Pokud nemá náladu na omáčku, přeskoč na konec textu, kde jsou sepsané základní tipy.
22. únor - pátek. Tak jsme tu!, nebo spí
aquí estamos", řekla řidička Blablacaru, a já vyrazil pěky na místo srazu na madridském předměstí. No čaau, dlouho jsme se neviděli!, nebo spí hey man, long time no see!, zdraví mě Leah ze země Uncle Sama o jedno pivo a houbovou empanadu později. Vítám se i s jejím boyem Jonahem a u se za nimi soukám do Yarisu (nebo Aurisu, prostě ten nejmení automat, co v půjčovně měli - Američani neumí řadit). Dobrá kára, říkám jim s úsměvem a v duchu děkuju dvěma kamarádům z Prahy, e to zabalili a tak se v tom autíčku nemusíme mačkat v pěti. By the way, nějak nás v půjčovně odrbali a donutili nás koupit si dalí připojitění, i kdy u jsme jedno platili přes ty webovky, prohodí Leah, nače můj úsměv tuhne, jeliko se mi výlet tímhle prodrail asi o 50%. Zatlačím ale cévku na spánku a pokouím se uklidnit sledováním krajiny Dona Quijota za okny předraeného hybridu z půjčovny, který by za ty peníze skoro mohl být celý můj.
panělsko je země infrastruktury, do ní nalilo větinu svého předkrizového bohatství (a na co pak i tvrdě doplatilo). Kromě oputěných satelitních městeček při pobřeí a leti, na kterých nesmí přistávat letadla, to je ale vidět i na silniční síti, a tak u asi po 1h40min cesty vidíme na skále impozantně se tyčící Cuencu. Zastávka v Decathlonu, který je prakticky umístěný hned před městem, bereme bombu, proteinové tyčinky (prý se po nich sílí) a dalekohled, který ale vzápětí vracíme, prý ty cesty v Cuence nejsou zas tak dlouhé. Rychlá zastávka ve městě na pivo, druhé, třetí, prodávají se tu v 250ml lahvičkách, ale zato člověk s kadou dostane porci jídla, take za 6 eur zaene hlad i ízeň, co je v západní Evropě nevídané.
Plán zněl jasně: v městě se moc nezdrovat a najít místo na stan pěkně za světla, jeliko tu z nás nikdo nebyl a vlastně jsme ani moc nevěděli, jestli tu mají rádi východoevropany a východoameričany povalující se vedle auta ve stanu. Plán zkrachoval a tak se s čelovkami v ruce uchylujeme na lesní cestu podél vody směr sektor Martín Alhaja, prý je to tu v pohodě. Reflektory projídějícího auta na ná stan zamířily zhruba přesně ve chvíli, kdy jsme ve spacácích vychválili nai volbu spacího spotu. Auto zastavilo kousek od nás, u blízkého pramene. Vykouknu ven, bílá dodávka, liberecká SPZka. Dobrý, je to tu furt, prohodí česky borec s čelovkou směrem k borci 2. Natěstí je absolutně nezajímáme, jen jetě něco proberou a odjídí. Můj osobní tip byl, e si chladili v pramenu piva. My je přitom následující týden úplně v pohodě vychladili i v autě. Američany jsem tímto konečně přesvědčil o tom, e Čei jsou národ lezecký a zejména v zimě rozlezený po celé jiní Evropě.
Spací spot u sektoru Martín Alhaja. Na únor nedoporučujeme
foto by Š Pedro
Sobota. To, e spací spot nebyl zas tak úplně dobrý, jsem se dozvěděl asi v 5 ráno. Předpověď na Cuencu hlásila v noci minimum -1°C, jene jetě asi v 8:30 ukazoval teploměr vnitřku auta svěích -4°C, předevím díky mrazivé řece pár metrů od nás. Tímto zdravím Warmpeace a potvrzuji, e limit pro jejich model Viking 300 je skutečně spí ta nula, i kdy třístovka je po sbalení do kompresního vaku neuvěřitelně praktická (pokud mi za tuhle reklamu chcete poslat na recenzi i model 600, popř. péřovku, domluvíme se po emailu). Taky jsme byli vidět nejen z runé cyklostezky, která byla asi 50cm od naeho stanu, ale i ze silnice přes řeku a z té vedoucí nad námi. Natěstí jsme ale byli vem ukradení, a tak jsme se po pár naběhaných kolečkách a rozmrznutí prstů u nohou sbalili a jeli do skal.
