A jednoho dne zrána zjistíte, e byve na parkoviti v Neumannmühle je vae lezecká nálada na nule, prsty prolezené a due odřená, pak vězte, e ten patný den nemusí být ztracen. Cestu k jeho spáse nabízí dnení seriálové menu, které je bohaté co do záitků veho druhu.
Hned zpočátku odtajním jméno věe, ke které se půjde. Protoe přeci jen o co jiného ne zase o nějakou tu vě můe jít. Nazývá se tedy Hickelkopf a je neobyčejná. Jetě na jaře jsem sám pořádně nevěděl, kde se nachází a úspěně jsem mystifikoval vechny účastníky květnové akce v Sasku o její poloze. Polovinu jsem jich dovedl k věi Obere Winterbergspitze, aby se ukázalo, e to není ta pravá. Ona Winterbergspitze jak je vidět na fotce z dílu věnovanému květnové akci je pěkně útlá věka s jetě útlejí základnou. ALE nebyla to ta, co jsem ji nosil v hlavě z nějakých starích fotek a co od pohledu vypadá, e u padá. Hickelkopf je toti opravdu neuvěřitelný. . .
Z parkovitě po asfaltové silničce v hluboké nevlídné rokli a do Zeughausu. Hospůdku mineme, protoe je ráno a jetě jsme si ji nezaslouili, a pokračujeme dále po iroké pohodlné cestě po rovině dalí asi 2 km směrem na Hickelhöhle. Na konci této cesty je zákaz jít kamkoliv jinam ne do hlubokého lesa vlevo, kde cesta mírně stoupá, pak se točí do zatáček a pak přijde první krása. Hickelhöhle je obrovská otevřená jeskyně vystlaná listím schovaná v hlubokém lese, a se člověk začne otáčet, odkud přijde Stromovous. I přesto, e by v ní mohlo přespat sto lidí, nepřespává tu nikdo, protoe se to ve Velkém Čandu nesmí. Jsme toti právě v této oblasti.
Napravo od jeskyně jsou vystavěny dřevěné schody. Po nich, pak kousek po vrstevnici a pak zase trochu stoupání po schodech. Asi uprostřed stoupání na úrovni první terasy je odbočka doleva. Celkem nenápadná, pro turisty neznačená, jen s malým černým trojúhelníčkem. Ostatně znáte to, trojúhelníček znamená lezení a přístup k němu povolen, kříek zakázán. Za dalí dvě minutky jste na místě.
Popisovat věku slovy je zbytečné, podívejte se na fotku. Ten její srůst se zemí je ale opravdu maličký a těko říci jak dlouho jetě odolá zubu času. Tím spíe je zapotřebí dostat se nahoru. Není to nijak těké. Alter Weg za V je pěkná cesta se smyčkou uprostřed a veselým rajbáskem od smyčky vpravo na závěr. Jestli ve vás lezení vyvolává pocity, jistojistě sem někdy zajděte. Protoe nikde jinde nepřijdete tak snadno k dojmu, e jestli teď zvednete nohu, která ze vech končetin jako poslední jetě stojí na zemi, a celá obrovská váha vaeho těla se zavěsí do stěny, tak se prostě musí ta nebohá skalka zřítit a připendlit vás k zemi.
Já i mé děti i má Bára (Kate) jsme si toho opojení uili a jsme za to rádi. Ostatně i kdy jsem je vechny tahal vzhůru, myslel jsem jen na to, jestli se stihnu vycvaknout za slaňáku a běet po boku padající věky a na zem. James Bond by to tak nějak určitě udělal. Na vrku je kníka z roku 1974 a o rok později jsem v ní nael zápis svých rodičů. No řekněte, jestli by vás to lezení v Sasku nedostalo na lopatky.
