Martin Spilka
Narozen: 1977
Top z deníčku:
Bouldry: Alter Ego 8B, Perný Den 8B (Petrohrad), čtyři bouldery v obtínosti 8A+/8B
Skály: Total Brutal 8b+ (Zillertal), Bez jména 8b+ (El Chorro)
Fotografické stránky Martina Spilky
Ahoj Martine, díky moc, e sis na nás udělal čas! Nejprve se zeptám, jak to dělá, e kdykoliv tě potkám, tak jsi vysmátý a pozitivně naladěný, nenápadně vdy něco těkého vyleze a k tomu jetě nenápadněji něco krásného nafotí?
No to bude nejspí tím, e mne zas tak často nepotkává
A kdy u se potkáme, tak je to ve skalách, kde je pěkně, a navíc na Tebe se neusmívat se prostě nedá. e něco vylezu nenápadně, je jasný, protoe se nechám lehce znervóznit, tak rád lezu sám, a udělat hezkou momentku se dá nejlépe, kdy o mně nikdo neví.
Jak to má v ivotě rozdělený a čemu se věnuje víc - lezení, architektura, focení, rodina?
Těká otázka
nejvíc času trávím v práci (a to hodně často rád), nejvyí hodnota je pro mne Ráďa s Filipesem, focení je takové časově nejmíň náročné hraní s estetikou, které ke mně tak trochu patří, a lezení je výborným protikladem a doplňkem tomu vemu... a má to výhodu, e kdy se někde nedaří, tak se daří v něčem jiném.
Martin Spilka se synem Filipemfoto by Radka Krejčí
Začneme u lezení jak jinak taky. Minulý rok ses na bouldrech parádně rozjel 2x8B, 2x8A+/B, 2x 8A+. Letos u jsi stihl v Bahratalu Diamat 8A+/B (dříve 8A+, po utrení chytu určitě těí) a dále sis zapsal dalích pět 8A+. Tak to je něco! Byly tyto výkony nečekané, připravené, adekvátní tvé přípravě?
No, ona ta čísla vypadají pěkně, ale u těch boulderů zas tak moc neznamenají. Ono prostě není reálné objektivně určit obtínost pár kroků. Je tolik faktorů, které tu obtínost mění. Délka a váha lezce, aktuální tření, způsob přelezu, aktuální maximálka, dostatek kůe na prstech
, a kdy se k tomu přičte, e kadému sedí něco jiného, tak je jasné, e je porovnávání výkonů v koncích. Pro mne vdy čísla u boulderů znamenala výzvu, ale začínají být jen orientační informací, jak to asi bude těké. Výzvy zůstávají u konkrétních problémů.
Ale abych teda odpověděl. Určitě jsem chtěl a chci lézt a řeit těké bouldery, protoe mě to neskutečně baví
Ta hra s tím, jestli to dokáu nebo ne, je nekonečná. No a na něco se musím dlouho připravovat a něco zase překvapí, jak jde snadno. Nicméně mě baví víc to, u čeho se člověk musí překonávat a učit.
Martin Spilka leze boulder Moonwalk 7A+, Zillertal
foto by Radka Krejčí
Take předcházely těmto výkonům fixy na mikrolitách, shyby na jedné ruce
? Nejvíc mi asi pomohlo, e jsem se loňskou zimu snail jednou týdně vyrazit na bouldery ven. Větina těích boulderů, co jsem vylezl, je o malých chytech, na které je potřeba si nějak přivyknout. A to se na umělce moc nedá.
Silné prsty ale má - o tom ádná. Je tomu tak od přírody, nebo jsi na tom zapracoval?
Silné prsty a ruce mám odmala. Se shybem na 5mm hraně futer jsem byl dobrá atrakce pro návtěvy. Nicméně udret umím jen lity. Kdy se jedná o lezení po dírách, tak se řadím do lezecké přípravky.
