za Hrákem, který si tam v turistické sezóně u podruhé vydělává pár éček k dobru.
Blízkost pohoří Picos de Europa a siluety panělského Matterhornu - Naranjo de Bulnes (taky Picu Urriellu) je lákavá. Nikdo nechce lézt, vichni tam prý jen hulí a serfujou. Koncem srpna jetě ale musím do Paklenice.
Před odjezdem do Chorvatska dostávám od Meďáka stručný mail: Ahoj, právě jsem si koupil letenku do Madridu. Cena je 4107 vč. poplatků. Odlet a přílet viz sken. Nějak ses neozýval, tak nevím, jestli jetě chce jet. Kdy jo, určitě si letenku kup jetě dnes, a máme stejný let. Měj se a makej, nebo Ti to uletí...
No nic, není času nazbyt, rychle odepisuju, e OK, potvrzení dovolené v práci, rezervace letenky a druhý den zaplacení. Skoro symbolicky, ve stěně Debeli Kuk, dostávám SMS, e letenka dola, tak asi opravdu v září poletíme
Protoe popis, jak jsme se nakonec dostali a na místo, by byl dlouhý a Lezec.cz je spí o lezení J můete si celý nezkrácený článek přečíst na mém webu i s více fotkama:
Lezení panělsko
Těsně před akcí
v 17:00 jdeme Hracha vyzvednout do práce, ale klasicky nestíhá. Natěstí nám éf půjčuje malého Rovera, ve kterém vozí zásoby do restaurace. Asi není o moc lepí ne Favorit, ale bohatě postačuje. Rychle přebalit batohy na 2-denní hory a jedeme do Poncebos. Hrachoid je v pohodě a jetě kupuje čelovku a to si ode mě půjčuje eura. Nám tečou nervy, je 19:25, poslední odjezd lanovky je ve 20:00, nadávkami neetříme. 19:35 jsme u lanovky, uff, stíháme. Poslední rychlé přebalení, kupujeme lístky do Bulnes za 14 euro/os. S plným batohem by nástup do Bulnes zabral min. 1,5 hodiny a na to čas nemáme a stmívá se. Počasí nahoře prý asi nic moc, nicméně obsluha si není jistá, maňána, jak typické...
Za 10 minut vystupujeme v Bulnes, je pod mrakem, eří se, vrcholky hor jsou v mlze a je docela chladno. Bavíme se s restauratérem, kterou ze dvou moných přístupových tras zvolit. Ve tmě a po deti nám doporučil okliku přes Entremosquines, dále na Refugio de la Terenosa a směrem k Ref J.D.Ubeda přímo pod Picu Urriellu (Narajno de Bulnes). Vytahujeme čelovky a stoupáme údolím, vude mokro, kluzko a bahno. Kanálem (Canal de Balcosín a Cambureru), kterým vede zkratka by to bylo asi psycho.
Kudy tudy k Picu Urriellu?
foto Š Tom P.
Ve 22:00 dáváme pauzu pod travnatým kopcem, mlha a vlhko, ale oteplilo se. Stoupáme dál, proplétáme se vřesovitěm mezi odpočívajícím dobytkem. Konečně naráíme na hliněnou stezku, která se posléze mění v kamenitou. Ve svitu čelovek září do tmy lutí mloci, trochu jiní, ne u nás. U jsme na úpatí hor, najednou se rozjasnilo, protoe mlhu necháváme pod sebou a měsíc ozařuje stezku, paráda. Pokračujeme a kolem půl dvanácté potkáváme scházející horolezce, co jdou zpět do Sotres. Prý bylo celou sobotu pěkně, lezli, ale docela chladno. Za dalí zatáčkou u konečně pozorujeme noční siluetu vápencového kuele Picu Urriellu, je obrovský. Jetě necelá hodina chůze a jsme kousek od chaty J.D.Ubeda. Uléháme pod převislý balvan a rychle spát.
Procitáme kolem sedmé ranní, spánek spíe sporadický, jetě je tma, kolem se u trousí skupinky lezců k nástupu, před 8:00 jetě fotíme východ slunce, dobalit a rychle pod východní stěnu.
Bivak - Ranní vstávání v Picos
foto Š Tom P.
Západní 600 m stěna vápencové homole Picu Urriellu
foto Š Tom P.
Východní stěna Picu Urriellu
foto Š Tom P.
