Mont Blanc. Se svými 4.807 metry nad mořem je nejvyí horou Evropy. Tyčí se
na hranicích Francie a Itálie a jeho vrchol je pokryt věčným sněhem.
Tak na tuhle horu jsme lezli. Byl to - jak jinak - opět Michalův nápad a já mu na něj ve slabé chvilce kývnul. Také jsem mu kývnul na ideu strávit silvestr roku 2.000 na Aljace, ale z toho se mi podařilo zdárně se vykecat. Z Mont Blancu ne.
Jímá mě hrůza, jenom kdy pomyslím na to, jak mě Michal celej dlouhej rok buzeroval s tím, kudy půjdeme nahoru. Týden co týden jsem ho navtěvoval, týden co týden leel ve velijakých mapách a jezdil po nich prstem. Týden co týden mě nutil dělat toté. Nechci podceňovat přípravu takovéhle akce, ale stejně měl u svůj "ideální" plán, a tak jsme vdycky skončili u té "jediné moné a nejlepí" cesty nahoru. Michal byl jako ílenej. V očích měl zvlátní jas a dokonce začal i číst knihy. Turistické průvodce. Také jsem musel sledovat filmy o horolezcích, počínaje "Jak dostat tatínka do polepovny" a konče "K2". Zkrátka Michal neil ničím jiným. A kdy budu úplně upřímný, já vlastně také ne.
foto byŠ Ján Kaminský
Pomalu a neúprosně se blíil den naeho odjezdu. Nakupovali jsme potraviny, výstroj a výzbroj. Nae batohy se začaly zaplňovat instantními polévkami made in China, chleby, desítkami konzerv, ale také mačkami, cepíny, lany, skládacími hůlkami a dalím, jindy nepotřebným haraburdím.
Čím více se odjezd přiblioval, tím více mi dávala Gabča najevo, e se o mě, a snad i o Michala bojí, dávala mi do batohu velijaké upomínkové předměty, vybavila mě nejrůznějími amulety a talismany pro těstí a nejméně deseti dopisy (na kadé dva dny jeden). Jenome já jsem podlehl své vlastní zvědavosti a dopisy jsem si přečetl jetě v Praze. Bylo v nich tolik obav a zároveň tolik lásky, e jsem pojal nápad vzít Gábinu s sebou. Kdy jsem jí to řekl, tvářila se překvapeně, ale nakonec po chvíli rozmýlení řekla: "Tak jo."
foto byŠ Ján Kaminský
Troku jsem se bál, co na to Michal řekne, ale uklidňovalo mě, e mi to sám před několika dny nabídl. Ovem to bylo před několika dny. Nejdřív řádil jako smyslů zbavený, pak rezignoval a nakonec byl jetě rád. A tak jela i Gabča, která narozdíl od nás měla zabaleno za dvě hodiny, stejně tak v tomto čase stihla oznámit ve rodině, své psychiatričce, sestře, kamarádkám, kamarádům a vzít si v zaměstnání dovolenou.
foto byŠ Ján Kaminský
Okolo 22. hodiny přifrčel Michal ve své kodověnce, do které jsme naloili deset tun proviantu a u nás nic nemohlo zdret. Projeli jsme Německem, Rakouskem, výcarskem a přes hranice up do Chamonix, kam jsme dorazili druhý den ve 12.30.
Na Mont Blanc jsme začali vystupovat 8. července, týden po naem příjezdu. Do té doby nám nepřálo počasí a volný čas jsme vyplňovali krátkými výlety po okolí. Nejdelí túrou byl výstup na Le Brévent (2 525 mnm). Cestou jsme potkali: Němce, Francouze, na chatě Bel L'achat Čechy, kterým teklo v nadmořské výce 2.105 metrů do hrdla české pivo, kamzíky, které Michal asi hodinu natáčel téměř z intimní vzdálenosti a div, e se jich nedotkl, svitě atd.. Přespali jsme v oputěném skladiti matrací (Telesiege du Cornu) a druhý den seběhli zpět do Chamonix.
foto byŠ Ján Kaminský
Dalí výlet byl na Glacier des Bossons, co byl poměrně mohutný ledovec. Téměř kadý den prí, ani tento není výjimkou.
Poslední výlet před výstupem na Mt. Blanc byl na ledovec Mer de Glace (volně přeloeno Skleněné, ledové moře). Počasí bylo nádherné, cesta krásná. Poslední úsek vedl po ebřících, co bylo něco pro Gabču, ale i tuto nástrahu nakonec hravě překonala.
foto byŠ Ján Kaminský
Kdy jsem stanul na ledovci, byl jsem poněkud zklamán. Čekal jsem, e bude čistý a průzračný jako křiál a zatím ho pokrývala vrstva prachu a kamení. Svěřil jsem se se svým pocitem Gábině, která, aby mi ukázala jeho průzračnost, vylila poslední zbytek vody na ledovec a začala ho umývat. Za chvilku se pod pínou zatřpytil led a já neměl "zkaený víkend."
Mimochodem hned první den jsem ztratil pas. Natěstí ho nějaký poctivý turista odnesl na policejní stanici a tak ve dobře dopadlo. Krmili jsme se v jednom kuse úasnými zmrzlinami, trpěli hlady a kadý den navtěvovali alpinistické centrum, kde nám při pohledu na nás vdy odpověděli, e počasí je a bude patné, a nikam raději nechodíme. Také nás soustavně pronásledovali "Hoi z údolí", kteří se nás marně snaili dostat do nějakého placeného kempu. My tři toti celé dny spali namačkáni jako sardinky v Michalově kodovce. Kadé ráno na nás uvnitř auta prelo, tolik kondenzované páry jsme za noc nafuněli.
Nastal den D. Kvůli lavinovému nebezpečí na Michalově vysněné trase jsme se přesunuli z Chamonix do Le Fayet. 8.7. v 7.45 nám jede tramvaj do Le Glacier (2 372 mnm). Sem jedeme vichni tři. Z Le Glacier se Gabča vrací pěky zpátky do Le Fayet a my zahajujeme výstup na Mont Blanc. Od tohoto okamiku budu oddělovat neproporcionálním písmem Gábininy zápisky a své vzpomínky.