Počkej, není moný, e bez tréninku leze takový prásky. Tak jak to je, karty na stůl
Posledních několik let u nechodím na umělou stěnu s lanem, ale jen na bouldrovku a před třemi lety jsem začal doma občas shybovat na balkně.
King Kong 7C (po dírách co nevylezl:), jak píe Martin foto by Radka Krejčí
Jak tvůj trénink tedy přes zimu vypadá?
Jednou týdně Boulderbar na 2-3 hodiny. ádný cílený trénink. Baví mne lézt a řeit těké kroky. Často si vymýlím boulderprojekty, které musím zkouet několik tréninků, ne je vylezu. Pak se vdy těím na dalí týden, jestli u je konečně dám. Pak jednou týdně doma shyby - 8x10 shybů na balkně. Začnu sérii na boulích a pak chyty zmenuji. Klidně si i odlápnu, kdy to nejde v kuse. Bohuel letos se to moc nedaří, protoe mě z toho začal bolet loket. No a jednou týdně ven.
Bouldruje hodně přes zimu. Nevadí ti nízké teploty?
Pod -5 °C mi to u vadí. Jinak se to dá celkem dobře. Z těkých kroků člověk roztopí celé tělo a problém bývají jen nohy. Je to ale jen na pár hodin. A to podotýkám, e jsem normálně straně zimomřivý.
Kdy tak trápí prsty v zimě, měl jsi někdy nějaký úraz?
Měl, a to celkem častokrát. Paradoxně z lezení v zimě to nebylo nikdy. Bolení prstu na cca půl roku u mi přijde jako běné. Vdy musím zvolnit a lézt jen lehčí věci. Loni mne trápilo rameno a to bylo pro změnu ze shybování.
Je ti jasné, e teď u od tebe čekáme to 8C!
Ty jo. Vím, e jsem psal, e obtínost je pro mě jen hrubá orientace, ale 8C zní a moc hrubě.
Jezdí hodně bouldrovat na Petrohrad, předpokládám, e kratí litovačky má nejraději?
Tak jest. Lity mi sedí a Petrohrad je celkem blízko. Navíc s vytrvalostí jsem na tom jen o malinko lépe ne s dírami. Nejvíc mi ale sedí litovačky ve větím převise, kterých na Petrohradě zas tolik není. Navíc Petrohrad nemám zas tak oblíbený, neb je tam limitující ostrost chytů. Já si tam vdy hrozně rychle roztrhám bříka prstů a to je pak třeba na 3 týdny, ne můu lézt bez tejpky. A s tejpkou některé kroky prostě nejdou. To na písku nebo hladké ule se člověk můe zničit důkladněji nebo hledat řeení boulderu déle.
A co Fontainebleau - obliny, delí bouldry po ničem?
Jó, Fontáč mi učaroval hned napoprvé. Tam mne opravdu neuvěřitelně baví lézt i lehčí bouldery, protoe je člověk nedá hned. Nikdy jsem tam nezail dobré tření, ale přijde mi, e Fontáč u vůbec není o číslech. Tam se lehce stane, e člověk odejde poraen od 7A a 7C dá na první pokus. S těmi oblinami si člověk prostě musí pohrát, ne ho to pustí k vrcholu :)
Jaký má názor na boulder-traverzy?
Rozhodně mě neuráejí a umím se do toho zapálit stejně jak do normálního boulderu. Ta hra s učením pohybů je úplně stejná.
Má v lezeckém hledáčku nějaký bouldrový směr, který bys v budoucnu rád přelezl?
V poslední době se mi podařilo toho dost vysbírat, tak se budu muset po něčem poohlédnout. Na Petráči mám zálusk jetě tak na 3 směry, ale ty mi u dlouhodobě nejdou. Ve Fontáči jsem měl vyhlédnutou Karmu (8A+), jene ta chce zdravé úpony a tření. Chtělo by to nějaký tip. Ideální lajna by byla 6 kroků v 30° převise po malých pozitivních litách.