Hledáme nástup do cesty Amistad con el Diablo (MD, 350 m), nakonec vybíráme linii tady to půjde a Meďa tahá první délku. Smyčka a vklíněnec na celou délku není mnoho, i kdy to bylo tak za lehčích IV. Na tandu nýt a k tomu friend v horizontální spárce. Druhá délka u je odjitěná lépe, nýtů přibylo, obtínost mezi 45. Třetí a čtvrtou délku tahám já. Začíná kolmé stěnové lezení asi do 5+ UIAA, 3 nýty, dojiuju dvojkou friendem, nejisté nohy a dynamo do lepího chytu, je to dobré. Pak spárka, 3 nýty, desetimetrový koutový sokol s dobrýma nohama, pěkná expozice, nýt, trojka friend a vidím pohodlný tand, nerezový řetěz. Jistím Hracha, který v těím místě nemůe dvojkového kamaráda na půlmetrové smyčce nemůe vycvaknout a leze dál. Prosím dober, dober, povol, prosííím povol, úpěnlivě prosí vystresovaný Hráek a já nevím, co dělat dřív. Nakonec to nějak vyřeil, ale jeho prosba se stala heslem naí panělské anabáze. Čtvrtá délka je podobná, ale místo doprava dle průvodce mě to táhne spí vlevo, no nevadí, nějak se to vyřeí, opět dalí tand. Dolézá Meďa, po něm i Hrach, který bude tahat dalí 2 délky, obtínost 4-5. Začíná lézt doleva asi 6 metrů po polici a pak nahoru. Asi půl hodiny bojuje, ale nevidíme ho. Nakonec musíme popolézt, aby mu vylo lano, jistím ho z mohutného odtěpu, konečně někde tanduje. Dolézáme k němu, posledních 10 metrů asi za 4 UIAA nebude, doly stupy i chyty, ale nakonec se to poddalo, ale na prvním to muselo být celkem dobrodruství. Sedíme na docela pohodlné polici asi 250 m nad zemí, začíná se ochlazovat, je kolem 18 h. Dalí délku jde opět Hráek, kolmý vývih, potom pasá po svislých ebrech. Něco řeí, pak se nechává trochu spoutět a prý tand. Divné. Pak jde Meďa, za ním já. Lezu, najednou vidím smyčku v hodinách s maillonkou (to bylo to spoutění), prý mám lézt opatrně traverzem doprava. Lehce nalapuju, na ruce jen obliny, přelézám za roh a vidím tand ze dvou starích skob, které ale vypadají dobře. Je jasné, e jsme v úplně jiné cestě, asi 20 metrů vpravo vidíme kout, kam jsme měli dolézt. Měda přebírá matro a přes dva friendy traverzuje těch dvacet metrů, kde je jistící stanovitě ze 3 skob. Dolézáme za ním, na vrek zbývají jetě dvě a tři délky, teď má být V+, převislé břicho a potom komín, který nevypadá moc vábně. A nepleteme se. Meďa bojuje, cvaká nýt, vypadá to dobře, přehupuje se, ale má toho dost. Vyvzlíná komínem a hlásí tand. Lezu za ním. Břicho je nepříjemné a oklouzané, skála úplně jiná, ně doposud. Přelézám a nastupuju do komína. Tady se s batohem nemůu ani otočit, sakra... Vzpříčil se v komíně a já se dívám do údolí, drí mě batoh a moná i víra. No nic, sundávám a cvakám smyčkou k sedáku a pár přítahů dělám s krysou, která se houpe metr pode mnou. U jsem v lehčím, batoh putuje zpět na záda, poslední pasá přes vklíněný balvan, vidím Meďu a po levé ruce u jiní stěnu, ve které vede nejlehčí cesta na Picu Urriellu s názvem Sur Directa. (D inf). tand v meních hodinách a uzlu v opravdu tutové kvíře není v lehčím terénu problém, ale v pětkovém břichu a komíně 350 metrů nad zemí působí lehce nicotně J. Dolézá i Hráek, který se taky troku pozastavuje nad jistícím stanovitěm, nicméně nic lepího se v okolí opravdu nenachází. Vypadá to na poslední délku, poloený lokrovitý koutek tak za III+, 20 metrů a jsme na vrcholu východní stěny. Podáváme si ruce, motáme lana a běíme po hřebenu na hlavní vrchol se sokou Madony. Fotíme, pozorujeme panoramata a zapadající sluníčko. Příchozí panělský lezec nás jetě ochotně zvěčňuje vechny 3 na vrku a je čas na slanění.
