Pečlivě nastudovaná trasa z různých zdrojů slibovala výstup do sedla mezi oběma vrcholy po firnu, by poněkud příkřejím, do 50 stupňů. Jedem.
Standardní start z Grindelwaldu vláčkem přes Kleine Scheidegg na Jungfraujoch byla komfortnějí volba. V případě, e se do Bernských Alp chystáte během 12 měsíců vícekrát, dá se cenově zpříjemnit zakoupením tzv. Halbtax Abonement, co znamená výraznou slevu na vechny lanovky a vlaky provozované výcarskými drahami. V případě vláčku na Jungfraujoch se jednalo o slevu 50%.
Na Mönchjochs Hütte doráíme akorát na skvělou večeři, pokocháme se západem slunce a jdeme brzy spát.
Vstáváme ve tři, snídáme, dobalíme cajky, nastrojíme a ve čtyři s čelovkami vyráíme. Jdeme sami, ostatní jdou jinam. Pomalu se nádherně červánkově rozednívá a ve sluném čase doráíme pod sedlo mezi Fiescherhorny. Díváme se nahoru a těsně pod sedlem není po sněhu ani památky a strmý lab nevypadá ani trochu lákavě, není jasné, zda je tam su nebo pevná skála. Pouité zdroje tuto část popisovaly jinak a nakonec jsme li a pod dalí sedlo, které odděluje vrcholové hřebeny Grünegghornu a Gross Grünhornu. Rozhodnutí bylo snadné, Grünhorn byl na tento rok rovně v plánu a měli jsme ho nastudovaný.
Pod nástup je to tedy z chaloupky pod Mnichem řádný kus z kopce a věděli jsme, e cestou zpátky se máme na co těit. Co nejdříve odbočujeme pod malými séraky po vrstevnici, abychom neztráceli metry a postupujeme po ledovci vzhůru. Jsme navázaní a opatrní, je zde poměrně dost trhlin a hledáme cestu. Některé překračujeme, jiné obcházíme. V jednom případě po bedlivé prohlídce pouíváme stabilní a pevnou, by poměrně úzkou, lávku mezi dvěma blízkými trhlinami. O kus výe se rozhodujeme prostoupit brambořitě z napadaných kusů séraku. Vyhodnotil jsem to jako dostatečně utemovanou cestu a shora se následně potvrdilo, e to byla nejlepí volba. Stoupáme dál, přichází pár desítek metrů se strmostí cca 40 stupňů, zatím jdeme stále s hůlkami, firn je jen místy hlubí, ne je příjemné, nedávno nasněilo. Vzhlíím vzhůru k sedlu a vidím, e bude vhodné se vyhnout tmavím místům zledovatělého povrchu. Na malém platíčku vyměňujeme hůlky za cepín. Firn tvrdne, blíí se 45 stupňům a je třeba přitlačit při zakopávání maček. Pod sedlem mírně traverzuji vpravo od ledu do bílého. Svah se zmírní a směřujeme ke stopě party, která přila z Konkordie přes hřeben Grünegghornu (3.840 m). Po ní nastupujeme do hřebenu asi 100 m od jeho začátku. Hřeben převáně skalnatý, sem tam mix, některé kameny jsou vyndávací a zastamdací, lezeme opatrně, kluci nad námi natěstí taky, na hlavu nám nic nepadá.
Vrcholový hřeben Gross Grünhornu
Hřeben je dlouhý, chvílemi se tvoří fronta, jedna dvojice dojiuje smyčkami. Obtínost odpovídá PD+ a hřeben není problematický. Vrcholu dosahujeme v 11:15. Chvíli popovídáme s ostatními a řeíme, jak vypadá nae cesta po ledovci. Vichni ji pro sestup vyuívají. Mezitím uděláme spoustu fotek, protoe počasí je nádherné a celé Bernky jsou jako na dlani. Doplňujeme energii a tekutiny a vzpomínám na paráka Zdeňka, který do nás jídlo hemuje pravidelně na kadé túře.
Asi po půlhodině zahajujeme sestup. Opatrný, jistíme přes hroty, v těích místech mírně napnuté lano. V sedle jetě krátké osvěení a pokračujeme po ledovci dolů. Firn trochu změknul, ani v nejstrmějí části se nemusíme otáčet čelem ke svahu. Trochu na nás doléhá únava a začínáme být pomalí. Pod nástupem jsme těsně před třetí hodinou odpolední.
Osvěení je fajn, pohled svahem směrem k chatě u tolik potěení neskýtá. Čeká nás 6 kilometrů a 500 výkových metrů měkkým odpoledním firnem. Odpočíváme často a závidíme klukům, kteří to měli na Konkordii blí a z kopce. Opět doráíme akorát na večeři. Jsme utahaní, dlouhý pochod po ledovci si vybral svou daň, Mnicha zítra odpískáme.
Máme Grünhorn!
Schreckhorn a Lauteraarhorn
Finsteraarhorn
Jungfrau
Mönch
Eiger
Gross a Hinter Fiescherhorn, vpředu Klein Grünhorn
Aletschhorn
Petr Janda (petrja@atlas.cz), Jitka Giel