Přes zimu teda bouldering, a jaro, léto, podzim lano?
Ideálně ano, ale loni se to kvůli zranění a cuciáovi nepovedlo. 3 hodiny v sedáku za rok je smutná bilance.
Total Brutal 8b+, Zillertal
foto by Radka Krejčí
Co raději a proč?
Lezení s lanem je pro mě daleko více o dobrodruství a adrenalinu. Vdy jsem byl dost bojácný, tak to mám s tím adrenalinem snazí. Skoro mi to přijde jako dva různé sporty. Nicméně mám lezení s lanem asi jetě radi ne bouldery, a to ve formě jiní vápencové oblasti a lahodných 7áčkových cest. Zkouení těkých cest mne stresuje, tak se tomu vyhýbám.
Ani jsem se nezeptala, kdy to vlastně u tebe s lezením začalo.
Hm, tak to bych řekl, e je nedatovatelné. Mám doma fotku, jak jsem jako malý punt navázaný v prsáku a někam se krábu. Taka občas jezdil do hor, tak nám někdy tohle dobrodruství zprostředkoval. Asi v 16 letech jsem chtěl udělat dojem na jednu Praandu a dozvěděl jsem se, e leze, a to prý asi sedmičky. Take to jsem se musel taky naučit. Tak jsem vyhrabal tátův prsák, statické lano a nějakou tu waltrovku a pustil se s kamarádem v Radoovickém lomu do jedné 6-. Obraz, jak tam v polovině stěny visím jak v průvanu za kandy a marně čekám, a to zpropadené předloktí začne fungovat, by dnes musel být hrozně vtipný. U za tři roky jsem se občas odváil tu sedmičku vytáhnout na prvním. Na vysoké v Praze jsem se pak dostal na stěnu a začal lézt víc.
Take jsi nepočítal s tím, e bys někdy byl profi-lezec. Studium architektury mělo přednost?
Popravdě jsem ani netuil, e něco takového jde. A navíc jsem ze začátku na vysoké byl schopen vylézt maximálně osmičky.
Dělal jsi někdy nebo stále dělá i jiný sport?
Jako dítě ze sportovní rodiny jsem si proel lecčím u odmala. Máma trénovala plavání, tak jsem ve čtyřech letech el závodně plavat 11 hodin tréninku týdně. Dneska naprosto neskutečné. Jene mi byla v bazéně pořád zima. Později v atletice to bylo lepí, jene jsem nepředváděl ádné výkony. Zkouel jsem gymnastiku, ale nebyl jsem dost ikovný a leckdy jsem se bál. Později jsem pochopil, e se dá sportovat i z jiného důvodu ne kvůli závodům, a tak jsem jezdil na kole a na běkách, ale to se v Praze nějak moc nedalo
teď u v podstatě jen lezu.
proč nakonec zvítězilo lezení?
Vdycky jsem jezdil rád do přírody a na vandry a to lezení je v podstatě o tom samém a navíc se u toho i sportuje.
Má nějaké nepříjemné nebo bácí záitky na prvním konci?
Jo, kdysi jsem se na písku vybál tak, e jsem na rok přestal lézt. Moná proto se mi na písek u moc nechce.
A sype, sype
nemyslím mágo, ale aminokyseliny, gainery
?
Kdysi jsem si dával po lezení sachariďák, ale řekl bych, e spí proto, e jsem na sladké, a teď jím občas kolagen jako prevenci
a řekl bych, e je těch zranění méně.
A mágo sype?
Sypu, sypu, a to velmi hojně. Ona je pak ta skála mnohem fotogeničtějí. Take to zvyuje rekreační aspekt iroké veřejnosti z estetického záitku, který je v přírodních parcích pískovcových oblastí nepostradatelný.
Vychytává si stravu?
Snaím se nejíst vyloeně nezdravě
to je ve.
Kolik jsi ochoten dát v cestě a na boulderu pokusů?
