Na mapě tu skály podél řeky vykukují mezi stromy vude, ale opět ádná přírodní památka. Troku nám napovídá obec Skala, kde je také v zatáčce na vyhlídce nad skálou postavená chata.
Přijeli jsme od Prahy po D1, odbočili na 56. km, kolem Zruče pokračovali do Čejtic a pak u (ráno) zavřené pěkné restaurace odbočili vlevo na Vlastějovice. Obec Skala leí pod serpentinou, někde zaparkujte a nezlobíte místní lufáky nebo lesáky a pěky je to u jen kousek. Za ostrou zatáčkou (k řece vlevo) sestupuje dolů úvoz, ze kterého po chvíli sejděte vpravo zpět pod skály nad řekou (kočárek by snad el odnést). Naproti přes Sázavu je vidět ostrůvek a jez, za ním je náhon ke mlýnu v Budčicích, kde máme doporučený kiosek. Přijet se dá také vlakem do Vlastějovic.
A jsme tu, netuili jsme jak to bude vypadat, výka a profil vypadá uspokojivě. Takové Jizerské hory u Prahy. Sundaváme batohy a jdeme se rozhlídnout co budeme lézt (odpoledne nás toti čeká jetě
jedna "neznámá" oblast poblí). Skalní masivy orientované na JV stranu, v mírném lesním svahu, jsou větinou poloené. Les je starí a čistý, větinou bez podrostu, dopady pod skálou jsou bezpečné, není tu ádné suovitě.
Jsou tu plotny, pilíře a spáry, občas nějaký převis. Co je převislé nebo se častěji leze, je tu pod vysokými stromy relativně čisté.
Poloené plotny jsou pokryté koberci z třásní svítivého mechu. Po letoní suché zimě jde ale zelený vous starého mue snadno dolů i rukou, pokud potřebujete nějaký konkrétní chyt nebo stup, ale asi není nutné zdrbat tu krásu koelm za kadou cenu dohola kvůli lezení. Navíc večer trochu mrholilo, skála nám po ránu u řeky mírně kloue i tam, kde mech není, a tak lezeme opatrně (asi jsme jeli na skály výjimečně časně).
Materiál je rula, tvoří oblé i hranaté tvary, hnědá pěkně kontrastuje s tím zeleným mechem. Klasifikace nám tu přila trochu tvrdí, raději zkuste ze začátku slevit ne se rozlezete.
Hodí se 40-50m lano, pár expresek a vlastní jitění, přilba dle uváení. Nejsou tu řetězy, ani maillony, karabiny si do slaňáků musíte dát vlastní, někde se končí u stromu v lese a budete potřebovat delí smyčku.
Fotky ze skal
- zprava od řeky jak jsme přili:
seli jsme pod skály a vypadá to e tu bude pěkně
napřed to jdeme okouknout nalehko, vypadá to trochu jizerskohorksy
a vida, někde se tu přeci jen leze
zatím jen některé přirozené linie, občas je někde i starý nápis
leze se to zdola, nebo a od pěiny nahoře?
pohled od skal k řece, moc křoví tu kolem natěstí neroste
tahle část vypadá nejvíc čistá
vlevo pěkná trojka stěnou přes převislé police
tady u se nelezlo hodně dlouho
dalí zelený koberec a tím skály nalevo končí
Oblast se dá rozdělit na čtyři části
- zleva od řeky:
1. část masivu je nejvyí, tam jsou prý tu a tam i staré skoby, ale
zatím není zmapovaná ani přejitěná, je mírně zarostlá stromkama, mechem a v jednom místě je spodní část stěny i suchá a převislá, má to 20-30 m. Asi by bylo vhodné, kdyby to někdo zodpovědnějí prolezl po domluvě se správcem zmapoval, přejistil, trochu očistil, případně přelezl nějaký dalí směr, dal cestám jakési názvy a někam to zaznamenal, aby v tom byl trochu ordnung, kadopádně v duchu způsobu jitění okolních cest.
2. část je suchý čistý 15m převis, nad kterým cesty končí (dál je to terén poloený, snadný a neudrovatelný), nástupy jsou vlevo poloené a vpravo převislé. Cesty nejsou označené, ale
Cvokolík v koutě a vedlejí nejtěí cesta
Sázavská Hrana se snadno pozná. Je tu pár borháků dál od sebe, nahoře nejsou maillony ani řetězy (jen samotné háky) a vlastní jitění téměř není třeba. Jsou to pěkné cesty a prosvítá sem i slunce. Vpravo vedle masivu je znatelný kuel odpadků (různých plastových obalů) z nějaké staré místní skládky od chatařů výe. Je to kadopádně nejhezčí flek tady.
3. část je cca 20 m vysoký rozloitý poloený plotnovitý masiv, kde je pod pěinou jetě část kratí navazující plotny. Nyní je to vesměs ve zelené mechem, tentokrát jsme to vynechali, ale nelezitelné to není.
Ve 4. části jsme se zkoueli rozlézt, nali jsme nějaké názvy cest na skále. Cesty jsou tu po vlastním jitění nebo na friendy a vklíněnce na střídačku s přicvaknutím borháků, kde byly skoby, nebo není kam zaloit jitění. Někde je borhák na konci cesty, jinde se končí u stromů. Cesty byly trochu zapadané listím, ale skála je příjemná do ruky a lezení se nám líbilo.
I zde bych rád poděkoval Pavlovi za vechny informace, které mi ke skalám podal a jemu i jeho jeho spolulezcům a kamarádům za práci kolem skal.
Pár fotek z lezení
- moc sluníčka nebylo, ale měli jsme radost e lezeme venku a v některýc hcestách jsme museli k naemu překvapení i zabrat
Martina leze na rozlezení Loený Sokolík 3
Maran leze cestu Pobočník 4+
Artie v převisu Bezinka 5-
Artie v převisu Bezinka 5-
Artie bojuje v cestě Srandahrana 6-, docela silový nástup
Artie bojuje v cestě Srandahrana 6-, docela silový nástup
nejlepího spáraře jsme vyslali do cesty Cvokolík za 3+?
Martina v cestě Cvokolík 3+
Martin by rád vyzkouel něco z nejtěích cest v oblasti
pokusy v převislé Sázavské hraně za 7+
pokusy v převislé Sázavské hraně za 7+
Působí to na vás poněkud zeleně?
...asi vichni vidíme, e je to kolem cest zelené. Lezcům v kategorii 8-12 a těm co nemají (rádi) vklíněnce doporučuji vyhledat jiný článek a jiné skály, sedmičkoví a estkoví lezci se tu budou moná trochu divit ;)
Víc není co dodat, snad vae pocity, a si tam pojedete zalézt, nebo nějaké zkuenosti, kde je dobré pivo (my zkusili jen ten rybí motorest na dálnici). Je to malebné místo, které má své kupce, někteří lezci tam ale spí nepojedou. Obtínost lezení je 3 - 6+ zdejí klasifikace.