Justine ve fotogenické 7a Capitán Trueno, sektor Alfar
foto by Š Pedro
Capitán Trueno 7a, sektor Alfar, leze Guillaume
foto by Š Pedro
Cuenca je oblast rozsáhlá a to i na panělské poměry, v jejích 27 sektorech napočítáme celkem 1395 cest. My se proto logicky rozhodli pro sektor nejprofláklejí a nejoklouzanějí, Alfar. Jeho výhodou je, e sedí hned nad parkovitěm (co ale v Cuence není ádná výjimka), take je tam narváno, e do něj pere sluníčko, take u asi tak v 1 je vám strané vedro i na konci února, a
vlastně u ani nevím, proč jsme tam li, nicméně zahřátí z pár estek jsme utekli přes řeku do sektoru Las Colmenas, kde naopak podvečerní slunko přilo vhod. Reaktivace prstů v 6b Don Paquete a náběh do blízké 7a Alcoholismo Deportivo. Doporučená v průvodci, na pohled lákavá (předevím lehčí dolez k řetězu), jméno přiléhavé, ambice onsight. Po rychlém sightu (slunce se u chystalo za hory) nalézám, ke čtvrté presce vechno patně, velké madlo hned nad ní odpoutí, cesta ale začíná a po něm. Dalích asi 10 metrů je v podstatě crux, ne tak úplně čitelné kroky po ne tak úplně velkých chytech, jedno cvakání z jednoprdy a hlavně ádný chyt dost dobrý na sklepání. Najednou u ale po velkých, řetěz a velká radost, zpětně určitě moje nejhezčí 7a výletu a moná i celkově. Leah pokouí, začátek vymyslí daleko lépe, ale pak padá, trochu se zlobí, ale u není čas ani síla. Po těstovinách puttanesca vařených na třikrát v minihrnci vyráíme na nový spací spot, pod estkami v horní části sektoru Alfar. Hablan espanol? ptá se nás Místňák, který právě vyskočil z poblí parkující dodávky. Děláme blbce, nicméně nás hned prokoukl a radí Místo, kam jít spát do tepla, dál od chladu řeky a od hluku aut. Místo nacházíme, Místňáku, pokud toto čte, jetě jednou moc děkujeme, hlavně já, nemusel jsem spát v 7 vrstvách, stačilo jich tentokrát jen 5. Přesnou polohu Místa neprozradím, budete si muset potkat svého Místňáka, nicméně obecně mohu říci, e pokud se nechováte jako idioti a pokud si vybíráte místo na spaní diskrétně, problém mít nebudete (aspoň my za 10 nocí nepopudili vůbec nikoho).
Las Colmenas měly pro nás nejlepí atmosféru
foto by Š Pedro
Neděle. Jeliko nám bylo dnes ve stanu tepleji, vyráíme na parkáč a o půl desáté a dvacet minut hypnotizujeme linii slunce plíí se k nám po zemi, zatímco vaříme vodu na čaj a kafe. Podél řeky je frmol - Čei jsou sice národem sportovců, ale od Conquensů (obyvatel Cuency) se mají co učit: při snídani nás zdraví vodáci, cyklisti, lezci, chodci, větina z nich 50+. Naím oblíbencem je děda, který jde se sluchátky rychlochůzí asi 50 metrů před svou manelkou, posadí se na lávku, manelka ho doene, vydechne, a děda běí dál, manelka asi tak 30 vteřin po něm, a takhle kadé ráno co jsme tu byli.