V cestách pokusovat neumím
jsem z toho moc nervózní. Často se mi nechce ani do druhého pokusu. Jetě tak na Roviti, které je kousek a u tam nebylo moc co lézt. Předloni jsem se na pokusování zaměřil a snail se k tomu postavit cílevědomě, kdy mě zařadili do repre. Celkem to lo, ale to lezení 7a na pohodu je stejně lepí.
U boulderů je to úplně opačně. To, co vylezu napoprvé, si skoro ani nepamatuji. Naopak, kdy to padne po roce nacvičování, tak je to úasné.
Le sphinx 7c, Seynes
foto by Radka Krejčí
Stejně je to obdivuhodné. Leze 8B, 8b+, fotí, pracuje, věnuje se rodině. Jak to vechno stíhá?
Tak zaprvé, mám Ráďu. Ta mě podporuje ve vem, co mě baví dělat, a to je skutečný dar. A tady ve obdivuhodné končí. Vak taky co máme mrňouse, tak nic pořádně nestíhám. Na výlety jsem se skoro nedostal, nic jsem nevyfotil a sedák se mi rozpadl. Jen doufám, e moji častou ospalost budou v práci jetě chvíli tolerovat. A Ráďa, ta nestíhá u vůbec nic.
Kdy si má vybrat, zda poleze nějakou úasnou linku, kterou vichni zkouejí, nebo v tom své kamarády nafotí. Co to bude?
Teď bych se jednoznačně pustil do zkouení s kamarády.
Dá se vůbec dělat to i to naráz v jeden den?
Dá se něco jen tak cvaknout, ale výsledek je větinou mizerný. Větinou si musím zvolit, e ten den zkusím něco vyfotit, a tomu ve ostatní podřídit.
Označil by ses za fotografa profesionála, nebo amatéra?
Jestli je to z hlediska schopnosti výdělku, tak jsem jednoznačně amatér. Kdysi jsem se snail občas nějakou fotku prodat, ale skoro mi to nelo. Větina lidí, co se motá kolem lezení, chce fotky zadarmo, a to i z různých firem na reklamu.
A jestli se ptá na to, co si myslím o úrovni svých fotek, tak si myslím, e na focení vlastně nic sloitého není. Jen to chce mít trochu cit a hezkou fotku je schopen udělat kadý. Učil jsem zacházet s foákem dvě holky: Danu Paulovou a Radku. Po chvíli byly obě schopné udělat krásné fotky.
Fotí lezce, portréty, krajinu
Co fotí nejraději?
Asi nejvíc mne baví hledat abstraktní barevné obrazy pomocí makrofotografie. Fascinuje mne, jak málo stačí změnit pohled a objeví se úplně nový svět.
foto by Martin Spilka
Na focení krajiny je zase krásné to, e se člověk musí s tím místem sít a čekat na správné světlo. A ten čas čekání a hledání je vlastně na tom to nejhezčí.
foto by Martin Spilka
Focení lidí, hlavně momentek, je o náhodě a není na něm nic sloitého. Člověk si jen musí pohlídat světlo, pozadí a trochu zkouet trefit kompozici. Někdy z toho ale vyjdou pěkný obrázky.
foto by Martin Spilka
A s focením lezení je to trochu kombinace té krajiny a lidí. Kdy nad tím tak přemýlím, tak asi se vdy snaím prvořadě najít záběr tak, aby fungoval i bez lezce, jako portrét skály, a lezec u je jen jako doplněk.
Teď mám focení trochu jako spícího koníčka a myslím si, e a zase budu jezdit víc ven, tak se probudí.
Jakub Hlaváček, Cesta námořní pěchoty VIIb
foto by Martin Spilka
Nepřemýlel jsi někdy o samostatné výstavě? Nebo společné výstavě s Radkou?