9.00 Z Le Glacier kluci odcházejí vzhůru k Mt. Blancu. Já jdu pěky dolů. Klepou se mi nohy a v očích mám slzy. Ne proto, e jdu sama, ale e mám o kluky strach. Teprve dnes, kdy jsem viděli trochu blí mohutné a vzneené vrcholy, začala jsem se bát. Při loučení jsem si chtěla dělat srandu a celou cestu tramvají jsem si připravovala vtipný proslov. Nezmohla jsem se ale na nic. Slyeli a viděli by, jak brečím a prosím je, a nikam nejdou. Při pohledu na jejich chatrné oblečení a celkové vybavení a pohledu na vybavení ostatních turistů se mi chce omdlít. Teď sedím na kameni na vrcholu kopce naproti té vzneené kráse, ze které jde strach a věřím, e jetě dnes, nejpozději zítra, ty dva blbínky zase uvidím.
První úsek cesty vedl dost kamenitým údolím a po sněhu nebylo ani vidu ani slechu. Batohy nás tíili a mačky o sebe vesele cinkaly, jakoby se těily na tu cestu. Michal vytáhl své hůlky a jako starý horal píchal nahoru. Asi za hodinu jsme přili v houfu minimálně padesáti lidí na pláň, kde začínal sníh. Nazuli jsme mačky a provokativně se uprostřed té bělostné pláně vymočili. Ono toti jinde nebylo kde. Skupinka se začala protrhávat a my li v jejím čele vstříc velkému dobrodruství. Zatím jsme si jetě povídali, i kdy záda se nám začínala ukrutně potit a o slovo se přihlásila i
nadmořská výka.
foto byŠ Ján Kaminský
Druhá část cesty vedla stále jetě po pláni na Glacier de Bionnassay, kde nás u turistické chaty poádal nějaký cizinec a napíeme na kus kartónu přání veho nejlepího jeho dívce k narozeninám v četině. Odchytává takto vechny kolemjdoucí a tak u má na fotkách tohle přání v několika jazycích. Přicházíme ke skalní stěně, do které je uchyceno ocelové lano. Oblékáme sedáky a přivazujeme se k němu.
Lezli jsme vý a vý, dotýkajíc se skály vemi čtyřmi. Tento úsek je v pravdě horolezecký. Vzduchu ubývá a tlak je stále nií. Jen teplota kupodivu neklesá. Nae tempo se zpomaluje. Horolezci s lepí fyzickou kondicí nás začínají předcházet. Okolo 3.500 metrů nadmořské výky nás přepadá slabost, opoutíme stezku a naprosto vyčerpáni usedáme. Snaíme se dostat do sebe kousek čokolády, ale vůbec nám nechutná, a tak já nejím, jen Michal trochu udíbl. Vzápětí se otáčí a v tu ránu je čokoláda opět mezi námi. Asi po půl hodině vstáváme, do vedení jdu já a zdoláváme posledních dvě stě metrů převýení na chatu Dome du Gouter. Tam nabíráme síly, opalujeme se a z tajícího sněhu sbíráme vodu do lahví.
foto byŠ Ján Kaminský
17.20 Dola jsem do auta. Prola jsem město, koupila si bagetu a pohledy. Le Fayet není příli hezké město, Chamonix je mnohem hezčí. Jediné, co tu je hezké, je Thermal Park. Asi se tu večer budu bát, okolo el u třetí bezdomovec. Nejraději bych la spát, jsem docela unavená po té strastiplné cestě (10 km). Je vak jetě brzy, je hrozné světlo. Začal pěkně foukat vítr, co teprve nahoře! Co asi ti bobánkové, aby nezmrzli. U aby tu raději byli!
20.30 Tak jsem se doprocházela, vyčůrala a pomalu asi váně půjdu spát. Nechat auto u nádraí nebyl zrovna dobrý nápad. U mě tu občíhlo pár houmlesáků a bojím se, bojím, aby nechtěli hledat svůj domov v naem autě.
foto byŠ Ján Kaminský
Vyráíme dál. Končí lezecký úsek, před námi je "u jen" planina. Přivazujeme se navzájem na lano a jen co noha nohu mine míříme k vrcholu. Michal vzadu sotva supí, já vepředu jsem na tom jen o troku lépe. Slunce pálí, je aspoň 30°C. Jde se čím dál tím hůř. Srdce nám tepou jako splaená a před očima se míhají mitky. Na Dome du Gouter (4.304 m.n.m.) se rozhoduji uvařit si aspoň polévku, protoe se silami jsem na konci a cítím, e potřebuji něco do aludku, aby měl organismus z čeho čerpat. Michalovi to vůbec nevadí, zhroutil se na sníh a moná spí. Sundal jsem jednu mačku, zasekl ji do sněhu, na ní rozevřel liháč, co mě nevýslovně vyčerpalo, a asi hodinu ohříval dvě deci vody. Kdy mi dolo, e v této nadmořské výce ji opravdu k varu nepřivedu, vsypal jsem do ní polévku a pomalu polkl první sousto. Nevím, zda stihlo dojet a do aludku, ale vím, e bylo v ten moment vedle mě na sněhu. Zbytek jsem vylil a pomalu vydoloval mačku, která se tím teplem propadla asi půl metru do sněhu.
foto byŠ Ján Kaminský
Plouili jsme se dál. Kolem nás nebylo nic ne jen bílá pláň, pořád do kopce. O sto metrů vý na nás čekali dva lidé z Maďarska, oba unavení a bezradní. Kluk a holka. Ona byla docela v pohodě, ale on byl na pokraji bezvědomí. Nevěděli, kam mají jít. Potřebovali pomoc a to nám vlilo zase nějaké síly do il. Doli jsme společně na bivak Refuge Vallot (4.362 m.n.m), kde jsme hodlali nocovat, nebo u zapadalo slunce. Ani nedovedu popsat, jaké utrpení byl pro nás kadý krok, který nám jetě zbýval.