Jogurt s müsli z kelímku etří vodu, etří přírodu!
foto by Š Pedro
Dojíme jogurt s musli - nemáme misky a tak jedeme jogurty z minikelímků a po kadém soustu dosypáváme musli, mohu jen doporučit - a vyráíme objevit sektor s výhledem na staré město, Portero de Noche. Sektor super, pěky kousek z parkovitě u restaurace (hned u města), příjemný borový lesík a orientace na jihovýchod, odpoledne tedy ve stínu. Míříme na lehkou 7b, Criados del Sensei, na zahřátí dvě estky (o moc víc jich v tomhle sektoru není) a jdu na ni. Začátek lehká koutková spára, sokolík, kterým se odlézá trochu daleko do strany od expresky, kdyby uklouzla jedna z nic moc nohou, tak to s člověkem nepříjemně houpne přímo do koutku. Nalézám zpátky nad expresku do plotny, lehce nepříjemný krok do spárky nalevo, po ní nahoru. Dole mi pak místňáci říkali, e to byl crux. Po zbytek cesty se chyty lehce zmenují, občas velká díra, ale je to lehce převislé, málo jsem v zimě trénoval vytrvalost a nedokáu vyklepat. moulám jemný bočák hned pod horním bříkem, skáču do gastona na pravou ruku, ale ta poutí, poutí levá i obě nohy. Nic těkého, prostě dolo. Odpočinu si a dobíhám zbytek, bříko se leze jen z boku spárkou, po tomhle kroku co trochu zatáhne za rameno u je jen nátah do madla a pak nepěknou, ale lehkou plotnou k řetězu. Nabíhá Leah, ale nesedne jí odlez sokolíkem a návrat přes plotnu, moc se bojí zhoupnutí. Operace nacvak-tyč, pak u to nějak doleze, nelíbila. Já bych dal jetě pokus, vlastně se mi cesta celkem líbila, ale ruce říkají ne-e, navíc jsme se dnes loudali a u je pozdě, tak frčíme k autu.
Los criados del sensei 7b, sektor Portero de Noche, nabízí lehce nepříjemné zhoupnutí do koutka
foto by Š Pedro
Dnes na programu Cuenca a večeře s kámoi, co přijeli na den z Madridu. Staré město krása, jen není kde zaparkovat, poučili jsme se a přítě radi ne platit pálku za parkáč u katedrály doporučuju nechat auto hned za řekou mezi Calle Sargal a Calle Colon a pak se projít nahoru. Na lepí večeři s místními specialitami mohu jen doporučit Tabernu Albero, sice hned u katedrály, ale ceny jsou rozumné a kvalita skvělá - pro představu, nechal jsem tam 14 eur, byl jsem lehce opilý a najezený k prasknutí. K pití dostanete jako pozornost selekci uzenin, z místních specialit pak doporučuju ajo arriero (pomazánka z tresky, k ní výborná meruňková marmeláda), pisto (zeleninová směs ne nepodobná nám známému leču), pro gurmány pak terrina de rabo de toro (býčí oháňka) nebo zarajo (jehněčí střeva obalovaná ve vinných stoncích), dobrou chu, pokud právě obědváte. K pití pak doporučím lahev červeného Tinto Velasco, vinice Ocho y Medio, ročník tuím 2016, nevím, jestli se hodí k výe uvedeným pokrmům, nicméně na to, e bylo jedno z nejlevnějích, chutnalo skvěle.
