V sasku je asi milión krásných míst. Jedno z mých oblíbených, kam jsem se často uchýlil trpíce morální únavou z levitování mimo dosah rozumného jitění, je zachyceno na fotografii.
Leí v horním patře oblasti Affensteine, take jde o věe spíe mení velikosti. Přesněji řečeno o dvě věe: Domnadel a Däumling (na fotografii). Svým vzrůstem by nevyčnívaly z Malých Tiských stěn a leí či spíe stojí v překrásné krajince. Pohled rodiče: vhodné i pro děti, nikam nespadnou, ale bohuel tam asi ani nedojdou, je to kus cesty.

Däumling - nejstarí a nejlehčí cesta Alter Weg VIIb z roku 1913, na fotce je to oblá hrana s růovou smyčkou a kruhem (dodaným a po letech). Dalí cesta přibyla a v roce 1978: Südwestweg VIIc, bez stavění VIIIa, vede na hranu z opačné strany věe. Dnes je tu celkem 7 cest od VIIb do Xa. Doporučuji Alter Weg s kapičkou morálu. O ostatních nemám povědomost.
Vydařenějí z obou věí je bezesporu útlý Domnadel. Doporučuji přelézt vechno, co na něj vede:
Alter Weg VI (VIIa bez stavění, dále jen b.s.) z roku 1909, severozápadní hrana s jedním kruhem, krásná.
Ostkante VIIc (VIIIb b.s.), hrana, krásná, výborná coby rozcvička na protějí
Kastor Xa od Christiana Günthera z roku 1987, supermaxikulení po lehce poloené hraně, krásná.
Pollux IXc, od stejného autora ve stejný den, pod slaněním, vdy ve stínu, čisté stěnové lezení s trochu nepříjemným cvakáním 1. kruhu, jedna z perel oblasti.
Ve vrcholovce byly obě tyto těí cesty dlouho psány kadá o stupínek výe, ale současná klasifikace sedí. Obě patřily mezi lezené a vystřídala se na nich i nae tehdejí pička. Obě povauji za sluně zajitěné (po dvou kruzích), i kdy v Juře by asi z brany skalního dělníka ubylo jetě po dvou kruzích navíc.
A na závěr jetě malou historku. Jezdíval jsem lézt do Němec s kamarádem. Přitáhl jsem ho pod Polluxe, zamumlal něco o IXb a vytval ho vzhůru. Tenkrát to bylo jetě za Xa a kdybych mu to prozradil předem, tak zkolabuje. Tímhle chorobným respektem netrpěl zdaleka jen on. Lezlo se jen odspodu a nejtěí místo pět metrů nad kruhem... . No nic. On to vybojoval a nahoru a měl svou první Xa v kapse. Kdy se pak dozvěděl, co vlastně vylezl, měl velkou radost. A od té doby si vdy ověřil jestli mu zase nekecám. Nicméně protoe na nás obtínost X působila přímo magicky, bylo to velké vítězství.
Tschüs