Venku nám sníh hlasitě křupe pod nohama. Kurňa dnes bude fakt zima, aspoň mínus dvanáct, úplně mi zamrzá nos. Po nastartování auta nás ta
trocha zbývajícího optimismu opoutí. Na teploměru je mínus 18?.
Tak to tam zmrznem.Kdy je tady 18, tak nahoře bude dvacet.
Vím, e má Viki pravdu, navíc se v takové zimě se bude led hrozně třítit.
Hej, ale kdy u jsme vstali, tak se tam alespoň podíváme.
Ok. Tak jedem.
Vyráíme směr Gastein a sledujeme, jestli se teploměr nepohne směrem nahoru. Bohuel teploměr se nechce ani hnout. V Böcksteinu
dojídíme na parkovitě za nádraním překladitěm a budíme spáče ve stanu.
Ti museli mít fajn noc, co? říká Viki.
Kluk, co za chvíli vyleze ze stanu nám to jen potvrzuje.
Co chcete lézt? ptá se nás.
No chtěli jsme jít do Mordora, ale je hrozná zima.
Včera smetla lavina z Mordora dva kluky a byla tu velká záchranná
akce. My jsme ho původně taky chtěli lézt, ale kalem na to.
No, moná si jetě vyberem něco jiného.
Loučíme se a lapeme směrem Eisarena. Cesta stoupá a po povodňové zábrany
jen mírně do kopce a je krásně vyláplá. S trochou obtíí
přelézáme zábrany a na druhé straně se najednou začínáme bořit do
sněhu. Krok za krokem je to horí a u litujeme, e jsme nevzali
lye. Nechali jsme se zblbnout Rakuákama, kteří říkali, e je to
dobře vylápnuté.

Pohled do Eisareny (zleva Rodeo, Mordor a Supervizor).
Potíme se a je nám jasné, e Mordora odloíme na přítě. Hledáme spoustu
výmluv, kterými si omlouváme nai hloupost a vzpomínáme na lye,
které jsme nechali v penziónu.
Jako
náhradní program si vybíráme mohutný Höhkarfall, který vypadá
opravdu impozantně. Velká masa ledu vysoká něco přes 220 metrů bude
teda naim dnením cílem.

Pohled na Höhkarfall s jeho mohutnými vývihy.
Navazujeme se a Viki vyráí do první délky. Pod cepíny mu upadávají
velké kusy ledu a Viki nadává.
Jaký to je, dobrý ne? ptám se a snaím se ho povzbudit.
Led úplně na piču!
Povoluju lano a přelapuju na místě, abych se zahřál.
Zru!!!
Volno!!!
Je fakt zima. Rozehřívám naposledy ruce a nohy, a u nastupuju do první
délky. Viki měl pravdu. Led se típe, praskají velké mapy a navíc
zjiuju, e led je tlustý jen asi 10-15 centimetrů a pod ním teče
voda. Teď u chápu, proč se Viki tak klepal. Vyroubuju roub a na
chvíli rozehřívám ruce. Přelézám několik kolmých vývihů a dolézám na
tand a vyměníme si matro.
Hej ten led je humus, co?
Viki kývne hlavou a chystá si jitění. Druhá délka je lehčí a celkem
rychle dolézám k místu, kde chci udělat tand.
Pět metrů!!!
Ok!
Zaseknu pikl a ozve se dutý zvuk, dívám se a vidím, e pod ledem zase
protékají čůrky vody. Tady to nepůjde, zkouím přelézt kousek na bok.
Je to lepí. roubuju vývrtku, sedám do cepínů a doberu lano.
Pojď!
Sleduju kluky z parkovitě, kteří doli pod led a začali lézt napravo od
nás. Taky lezou opatrně, asi bojují se stejným problémem, jako my.
Mám dobrý tand, tak komíhám nohama a ne je Viki u mě, tak se konečně zahřeju.
Tak panáčku, podívej se co poleze. a ukazuju na proudy vody,
které tečou pod kraloupem ledu.
To je hustý! Budu hledat, kde je nejtlustí led.Snad to půjde.
Jasně, vak ty jsi bombarďák, povzbuzuju ho a předávám mu zbytek
matroe.
Viki začíná kličkovat třetí délkou. Leze pomalu a já začínám mrznout.
Pokadé, kdy se zastaví, tak si v duchu říkám: Lez, kurva lez!
roubovat se moc nedá, led je opravdu tenký. Kdy Viki najde pěkný
místo, tak si oddechne a zavrtá.Za chvíli přelézá přes hranu a mizí
mi z očí. Automaticky povoluju lano a poslouchám.
tand!