Katedrála v Cuence, pokud na ni narazíte, trochu se vrate, Tabernu Albero jste přeli
foto by Š Pedro
Na obrázku z Taberny Albero vidíme býčí oháňku (ve lutém), jehněčí střívka a Tinto Velasco
foto by Š Pedro
Pondělí. V práci mi dali jen dva dny volna, take dneek je pracovní, Leah s Jonahem mě doprovodí do města, dáváme kávu v pofidérním baru hned u mostu v Barriu San Antón nače jedou objevit údajně nejlepí sektor (Valdecabras), já otvírám laptop a ukám. Asi tak po dvou hodinách to na slunku u nejde, mizím do nového centra do Café Baru Princesa kde pracuji zbytek dne. Podnik nic extra, ale je na náměstíčku, které je plné stolů z okolních podniků, pokud máte náladu na socializaci s místní omladinou, je zde večer příjemná atmosféra. Večer mě Američani vyzvedávají, Valdecabras zavřeno kvůli lovu, koda, prý to ze silnice vypadalo krásně, je to v údolí trochu dál od Cuency, tak holt přítě. Vybíháme do starého města na západ slunce, kýčovitá paráda, cestou domů jetě rychlá Mercadona u nádraí, k domácímu popíjení doporučuju Armonico Gran Reserva Garnacha-Merlot 2016, za 2 eura příjemně překvapí. Dnes spaní u Colmenas, místo je to lehce arogantní, výhodou je ale sluníčko brzy ráno, pokud člověk sbalí stan brzo (a hlavně i svůj bordel), nikomu snad vadit nebude. Ráno je vám odměnou krásný výhled na skály, do údolí i na staré město.
Snídaně u Las Colmenas
foto by Š Pedro
Úterý. Leah zrána zkouí Alcoholismo Deportivo, nedalo jí to, krásná cesta, navíc jsme spali přímo pod ní. Po asi třech dává, je dost krátká a tak jí některé nátahy daly zabrat. Amíci mají restday, já mám workday, nejdřív pod skalami, na oběd se odebíráme do města kde i zůstávám. Pokud bude někdo muset z Cuency pracovat, doporučuju městskou knihovnu Fermín Caballero nebo univerzitní knihovnu UCLM, nevýhoda ale je, e v první je wifi jen po registraci na helpdesku,co jsem si nelajsnul, a v druhé je pouze eduroam - pokud nemáte 20 GB dat jako já nebo login na eduroam, doporučuju obráet kavárny po městě nebo zkusit některou z dalích knihoven, ve kterých jsem ale nebyl. Jinak máme nové kamarády, Justine a Guillaume z Kanady v zimě 4 měsíce jezdí po Evropě v dodávce, lezou a mají skvělého psa. Zbytek roku mimochodem ijou v Montrealu taky v dodávce, prý to není pro kadýho, ale teď u by nemohli jinak. Mení promo, mají na krku značku Movement Factory holds, které jsme sice nedreli, ale můeme potvrdit, e majitel je sympaák!
V pozadí Alcoholismo Deportivo 7a, sektor Las Colmenas, leze Leah, v popředí alcoholico deportivo v práci
foto by Š Pedro
Středa. Zpátky na skálu, vybíráme Fortín, jeliko je pěky od parkáče u vodáků, kde máme base camp, a zároveň tam není tak straný vedro jako na Alfaru, i kdy úplně do stínu zajde a asi ve 3. Zahříváme se na dlouhé, krásné i kdy oklouzané koutové spáře Nocturna 6b a já zkouím Aprender a aprender 7b. Kroky super, bouldřík kolem prvních tří expresek, chyty ok, ale lehký převis je znát, spílám si, e jsem roky kalal na vytrvalost a asi ve dvou třetinách to vzdávám. Přecházíme na druhou stranu sektoru, Por qué tengo este trabuco 7a se jeví ideálně na spravení nálady, nástup shyb za ruce v koutkospáře, pak a do půlky koutkospárou (ta je samotná Si no soz Curro Jiménez 6b, ke konci čeká krok za jeden prst, na 6b celkem překvapil, na stránkách píou e spí 6b+/c), pod poslední preskou 6b zahýbáme doprava do plotny. Kdo ladí, má za tři a můe se radovat z řetězu i kdy vytrvalost chybí a únava z celého dne u je znát. Leah posílá za mnou a dává, Jonah prská v 6b koutkospáře, jednoprda ho nepoutí, CUNT! FUCK!, nevadí, leze pár měsíců a tak i přesto překvapil. Místní borci mě jetě posílají do přilehlé Tocando braga 7a, prý je jen o jednom skoku. Zní to jako něco pro mě, jdu do ní, asi po čtyřech krocích je skok z ok pozice daleko do hluboké, ale hnusně ostré dvojprdy, ten dám asi z třetího pokusu a dolézám zbytek, cesta pěkná ale za to dávat ji čistě od země to nestojí, odebíráme se k autu na fajitas a víno de Mercadona.