Jednou jsem uvaoval o prodejní výstavě makrofotografií, ale jetě to bude chtít nějaké ulovit. Jinak své nejlepí fotky dáváme na internet, co je svým způsobem také výstava.
Píe, e se Radka od tebe učila. Inspirujete se navzájem? Doplňujete?
Kdy se spolu válíme v trávě a hledáme kapky na květech, tak se hádáme o foák, kdo to bude moct vyfotit dřív. Kdy jsme fotili na závodech a já do toho jetě lezl, tak jsme se parádně doplňovali, a kdy jsme spolu chodili na foto-výlety, tak jsme přinesli 2x tolik hezkých fotek, protoe kadý si vimne něčeho jiného.
Mně přijde, e ve fotce by mělo být nějaké sdělení, aby na mě ta fotka promluvila, něco mi řekla nejen o lezci, ale i o okolí, pocitu lezce, ale i pocitu fotografa, a to v tvých fotkách často nacházím. Je to tvůj záměr?
Aby fotka měla nějaké sdělení, řeím jen málokdy. Těko se to zobecňuje, ale asi se nejvíc snaím zmrazit to, jak mi daný námět přijde nejzajímavějí a u lezení jednodue nejefektnějí. Postupně si člověk začne vímat maličkostí a prostředků, pomocí kterých se toho dá dosáhnout.
Co vechno tvá fotka musí mít, abys byl spokojený?
Musí se mi líbit :) Ne, váně. Asi fotím víc citem, ne abych to měl výrazně promylené. V podstatě u ideální fotky si hlídám asi 5 věcí:
- technické provedení (věc nastavení foáku)
- pozadí (to dělá celý dojem fotky... ten pocitový, a je to skoro důleitějí ne námět)
- námět (to, co je v ohnisku fotky)
- světlo
- pocit prostoru, popř. pohybu (to je nejdůleitějí u lezeckých fotek)
No pak u to stačí jen pěkně spasovat dohromady a vyjde z toho třeba normální kýčovitá fotka bez nápadu :)
Začínal jsi fotit hned s digitálním foákem?
Stejně jako s lezením jsem k focení a fotokomoře přičichl díky takovi. Později jsem si koupil zrcadlovku, ale focení mne nadchlo a s digitálem. Vidět fotku do vech detailů a ve velkém, moci ovlivnit expozici, barevnost, zvýraznit to, co se mi tam líbí - a digitál přinesl ty správné monosti, které člověku umoní vytvářet obrazy.
Mně přilo vdycky vyvolávání fotek v temné komoře jako něco hrozně osobního, určitá alchymie. Neláká tě se k této technice vrátit?
Bylo to zajímavé, ale nikdy jsem nedosáhl moc hezkých výsledků
S počítačem mne to baví víc.
Myslí, e se dá udělat dobrá fotka levnou technikou? Nebo se bez určité kvality člověk neobejde?
Určitě se to dá, ale levnějí foáky umoní jen nějaký druh dobrých fotek. S větí výbavou roste repertoár moností, jak si se vím hrát.
Co tě fascinuje a baví na tvém povolání?
Teda, ty mě s těmi otázkami neetří. Nevím, jestli to bude nějaké lezce zajímat. Tak ve zkratce. Kdy vezmu tu nejhezčí část, a to je fáze navrhování a vymýlení, tak je to tvořivá činnost, která dokáe zcela pohltit. Jsou chvíle, kdy člověk zachytí nějakou představu, která se vznáí kolem něj, a návrh se začne úplně sám tvořit pod jeho rukama. Skoro jako by ani neměl vliv na to, co dělá. Vechno do sebe začne zapadat jako díly skládačky a ve začíná krásně souznít.