Vrcholové foto
foto Š Neznámý lezec
Jdeme zpět hřebenem a pak sestup asi dvojkovým terénem cca. 100 výkových metrů a pak lehkým traverzem k prvnímu stanoviti. paněl tam nechal provázané dvojčata a můeme přes ně slanit. Jedu první a dole u připravuji dalí slanění. Na úpatí kopce jsme jetě za era, západ slunce hraje vemi barvami, jetě jdu k nástupu pro věci, protoe jako jediný jsem v batohu táhl i boty a klukům se u v lezečkách docela ztěka jde. Následuje sestup opět přes Canal de La Celada, ale potmě, i kdy za svitu čelovek, nějak nemůeme najít vechny muíky, tak křiujeme balvanovitě, ale pak u docházíme ke známým místům a suovou stezkou podél skály sestupujeme a k chatě, bereme batohy a v bivaku nás čeká konečně zaslouený odpočinek po náročném dni. Nakonec to podle průvodce vypadá tak, e jsme lezli něco mezi cestami Cainejo MD sup. a Capricho de Venus MD, v horní pasái opět Cainejo a konec je pak u společný pro vechny, dolez linií Cepeda MD inf.
Topo východní stěny
Ráno si můeme troku přispat, je opět azur a jdeme jen krátkou túru do protějího sedla pod Diente de Urriellu. Vidíme dalí údolí majestátních Picos de Europa a pozorujeme sluncem ozářené Picu Urriellu. Kolem poledne jsme zpět u chaty, balíme a chystáme se na sestup. Okno dobrého počasí právě končí, rychlá varianta dobytí vápencové pyramidy se podařila do puntíku, jsme spokojeni. Pod serpentinami naposledy fotíme zmenující se legendární panělský tít, který se u pomalu halí do mraků, aby nám pak za zatáčkou směrem k pastvinám u nadobro zmizel z očí a zůstal vryt v paměti. Na Oranového z Bulnes budou vzpomínky a lezecké záitky. Přítě to snad vyjde jetě lépe
Klesáme do údolí stejnou cestou, jakou jsme před dvěma dny v noci stoupali nahoru. Mraky u zahalily okolní hory, předpověď se plní na 100 procent. Jetě hodinu a budeme v Bulnes, nohy dostávají na kluzkém kamenitém chodníku dost zabrat, Hráek to ve svých skate-botách zvládá poměrně dobře. Jsme na malinké návsi, dáváme čokoládu, začíná poprchat. Rozhoduju se jet zubačkou a zároveň beru borcům batohy, aby mohli nalehko sejít soutěskou Canal del Texu. el bych taky, kdyby bylo pěkně a dalo se fotit, ale počasí bylo nemotivující, batoh těký, nohy unavené, ale dobrý skutek jsem zase vykonal odvozem bagáe, by za 13 éček. V 17:05 vystupuju s třema krysama na dolní stanici lanovky a o tři čtvrtě na est docházejí pěáci. Sedáme do auta a rozprelo se pořádně. Tak nám to vylo super. Zmoení dojídíme do Llanes a nakupujeme v Alimerce, budou hody. Bagety, olivy, sýr, salám, těstoviny, tyčinky, pivo, víno, co hrdlo ráčí. Spokojeni usínáme kolem desáté a do rána luxusní odpočinkový spánek.
Llanes a Otura
Úterní ráno nás vítá nesmělý východ slunce, rozbouřené moře a duha. Je po deti, na skok se za námi stavuje éf, uznale pokyvuje nad fotkama a večer nás jetě zve do města na pivko, třetinka San Miguela jen zasyčela. Skončil restday, na zítří máme v plánu vyrazit do Quirós, oblasti, kde se v Asturias zrodilo sportovní lezení.
Středeční ráno je opět trochu uprené, vyráíme směr Oviedo a dále Mieres. Bohuel spojovací silnice mezi dvěma údolími dále na Bárzanu je z důvodu rekonstrukce uzavřena. Horskou silničkou se tedy probíjíme jakoby zpět k pobřeí, dojídíme do La Vega, asi třetí obce stejného jména. Zjiujeme monosti lezení v okolí, do Quirós u nemá cenu dnes pokračovat, to bychom nezalezli. Nahlííme do průvodce, kousek odtud je Otura, lezení je podle fotografíí sluné. Odbočujeme z hlavní silnice, Meďa v sobě probouzí dui pilota WRC, úzká serpentinózní silnice by byla ideální pro závody do vrchu. Roveru kvičí kola, u vidíme skály. Poslední zatáčka na ručku, hrabačka na asfaltu a brzdíme na malinké točně, dál u cesta nevede.. Ptáme se místních, kudy se jde ke skalám. Sjídíme o dvě zatáčky zpět k uzamčenému zazimovanému stavení, tady bychom mohli u auta i přespat. Nabalujeme lezecký matro a jdeme ke skalám. Patnáctimetrová kompaktní stěnka v sektoru Mar Antiguo s asi desítkou cest bude stačit, kousek je dalí. Vícedélkový sektor Nuberu je jetě kus nahoru a mraky se stále honí po obloze. Cesty jsou odjitěny ve sportovním duchu, lezeme a do soumraku, začíná malinko poprchat. U auta jíme a spát budeme na verandě, kdyby náhodou prelo. V noci káplo, ale ráno se to trhá a vidíme probleskující azur.