Aprender a aprender 7b, sektor Fortín, leze Pedro. Krásná, ale chce výdr v předloktí
foto by Š Pedro
Jonah si pod Fortínem dosyta uívá průvodce, ne nám ulítne ze střechy auta
foto by Š Pedro
Čtvrtek. Dolo nám, e jsme pořád zaseklí v údolí Júcaru, a jedeme proto projednou i do Huécaru (Cuenca jsou vlastně 2+1 údolí řek: Júcar a Huécar se potkávají pod Cuencou, Valdecabras je pak samostatný údolí o kus dál). Míříme do dvojsektoru Merendero Carretera/Sendero, Carretera je ve stínu dopo, Sendero zase odpo. Není to sice nejspektakulárnějí sektor Huécaru, ale nám se líbí, pro změnu je tu krásně klid a za celý den sotva potkáme lidi. Zahřátí na 6kách a já skáču do Helados Kalifornia 7a+. Cesta super, snad jen, e nemá cenu lítat 1000+ km a lézt 18m technické silovky po dírách jak v Juře. Po lehké spárce a k patě převisu náhmat z dobrého spoďáku daleko a vysoko do převísku pro spoďákovou dvojprdu, která zabere a kdy proti ní kopnete nohy, dalí nátah kamsi daleko do dvojprdy, pořád v převisu, ale nohy jsou (já vyletěl v prvním pokuse u tady, mířil jsem do té blií díry, jene v ní je leda zahrádka, nebuďte líní a sáhněte si o kousek dál). Díra levačkou, kří do díry lehce dolů, kapsa a cvakáme. Super, zbytek cesty u lehčí, ale nenudí, najednou dolezeme a skoro nahoru, vidíme řetěz, ale nevidíme chyty. V prvním pokuse cvakám expresku do řetězu v podstatě padajíc, v plném nápřahu z mizerného bočospoďáku na pravou ruku. V druhém pokusu u to lo o těch pár centimetrů expresky lépe, na 8a.nu komenty říkají, e se to prý takto leze, já na výkon nejsem nejpynějí, ale jsem rád, e do ní nemusím nalézat znova. Leah leze po mě, vrek ji neoslnil a na čistý pokus u nemá náladu, dáváme jetě nějakou 6ku u auta a frčíme.
Má průvodce? nemám, nemá ho nikdo, museli jsme ho nechat při odjezdu na střee auta
Poklusem se vracím zpátky, rozhlíím se, kníka nikde. U to vzdávám a vracím se, cestou potkám lezecký pár, frajer sedí nahoře v odsedce a holka dole bojuje s asi největím chomáčem lana co jsem kdy viděl. Píu Amíkům a jdu jí pomoct rozmotávat, strávíme tam snad asi 15 minut během kterých pěkně zanetworkujeme, ne se rozloučíme, dává nám adresu hotýlku, kterej jí prý s bráchou v Cuence patří, zítra nás čeká první sprcha po 8 dnech!
Pátek. Pro mě zase pracovní, ráno si vybíráme odměnu, hotýlek krása, Lucia nás hostí, dáváme vichni kafe záchod sprcha, jako noví. Přiznávám se, e její ochota nás vechny zaskočila, pokud chcete v Cuence fancy ubytko určitě doporučuju - Hostal La Ribera del Júcar. Wifi nic moc a tak vyráím makat do knihovny, k obědu dáme v bizarním baru u mostu místní parády a pozorujeme místní seniory smait kostky. Večer klasika, víno z mercadoního sklípku v Místě, koukáme na Spradventure a Adama Ondru na Balkáně, kam Amíky tahám na přítí trip.
