paráá Rup!! Na ten zvuk u nikdy nezapomenu. Najednou je celá stráň pokrytá pavučinou trhlin, která se rychle roziřují. Stačím jetě zařvat na Pavla. Ale u mě pavučiny dohonily, podtrhávají mi nohy a vezu se. Takhle jsem to ale nechtěl,takhle přeci ne Asi 40ti centimetrové desky ufoukaného praanu se vezou po vrstvě sněhu z minulého týdne. A mě balí s sebou. Ujet do strany, plavat, dret se na povrchu .. blbost, dělá si se mnou co chce. Po nějaké chvíli se pohyb zastaví. Jsem pod sněhem jako zalitý v betonu. Je tma. Kde je nahoře? Nevím. Nevím ani jak dlouho to trvá, ale lavina (Tou dobou u jsem si u skoro jistý, ze to je lavina) se dává znovu do pohybu. Chvíli letím vzduchem (Aha, při levé straně je malý práh), tvrdý dopad, a jede se dál. Nakonec se ve zastavuje a utiuje. Sedím ve sněhu asi po pás dívám se kolem a asi se i směju (sobě?). Pavel je asi 50 metrů pode mnou.
Jsme asi 100 m nad cestou, která vede z Míseček dnem Kotelních jám na Dvoračky. Zkouím se vyhrabat, ale bolí mě zadek. Jako by mě někdo nakopal (potřeboval jsem to !). Říkám si, to bude dobrý, za chvíli to přejde. Zjiuju, e jsem se asi počůral, jestli ne něco horího. Dost mě to vylekalo, ale nohama hýbat můu, take páteř bude v pořádku. Bolest nepřestává, spí naopak, Při kadém pokusu o pohyb jako by mě někdo trhal na dvě půlky. Říkám Pavlovi, který u přiel ke mně, e asi to asi po svých nepůjde. Pokouím se znovu i s Pavlovoou pomocí vysoukat ze sněhové díry,kterou jsem si kolem sebe odhrabal, ale nejde to. Řvu na sebe, na něj. Mám pocit, e jsem opravdu přetrený vejpůl. Pavel volá mobilem na Dvoračky. Něčím mě podkládá (za mého nadávání na bloest). Dává mi svoji bundu. Není moc zima, ale třesu se, jako drahej pes. Kdý záchvat třesu vyvolává bolest v oblasti pánve. Snaím se co nejvíc uvolnit, abych se netřásl. Moc se to nedaří, ale aspoň se mám čím zabývat. Přestalo sněit a roztrhla se mlha, aspoň na chvíli. Dorazil k nám ze Dvoraček Pavlův známý Horský sluebník se sáňkami, a myslím e měl s sebou psa. Bernardýn s rumem to ale nebyl. Zjistil, e na sáňkách to asi nepůjde. Vysílačkou volá na horskou na Mísečky. Za jak dlouho přijeli, nevím, ztratil jsem přehled o čase. Pavel v laviniti zatím hledá moje lye a hůlky. Kupodivu se mu to daří. V této chvíli mě moje nové Solomony moc nezajímají. Z doliny u se blíí Horská sluba se skůtrem a s kanadami. Moc se to nedaří nového sněhu je opravdu dost, Posledních 100 mettrů se k nám brodí pěky a na lyích. Cpou do měTramal, a čeho se nejvíc bojím, tahají mě z mé díry. Asi křičím , ale mám to povoleno. Balí mě do vakuového pytle. Jsem tam utaenej a po prácích je mi docela dobře. Pavel s mýma lyema odchází do Harrachova. Neznám jeho pocity v té chvíli. Verze události pro manelku prozatím je, e mám zlomenou nohu, i kdy oba víme, e to tak není. Kluci z Horské se mnou mají docela těkou práci. Nejsem peříčko a sníh se boří. Tady dole není ufoukáno. Ma Mísečky přijídíme za tmy. Čeká tady u sanita a jede se do Jilemnice. Diagnóza po rentgenu: roztrená stydká spona, zlomenina raménka stydké kosti a a na záda roztrené kalhoty. Prognóza : 1.operace, 3 měsíce na vozíku, 2.operace, 3 měsíce o berlích. Neznám větí machry, ne jsou doktoři na chirurgii v Jilemnické nemocnici. Díky !!