Cesta zpátky bývá nudná, pokud je stejná. A tomu se tu dá vyhnout. Od Hickelhöhle vede k Zeughausu cesta po vrstevnici jménem Reitsteig. Krásná procházka trochu podobná cestě z Mezní Louky na Pravčickou bránu. No a na závěr ji zaslouený Zeughaus, okýnko, idličky a stolky, buřty a pivo a vechno a vechno za jednociferné částky.
Tak tos nás teda Jardo fakt dobře mystifikoval, protoe tamta věička na tuhle nemá ani z daleka. Myslím, e sem někdy na jaře určitě vyrazíme, abychom to jetě stihli :)
To v Betlémských skalách byl(1986), moná jetě je, skutečný viklan. Jak se věka jmenovala si u nepamatuji, ale pocit to byl dost lechtivý, kdy jsem zjistil, e se věka pode mnou fakt hýbe , e to není kocovina :-)))
Na téma monosti překocení věe jsem se jednou bavil s geologem "Kuřetem" (dej mu pánbůh věčnou slávu) a ten tvrdil, e vě se poloí při nebo po deti, protoe nacucáním vodou se její hmotnost několikanásobně zvětí a to je nesrovnatelně větí zátě, ne váha několika človíčků navíc.
O jeden dobrý důvod víc, proč nelézt za mokra přinejmením na takovéhle věe.
A abych nezapomněl - opět jeden dobrý článek.
kostelíček na konci hřebenovek v Tisé sice nevypadá tak pěkně, ale zato se hejbe o dobré 2-3 cm (kdy teda člověk udělá na vrku troičku prudčí pohyb). Na příhrazech pak Seyfertova cesta na kobylí vě začíná rozporem mezi věí a takovým balvanem, který se viklá tak o 10 cm.
s tím nacucáním vodou je to svatá pravda. taková vě můe mít určitě 10 metrů výky, kdyby to byl hranol 2*3metry tak je to celkem 60 kubíků, to znamená 120 tun. počítáme-li nasáknutí vodou jen na 1 procento hmotnosti (a e bych se nedivil pětinásobku), tak to nacucá 1,2 tuny vody. to je víc ne tíha 15ti průměrnejch lezců.
...jak u název napovídá. Rád bych do přehlídky přispěl také: závěr Staré cesty na Večerní vě
v Podskalí (pravý břeh Labe) je takovým irím
komínem o obrovský balvan, který má nahoře rozkmit
a čvrt metru! Kdo to nezná, je nemile překvapen.
Přitom cesta je klas. pouhých II.
Pěkné kmitání přeje
Václav .
No opatrnějí bych byl, a se nám to nezvrhne v jakési tvrzení - kdy na věe prí, johohó, za sucha se nic stát nemůe.
Vodou vě samozřejmě ztěkne, to jo, ale přeci má pořád stejně poloené těitě. Kdeto lezec/lezci na vě se sápající těitě vychyluje dostrany. Nezapomenout ani na monost pádu do jitění a následný vektorový součet sil z pramenů lana (jeden pramen k jističi, druhý ke spadlému). Dosáhne se tak pozoruhodně brzy velkých sil.
V neposlední řadě kadý materiál vydrí jen určitý cyklus opakovaných zátěí. Kdoví, zda ten poslední dé nebyl tou příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár přeteče.
Kdyz se nacucne jen vrsek nahore asymetricky veze, ver nebo ne, tak nejen teziste veze, ale i jeho prumet 'na zem' se zmeni. Ale je to jedno, to uz jsou stejne vsichni v knajpe:)
Vlada \v{S}.
... a kromě toho suchý pískovec je pevnějí, mokrý křehčí, take opravdu spíe se vě skácí za mokra.
Ostatně v Bürschlických stěnách jedna vě spadla. Nevíte někdo, jak se to událo? A za jakého počasí?
...raději do velkých stěn. Opravdu si můu hlavu ukroutit, kdy (i podle komentářů) jako přednostní
atrakce jedné z nejvýznamějích pískových oblastí
vychází věička o velikosti vzrostlé kredence!
Ouha - to se vnímání pískolezby tolik posunulo?
