Máme za sebou dalí perný víkend. V sobotu dospěláci, v neděli děti. Kadý rok jetě lepí bouldry a stále hodně dobrá zábava.
Ve Slaném se bouldrové závody konají kadý rok v prosinci a březnu. Jezdí sem poměrně stálá parta lidí z okolí i větí dálky, co se znají nejen z minulých závodů a rádi se sem vracejí uít si lezení. Pokadé se přidá i někdo nový a nelituje. Závody pro nás organizuje majitel bouldrovky Jirka ák a pak u to jde skoro samo (pro nás co to nemáme na triku). Ta výborná lezecká atmosféra, vichni ty kamarádi i dalí věci, které nedokáu popsat. Musí to být tou partou lidí, organizátorů i závodníků.
Sám tomu nerozumím, letos se mi ani moc nechtělo na skály. Jednodue jsem se těil na lidi i bouldering a záitky jetě neodezněly. Vůbec není pravda, e kdo není hodně dobrej, ztrácel by zde marně čas. Ale to si musí kadý zaít sám. Z mého okolí dorazil nově jen Artie, probojoval se dokonce do finále a po závodech nám u fotografií vyprávěl záitky z lezení vícedélek v Yosemitech a Arcu (díky).
Dangli a jeho tým
foto by Š Jiří ák
Není to ovem ádná obří bouldrovka, take letos Jirka musel přihláky stopnout na 28 borcích, odváných krasavic dorazilo 10. Opět se to povedlo. Od počátku postupně těknoucí bouldry pro začátečníky, ti zkuenějí i něco topovali, nejlepí se snaili topnout ve na první pokus a do finále se protlačil jetě i devátý borec. Bod za kadý chyt a za top jetě deset navíc (zóny nejsou). Dokonce i velmi dlouhý Pepa si opět zalezl a nemusel topovat ze startu:) Problémy nás napřed trochu vystraily velmi malým počtem chytů. Byly zase jiné a zase hezčí ne ty z minulých závodů, i kdy základní profily stěny ji známe.
Po kvalifikaci jsme si hromadně objednali pizzu a těstoviny, velká větina závodníků zůstala na odpolední finále. Výsledky byly dreny v přísné tajnosti a odtajněné a při dekorování nejlepích. Následovalo stavění cest pro děti na neděli, grilování, promítání fotek a filmů co dům dal. Pokračování pro otrlejí a seznámení s dalími domácími lezci si vzal na starosti ná průvodce (nejen) horami a hloubkami a kamarád Kozel,...
Ráno proběhl úklid pod tvrdým a nekompromisním dozorem Jiřího a začaly přijídět děti s rodiči a trenéry. Dospěláci se vytratili vyuít motivaci na kameny (a e se jim v neděli venku také dařilo!) nebo lízat si domů rány a někdo pomohl s nedělním závodem. Ze mne se stal rozhodčí, Jirka bude fotit, jeliko mu to jde podstatně lépe, s Aničkou zapisujeme výsledky. Děti, které v neděli zrovna nelezly, fandily nebo koukaly na pohádky. Po závodech zůstala jako vdy hrstka nejvěrnějích a po pozdním obědě se opět pustila do stavby cest pro běné uivatele.
Sobotní kvalifikace
Začali chlapi, krátká prohlídka, sedm skupin po čtyřech závodnících. Kadý ze čtveřice měl pro sebe čtyři minuty jeden bouldr, poté čtyřiadvacet minut odpočíval a pak el na dalí. První skupina minutu navíc jako dorovnání handicapu okoukání problémů. Cesty stavěl Maty (hlavní rozhodčí), bouldry krásné, pokusy nám zapisují mladé slečny.
Vichni byli zase zvědaví, kdo vymyslí nějakou zajímavějí a lehčí variantu, jak získat víc bodů nebo top. Ale hlavně kam sami dokáí nejdál dolézt za tak krátký čas i odpočinek.
První blouldr je krátký traverz do kouta, skok do strany, zapřít levou nohu, nebo rovnou shybnout a přes pravý stup do druhého chytu ve stropu. (Losování startovních čísel. Bohuel začínám na jedničce, první minutu marním obouváním a uklidňováním se, asi na třetí pokus jsem to skočil, potom i udrel, ale na lehčí variantu topování z levé nohy pro dlouhány jsem nepřiel. Take jsem bez bonusu za top, ale třeba bych to neprotlačil, nebo bych uklouzl.) Topy 19 + 7.
Druhý problém - "pětačtyřicítka" stropík, nástup z hrany a do převisu na popcorn (to by lo), pak přeapat proti stěně (to mi na první pokus vůbec nedolo, take končím s břiákama), rukama do druhého převisu a k topu za hranou. Topy 7 + 1.