Vallot byl plný. Byla v něm tma a stranej smrad a nám bylo patně a nechtěli jsme nic jiného ne spát. Potmě jsme si vybalili a zasoukali se do spacáků. Leeli jsme na tvrdé podlaze, jen místy změkčené zvratkami horolezců. Ale to nám bylo opravdu jedno. Nespali jsme, protoe srdce builo tak, e jsme se báli, e dostaneme infarkt. I v lee jsme dýchali, jako bychom právě uběhli maratón a nechtělo se to uklidnit. Bděli jsme a do rána.
foto byŠ Ján Kaminský
7.00 U jsem vzhůru. Poslala jsem pohledy a procházím se po městě. Chtěla jsem koupit klukům něco za jejich výkon. Překvapilo mě, jak drahé známky na pohled mají, a tak jsem jim koupila jen ovoce pro osvěení. Teď je 10.00. Svítí sluníčko a já se půjdu podívat k autu, zda u nedoli.
Nedoli. Cestou k autu jsem potkala partu vojáků, která vyjíděla ve stejnou hodinu jako kluci. Pravda, vypadají troku vytrénovaněji ne kluci, ale počítám, e tak ve dvanáct dojdou.
Nedoli. Ani ve 13.00, ani ve 14.00, ani v 15.00. A u mě nebaví chodit kadou hodinu k autu.
foto byŠ Ján Kaminský
Nedoli ani v 16.00, ani v 17.30. Přemýlím, zda nemám někam zajít. Je 19.15 a oni nikde. Bolí mě břicho a chce se mi zvracet. Navtívila jsem turistické centrum, kde byla mladá a ochotná slečna, která mi pomohla zjistit telefon na policii a na Refuge tete Rousse - chatu, přes kterou by kluci měli jít. Měla bych zůstat v pohodě a případně volat a zítra, ale mám hrozný strach. Neměli nikam chodit. Počkám do 21.00 a zavolám na tu chatu. Průvih je v tom, e nemám moc franků, nevím kolik stojí telefonní karta a hlavně ji těko teď někde seenu. Je mi tak zle
Stále pročítám trasu jejich cesty a časově mi to vůbec nevychází a to jim dávám deset hodin na výstup a deset hodin na sestup. Přitom v této chytré kníce píou max. 6 hodin. Asi mají nějaký problém. Sedím na nádraí na lavičce. Místní lidé na mě dost blbě koukají a já nevím, co mám dělat. Je 21.00 a kluci nikde. Jdu do auta a zkusím usnout.
foto byŠ Ján Kaminský
Kolem sedmé jsme stejně unaveni jako večer vylezli ze spacáků a spatřili, v jakých blitkách jsme to spali. Hned se mi udělalo patně a tak jak jsem byl, bosej a svlečenej jsem vyběhl ven na sníh, abych ublinkl. Ale nelo to. Vrátil jsem se zpátky do toho smradu a pomalu se obouval. Nazul jsem botu a minutu oddychoval. Uvázal jsem kaničku a minutu oddechoval. Zapnul jsem poklopec a minutu oddechoval, prostě straný.
Čekala nás cesta na vrchol. Posledních 450 výkových metrů. Michal přes noc nabyl sil a tak jsme na tom byli asi tak stejně. Chvíli el první on, chvíli já. U jsme tolik nemysleli na to, jak je nám blbě, ale na to, jak je kolem nás nádherně. Jediné, co nám trochu zkalilo radost byli vojáci, se kterými jsme jeli stejnou tramvají a zatímco my nastupujeme nejhorí kus cesty, oni vesele skotačí dolů. Budou tam aspoň o den dřív.
foto byŠ Ján Kaminský
Poslední metry vedly po krásném a úzkém hřebeni, na jeho konci jsme se s Michalem chytli kolem ramen a na vrcholek nejvyí hory Evropy jsme vstoupili společně. Byli jsme tu úplně sami. Aspoň chvilku. Pohled dolů byl impozantní. Pod námi plula bílá oblaka a z nich vystupovaly vrcholky hor, bylo vidět, jak je obzor kulatý. Zamávali jsme českými vlaječkami do objektivu fotoaparátu a pomalu začali pomýlet na návrat.
Bylo stále větí vedro. Nemohli jsme se před slunkem nikam schovat a tak jsme si různě omotávali hlavy těmi poblitými ponči, ale moc to nepomáhalo. Dolů jsme skoro běeli. Tedy nejdřív skoro a potom běeli. Bylo nám fajn, dokázali jsme to a navíc se nám s kadým metrem vracely síly.
Na Gouteru jsme si dali polévku a čaj, první jídlo za celou cestu a to nám pomohlo ze veho nejvíc. Doběhli jsme skoro a k tramvaji, ale ne úplně, protoe u ádná nejela. Bylo asi 19.00, kdy jsme se ubytovali v prvním přístřeku na pláni, kde jsme na začátku cesty pospolu močili. Usnul jsem po polívce jako palek, ani jsem nezaregistroval, e byla bouřka, o které Michal prohlásil, e byla nejhorí v jeho ivotě.
foto byŠ Ján Kaminský
22.00 Začala hrozná bouřka. V ivotě jsem horí nezaila. Blesky a hromy mě nenechají spát. Moná právě teď potřebují kluci pomoc, moná jsou někde pod lavinou Hlavou mi stále běí mylenky, jak přivezu do Čech kluky v zinkových rakvích a vysvětluji to jejich mámám.
