Ahoj Kiku, tak jak to bylo s těma 8béčkama, které jsi v poslední době vylezla? Začneme u prvního Cupata+Chupito 3euros v Margalef ve panělsku. Můe nám cestu trochu přiblíit? Proč sis vybrala právě tuto cestu?
Cupata se mi zalíbila hned od pohledu u loni, a to jsem ani nevěděla, za kolik je, protoe jsme měli starího průvodce. Prostě krásný edý, místy oranové vápno, ideální sklon velmi mírný převis, ideální délka něco přes 20 metrů a vude plno dírek.
Je cesta vytrvalostní? Bouldrová? Jak vypadá nejtěí místo?
Pro někoho boulderová, pro mě spí vytrvalostní. Prvních pět expresek pumpuje po dobrých dvojprstovkách. Kala říkal tak 7b+, prý dobrá zahřívačka. Mně to vak přilo vcelku těký a nakonec to taky bylo poslední místo, který jsem nemohla spojit. Pak chvilku vyklepe a přichází nejtěí boulder za maličkou litu, přidr, přidr, dírku, dírku... ale můu to tu vůbec popisovat? Co kdy to chce někdo na onsight?
znavená Kristýna
foto by Vojta Vrzba
Take sečteno podtreno, jak dlouho ti přelez zabral?
Tak týden, ale mezitím jsem zkouela i nějaký onsighty.
Přijde ti obtínostní skok mezi 8a+ a 8b?
Přijde, a to dost velký. Ale to tak bývá vdycky u obtíností, který má na svým maximu. První 8a mi dalo taky pekelně zabrat. Ty mezistupně jsou trochu snazí, toho se člověk tolik nebojí.
Někde jsem zaslechla, e jedno panělské 8b u jsi měla na lopatě minulý rok?
Jo, jo. V baskické oblasti Apellaniz. Ale pak jsem si natáhla prst a bylo po pokusech a vůbec po celé podzimní formě. Ale bylo vcelku poctivý (i Patxi v komentáři na 8a.nu píe hard :-), take čert ví, jak by to dopadlo.
Hned po Cupata+Chupito 3euros jsi vylezla Evoluci ve své domácí oblasti Holtéjn v Moravském Krase. Jak ti tato cesta přijde těí ne ta předelá nebo srovnatelná?
To je trochu jiný lezení. V obou sice nejvíc potřebuje silný prsty, ale v Evoluci jsou mnohem těí kroky. Zase nepotřebuje vytrvalost, dole se nadechne a najednou je konec, nebo tak mi to alespoň při přelezu připadalo:-)
Jaká je vlastně Evoluce?
Krátká, pořád těká. Teda kdy nepočítám nástupovou plotýnku, po které se dá vyklepat v koutku. Ta zas ale straně ráda vlhne, a pak se uije spousta legrace na stupech s kapesníky. Následuje 15 a 20 kroků (podle počtu přidrí) převáně po litách. Nejtěí místo začíná zaloením patné paty, dvě lity, oblina a dlouhý krok, ve kterým jsem nejčastěji padala.
Kristýna Ondrová v Evoluci
foto by Ála Rozsypal - www.zlobastream.cz
Která z cest pro tebe byla psychicky i fyzicky náročnějí?
Fyzicky asi Evoluce, psychicky určitě ta první. U Evoluce jsem tak nějak od jara věděla, e kdy budou podmínky, tak ji vylezu. Je to za rohem a mohla jsem jet na pokus téměř kdykoliv. Ve panělsku mě trochu tlačil čas a taky mi přilo koda viset dlouho v jedné cestě, kdy kolem byla spousta dalích. Navíc jsem se v předposledním pokuse dost zbytečně vysypala z poloenýho dolezu a musela dát dalí rest.
A které jsi víc povauje?
Určitě té Evoluce. Přece jen je to v Krase, klasifikace se u ustálila, i kdy v Krasu patří taky k těm lehčím. Cupata má to číslo spí za krásu ne za skutečný obtíe (jak píí panělé). Moná by jí 8a+/b sluelo víc. Ale nějak se začít musí, take já ji rozhodně zhazovat nebudu.
Je Kras tvoje srdcová záleitost?
Poslední dobou určitě ano. Na takovýto zalezení jen tak pro potěení to moc není, protoe co si budeme povídat, lehčí cesty jsou oklouzaný, často nepříjemný a u jsem je lezla mockrát, ale vybrat si nějakej cíl a na něj se zasoustředit, to má taky svoje kouzlo. Navíc spousta kamarádů, příjemné posezení u Pepy...
Co na něm má nejraději?
e jsou ty cesty s kadým dalím pokusem lehčí.
Které dalí oblasti má ráda?
Frankenjuru, Margalef a takový ty dlouhý pádlovačky taky.
Myslí, e jsi u sebe prolomila magický stupeň 8b a teď u budou padat dalí a dalí?
Od té doby jsem ádné dalí nezkouela, take nevím. Psychickou bariéru jsem sice prolomila, ale jetě zbývá ta fyzická. Na větinu desítek mám pořád málo síly, tak s tím zkusím něco udělat.