Třetí problém - nízký traverz pod spodním stropem do kouta, výlez přes hranu a traverz zpět po horní hraně přes boule do stropového madla. (Na první pokus srabsky získávám pro jistotu est bodů a marně zkouím lézt dál správně jak se má, nic. Budu musit jetě dost zamakat, i já patně nalapal a skončil u v koutě.) Topy 10 + 1.
Čtvrtý bouldr za odměnu. Překvapení od samého začátku. Co to je? Pouze tři trojúhleníky u od startu! Protlačit ze stupíků do kouta. Chytit na medvěda dva trojúhelníky ve vodorovném převisu (bez nohou), lehnout si pod ně (případně nohama sevřít spodní trám), hodit nahoru patu, přitáhnout jí pod sebe a top ve stropu. (Stojím na prvním trojúhelníku a koukám na top, který Maty posouval, aby se nedal dosáhnout. Nedá mi to, opatrně se zkouím natáhnout a chybí asi 2-3 cm. Teď u mě nikdo neodradí. Kdy správně postavím nohy, nedám si na drku a ostatní nepuknou smíchem. Odváně se natahuji a získávám třetí bod, jetě pár nadechnutí i přelápnutí a na dalí natáhnutí top drím a nakonec přidám i druhou ruku (to mohla bejt dobrá tlama!). Vracím se zpět do kouta a jetě několikrát zkouím medvěda. U není sil, i kdy čas zbývá. Mám radost, e se mi to podařilo vymyslet, i kdy neudělám ty těké kroky. Stavěč zírá. S celkovým výsledkem jsem skoro spokojený, pína ne. V neděli jsem opět v rukou skoro neudrel ani papíry a tuku,...) Topy 17 + 7.
Při odpočinku jsme samozřejmě koukali jak to jde ostatním a fandili. Po krátké úpravě bouldrů nastoupily enský. Skok na prvním kousku nahradilo (pro mě určitě těí) protlačení v koutě. Přibylo pár řezek na nohy, obměnily se některé chyty. Rázem z toho bylo jiné lezení, takové ladnějí a techničtějí, i kdy sílu a stisk děvčata mají, ne e ne! Do finále se jich dostalo est. Taky měla kratí odpočinky, čtyři minuty lezení a osm minut pauza.
Pepa lapák
Martin Szentesi
Finále
Dangli naskládal na stěny své perly. Po obědě a pauze na vytrávení nastupují páni lezci do finále. Stresují se netrpělivě v místnosti před stěnou a napjatě poslouchají fandění i potlesk, snaí se uklidnit a typují jakou mají anci i kdo dal kolik pokusů a topů. Ale odsejpá to dost rychle, zas tak nepříjemná izolace není. Jeden bouldr čtyři minuty, jedna pauza a postupně se prostřídají od prvního bouldru a ke čtvrtému. Opět krátká přestavba a na řadě jsou borkyně. Na začátku jen jedna malá nepříjemnost. Katka při prvním pádu na záda silně skousla a bolí jí zuby. Přesto drtí dál. Vechny samozřejmě hecujeme do dalích pokusů a hlasitě děkujeme za výkony. Jak z chlapů, tak i z en se dá vybrat jedna nejvýc vyčnívající persona - Danča Kotrbová.
První perla se nastupuje nízko z hrany, ikmo ke stropu, chyty jsou horí, protočit se, přehodit nohy na druhou stěnu. K topu to jetě nabírá grády, nato obouruč. Topovalo 6 chlapáků a Danča.
Druhá perla je opět v pětačtyřicítce, přes poskok do struktury a konec ve stropu. Topoval Pepa a Danča.
Třetí perla vede převisem, který se sklápí a přechází ve strop. Nástup přes dva trojúhleníky, obří zadel, dvě řezky pod stropem do rukou a megaskok do madel. Děvčata mají cesty obdobné, poslední skok se leze po chytech. Topovali Vilda, Danča a Ksenie.
Čtvrtá perla se leze krátkým kolmým převisem a tr. přes velkou laminátovou bouli a čtverec k topu. Větinu těchto bouldrů si samozřejmě můete přijít do Slaného vyzkouet. Dolezli Pepa, Vilda, Karel, Danča a Ksenie.
Tyhle závody jsou moná jetě zajímavějí ne ty pro dospěláky. S rodiči a trenéry přijedou děti, které jezdí na závody často a třeba i několik let. Přijdou i děti z lezeckých krouků v okolí. Někteří závodí poprvé nebo lezou na laně a na bouldrovce jsou poprvé nebo po několikáté v ivotě. Někdo je vlastně poprvé na jiném ne domácím hřiti.
Jsou tady pro to, aby viděli jak lezou ostatní a zkusili se dostat co nejdál, nebo vyhrát. Někdo se těí na kamrády z minula, někdo si najde nové, které moná uvidí přítě. Děti se tu můu něčemu přiučit, získat motivaci nebo se s lezením naopak rozloučit. Rodiče i trenéři si vymění zkuenosti, nové kontakty a pozvání na akce v regionu. Podobně jako na jiných závodech.