DALÍ DEN 7.00 Spalo se mi hrozně. Byla to hodně dlouhá noc. Vstanu, umyji se a pomalu zkusím zavolat do té chaty. Zjistila jsem si v turistickém centru, e padla lavina, ale prý trochu jinde ne kudy měli kluci jít. U vím, kolik mě bude stát telefon. Za poslední peníze si kupuji bagetu a a jí dojím, jdu zburcovat záchrannou slubu.
foto byŠ Ján Kaminský
Vstali jsme časně a v 9.00 jsme nasedli do tramvaje do Le Fayet. Za hodinku jsme dole. Trochu mám obavy, jestli Gabča neblázní, přeci jen jsme jí řekli, e se vrátíme nejpozději včera.
Vystupujeme a belháme se k autu. Vidíme Gábinu, jak sedí na lavičce a cpe se bagetou, jako by o nás ani neměla strach.
10.00 Konečně jsou tady. Skáču kolem nich a objímám je jako pominutá. Nikdy jsem ty dva neviděla raději!
Jaky byl vas puvodni plan? Ta "idealni cesta"? :) Pac normalka je nic moc (je tak maximalne dobra na sestup, a to jen pro porovnani - samozrejme pri prechodu).
Nechapu, proc jste se nevyspali u Goutteru, kdyz jste byli tak unaveny. To jste nenesli stan? Spani na Vallotce je jen nouzovka, kdyz to opravdu jinak nejde. No, asi spatny timing, co? :) (Kdyz jste kamosce rekli, ze budete zpatky tak brzo.)
P.S. Instanni polivky jsou ten nejvetsi humus, zvlast kdyz clovek nema na nic chut. Ja si je s sebou teda uz neberu.
Celkem pohodový článek, ale kdy se ta akce konala?
vrcholek nejvyí hory Evropy jak se píe v článku tak je Elbrus ale to je jedno asi....
Kdy mi dolo, e v této nadmořské výce ji opravdu k varu nepřivedu - bod varu je závislý na tlaku okolí tím pádem je ve vyí poloze nií nevím asi tak 80 stupňů take voda vaří rychleji....TŘEBA V PAPIŇÁKU JE 140 STUPŇŮ PROTOE JE TAM VĚTÍ TLAK CHA
Lihový vařič celkem odvaha si vzít takový stroj...
Z jakeho duvodu by mel byt nejvyssi horou Elbrus, kdyz po fyzickogeograficke strance lezi v Asii? Hranice vede Kumzsko-manycskou snizeninou severne od Kavkazu.
Která je nejvyí hora Evropy a kde leí? Odpověď: Elbrus a leí na druhém konci evropského kontinentu. Na Kavkaze. Staří Řekové tam umístili zemi Amazonek, skálu, ke které byl připoután Prométheus, a Kolchidu i s bájným zlatým rounem. Moderní mytologie zabydluje pohoří zbraněmi, úplatnými pohraničníky, snědými domorodci. A tak shlédnout ná starý kontinent z jeho nejvyího bodu patří k dobrodrustvím, která si větina pověstně rozumných obyvatel naí kotliny nechá ujít.
Moná si řeknete jak to e Elbrus, kdy já znám Mt. Blanc. Z dostupných pramenů není zřejmé kde přesně vést hraniční čáru mezi Evropou a Asií. Ku příkladu ve světových atlasech Oxford Atlas of the World 1958, v Hammond Atlas of the World 1974 a v mnoha dalích je uveden Elbrus jako nejvyí bod Evropy. V českých a ruských mapách vydaných v době komunistické vlády je střechou Evropy Mt. Blanc. Ne tak dávno vedená debata, zda Rusko patří do Evropy nebo ne, naznačuje, e názory na východní hranici Evropy jsou různé a nevyřeené. Na druhou stranu není to tak trochu jedno, kdy Evropa je jen poloostrovem Asie?
"Ne oko dělá horu velkou nebo malou, ale lidské srdce." (Norgay Tenzing). Mezi hory, které nevnímáte podle nadmořské výky, ale pro vlastní kouzlo, patří Elbrus. Sice je to nejvyí hora Evropy, avak v porovnání s asijskými velehorami vypadá jako mladí bráka. Leí v pohoří Kavkaz v jihovýchodním cípu Evropy.
Jose, pokud by hranice Evropy a vedla po hrebeni kavkazu tak elbrus bude v evrope jenze... ...hranice kontinetu lezi na lomech - okrajich litosferickych desek a tim padem je pranici predhuri kavkazu a elbrus je v asii.
navic v padesatych letech minuleho stoleti byla hranice stanovena na spojnici rek Kuma a Manyc takze exbrus a cely kavkaz kdyz se podvas na mapu je v asii
No právě. V tom je celičký ten spor. "Pokud by hranice leela na hlavním hřebeni" jene obvykle leí právě na hlavním hřebeni (rozvodí) a ne na zlomech. Snad v tom mají prsty zlovolní francotí geografové, kteří chtěli mít nejvyí horu.
Pro sebe povauju spor ze sporný, take opravdu nevím která hora je v Evropě nejvyí. A je mi to celkem jedno :-)
Pokud bys vak chtěl třeba vylézt tzv. sedmičku, tedy nejvyí hory kontinentů, pak to snad má jistý význam (take snad si radi udělej výlet na oba ty kopce), jinak je hezké udělat si výlet na nesporně nejvyí vrek Alp, i nejvyí vrek třeba Ruska, none?
a kdo je? Onehdá jsem byl svědkem urputného střetu pěti geografů (také bych se domníval, e se jedná o odborníky nejpovolanejí). Je pravdou, e v této diputaci, kde na pěstní souboj nedolo snad jen proto, e se jinak jednalo o dlouholeté kámoe co spolu jezdí na hory, nakonec 3:2 zvítězil Blanc :-) Ovem diskutující od počátku do konce zůstali na svých pozicích a argumentům protistrany nepřiznali ani kousek oprávnění.
Na stranke chamonix.com je .... According to the measurements taken in September 2007, Mont Blanc, the highest peak in the Alps and Western Europe, had an altitude of 4810.90 metres.....
