
Alpy v deti a chumelenici
Snad není nikoho, kdo by nečekal na pěkné počasí a nezoufal si nad průtremi mračen či nad neustávajícím sněením. Počasí je nevyzpytatelné a tak je třeba při plánování tůr a dovolených počítat s tím, e bude také oklivo.
Alpám, a předevím těm nejvyím, je vrtkavost počasí vlastní. Právě letos se nám stalo, e jsme dorazili do Chamonix za vcelku pěkného počasí, natěeni na Aiguille dArgentiere, du Midi, na Grand Capucin, s programem na 10 dní, abychom pak při pohledu na předpověď počasí protáhli tváře. Z plánovaných deseti dní má být est oklivo, na dalí dny předpověď není, a i kdyby byla, nemusí nakonec platit. Rozhořčeni odchazíme do Snell sportu, kde alespoň trochu potěíme nae due nákupy a procházením průvodců. V podvečer nalézáme příjemnou hospůdku a trávíme čas plánováním, kam vyrazit. Směr je jasný: východ a ne moc vysoko, tak praví předpověď. Večer příjemně utíká nad průvodci Jürga von Känela, jetě, e máme ji témeř úplnou kolekci, a ne jdeme spát je jasno.
Leysin
Leí asi 20 km od Martigny, tedy přiblině 40 km od Chamonix. Bohuel přijídíme a v podvečer a lanovku ji nestíháme a tak lapeme do bivaku Ali Baba pod masivem Sphinx pěky. Přicházíme právě těsně před setměním, co nám umoňuje obhlédnout stěnky. Materiál je vápenec, spodní části s kvádrovitou odlučností, vyí pasáe typické krapy a jehličky. Výka stěny 50 a 150 m. Cest je tu přes sto s obtíností 5c+ a 8a.
Usínáme v očekávání dalího dne, noc vak není klidná a bouře v těsné blízkosti nás vyhání do vyích pater bivaku. Ráno je vak jak z pohádky: modré nebe s půvabnými načechranými mráčky a trochu mokrou skálou. Skála během snídaně usychá a my se dáváme do lezení.
V oblasti zůstáváme dva dny, ráz počasí se nemění, vítr trochu chladno a večer a v noci bouřka. Přelezli jsme sedm cest a víme, e se sem jete vrátíme, abychom znovu okusili místní plotny, kouty a spáry. Nae dalí kroky míří na Col du Pillon.
Col du Pillon
Col du Pillon leí ve stejném údolí jako Leysin, pouze na opačné straně pod svahy Diablerets a nedaleko Sanetsch; viz některá z loňských Montan.
Kdy sjedeme do údolí prí, spaní volíme v kempu Heiti ve vesnici Gsteig (25 SF pro dvě osoby, stan a auto). Stan stavíme v přestávce detě. Ráno je příjemné, ideální na focení: hory, zelené louky, dynamická obloha, s bílými a tmavými, a černými mraky, které se shlukují okolo nejvyích vrcholků. koda, e naím cílem není focení hor ale lezení po nich. Po nočním lijáku není ráno příli kam spěchat, asfalt na silnicích schne pomalu a my se dostáváme pod skálu právě, kdy začíná osychat. Stěna je vysoká přiblině 160 m a nabízí více jak 30 cest, které jsou situovány v bezprostřední blízkosti mohutného vodopádu. Obtínost je opět jako v Leysin, take si na své přijdou jak extremisté, tak pohodáři. Bohuel se počasí kazí a od prvního nýtu mne vrací dé. Nevadí, hodinový nástup byl příjemnou ranní procházkou, za ni se zpět v civilizaci odměňujeme dobrou kávou a jablkovým koláčem. Určitě se sem vak jetě vrátíme.
Počasí se horí, mraky větící dé se táhnou od západu. Ná program počítá i s tímto případem, přesouváme se asi 15 km do sedla Mosses.