Tvůj bratr Adam je známý tím, e je ke klase cest hodně poctivý. Jak u něj dopadly tyto dvě cesty?
Jak u jsem psala, to panělský by jako 8b moná neobstálo. Ale nevím, poslední dobou se mi zdá, e se Adam v těchto obtínostech přestává orientovat.
Kdy začínal tvůj bratr lézt, u víme, ale jak to bylo s tebou? Kdy jsi začala lézt a kdy ses lezení začala věnovat naplno?
Já začala lézt vlastně kvůli němu. Asi v 16 letech, kdy u jsem nějakou dobu s rodinkou do skal nejezdila, mě ukecal na víkend do Jury a tam se to nějak zlomilo. Najednou byl z toho nudnýho lezení nejlepí sport na světě. Taky jsem Adamovi záviděla, e si můe kadý den zapsat cesty do deníčku, tehdy jetě papírovýho, a celý si to pěkně vybarvit. No a naplno jsem začala hned, bylo potřeba hamounit. Abych měla, co zapisovat:-)
Tvé jménu často figuruje na závodech Českého poháru ve výsledkové listině téměř vdy do 3. místa. Na závody SP bys nechtěla jezdit? Výkonnost bys na to určitě měla.
A tak to si právě nemyslím. Ono umístit se na Českým poháru není zas takový umění, kdy se podívá na počet startujících, zvlá v enské obtínosti. Svěák je trochu jiná liga. Párkrát u jsem o tom uvaovala, ale vdycky se zaleknu boje o poslední příčky.
Kristýna Ondrová
foto by Š Radmil Schneider
Bouldrových závodů se neúčastní. Proč?
Obtínost je pro mě pořád ta královská disciplína. Celková příprava je náročnějí, potřebuje sílu i vytrvalost. Bouldery jsou trochu útěk, ale zase chápu, e je to větí sranda. A o tu v tom lezení přece jde. Na skalách lezu v podstatě jenom s lanem, bouldry mě moc nenadchly. Sedí na zadku, nemůe se odlepit od země a najednou zjistí, e u vlastně vůbec nemůe a přitom si neudělal ani krok. A taky se bez jitění o dost víc bojím.
Kristýna leze Vasco de Gama 7A
foto by Vojta Vrzba
Take jaký typ cest má nejraději?
Tak úplně nejraději mám mírně převislý nebo kolmý cesty, takovýto lezení se spoustou drobných chytů, kde třeba na metru udělá osm kroků. Ale v podstatě kromě úplných střech a příli převislých převisů mám ráda vechno.
Je určitě nasnadě zmínit, e tvým dlouholetým přítelem a lezeckým partnerem je Ale Eichmeier alias Kala. Lezete povětinou stejné cesty? Trénujete spolu?
U je to est let, co jsme spolu a zároveň se vzájemně trénujeme. No, vlastně je to spí o domluvě kdy a kam se pojede na výjezd, kam půjdeme na stěnu a co zhruba ten den polezeme. Ve skalách se rozlézáme a dolézáme na stejných cestách, nacvičujeme větinou kadý něco svého. Nevím jak to, ale do mých cest se mu poslední dobou nějak nechce :-) O onsighty se občas hádáme, ale Kala má rád jiný charakter, take to není zas takový boj. Na stěně lezeme nejčastěji spolu.
Jak se vlastně na těké cesty připravuje?
Namaluji si je na papír a ten pověsím na chodbu.
Co je tvou silnou a slabou lezeckou stránkou?
Moná mám silný prsty, ale i to se dá o moc zlepit, a slabý je vechno ostatní.
Studuje nebo pracuje?
Na jaře jsem dokončila vysokou a teď znovu nastoupila do prváku - na doktorský studium mezinárodního a evropského práva. Take studium plus vcelku pravidelné brigády.
Jaké jsou tvé dalí lezecké a ivotní plány?
Já se nechci opičit po Adamovi, ale konkrétní plány neprozradím, protoe by se nevyplnily. Ale jeden projekt na přítí rok u se rýsuje a taky doufám, e bude jetě pěkný podzim. A celkově samozřejmě dokončit tu kolu a pak se uvidí.
Práskni nám něco na Adama. Jaký je jako bratr? Jaký to vlastně je, být sestrou nejlepího lezce světa?
Určitě bych nepsala, e je Adam nejlepím lezcem na světě, objektivně se to určit nedá (ale já sama samozřejmě vím, e je).
Nějaké výhody z toho jistě plynou, třeba e si nemusím kupovat lezečky a jiný materiál, na co se vak hned váe jedna nevýhoda, e pak má člověk batoh plný bot a před cestou si nemůe vybrat ty pravý. Ale to je v podstatě taková příjemná nevýhoda. Těch nepříjemných moc není. Někdy se stydím, kdy Adamovo publikum v mezičasech sleduje i mě, zvlá kdy mě Adam pole do nějaké zaručeně lehké a inflační cesty, někdy se bojím nevraivých pohledů jeho fanynek... Ale moc času teď spolu ve skalách netrávíme, take tohohle si uívají spí jiní. Jako brácha je moc fajn, za nic bych ho nevyměnila.
Kristýna a Adam
foto by Vojta Vrzba
Moc díky za rozhovor