S nejvyí horou Evropy je hlavní problém v tom, e fyzickogeografickou hranici po hlavním hřebeni Kavkazu vedou Američtí geografové. Ostatní, tj. Rusové, Čei, Slováci, Francouzi, atd... berou jako hranici Evropy a Asie u zmiňovanou Kumo-manyčskou vpadlinu (sníeninu). Lezci (díky Američanům a 7 summits) berou tedy za nejvyí horu Evropy Elbrus. Pro vzdělané odborné geografy je nejvyí horou Evropy Mt.Blanc
tak si o tom neco precti. Uz nekolik let je svetove uznany Elbrus jako nejvyssi vrcholek Evropy. Mam poci, ze na to byla vypracovana tak dva roky dozadu studie od National Geographic, ktera ty veskere dohady uzavrela. Pripomina mi to takove ty hadky, kdyz jeden clovek vylezl na Elbrus a druhy na Mount Blanc a hadaji se kdo byl na nejvyssi hore Evropy...
jaky je argument pro to, aby hranice vedla po hrebeni Kavkazu? ve skole nas odjakziva ucili Kumzsko-manycskou snizeninu. mam pred sebou atlas z r. 2004 a v nem je hranice vyznacena prave pres ni. takze vivat Blanc.
jaky je argument pro to, aby hranice vedla po hrebeni Kavkazu? ve skole nas odjakziva ucili Kumzsko-manycskou snizeninu. mam pred sebou atlas z r. 2004 a v nem je hranice vyznacena prave pres ni. takze vivat Blanc.
No jo, ale kdy ty kopce jsou pořád stejně vysoké a neposouvají se, take věci se vdy nemění, jen názory (odjakiva... - dřív byl nejvyí horou Evropy Mont Blanc, v atlasech z 50.tých a 60.tých let je uveden Elbrus, hlavně asi proto, e byl v Sovětském svazu, pak to změnili na MB, teď zase E... - asi je to politická otázka a závisí na zdatných lobistech). Ale pod Elbrusem jsem si připadal spí jako v Asii. I kdy na topu svítilo sluníčko a byl rozhled, kdeto na vrcholu MB bylo vidět kulový.
Ostatně oba kopce jsou svorně a zdařile zobrazeny na třetí fotce.
Problém je právě v tom, e to dělal National Geographic (Američani), ty vedou hranici jinak, zkus říci při zkouce z geografie Evropy na výsoký kole u nás a s Elbrusem by se ti vysmáli.. Je to to samý, jako kdy se National Geographic chlubil, e přesně objevili a zmapovali prameny Amazonky. Přitom o rok dřív tam byli lidi od nás z PřF UK (doc. Janský). To jen Amíci neuznávají, kdy někdo cizí něco objeví nebo vymyslí...
Jejda. A kámo co ije v Ekatěrinburgu má kus od domu oficiální značku geografického dělení mezi Evropou a Asii.
Tak. A teď - prasečí hlavo - raď.
Elbrus je vítěz. Novodobý rychlokvaky nemaj přehled a jen slintaj na monitory místo aby hory objevovaly právě jen a jen "srdcem".
Pak je Ti, mně či Vám, jedno kde jaká hora leí.
U sem píu naposledy:) Rusové (a i ostatní kromě Amíků a myslím, e i KanaĎanů) vedou hranici Evropa-Asie takto: východní úpatí Uralu, řeka Ural, Kaspické moře, Kumo-Manyčská vpadlina, Černé moře, Bospor, Dardanely... Take Elbrus je pro některý Blanc pro jiný. MKL Zdar
Aby bolo jasne, tak tu su hranice : vychodne upatie Uralu,rieka Emba, sev. breh Kaspickeho mora, Kumsko-manycska znizenina, pobrezie Azovskeho mora, Kercsky prieliv, Cierne more, uziny Bospor a Dardanely.
Jak to tak čtu, tak mi přijde, e u je to nějaký pátek, co jste tam byli. To byly jetě bagety za franky a ne za EURa. Ale stejně docela pěkný. Jen mi přijde, e by moná nekodilo uzavřít, jaké jste si z toho vzali poučení. Takhle by to mohlo nalákat nelezce, ze e to v poho dá, tedy kdy ti nevadí trochu si ublinknour.
Hmmm...zavzpomínal jsem na nás, jak jsme tam apali před pěti léty...pocity a dojmy naprosto stejný...aklimatizace nulová, zkuenosti minimální...
Cestou dolů jsme u Tete Rouse potkali večer dva Moraváky...e prej dali v amonicích brčko a e padlo rozhodnutí výstupu - navázaní zeleným silonovým krouceným lanem, v ruce násady od koat místo cepínů. Na nohou měli místo maček takový ty dětský noový čtyř-brusličky, upevněný k noze izolačkou. Měli jen letní spacáky, bez stanu a ptali se nás, jestli je nahoře zima......na Gouteru vůdčíci zrovna tahali klienty dolů, -15°, vichr jak prase. Chlapíci e budou spát někde venku na sněhu...károky taky neměli. Docela by mě zajímalo, jak tam dopadli...
Tak to pozor, to muzu odprisahnout a mam na ty dva chlapiky tri svedky...
Ne fakt, to nebylo smysleny, to jsme fakt videli na Blanku v roce 2000. Je to neuveritelny, ale je to tak!!!
Tak nevím, jestli ten celej článek není kanadskej ertík, taková volná parodie na stovky komentářů ke vem těm smrákům a k analýzám jejich příčin. Pokud ano, tak navrhuji autorovi pikle, pokud ne, tak pán Bůh s tebou.
Taky mi to přijde spí jako sranda. Ale dneska je taková doba .. Stačí mít peníze na vybavení a je z tebe horolezec :-))) Jejich celoroční příprava spočívala v nákupech matroe a čtení mapy. Tak proto má Mt. Blanc tak vysokej počet smráků.
el jsem na Mont Blanc před asi 8 lety celkem jsem si uil jeliko kamarád Gary zapomněl mačky v Chamonix take jsme měli kádý jednu největí dilema bylo ze které nohy se odrazit při skoku přes trhlinu bylo jich tam jak máku ádná sranda, úkol zněl jasně bojovat o vrchol :-)))
Jasne e to je parodia, videl si u enu ktorá je schopná sa zbali za 2 hod? Ved dlhie jej trvá ajpríprava na vynesenie smetí nieto si ete zbali veci na dovolenku:)
Napadá mě to samý - jestli je to parodie, tak místy povedená, jestli ne, neříkám nic...