Quirós - Aciera
Nabíráme směr Oviedo, odbočujeme na Trubia, dále přes vesnice Villanueva a Proaza na Bárzanu. U přehradní nádrky (Embalse de Valdemurio) točíme vlevo na Acieru a z dálky pozorujeme skály. Jsme na místě a vítá nás modro, skály osychají, parkujeme na malinké návsi u soukromé zastřeené lezecké stěny J, okolo jen sýpky na kuřích nokách, jeden obydlený dům a lezecké refugio, kde budeme nocovat.
Tak tohle je Quirós
foto Š Tom P.
Cestu Ventolín 5+ leze Hráek
foto Š Tom P.
Cestu Ventolín 5+ lezu já
foto Š Meďa.
Zatím je docela zima, ale sluneční paprsky nás pomalu rozehřívají. Balíme lezecké věci a jdeme do skal, 15-ti minutový nástup, vybíráme sektor Ventolín. Se soumrakem scházíme k autu, bereme věci a ubytováváme se v refu. Vaříme, potom olivy a vínko, následuje teplá sprcha a v postelích, naprostý luxus, teplo a střecha nad hlavou. To ve za 9 euro na osobu za jednu noc, sluná cena
V pátek ráno vybíráme sektor El Escalón a Hráek nám doporučuje třídélkovou cestu stejného jména, vedoucí spárou a na vrchol stometrové vápencové pyramidy. Obtínostně 5+/6b+/5 a docela to sedí. V první délce je jedno horí místo s nejistým chytem a patnými stupy, lehce převislé. Druhá délka začíná převiso-koutem za 6b+, ale taky se to nějak dá odlapat a třetí délka skrývá asi 5-ti metrovou spárku s mením problémkem. Pak u to zlehkne a vrchol i s bytelným tandem je na dohled, paráda. Slaňujeme a vyhříváme se na poledním sluníčku. Borce nechávám lézt jednodélkové těí prásky a běím do sedla něco nafotit. Úasné rozhledy na Sierra del Aramo, skály vude okolo, dole jezero, na louce poletují desítky modrásků jetelových, na obloze se zase míhají siluety mladých orlů, kteří se baví střemhlavým letem. Fotím, relaxuju. Za hodinku se vracím zpět, v permanenci je zrovna Abracadabra za 7a, pokusy s horním jitěním vypadají nadějně. Já pak jetě dávám Placa Bertín, 20-ti metrovou plotnu po krabkách, kde se musí zapojit hlavně nohy. Měda dolézá za mnou, slaňujeme, balíme a jdeme k autu. Chceme být navečer zpět v Llanes, projít naposled město, v klidu se vyspat a lehce oslavit vydařený výlet do panělska. Poslední noc v přístavu, město, pláe, večer autobus do Ovieda, odtud nočním busem do Madridu. Dopoledne zpoděným letadlem do Prahy a lehce přeplněným odpoledním rychlíkem domů.
Účastníci zájezdu:
Tomá Pól Pavelka, David Meďa Holi, Libor Hráek Müller
Kdy?: 20-30.9.2007
Doprava CZ-ESP:
Praha/Ruzyně > Madrid/Barajas = Boeing 737, let necelé 3 hodiny
Madrid/Barajas > vlakové nádarí Madrid/Chamartin = metro 2 euro/os.
Madrid/Chamartin > Torrelavega = vlak Talgo společnosti Renfe (41 euro/os.)
Torrelavega > Llanes = vlak společnosti FEVE (4.20 euro/os)
zpět: bus Llanes > Oviedo (5 euro/os.) a bus Oviedo > Madrid (30 euro/os.)
Co jsme vylezli:
Picos de Europa, Picu Urriellu (East face), 5+, 350m - cesta mezi Cainejo (MD sup) a Capricho de venus (MD), horní pasá se dolézá společnou cestou Cepeda (MD inf), pěkná linka, vklíněnce i friendy se náramně hodí, smyčky taky
Otura - podoblast Mar Antiguo: Mar Antiguo 6a, Ojo de habrón 5+, Ya no hay héroes 6a, Supernova 5, Sestericio 6b+
Quirós - sektor Ventolín: Escaramujo 6a, Variante para entar 6a, Andromeda 6b+, Esto es Joliwo 6a+, sektor El Escalón: El Escalón 5+/6b+/5, 100m, pokusy Abracadabra 7a, Placa Bertín 5+