Kdy u zaparkujete u Neumannmuehle, tak byste pak po hodině pátrání po Hickelkopfech neměli přehlédnout padesáti a osmdesátimetrové zdi Goldsteinu, Jortanshornu, Sommerwandu, Kampfturmu... A kdy tíhlejí věe, tak snad Weberschluchtkegel, Fensterturm anebo Pechofenspitze (to u je vlastně v Malém Zsch.).
Pravda - jsou lezci lezoucí v Labsku jen Rolling
Stone či v Hruboskalsku Baináče, a taky jsou rádi
na světě. (A proti Jardovi Maríkovi samozřejmě nic nemám.)
Tak si to uijte!
Václav .
Ty si prd(nic proti tobe:-))
Ale ty jsi to nepochopil...tady nejde o velike lezecke vykony,nybrz o cistou prystici radost a zabavu.
Navic je tato vezka kuriozni svym tvarem.
Nechej si sve 80 m zdi...
hore zdar
Milý Luboi, čistá radost z lezení můe prýtit
i ve velkých stěnách, jako e tam i prýtí (mně u
dvaačtyřicet let). Vak si pořádně přečti můj příspěvek - jsou i lezci Baináčů, kteří jsou rádi
na světě. Jistěe nejsou výkaři či bigwallisté
nadřazení bouldererům nebo milovníkům přírody - ale přesto si svůj názor nedám brát, a ani ti nemusím psát, e jsi prd!
Přeju ti jetě mnoho lezecké radosti a tolerance!
Václav .
A nejsi za těch 42 let u trochu "vyprýetěný"? Moná trochu "romantiky" - Ale podle mně to "prýtění" není o těch 80ti a více metrových stěnách, ale o tom JEDNOM JEDINÝM "blbým" zrníčku "nějakýho" utru, který se človeku kdysi nějakým způsoben zadřelo pod kůi... Nezná to? Nebo jsi to za těch 42 let u zapomněl???
1/ "vyprýtěný" si opravdu nepřipadám - přijď se
podívat - v týdnu bývám v árce, Černolicích, na
Holasu, o nedělích ve Schmilce, Schrammsteinech,
Tisé, té i jinde;
2/ opakuji, e proti Jardovi M. nic nemám, ba naopak si ho velice váím - svými poznámkami ne-
míním nikoho nasírat, ale kdy u se někdo nasírat
chce, nemohu mu v tom samozřejmě bránit;
3/ ono prýtění radosti se pochopitelně můe dostavit v jakémkoli lezeckém terénu, v jakékoli disciplíně - vlastně i v nelezecké. Ale: jestlie
lezu: a/ pro radost z pohybu, pobytu venku atd.
b/ pro trénink na vyí výkony
c/ pro nejvyí výkon (= pro slávu)
potom největí pohoda nastává zřejmě sub a/; sub b/ u to můe být nuda a stereotyp a sub c/ to je
často jen krutá povinnost opakovat výtvor nějakého pouka bez pudu sebezáchovy (a tím se stát stejným poukem) - jakási radost se pak dostavuje a potom, a to proto, e jsem přeil.
Podotýkám, e mne se natěstí u bod c/ netýká.
Zrníčka písku zadřená pod kůí zřejmě také nejsou můj obor.
Sorry, vole, to je vechno, co k tomu jetě chci říct.
Nazdar!
V. .
Ja ti tu tvou radost samozrejme neberu,jen jsem z tveho prispevku vycitil jokousi pohorsenost nad lidmi,kteri si vylezou na malou vezicku a svete div se,maji z toho radost.
A pokud se jedna o pozorne cteni...myslim,ze J.M. nepsal o tej skalce,jako o nejvetsim magnetu oblasti-spise jako o zajimavosti.
A na zaver jsem se chtel omluvit za toho prda
(nemyslel zle).
PS: Nechej na pokoji nas "male" kdyz my nechavame na pokoji Vas "velke":-))
L.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.