Pokud půl roku sháněli informace, asi museli zjistit, e 6 hodin na výstup váně nestačí:-)
Bez předchozí aklimatizace si jít lehnout na Valotku, to chce váně kurá, nebo netuit, do čeho se řítim:)
3 lidi spící ve kodovce, to bych taky rád viděl... v létě... proč????
Nejvíc mi v tom příběhu bylo líto tý holky.
Jak řikám, sranda dobrá, ale jestli takoví lidi fakt existujou....
Ten podtitul se dá docela dobře aplikovat i na článek samotný. Taková zvratka horolezců... na Valotce.... na papíře i na plechu...
Taky jsem spal nouzově na Valotce, kdy jsme vylezli Majora. Zvratky tam nebyly, ale tak od čtyř ráno bylo akutní nebezpečí prolápnutí hlavy mačkou. Zajímavé, e se hoi nezmiňují.
Měli by poděkovat vem andělům stráným protoe to byla opravdu ichta, naučit se přechodníky a ne někam polou článek, si ho po sobě přečíst a opravit hrubky.
Po 25 zlezených čtyřtisícovkách a více letech strávených chozením po horách můu říct,e něco tak diletantskýho a naivního jsem u dlouho nečetl.Měli jste docela kliku.Příprava a výbava skoro nula a těch pár Euro za kemp by Vás snad nezruinovalo.U vím proč mají Čei v Alpách tak "dobrou" pověst.
hm, to je mi novina :-) voda se ve vysoke nadmorske vysce vari pri nizsi teplote - var je teplota, kdy v celem objemu kapaliny dochazi k premene ze skupenstvi kapalneho na plynne - tedy ne jak by se dalo z clanku pochopit, ze pri 100 stupnich Celsia - mimochodem, takhle se drive merila vyska nekterych hor :-) vylezlo nahoru a dala varit voda a zmerila teplota. V jedne mensi zemicce nechteli videt geografy (chteli jim merit hory) - tak je prevezli - kdyz nemuzeme mit vyskometr (na barometrickem principu) - jako podezrele je posilali pryc, tak si vezmu teplomer - no a na kopecku si uvarim vodu, zmerim bod varu a porovnanim teploty varu v definovane vysce mam sanci vypocitat vysku (zatizene nepresnosti rozdilu tlaku nejen podle vyskoveho gradientu).
Teda klobouk dolů, musel to být výkon (ve vaem svavu), to jo! Na druhou stranu, kde jste dali zdravý rozum??? Jestli jste tedy místo tréninku celý rok leeli v knihách..a ta výbava......je zázrak, e jste se vůbec vrátili! Lihový vařič do vysokých hor, to je fakt nápad :-D, bavlněné maskáče si noste do lesa a ne na do Alp! Dřevěný pikl taky patří na stěnu., ale asi je jetě populární, loni jsem v Zermattu taky viděl jednoho ílence ve flanelové koili a polámaným dřevým piklem v ruce. To jste se v knihách nedočetli, e taky existuje nějaká aklimatizace? U článku jsem se opravdu zasmál, ale jen pro vai hloupost! Neříkám, e učený z nebe nezpadl, ale nechcete raději začít na vysočině??? No chcaní jste si taky mohli odpustit, nikdo není zvědavý na to kde si ulevujete! Jak u tady v diskuzi někdo zmínil, opravdu chudák holka!!! Nejlepí z celého článku je tady snad její fotka v podprsence! Chce to hoi trochu promakat, naetřit na výbavu, nějaký kurz a pak hurá do hor. Snad si to vezmete k srdci, aby jste vůbec přítě nějaký článek jetě napsali! Drím Vám jinak palce.....
Na Blancu jsem po pravde byl v naslednem. Vlnene pumpky, svetr, dreveny cepin jsem mel, ale malem jsem sel jen s jednou pujcenou hulkou, neb ten muj si pujcil neznamy muz na prechod kusu ledu a odesel s nim do udoli. Nastesti mi ho jiny zase prinesl -- ten mrtvej uz ho nedrzel v ruce a tak sel optet do prace (cepin), ale meli jsme uz plynovy varic. A nebo ne? Mozna jsem lamal pevnej lih... :-)
Jo,a maskace jsou prakticke. Proc si myslite, ze je nosi paragani a to i v horach nad vyskou MB. Novejsi maji v sobe i goretex.
Peknej vejlet si chlapci udelali, pekne. I pekne napsane s citem pro nadsazku.
Ja bych tu membranu nevidel jako podminku preziti. Tak vysoko je sucho.
Joo. Na jeden davny prechod Alp jsme meli pohory samonasakovaci (jine nebyly) a jeden kluk pionyrky. To byla takova boticka, co by asi nebyla dnes uznana zpusobilou ani na vylet na Kokorin. :-) a prezil. I ten Dent Blanche s tim vylezl. :-)
No, nechci se hochů nějak extra zastávat, ale jak třeba víte, e ty hadry neměli v batohu? Já jsem taky stoupala na skoročtyřtisícovku v moiře, v usákovce a v plátěných kalhotách jenom s návleky a goráčový hadry jsem měla v batohu, protoe za slunečného bezvětrného počasí v srpnu by se v nich člověk pařil jako blázen.
Ty maskáče by měli být bílé přeci vojáci mají bíle na sněhu, take i tak se to minulo účinkem. Kadopádně mi to připomnělo moje začátky jak jsem el s tou jednou mačkou na MB chacha.....