Je tedy velmi těké postavit bouldry tak, aby kadý udělal alespoň pár krůčků, pro něho samotného jistě velmi těkých (určitě těch nejtěích na světě). A to není vechno, na děti číhají zákeřnosti v podobě malých stupů na nástupu, ze kterých mohou snadno smeknout a přijít tak o jeden ze svých dvou pokusů. Dále nátahy a protlačení, které prověří rovnováhu a potom vem jetě často nepříjemný poslední chyt ve stropu, kdy ne kadý se odváí viset zády k zemi. Natěstí je tu chytač, v cestách jsou velké chyty, které etří dětské ruce a vude doáhnou i ti nejmení ikulové.
A u jsou tady nejmladí děvčata a po nich chlapci. Letos je jich opět hodně, nejmladím je teprve pět nebo est let. Kadý se zkouí dostat co nejdál poté co zvedne obě nohy ze země. Při chybě mají vichni jetě druhý pokus ihned v následujícím kole. Jsou pro ně přichystané čtyři bouldry, které jim vdy napřed předleze trenérka Adéla, je má přiměřenou výku. Trenéři a rodiče povzbuzují nebo chlácholí své děti a obdivují um ostatních.
V dětských tvářích jsou vidět nefalované výrazy nadení, radosti, zarputilosti, soustředění, nejistoty, vzteku, zklamání, smích i pláč. Ostatní děti povzbuzují kamarády, nejvíc ty co se troku bojí a pomáhají jim tak vlastně nahoru a dál, nebo chválí ty nejlepí výkony. S Jirkou se jako rozhodčí snaíme vysvětlit kudy vede cesta, zakázané chyty z dalích cest a posoudit, kdy se jedná o pomocný dotyk země nohou a kdy je to jen krtnutí. A e těch uklouznutých nohou ze stupů nebylo málo (asi to bude chtít potrénovat). Protesty nejsou, je jasné kdo je ikovnějí, začátečníkům vichni fandí.
Finále se tentokrát nekoná, jen u starí kategorie se rozlézají chlapci i děvčata o první a druhé místo. Některé děti od minula vyrostly a závodí u jako jedenáctileté, dalí zkuenějí (postarení) závodníci u také bojují ve starí kategorii a dokazují co se naučily. I tady nejdeme kluky a holky, co jsou na bouldru teprve po několikáté, nebo ty co u přítě musí závodit za dospělé. Děvčata krásní a kluci sílí. Kadý se snaí nesklouznout nohou z malých stupů na začátku, udret chyty i rovnováhu. Vidíme vemoně vymylené varianty jak se dostat co nejdál, i pokusy jak se dostat do místa odkud to dál nepůjde vůbec. Také zkuené a jisté pohyby, výbornou techniku, neuvěřitelnou vytrvalost nebo sílu, těsné pokusy o dalí chyt i pády do íněnky.
I zde bych ze vech dětí vybral jednoho závodníka, kterým je Mára Jeliga. Některé cesty předlezl (finálovky starích děvčat), ale zajímavé je třeba i to, e během neděle ve volných chvílích mezi jednotlivými kategoriemi přeběhl vechny závodní cesty vůbec. Je to fajn klučina a má hodně dobře nalápnuto:)
Výsledky
Chlapci 11 - 15 let
1. Martin Jech (Horoklub Chomutov)
2. Milan Silný (Fit Studio Jitka)
3. Ondřej Paur (Fit Studio Jitka)
Dívky 11 - 15 let
1. Michala Matuová (HK Skoba Stříbro)
2. Kateřina Matuová (HK Skoba Stříbro)
3. Bára Miltrová (Fit Studio Jitka)
Chlapci 6 - 10 let
1. Marek Jeliga (Horo Gurů)
2. Josef Lintymer (Fit Studio Jitka)
3. Petr Chotěborský (Fit Studio Jitka)
Dívky 6 - 10 let
1. Elika Bulenová
2. Kateřina Matuová (HK Skoba Stříbro)
3. Vendula Kolaříková (Fit Studio Jitka)
Vem moc děkujeme e přijeli, sponzorům a rodičům za podporu, trenérům a kamarádům za čas, organizátorům a stavěčům za krásné závody. Borcům i dětem přejeme, a je lezení dlouho baví a hlavně dalí výkony na kamenech i skalách. Bylo na co se dívat a hlavně na ty mladí se v budoucnu těíme - ve Slaném, v přírodě, ... tak snad přítě na viděnou!
Jestli se někdo nenael na fotkách od Jirky, můe si nějakou vybrat tady, jsou tam i z finále (uí výběr je na FB) http://ufonek.rajce.idnes.cz/Slany_12-2011_kvalifikace_zeny/
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.