Col des Mosses
Co dělat: předpověď počasí je na několik dní nevalná a nebude přát lezení. (Předpověď ve výcarsku lze získat telefonicky z kadé telefoní budky vytočením čísla 162. Téměř vechny automaty fungují na nejčastěji pouívané kreditní karty). Máme s sebou horská kola a u Mosses, přesněji v Château dOex se před časem jelo mistrovství světa. Z auta prohlííme přilehlé stráně a kopce a vypadá to velmi přitalivě. Zakupujeme mapy a v kempu, přiblině 2 km severně za sedlem, promýlíme trasy.
První den dáváme seznamovací cca 40 km trasu Col des Mosses Tour dAi (Leysin) s celkovým převýením přes 1100 m. Povrch je z třetiny asfalt, polovina těrk a otolina a estina travnatá sjezdovka z Tour dAi. Právě sjezd je odměnou za dřinu v první polovině trati.
Druhá trasa má být podobná jen o něco obtínějí a o málo delí. Skutečnost je vak jiná: tra je kratí 35 km, ale celkové stoupání 1445 m zaviněno přehlédnutím jednoho údolí v mapě. Trasa je vak mnohem hezčí a jen z desetiny po asfaltu.
Popis trasy: Col des Mosses ? Oudiou ? La Premiere ? La Le ? Marnex ? Meitreile ? Isenau ? Col dIsenau ? Sazieme ? Seron ? Toumalay ? Les Maulatryes ? Le Fonds ? Pra Cornet ? Col dMosses.
Vlivem četných detů byly úseky vedoucí přes louky velmi rozbahněné, k čemu přispělo také mnoství krav. I přes tato uskalí je trasa pěkná. Pro názornost přikládám i profil.
Utrmáceni, bahno se nedalo jet a museli jsme tlačit, holdujeme teplé spre a jídlu v příjemném kempu. Ráno je pomalé, obloha se příli nečistí a tak opět váhání, co dál. Nakonec balíme, čistíme, nakládáme a jedeme si uívat do Val di Mello vzdáleného 350 km.
Val di Mello
Val di Mello nemusím asi nikomu představovat, v předchozích Montanach bylo ji vícekrát zmíněno ve spojitosti s novými cestami ve Val Qualido. Pro ty, kdo zde nebyli, lze jen doporučit, ulový ráj, v pohádkové krajině, která působí měkkce a hebce jako by byla sídlem hobitů. Lezení zde vak tak snadné není. Obtínost není nadsazená, ale cesty jsou občas morálové a starí jitění z osmdesátych let nepovzbudí. Osobně jsem zde byl ji byl několikrát a nikdy nelitoval. Italský temperament, bezvadná pizza s vínem, s nefalovaným cappuccinem a zmrzlinou rozehřeje výcarský chlad. Letos tomu není jinak. Předpověď se lepí a tak zpět na sever a na ulu.
Grimsel
V okolí sedla Grimsel je hned několik výtečných ulových oblastí. Letos jsme navtívili pouze Eldorado a Mittagfluh, ale popíi i oblasti, kde jsem byl v minulých letech: Handegg a Räterichbodensee. Lezení je zde převáně na tření, ve spodních a svislejích oblastech lze natrefit na kouty a spáry.
V oblasti je trochu problem se spaním, ty otrlejí mohou přespatvat v tunílcích a na starých silnicích, které se ji nepoívají pro běný provoz, ty kteří dají přednost teplé spre a pohodě kempu mají hned několik moností:
Camping Aareschlucht v Innertkirchenu; tel.036 71 53 96
Matratzenlager Hotel Handegg; 26,- Fr/osobu a den; te. 036 73 11 31
Matratzenlager Grimsel Hospiz; 26,- Fr/osobu a den; te. 036 73 11 31
Eldorado
Nedaleko samotného Grimselu u přehrady s hotelem Grimsel Hospitz je oblast Eldorado. Eldorado je na začátku přehrady, take je nutno asi hodinku a půl pochodovat od přehradní hráze. Stěna je jedna velká ulová plotna, rozbrázděná kouty a pilíři. Ve je oblé a lehce ukloněné. Stěna Dôm je 450 metrů vysoká a cesty zde mají okolo 15 délek, obtínost je od 5c+ do 7b. Cesty se scházejí, ale v případě nouze by se daly slanit. Ne vechny cesty jsou odjitěny podle výcarských zvyklostí - nýt kadé 3-4 metry, a tak doporučuji pozorně číst průvodce. My jsme si vybrali cestu Forces Motrices převáně 6a+ s jedním místem 6c+, které se dá háknout.
