e chceme do Fontáče jsme věděli kadej sám a dost dobře, ale e Andreyovi lupne v makovici tak brzo a brebentění se pokusí uskutečnit, jsem nečekal.
Ondra Bene jetě netuil vůbec nic. Pro Andreye byl rozhodující moment, kdy mu Janina řekla: "Tak proč tam nejede, kdy tam tak chce?" Moc jsem tomu nevěřil a tak jsem ani moc neproíval Andreyovo schánění auta. Citroen se nekonal a mě zaskočila smska ve stylu: Pojedem kodkou a jsme zatím dva, co ty na to? Doufám e mě v tom nenechá. Čuměl jsem jak puk a odepsal, e teda jako jo, ale mám pochybnosti. Na Brumlovce na závodech vykrystalizoval třetí do auta, a to Ondra Bene, a za tejden se u mohlo jet.
ČTVRTEK
Ve čtvrtek dopoledne se skládáme do auta a vyráíme směr Plzeň, nakupujem jídlo, destilku, olej a aditiva do naeho vozidla a razíme směr Rozvadov. Cesta probíhá hladce, jen kadej druhej kamion na nás bliká, e svítíme na Mars a tak ho občas properem dálkáčema, jako e se nedá nic dělat. Postupně projídíme města a vesnice tak, jak nám je popsal Rosa tefánek a Andrej slibuje překvápko a dojedem na místo. Pozdě v noci konečně doráíme do Fontáče na jeden z místních biouvaců, jen jsou určeny pro volné kempování. Jsou omezeny kapacitou návtěvníků, na místní info tabuli se dozvídáme, e zde máme vegetit jen tři dny. Po chvilce hledání nalézáme rovinku a e postavíme stan. Andrey: Máte stan?
Nemáme, ale tys říkal, e má
Andrey: Take máme jen jeden. To nevadí, ňák se tam poskládáme, je celkem velkej
Rozbalili jsme podláku stanu a začali se smát - stan byl pro dva. Říkal jsem si, e venku půjde spát i kdy byly vidět hvězdy a asi mrzlo, jene jsem jetě netuil e karimatku mám v teple domova. Stan jsme postavili v klidu a začali do něj cpát dvě károky a sedačku od empírů na který jsem měl spát já. Natěstí jsem nepodcenil situaci a vzal si doma teplej spacák, kterej měla mamča na Pamíru. Ondra to jistil tak, e si u nás jeden půjčil a spal ve dvou a Andrey se na noc hodně oblékl a spal v péřovce. Vevnitř to ani nebylo tak malý jak to vypadalo z venku. A kdy se vybalilo překvápko v podobě Johnyho Walkera, hned bylo teplejc.
PÁTEK

Ráno jsme vykoukli do prosluněný, jinovatkou potaený podzimní pohody Francie a pustili se nedočkavě do snídaně a obhlíení okolí a průvodce. Zjistili jsme, e v den naeho příjezdu bivak zavřeli a do ledna. Při balení přijel jetě stráce lesního parku a vysvětlil nám kde jsou dalí bivaky. Jedna oblast měla bejt asi kilák od nás. Ňáká tětka nás poopravila při parkování, e jestli jedem lézt. tak to e je dál rovně. Nali jsme velkej parkáč a rychle balili na utry. Proběhli jsme tunýlkem se slovy: jo, jo, jo to je na tom videu z BB-čka a spatřili první kameny s bouldry. Marná snaha zorientovat se v Rosově průvodci nás hnala k nejbliím lezcům optat se, kde se nacházíme. Po chvilce jsme to u zas nevěděli, ale dostali jsme se na velké náměstíčko mezi kameny, kde ji několik lezců pokusovalo ten či onen boulder. My jsme pobíhali zmateně kolem a volali na sebe, e tady je to super, a pojďte sem, to jste neviděli!
Nakonec jsme se ustálili a začali se rozlejzat. Počasí bylo perfektní a my zdolávali
první bouldr. U nevím, kdo nael to vůbec první 7a ve Fontáči La joker, a tak jsme ho museli zkusit. Andreye pustil raz dva, a my s Ondrou koukali, jak v klidu to dal. Nastalo nae trápení a trochu i respekt, ale po chvilce to Ondra vyvalil a pak s křečí i já. Měli jsme radost a jak v amoku začali hledat něco dalího, těího. Padlo plno dalích lehčích věcí ne přiletěl Ondra z obhlídky s tutovejma převislejma bouldrama po boulích. Balíme a přesunujeme se mezi kvantem kamenů na dalí náměstíčko. Tady se nacházely některé opravdu těké bouldry a my se snaíme je pochopit. Poutíme se do Helikoptére 7a a
Le Carnage 7b+ a koukáme jak to lezou místňáci. Nevydríme a zkouíme i
Berezina (L abbé Résina) 7c a Balance 7c/c+, to u je jinej hukot, stěí se v tom dá udělat krok, nato dva a víc. Kluci dávaj Carnage a mě z ní začíná bolet kůe na ukazováčku. Měl bych si ji etřit, k tomu mi nejdou prolamováky a tak na to peču a zkouíme Helikoptére. Spodek mi jde super a tak vdy rotuju k zemi z posledního skoku. Frantíci nás upozorňujou, a řeknem, a zas půjdem, abychom si neskákali na hlavy. Helikoptéra padla a já chci stáhnout Andreyův náskok v 7 áčkách a vracím se k jednomu po boulích, co ho přeběhl před hodinou. Mám radost kdy ho na hranici pádu také dávám a jdu si zkusit
Berezinu. Zkouím v tom první kroky a pokus od pokusu se zlepuju, nakonec vak od tohoto bouldru upoutím a snaím se najít ňákou jinou pecku, v který trumfnout druhýho. Docházím k maníkovi kterej zkouí skokový 7c La aerodynamite. Poslal mě tam Ondra, e to vypadá pěkně, a se jdu mrknout. Chvíli koukám a pak to taky zkouím. Náskok do obliny udělám napodruhý a snaím se doplazit se po dalí oblině na vrek, ale nedaří se. Takhle jetě párkrát, ne na mě začne volat Ondra s Andreyem, e maj pro mě skok. V lezečkách k nim dobíhám, hodnotím naděje na přelezení a koukám, jak na to. Spoďák, noha na dobrej stup a hop! - po celkem dobrý díře. Napoprvé nedoskakuju. Znova nastupuju, nabírám spodák vej a jsem tam, pár kroků na vrek a po chvilce u jsem vedle kluků. Vynadám jim, e mě ruej od těkejch bouldrů : ) a beím jetě na chvíli zpět k Dynamitu. Pár pokusů a jdeme k autu hledat nové spaní.

Podle popisu lesáka z rána jsme dojeli k hypodromu, ale nic jako biouvac jsme neviděli. Rozhodli jsme se, e se zeptáme ve Fontainebleau a koupíme rovnou i nového průvodce. Nakonec jsme koupili i mapu a podle instrukcí, které nám dali v jakémsi sportovním obchodě, dojídíme na jinej biouvac, kde se rychle vrháme na vaření. Vichni jsme byly totálně hotový a napruzený. Mě bolela hlava a celý tělo. Vechno tohle bylo způsobeno tím, e jsme celej den nepili a nejedli a pořád jsme něco zkoueli. Kolem pátý u byla celkem tma a kosa, take jsme vlezli do stanu a při hře "horolezci" dojídíme Johnyho zbylé dvě třetiny.