...bol som tam viac krat a vzdy som tam zazil nejake prekvapkono...a tiez som cital, ze v oblasti Blancu rocne zomrie 100 ludi, to znamena takmer kazdy treti den niekto. Po precitani podla mna dost priemerneho clanku a vzhladom na vybavu a znalosti autora opisane by som len dodal ze chlapci mali jednoducho stastie ze tam boli tie dva dni medzi kazdym tretim... :))
To je fakt. V sezone je tam mrtvej malem snad kazdej den a pomlacenejch mraky.
On je ten kopec prilis lehkej na to, aby to odradilo a prilis tezkej a vysokej, aby to bylo bezpecny. :(
Jako parodie a recese perfektní. Jako váná akce se to dá nazvat "více těstí ne rozumu". Taky tak komentuji svou první akci v Alpách, ale s vaim počinem se to absolutně nedá srovnat. To bych tu u nebyl.
Ahoj. No taky jste mě vichni pobavili. Článek bych nekritizoval, kadý má své cíle a sny a hoi si ho splnili. Nedával bych jim za vinu to, e se někde poblili. Taky se tam letos chystám ale spí přes Midi, nebo moná hruku. Co se týče debaty Blanc a Elbrus. Tak je to jasně Elbrus. Je to vědecký fakt a světový názor. Viz debata o 7 Summits - tam se bere Elbrus a jen Elbrus. Nijak to nic neubírá Blancu. Blanc je pořád nejvyí hora státu, take je to pořád významný vrchol. Co se týče varu vody, tak ve výce sice voda vře při méně stupních, ale právě proto e má míň stupňů, tak na ní nic moc neuvaříte. Se mi to zdá jasné a nevím co řeíte.
Ja nevim, asi jsme si uz prilis zvykli pouzivat moderni prostredky a kdo je nema je out. Myslim, ze v zacatcich alpinismu se do Alp chodilo s jinym vybavenim, a co tehdy dokazali...
tu aklimatizaci nekomentuju.
Ne, e bych byli out, ale myslím, e tehdy se chodilo na hory v tom co bylo. Dnes je jiná doba, kdy si můeme vybrat z nesčetného mnoství materiálu a vybavení, které ná výlet "uděá" bezpečnějí. Ale asi záleí na pudu sebezáchvovy. Já ne bych někde měl omrznotu v pletených rukavicích od babičky, raději si koupím pořádné palčáky!!!
Jo a já si koupil superskelety ve kterých mi omrzly prsty e jsem je 2 měsice necítil.....ale pokud má fakt super vlněné palčáky tak hřejí jako blázen. Já si kupuji takové vlněné prsáky za 70 Kč a pak je nacpu do těch Goračových klidně vydrí do -35 stupňů ty fleecove vloky jsou proti těm vlněným uplně v pr...li
nerek bych kdo nema moderni obleceni je out,mohli si ale vzit kdyztak uz neco normalniho,tady vydim psycho zalibu ve vojenskejch vecech,bejt oblecenj od hlavy az k pate maskacove,to fakt nemusim,takovy jedinci si berou tyhle veci uz z principu i kdyz sou tezky a nepohodlny,vsadim se,ze meli sebou i cutoru!
No jasně, e měli čutoru. Na fotce je vidět. Já bych to s tím vybavením ale tak neproíval. Kdy si vzpomenu na sebe, tak u bych podle některých musel být aspoň 20 let mrtvej. Horolezci mi nadávali, e lezu v kanadách, o vařiči jsem jen snil a sedák, co jsem ho uil z autopopruhů, se rozpáral při prvním slanění. Mám pocit, e dneska, kdy se vechno dá koupit, si plno lidí myslí, e bez super výbavy to nejde. Přesto je plno těch starích, co mají někde pod postelí sedák z poární hadice, lano, do kterýho se nesmělo moc padat a vklíněnce dělaný doma, nebo v Kolbence.
To jsi měl, Michale, z toho, e sis ten sedák nenechal proít od Drna! Tem můj ze stejný doby dodnes drí (i kdy bych do něj asi radi neskákal).
A recht má v tom, e kotlíci na horách mají nakonec dvě monosti. buď toho nechat, nebo časem dostat rozum :-) A taky v tom, e větina z nás, kteří si s horama začali před vznikem prvního Hudečkova krámu, by podle větiny komentářů měla být po smrti. Jo, a čutora vůbec není patná! Tihle hoi měli dokonce tu amíckou, lehounkou, plastovou - bejvaly časy, kdy PETky nebyly k mání a jediná plastová flaka k pouití byla ta vod vocta. Ta se zase dala prázdná krásně stočit. Proti tomu ale tahle čutora byl skvělej výkřik techniky. A maskáče maj taky řádku vejhod, i kdy jsem v nich snad ve větích horách ne rumunskejch nikdá nebyl.
Ale obecněji bych vak k tomuto článku snad také spíe varovně zvadal prstík. Vono to není o té vejstroji, ale z článečku je opravdu poněkud patrné, e tyhle čundráky bych za "horský čundráky", jak se třeba definuje jeden z nejlepích horolezeckých instruktorů co jsem kdy s ním měl čest, asi neoznačil...
Ahoj. No taky jste mě vichni pobavili. Článek bych nekritizoval, kadý má své cíle a sny a hoi si ho splnili. Nedával bych jim za vinu to, e se někde poblili. Taky se tam letos chystám ale spí přes Midi, nebo moná hruku. Co se týče debaty Blanc a Elbrus. Tak je to jasně Elbrus. Je to vědecký fakt a světový názor. Viz debata o 7 Summits - tam se bere Elbrus a jen Elbrus. Nijak to nic neubírá Blancu. Blanc je pořád nejvyí hora státu, take je to pořád významný vrchol. Co se týče varu vody, tak ve výce sice voda vře při méně stupních, ale právě proto e má míň stupňů, tak na ní nic moc neuvaříte. Se mi to zdá jasné a nevím co řeíte.