Mittagfluh
Nádherná dominanta údolí 2 km nad Guttannen, krásně převislý nos s údolní stěnou 300 m. Bohuel jsme se práskli v nástupu Abadia 6b A1, ve zjistili a při těkostech ve třetí délce, kde se ukázalo, e lezeme Stabon neznámé, avak značné, obtínosti. Údolní stěna není vude zcela kompaktní a tak je třeba dávat pozor, čeho se jeden chytne a na co stoupá; slaňování se proto nedoporučuje.
Handegg
V okolí Handeggu je hned několik moností se vydovádět. My jsme lezli perfektně odjitěnou cestu Mummery 6b+ v sektoru Fair Hands Line. Stěna je 300 m vysoká a cesta má deset délek. Sestup je po schodech pozemní lanovky, které se scházejí téměř volným pádem.

Räterichbodensee
Se nalézá nad stejnojmeným přehradním jezerem na opačné straně, ne je silnice. Oblast je ideální na rozlezení: délka stěny 250 m, cesty pěti a esti délkové se slaněním, obtínost do 6a+.
Po několika dnech jsme měli rajbasů ji plné zuby a zatouili po změně. Cílem byl Wellhorn a posléze chata Engelhörnerhütte. Sbalili jsme si ve potřebné, vynesli pod Wellhorn, ve stanu vysoko nad Gletscherschlucht netrpělivě čekali rána a poslouchali rachot padajících seraků z čela blízkého ledovce. Nikde nebylo človíčka a civilizace poblikávala dole v údolí. Ráno nás vyburcoval budík, po kterém nasledovaly mechanické pohyby a úkony, z nich nás vytrhl a detík na nástupovém chodníku. Co dělat, jdeme omrknout nástup a vyčkáváme. Obloha se zatahuje více a tak se rozhodujeme pro ústup.
V Meiringenu nakoupím nové brzdové palky, vybavíme se mapami a jedem se podívat na ubrečený Eiger.
Předpověď v telefonu nevětí nic dobrého, zůstáváme v kempu. Přestává pret a tak vyráíme. Na návrat pod Wellhorn není ani pomylení a tak volíme skalky přes údolí nad Meiringenem.
Skalky u Meiringenu a Interlakenu
Na svazích nad Meiringenem Hasliberg se nalézá několik sektorů docela příjemného vápence, přičem sektor Staldenflue nabízí skutečně hodnotné polezení. Cesty jsou vetinou 30 m dlouhé, take 60 m lano je výhodou. Obtínost cest od 5a do 7c.
Druhou oblastí je Beatenberg Schmocken. Délka stěny je 25-30 m, materiál je ve spodní části vápenec, ale ve vrchní části pískovec. Ten není příli chytovatý a připomíná Adrpach. Obtínost cest je 6a a 7c.
Počasí se ani po třech dnech významě nezlepilo a tak jsme dále nečekali. Bylo nám sice líto nevylezených cest, ale v údolích jsme si uili také. Ruce nás bolely i při řízení zpět k domovu. Cestou jsme se jetě stavili na pár dní ve výcarské Juře, ale o tom někdy přístě.
Doporučené průvodce:
Jürg von Känel: Schweiz extrem, kalk; Filidor; ISBN 3-90 60 87-05-0
Schweiz plaisir west; Filidor; ISBN 3-90 60 87-06-9
Schweiz plaisir sud; Filidor; ISBN 3-90 60 87-06-3
Průvodce lze zakoupit v obchodním domě Schuster v Mnichově, v lezeckých prodejnách ve výcarsku, či objednat přímo u autora na www.filidor.ch.