Bohuel pak přichází ta druhá část, kdy to člověk musí přede vemi obhájit a ochránit jako celek. Ale je to často beznadějný boj, nebo lidé, co můou návrh ovlivnit (od investorů po úředníky), větinou té jednotnosti nerozumí a nevidí jí. V obecném povědomí zatím není architektura zasazena tak, aby ji lidé vnímali. Vezmi si, kolik hodin se ve kolství věnuje pro obecnou vzdělanost v exaktních vědách. O estetice a o architektuře ti maximálně řekli pár pouček, jak se odliují jednotlivé historické slohy. Lidé třeba pochopí, e počmárat obraz je tristní, ale třeba přistavět si k moderní stavbě krásnou tesařsky vyvedenou pergolu se u zdráhá málokdo. Ale tohle téma by bylo na delí psaní.
foto by Martin Spilka
Kde bere pro své architektonické návrhy inspiraci?
Nevím, jestli se dá mluvit o inspiraci. Spí se tak snaím vnímat svět a prostředí kolem sebe a to, co povauji za pozitivní, si ukládám do jakési vnitřní knihovny, ze které pak skládám své návrhy
foto by Martin Spilka
Dívala jsem se na realizace tvých návrhů a snoubí se v nich funkčnost, jednoduchost a elegance. Je to styl, který ti je vlastní?
Ano, mám rád funkčnost, jednoduchost, čistotu, skromnost, světlo
Architektura vytváří prostředí pro ivot a velmi ho ovlivňuje, take je mi vlastní, kdy toto prostředí je obrazem vlastností, které povauji za správné.
foto by Martin Spilka
Vidí nějakou spojitost mezi lezením, focením a architekturou?
Hmm
tak to se musím zamyslet. Co třeba spojitost ve hře, světle, fantazii
no ale nechtěj po mně, abych to vysvětloval :)
Má dny, kdy nemá chu na lezení, focení a raději dělá něco jiného?
No jasně, to mám dost často. Nejraději se nechávám unáet fantazií. Hrozně rád čtu, sleduji filmy nebo jen lenoím na sluníčku a sním. A to u odmala. Jen v poslední době na to moc nezbývá času.
Fotil jsi Ondru Benee v jedné cestě Alpské trilogie. Bylo to poprvé, kdy jsi fotil v bigwallu?
Kdysi na Mallorce a v Arcu jsem něco cvaknul. S Ondrou jsme zvládli za víkend hned dvě z těch krásných stěn. Bylo to mnohem intenzivnějí, protoe jsme do toho vdy naslaňovali z vrchu, a tak člověk ten prostor cítil nejsilněji hned zpočátku. Ono slaňování ve velkých stěnách je samo osobě nepříjemné, a navíc jsme na atech slaňovali na starých, místy prodřených fixních lanech. Pocitu strachu jsem se zbavil, a kdy jsem byl na zemi. Docela se divím, e z toho jaktak fotky vyly.
Ondra Bene, 6. délka 8a, Des Kaisers neue Kleider 8b+
Martin Spilka
A jak tě berou velké stěny lezecky? Oslovily tě?
Velké stěny mě lákají, a to opravdu hodně. Ondru, a nejen jeho výkony, naprosto obdivuji a trochu mu závidím. Já se obávám, e nedokáu překonat svůj strach a najít si dobrého paráka. Ale třeba jetě přijde čas pustit se do těchto velkých dobrodruství.
A na závěr. Proč má deníček na Lezci?:)
Tak tahle otázka je nejtěí :) U nějaký čas si vdy píu deníček jen pro sebe, ale pak mne to najednou popadne a zveřejním ho. Moc se mi toti nechce zveřejňovat ta svoje čísla, protoe to občas lidi moc řeí. Na druhou stranu oceňuji informační hodnotu databáze cest a přelezů. Sám se rád dívám, kdo co vylezl, jak mu to přilo těký, jak dlouho a kdy to lezl. Člověka to často navnadí vyzkouet něco, do čeho by se jinak vůbec nepustil, nebo vyrazit někam, kde si myslí, e se zrovna nedá lézt. Myslím si, e to svým způsobem propojuje lezeckou komunitu.
Díky moc za rozhovor!