V popisu boulderu S Trny V Kůi Hledám Krásu Růí stojí: Start v Machetas, doprava po oblé hraně bez chytů a se patnými stupy a do lehkého terénu- kruárna. To nezní moc přívětivě. Jsou tam vůbec nějaké chyty a stupy? Co vechno se skrývá pod slovem kruárna?
No mně tam naopak přijdou docela solidní stupy. Je to ale moná tím, e mi sedí styl lezení absolutně bez stupů a tady prostě nějaké jsou. Na druhou stranu je tam metr a půl prostoru, kde chyty nejsou vůbec. Teda já bych to alespoň tak nenazval.
Jaký krok ti dělal největí potíe?
Ona je ta reálná obtínost, která z toho dělá to, čím to je, vtěsnaná vlastně do tří kroků. Po relativně lehčím začátku (řekněme někde kolem 7C, 7C+) přijde místo, kde jsem poměrně dlouho přemýlel, co vlastně z té nabídky divných vlnek s občasnými krystaly brát. Sáhne někam pravou rukou, něčeho se musí přidret, aby sis posunula levou ruku do pozice na závěrečnou rozpaku. Nakonec jsem to řeil takovým krystalovým odtláčkem za palec a ukazováček.
V deníčku píe, e jsi ho lezl v průběhu celé zimy. Kolik tak pokusů?
Co je pokus? Reálně to vypadalo tak očistit krystal na pravačku a zasednou. Ten ne, tak jiný. A zase jiný
Kdy u jsem přiel na to, kam tu ruku dát, mohlo to být třeba třicet.
A nael jsi s trny v kůi krásu růí?
No já u jí na Petráči nael dávno, Rosovi se povedl ten název úplně parádně, protoe tohle je i na Petrohrad nadstandard. Pro mě byla obrovská výhoda, e jsem to lezl víceméně skoro vdy při teplotách pod nulou, take to tolik nebolelo.
Na Roviti jsi v polovině prosince vylezl Bílé Ticho 8c. Pamatuji se, e tehdy byly lezecké podmínky jen pro opravdové lezecké krutory, něco okolo -10 °C. Vypadá to, e zima ti při lezení nevadí?
Nevadí mi obecně, ale letos jsem si na ní zvykl jako nikdy. Vlastně jsem lezli celou zimu a vůbec mi to nepřilo divné. Ona ta zima bohuel straně zbrzdila přípravu PADání, protoe se moc nedalo čistit, ale zase se právě daly lézt věci, který bych asi normálně ani nezkusil.
A jaké jsou pro tebe ideální lezecké teploty?
Po téhle zimě říkám 5°C. Nejlepí je ale udělat si k tomu oheň, vytopit se (hlavně lezečky) a pak hurá uívat tření.
... třeba takhle:
foto by archiv Petr Resch
S Trny V Kůi Hledám Krásu Růí je tvé druhé 8B+. První, Barevný Svět, jsi vylezl v roce 2006. U něho má poznamenáno, e ti zabral čtyři dny. Který tě stál více úsilí?
V Barevném světu to bylo o něčem úplně jiném. Tehdy jsem brouzdal Petráčem a kreslil prvního průvodce. Barevný svět mi tak nějak padl do oka, ale tam jsem hned cítil, e to půjde. Zimu předtím jsem strávil na své malé stěnce ve sklepě (prostě jsem měl tu vůli kdo tam byl, pochopí) a lezl na straných hnidách téměř bez stupů. Silový potenciál na první krok v BS mám tak nějak u z mládí, take v terénu ten boulder potom el docela rychle. Můj první nástřel klasifikace byl taky někde mezi 8A+ a 8B.
Přijde mi, e přes zimu neustále něco přelézá venku. Trénuje někdy taky na umělé stěně?
Jsou to takové vlny. Právě před Barevným světem jsem byl celou zimu na stěnce. Letos je to bída. V práci mám hrazdu, tak na ní alespoň shybuju. Mnohem víc ale trénuju v létě, kdy se boulderovat nedá a skály na lano tady nemáme (tedy nemám je za barákem jako vy v Labáku).
Ne váně. Jsi silný jak silnice. Co za tím stojí
talent, dřina, od veho trochu?
Kdy mi bylo osmnáct, trénoval jsem i čtyři hodiny denně. Panel, boulderovka a pak na dodělání (kdy se objevila), tak Ruzyně. Ten potenciál je tam z této doby. Čili talent rozhodně ne, dřina určitě, no a pak jetě ten poněkud buldočí styl.
Za poslední dobu jsi vylezl nespočet těkých boulderů, které budou na Petrohradském Padání 2010. Byly i tyto bouldery součást přípravy pro tvé těké projekty?
Moná to bude znít hloupě, ale je to naopak. Kdo mě zná, potvrdí ty těké přelezy jsou vedlejím produktem příprav na PADání. Já u toti v těch skalách skoro nic jiného nestíhám. Karel to tuhle počítal a vylo mu, e tomu kadý dáme za rok dobře 500 hodin práce, take kdy vynechám nějaké čtyři měsíce, kdy se na Petrohradu relativně nic neděje, dostanu se k 65 hodinám měsíčně, co je vlastně třetinový úvazek.
Kdy jsme u Petrohradského PADání, letos se u uskuteční neskutečný 8. ročník. Kde na to pořád berete sílu organizovat tak časově a organizačně náročné závody?
No to nevím. Moná to u mě bude právě ten bulldog a Karel moná jenom nemá to srdce se mi na to vykalat. Schválně se ho někdy zeptej.
A co na to rodina?
Mírně se zlobí, ale snaím se jí to vynahradit. Jo a já mám prostě fantastickou enu. Aničko jestli to bude číst, posílám pusu.
Pořád nechápu, kde se na Petrohradě tolika boulderů bere. To odněkud vozíte?
Nevozíme, ale decentní úprava terénu vdy pomůe. Speciálně letoek byl hodně tvrdý. Něco podobného nechci opakovat a reálně právě teď jsem z toho opravdu hodně vyčerpaný.
Na kolik ročníku to jetě vidí?
To vyčerpání je aktuálně fakt veliký...
Kolik lidí se na Petrohradském PADání podílí ?
Raději snad ani nekomentuji.
Co nám řekne na to, e ty jako trenér reprezentace leze líp ne větina tvých svěřenců?
Já u tu repre nedělám, proto jsem se taky nechal přesvědčit Sikovkou (pozn. Jirka Sika), abych si na Lezce zase zapisoval výstupy. Ale bez ohledu na funkce, já jsem huba nevymáchaná a klidně řeknu, e těm mladí prostě chybí tah na bránu. Nemají ten stisk bulldoga, nemají jasný cíl, kam jít. To obrovské mnoství moností, které se dnes nabízí pro seberealizaci vede k roztřítěnosti zájmů. O to je hodnotnějí, e se z toho dokázali vymanit dva lezecké fenomény, které ví co chtějí a jdou za tím. Vak víme, o kom je řeč.
Má v hledáčku dalí boulderingové "prásky", nebo e by na laně?
Já mám hlavně v hledáčku rodinu. Doufám, e ten hledáček moc nepřibliuje a je to u na dosah. A a budu s tou rodinkou, tak třeba dodělám krásné projekty na Ostai, vylezu nějaké to 8c+ a třeba mi vyroste spolulezec do hor. A tohle vechno se stane, to neznáte Resche!
Díky za rozhovor
foto byŠ Standa
Deníček Petra Resche.