To je fajn, e se jetě pořád píou články, do jejich autorů si můou vichni rejpnout. Tady na těch diskusích se fantasticky léčej komplexi. Hodně lidí si připadá drsně, kdy viděj, e je někdo horí ne oni a stávaj se z nich samozvaní rádci a kritici. Ale nezapomínejte, e je spoustu frajerů, který přelezou obrovský hory těkejma cestama a i tak dělaj zobácký chyby. Ty se ale někdo kritizovat neodváí, protoe na ně nemá...
Ty brďo...
Já bych tomu věřil, na MB se dají vidět neskutečný věci.. Hoi měli těstí na počasí, jinak by nebojovali o vrek, ale o holej.. I tak z pochodovýho cvičení udělali brutální hororovýstup... Aklimatizace, vařič, hadry do -10 a větru 100kmh, věci na bivak, umět navigovat v mlze, kokos na hlavu... Dát vědět e na sraz přijdu pozdějc nebo se vrátit (tý holky mi je líto) Kdy u MB normálkou, tak pěky a né to idit zubačkou - 1/3 výstupu.
Původní plán tipuju gl. Bossons? Chata na gl. Bionnassay - to asi mysleli Tete Rousse??? Mimochodem ref. Vallot je bivak jen pro případ nouze (i kdy to hoi docela byli...)
Fotky jsou přeházený.
Dokonalý vybavení - taky je třeba umět ho pouívat! A často se i s primitivníma věcma dá velicos podniknout ;-)
Dagu, nahoře je sucho (no ačkoliv ;-), ale kdy foukne, tak hadry bez membrány jsou jak řídký spodky :-)
Jetě něco, to s timhle článkem nesouvisí: Čei, nedělejte bordel, odpadky si noste zpátky do údolí!!! Kdy jsem kolem Cham. viděl vude poházený český konzervy a obaly od polívek, tak jsem se styděl za to e jsem čech.. :-(((
TAkoví u čei jsou...Tak jako tak, s vybavením s jakým tam jeli a způsob neaklimatizovaného výstupu mi přijde jako hazard, ale kadý svého těstí...známe to. Tady je ale jasně vidět, kde se bere tolik mrtvých v Čechů v Tatrách - prostě je to blí ne do Alp...A za poslední: Elbrus.
Cece, neprofoukne. Teda maskace nevim, ty ja takhle vysoko nenosim -- jsou moc tezky. Ale balonove hedvabi ba slusnejsi sustak moc neprofoukne. Rekl bych, podle zkusenosti z lehcich vyletu, ze maskac bude take dost vetruodolnej. A tolik se v tom nepotim. Mokro... no mokro tam muze byt take, ale to je pak spis o hubu, ze se neco utrhne a nebo semele s pocasim (teplo). Vetsinu, a nekdy docela drsnych tur, jsem provadel vybaven slabymi svetry (nekdy na hole telo) a platenou a nebo silonovou bundickou. A byla pohoda.
Jooo, s tema konzervama souhlas.
Jinak Blanc je peknej kopec, i kdyz mne nejvic vzal z tech alpskejch "ctyrek" Grand Combin. A Velan (nebo jak se to jmneuje) naproti nemu i kdyz ten je pod ctyri, ale to je mi fuk.:)
Ja tam byl (15 let nazad) se svetriky a sustakama od vietnamcu za manekyna. Me svetry nemeli ani prosoupany lokte od kominoveho lezeni! A ty sustaky? Chlapci meli pekne teplaky s lampasy... Jooo, casy se meni rychle... :)))
Jinak nejvetsi horory (sebevrazedne tendence) jsem nevidel zdaleka v Tarach ale na tom Blancu. V podani narodnosti vsech moznych. To mi bylo fakt zle.
kluci, chcipnout se da i rychlejc a za mensi prachy, pripada mi to podobny jako kdybych se ted rozhod prolitnout se rogalem, neco si o tom precet a pak se rozbech, asi si nejspis rozbiju drzku. Ze vseho toho bliti mi je lito jenom ty cekajici holky, jinak ji to vohromne slusi v podprsence.
Takze taboraku zdar, at zije askalona a kdyz tak zalamujte palce nekde niz, taky bliti je vetsinou spojeny s prijemnejsima vecma (treba chlastem) a ne pocinajicim otokem mozku.
na valotku pry lita vrtulnik a zbira lidi co tam polehavaj, i kdyz je hezky, a pak plati cestu vrtulnikem do udoli :) docela tomu verim, pac nejaky vrtulnik jsem videl...
z udoli dojit az na valota bez aklimatizace, hold dobrej oddil :)
nemam predstavu kolik lidi zemre sutrem do hlavy mezi tete a goutrem rocne, ale bez helmy je to ruleta, nemyslite?
Já myslim,e přítí článek o nějaký celej rok připravovaný "expedici" těch kluků bude psát ta jejich holka a bude ze Sranickýho krematoria....
já myslel,e takhle nezodpovědně se můou chovat jen děti do deseti let a né dospělí lidi...proboha vdy ijete jen jednou...tak proč tak hazardujete...
Kluci jsou kadopádně odváný. Jednak pro ten ´výstup´ ale hlavně pro ten článek. Napsat něco takovýho dneska na Lezce...Kadopádně se buď smějou nebo si rvou vlasy a maskáče...:)
Mě to přiel super článek v tom ohledu, e kluci si na nich nehrají. Proč taky? Vichni dneska nejlepí vybavení a ostatním se smějou. Vichni machrujou jaký jsou borci ale tohle je pořádný kus odvahy a taky potom následuje to pořádný dobrodruství. Prostě pořádný outdoormani.
Kluci jsou v pohodě, nejde tady o výbavu ale o dobrodruství hlavně se s tim nesrat!!tak to ma byt.
A slečně to nemusi byt lito kdybych jel s nima tak by dosáhla vrcholu u v základním táboře :)
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Mont Blanc. Se svými 4.807 metry nad mořem je nejvyí horou Evropy. Tyčí se
1000 Miles Adventure 2024