Bibliotéka v Cuence, ké by stála na Letné.
foto by Š Pedro
Sobota. Poslední den lezení, nemá cenu vrhat se do novejch 7b a ádná ze starých asi nepustí, Leah přemlouvá a jdeme se tedy opět péct do Alfaru na Kocoura v botách (El Gato con Botas) 7a. Na zahřátí dáváme blízké duo 6tek a jdeme do Kocoura, větina cesty lehká, skoro a ebříkově, najednou dojdou chyty a nastoupí pár mizerných litiček, já skáču po nějaké, která je ale dost naprd, padám, lehce otráveně dolézám. Leah trefí tu správnou, bezdůvodně skáče u řetězu po dalím chytu, i kdy u mohla cvakat, padá, nadává, nevadí, konečně jdeme aspoň pryč z toho příerného slunka. Volba pro odpoledne padá na málo lezenou ale hvězdičkovou 7a+ Packard Bell, zespoda vypadá super a do stínu zalezla právě včas. Sektor je opět Fortín, začátek je z police, cesta vede přes velkou díru (tu trojúhelníkovou, zespoda je vedle ní vidět i jedna cesta nalevo a jedna napravo, ale při bliím prozkoumání u nich chybí plakety prvních nýtů, asi ptáci). Krásná ladička po litách celou dobu, pár kroků před dírou je potřeba zpozornět, ale v ní pak člověk sklepne, pak to přijde, pár lit, malé ale silné podrí, klíč je to přeběhnout rychle a z mizerného bočospoďáku na levou to protáhnout přes přídr rovnou do hluboké lity nad preskou. Padám při přehmatu madla na konci těkého, velká smůla, ale nevadí
Zbytek je lehký, ale nenudí, na druhý pokus jde do kapsy, krásná cesta. Jetě nabíhám do Jarque Putásiko 7a, utáhla mě na jméno, větina jde hezky ale není moc jasné, kde se napojuje do vedlejí 6b+, nahoře vlezu do slepé uličky a padám z přelezu zpátky do linie cesty. Vichni u ale padáme únavou z dlouhého týdne a tak frčíme na poslední noc na Místě.
Neznámý vojín v neznámé 8a, sektor Fortín
foto by Š Pedro
Neděle.
u la rychle: balíme, snídáme, cestou stavíme na Ciudad Encantada - pěkná ale u příli turistická atrakce s 5eur vstupem, alespoň po cestě prohlédnu Valdecabras, vypadají skvěle. Pokud u na Ciudad Encantada zamíříte, zastavte i na vyhlídce Ventana del Diablo, ideální poslední rozloučení s přírodou při obědě před návratem do Madridu.
Nedělní chvilka jugonostalgie v srdci panělska
foto by Š Pedro
Lehce kýčovitý, ale krásný západ slunce nad Cuencou.
foto by Š Pedro
Praktické tipy
Inspirace z UKClimbing...
Zalezu si v Cuence? Z 1395 cest je jich lehkých docela málo: podle stránky https://escaladadeportiva.es je tu 44 cest pod 6a, 6a tu najdeme 25, 6a+ je 37, a tak dále - čím vý, tím hou. Těích je dost pro vechny, nejplodnějí je pásmo 7a-7c, pro náročné jsou tu i dvě 9a+ a dvě 9a, kdysi se tu na nich mihl Adam Ondra.
Kdy bych měl jet? Na konci února bylo v noci lehce pod nulou (jsme asi 1,000m.n.m.), ale na sluníčku to přes den chtělo bez trička. Na druhou stranu, sektorů je dost na vechny strany, stín i slunce se někde najde kdykoli. Vyhnul bych se červenci a červnu a moná i prosinci a lednu, jinak se to nějak dá po celý rok (ale mezi listopadem a únorem nechte Vikinga 300 doma a přibalte něco teplejího).
Jak bych tam měl jet? Z Madridu půjčeným autem pod dvě hodiny (pokud se nenecháte odrbat, auto jde sehnat i za 140 eur na 10 dní), z Valencie o trochu dýl. Na místě to ale jde i bez auta, pokud nemáte moc věcí a nevadí vám trochu chodit; v tom případě doporučuju buď 3h busem Avanzabus asi za 13 eur, nebo vlakem - buď podobně pomalým za podobnou cenu, s trochou těstí chytnete AVE na trase Madrid-Valencie za výhodnou cenu, to jste pak z Madridu v Cuence za hodinu (pozor, AVE je rychlovlak a má vlastní nádraí a kousek za městem).