Dolez ke tandu ve 3. délce.
Ruím a těím se, jak se znovu zahřeju. Na druhém je to pohoda. Rychle
přelézám úsek, kde Viki stepoval a vyhýbám se tenké glazuře. Párkrát
zazhybuju přes poslední kolmý vývih a přehoupnu se přes něj. Viki
fotí. Na tandu sledujeme kuloár nad námi.
Musíme nahoru a pak k těm stromům.
Jo, tam budeme slaňovat. Vypadá to lavinózně, co?
Vak je to jen kousek, usměju se na Vikiho a vyráím.
Stoupám ukloněným terénem, jetě zavrtám roub a lezu rychle dál. Začínám
dolů shazovat sníh, abych se dopracoval na pevný led. Sněhu je víc a
víc, mám trochu strach. Natěstí se terén znovu pokládá. Kurňa, sněhu
je u půl metrů. Jetě pár kroků a přelezu ke stromům. Tři čtvrtě
metru sněhu. Tak jetě 8 metrů a je to.
Áaaaaah, kurvaaaaaa, lavinaaaa! jedu dolů. Hrabu se. Pořád sjídím.
Musím se dostat na kraj. Bojuju. Najednou zastavuju. Prudce dýchám a
hledím okolo. Nevěřím, e mě to nesmetlo dolů. Co se vlastně stalo?
Hlavní proud laviny sjel přes Vikiho dolů, ale mě se podařilo dostat
se trochu na kraj a v místě, kde by sklon mení, jsem zastavil.
Doufám, e je Viki v pohodě.
Dýchám a přemýlím, co dál. Nemám sílu přetraverzovat ke stromům. Lezu kousek
nahoru a tanduju pod malou skalkou.
Jistím!doufám, e bude Viki dávat pozor. Ten tand není nic moc. Leze
rychle. Určitě v pohodě doleze ke stromů a zatanduje, já bych
to teď nedal, jsem jetě pořád rozklepaný.
Kurva, cos tam dělal! řve na mě Viki.
Vysvětluju a prosím ho, a doleze ke tandu. Vikiho hlavní lavina na tandu
natěstí minula. Dolézá v pohodě ke tandu, kde se potkává
s dalí dvojkou.

Viki na tandu výstupového kuloáru.
Za chvíli jsme tam vichni. Podáváme si ruce a smějeme se. Slaňujeme
společně a za hodinu jsme zpátky pod ledem.

I na tandu jsem jetě vyklepaný z jízdy v lavině.
Balíme a scházíme dolů. Kluci sjídějí na lyích. Viki se v jednom
místě jetě propadá sněhem a nechybí moc, aby nezmizel pod ledem
v potoku. Vytahuju ho na cepínu zpět. Je celý mokrý, ale dole
budeme za chvilku. Po cestě skoro běíme. Jsem rád, kdy se sejdeme u
auta a ukneme si na ten dnení vydařený den.

Krátce po nechtěné koupeli při sestupu.
Příjezd,:
Výchozím městem je Bad Gastein nebo Böckstein. Po trase Salzburg,
Bischofshofen pokračujete směrem na Zell am See a posléze zabočíte
doleva na Villach, Gasteiner Tal. Z Böcksteinu pokračujte
směrem na vlakové překladitě do Kärnten (Villach) a těsně před
ním odbočte doleva po místní silničce. Nádraí máte po pravé ruce.
Pokračujte a na parkovitě.
Přístup:
Z parkovitě odbočíte doleva přes most, minete penzion a pokračujete a po
rozcestník s plotem proti lesní zvěři. Zde odbočíte doprava. Cesta
stoupá velice mírně a k povodňovým zábranám. Jakmile přejdete
na druhou stranu, pokračujete podle stop k jednotlivým ledům.
Höhkarfall je mohutný led v levé části Eisarény. Délka
přístupu cca 1:15-1:45 hod.
Podmínky a obtínost:
Höhkarfall je v průvodci označen obtíností WI 2-3. Den předtím jsme lezli
Ruinerorgel za 5+ a tím pádem nám klasifikace nějak neseděla. Později
jsem se dozvěděl, e se před 14 dny led zřítil a za tu krátkou dobu
nemohl znovu zcela souvisle narůst. Proto se nám zdály jednotlivé
vývihy těí. Asi bych doporučil počkat do poloviny ledna. Jedná se
o mohutný led, pod kterým teče opravdu hodně vody a svahy nad ledem
jetě nebývají dokonale promrzlé.
Dobře si zjistěte lavinovou situaci. Vechny ledy v Eisareně
končí v prudkém svahu a laviny tu evidentně nejsou ádnou
zvlátností.
Průvodce:
Eisklettern in Salzburger Land (1996), Panico Verlag.
Sestup:
Höhkarfall se slaňuje napravo od trasy výstupu po stromech. Na stromech jsou u
připravené smyčky.
Ubytování:
Pokud budete ohleduplní a tií, tak lze spát přímo na parkoviti za Böcksteinem. V ádném případě ale nenechávejte postavené stany přes den. Na levné ubytování je moné se informovat na Tourismusverband v jednotlivých vesnicích.
Vybavení:
Určitě to chce dvojitá lana a aspoň 8-10 roubů. Skialpy nebo sněnicek přístupu jsou obrovskou výhodou.
Ponaučení:
Tento led, který je podle průvodce opravdu lehký nás pěkně vytrápil a dokázal nám, e se máme pořád co učit. Nezapomeňte na to ani vy!