Nechci tady nic hodnotit. To si můe kadý sám říct, e jemu by se to přeci nemohlo stát.
Po fyzické stránce jsem dávno v pořádku. Jen tu zimu si zatím nedokáu tak vychutnat, jako dřív. V Kotli jsem u sice zas lyoval (za jarního firnu), ale vím, e jsou místa a chvíle které mě na horách s lyemi neuvidí. Prostě jsem některé plány opustil (zatím).
K napsání tohoto článku mě bezprostředně vedly pocity, které jsem měl, kdy jsem včera (21. listopadu ) seděl obkročmo na zasněené střeenaseho domu, montoval anténu a odspodu se mi připomnělo mokro a zima.
Dotaz: Proc se tento, jinak docela zajimavy clanek, objevil i na velmi "vtipnem" servery houbydoupy.cz? Ma autor, V. Linka nutnost kopirovat sve zazitky na vice mist?
jeste to neni na:
http://www.treknet.cz,
http://www.svetoutdooru.cz,
http://outdoor.webz.cz,
http://www.laviny.cz, a spousty dalsich... co treba i na http://www.idnes.cz ?
Mě to přijde docela zajímavý čtení a beru to jako poučení se z chyb druhých. A kdy to ten druhej přeije, tak je to jetě lepí. Vdy na stejným principu jako tenhle článek je i celá kníka Pita Schuberta a ta si myslím, e je docela ceněná. A e je to na více serverch? Ne kadej čte lezce, ne kadej iDnes a mohl bych pokračovat, tak e kdy ty, co o tom něco ví to přečte na jednom serveru, tak u to nemusí číst podruhý na jiným, to není nutný.
Vláďovi díky za přispěvek, mám podobný záitek a taky jsem byl rád, kdy si to lidi přečetli a pak jsme o tom kecali. A jeliko jsem to taky přeil, tak jsme se u toho smáli a doufám, e i z mýho článku se někdo poučil a neudělá stejně blbou chybu jako já.
:-))) neboj, smudla dal hledat nemusi, to melo byt jenom upozorneni, ze jsi se zaradil po bok jednoho nejmenovaneho cloveka, ktery temer na "vsech" serverech resil, ze po nem chteli penize za prespani na jedne nejmenovane boude v Krkonosich... ze by v tech Krkonosich bylo takovych lidi vice? :-)
ze ivota, pěkně napsanej a poučnej.
e je i na jiných servrech mi nevadí, hlavně e je na tohmhle, který čtu. Větina serv erů za uveřejnění článku neplatí a tím pádem nemůe vyadovat exkluzivitu. někomu se třeba nelíbí, e vidí článek, který u četl, ale na internetu není problém to prostě přeskočit. Vadilo by mi to v titěném časopise.
Zajímavým psychologicko sociologickým fenoménem pak je skutečnost, e celková úroveň Lezce, který za články neplatí je mnohdy vyí, ne u servrů, které autorům platí.
e se na Horyblesky platí za články, tak to se není čemu divit...vdy bys ty Kubo jeden od nikoho jiného ne sám od sebe za ty svoje slátaniny zaplaceno ani nedostal..:-(
Nic nemusim, akorat, ze nekomu zapomneli zaplatit, nahrane na diktafon, ani nasledne smazane to nemam, rikal to z osobni zkusenosti :-) Jestli se za neco malo povazuje v takovem pripade 0 Kc, tak beru zpet :-)
Tyjo, Vteřiny mezi ivotem a smrtí, který sem četl jetě kdy mi klika u dveří byla vysoko - u dlouho sem ádnej článek nedočetl do konce. Pěkné záitky..
Moc toho troubu nevychvalujte. A ty troubo, ty teď má co vykládat v hospodě. Ty jsi, troubo, velmi spokojen. Přeil jsi. Nemusel jsi přeít, a právě proto jsi trouba a pamatuj, troubou ji jednou provdy zůstane. Mne tak mrzí, e jsem to taky taky tak nepřeil. No, ale takový trouba jako jsi ty nejsem, to mne utěuje, i kdy ti to závidím. Mňo, počkám si, a bude 4 nebo 5tka a pak ti to ukáu. poletím s větrem o závod 250 kmú/h v prachové lavině z kemaráku, joj, to tě přeseru ty troubo.
pimla bývalý prebiér (promiň mám rýbu)
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
1000 Miles Adventure 2024