Kde bych měl spát? Asi jako vude ve panělsku, pokud se chováte jako lidi a neděláte bordel a nestavíte stan přímo u silnice (ehm), budete v pohodě. Jinak jsou ve městě celkem levná Airbnb pokud vás je větí skupina, hostely nic moc.
Kde nakoupit? Pro jídlo doporučuju Mercadonu, jedna je ve městě u nádraí a pod ní velkej parkáč. Po několika měsících bydlení ve panělsku je to můj oblíbený shop a má ok kvalitu za dobrou cenu. Hlavně dobré víno do dvou eur. Pro matro a plyn je Decathlon hned před městem, kdo nemá rád korporace, mohli by poradit a prodat na místní stěně Bulder QNK, kde by snad měl být i průvodce.
Kde vykoukat, co mám lézt? Cuenca má kvalitního kniního průvodce (ke koupi snad na místní stěně Bulder QNK, v Dekáči neměli), poslední vydání je tuím z roku 2014, pak ale jetě pouijte stránku
Escaladadeportiva.es , najděte si Descargar actualizaciones co vám hodí PDF o hromadě stan s nákresy veho, co se od vydání knihy změnilo. Stránka je jinak super, má spoustu informací i v angličtině, i kdy nemá nákresy vech cest. My hlavně pouívali nástroj Buscar vía, člověk si můe snadno najít, řekněme, vechny doporučené 7b v kolmici a ve stínu odpoledne a pak u je jen obíhat.
A kde mám teda lézt? Nejlepí sektory jsou prý Valdecabras Sur a Norte, my nebyli, ale z auta vypadaly skvěle. Ze dvou údolí je Júcar lezenějí a taky přívětivějí - je to uí údolí a na rozdíl od Huécaru nejsou skály na něčí zahradě. Las Colmenas je tuím nejstarí sektor a je tu slunko celý den, skoro a do západu, take ideál na konec dne. El Camino hned za rohem je zase skoro celý den ve stínu, Portero de Noche má příjemnou atmosféru, Fortín je blízko u cesty a má několik skvělých cest. Nakonec je asi nejlepí vybrat si podle ročního období a obtínosti, kterou chcete lézt.
Co si mám s sebou vzít? Krom ji zmiňovaného teplého spacáku a dobré nálady postačí 60m lano, i kdy 70m vám dovolí vlézt snad do čehokoli (nic přes 35m jsme tuím nepotkali a měli jsme stejně 80ku). Cesty jsou odjitěné velmi přátelsky, čili presek berte více ne na písek, ale přece jen méně ne na Tetín.
Tipy na rest day? Samotná Cuenca je malá, ale půl dne couráním v ní strávit můete, pokud se couráte hodně pomalu. Na parking zdarma doporučuju buď ji zmiňovaný výsek mezi Calle Sargal a Calle Colon, popřípadě trochu dál pod Mercadonou u nádraí je velký parkáč. Alternativa je přijet do starého města horem (tedy proti proudu Júcaru, přes most a zpátky, jsou z toho krásné výhledy do údolí) a pak zaparkovat někde v Barrio del Castillo. Jinak bílý pruh je parking zdarma, tuím modrý je placený, najděte si ale info na cedulích, večery a víkendy bývají zadarmo vude.
Poblí je kromě Ciudad Encantada k vidění zajímavá příroda taky v rezervacích El Hosquillo, Las Majadas, La Cañada del Hoyo nebo Torcas de Palancares y Tierra muerta. Pak jsou jetě archeologické pozůstatky v blízké Valerii a do dvou hodin je člověk v Albarracínu, Teruelu, Valencii nebo Madridu. My ale nic z toho neozkoueli a za nic z toho proto neručím!
Blízké okolí Cuency si jinak úplně říká o procházku/trek nebo ranní běh, pokud nejste tak líní jako já.