Vytvořit ebříček deseti nejvelkolepějích věí Saska by nebylo jednoduché. Bezpochyby by v něm neměl chybět Affensteinský Bloßstock a asi by se nikdo nepřel, kdyby patřil mezi prvních pět, a moná dokonce spolu s Teufelsturmem a Falkensteinem mezi tři vůbec největí krasavce Saska.
Bloßstock je nejvýraznějí dominantou celého severního úbočí hlavního saského masívu. Lze z něj přehlédnout podstatnou část Affensteinů, směrem na západ Schrammsteiny a směrem východním kus Malého Zschandu a Wildensteiny. Zrovna tak je ze vech těchto oblastí moné spatřit jak se Bloßstock vypíná do výky na kraji výběku těch nejvyích stěn Affensteinů. Jeho silueta je jedním z copyrightů Saska. Je neobyčejná tím, e od západu i východu je naprosto stejná, tedy a na zrcadlově obrácený obraz. A svou velkolepost si Bloßstock zachovává i při pohledu z bezprostřední blízkosti. A to ze vech stran. Impozantní údolní stěna vysoká osmdesát metrů budí respekt ji při příchodu lesní pěinou, z ní při pohledu vzhůru mezi vrky stromů postupně ukrajuje nebe a vtláčí místo něj svou objemnost. Rovně pojem náhorní strana zde má poněkud jiný ne náhorní význam. Pravda, nástupy z náhorní strany začínají z terasy v polovině výe údolní stěny, ale rozhodně jde o nástupy cest ne zrovna krátkých a stále jetě na moc vysoký vrchol.
A jak vylézt nahoru? Natěstí to není příli velký problém. Tedy nutná saská výbava se rozumí samosebou. Kromě smyček i trocha toho morálu, orientačního smyslu a respektu. O respektu se zmiňuji schválně proto, e kdykoliv jsem na vrcholu Bloßstocku pobýval, nemohl jsem se zbavit jistého chvění. I při pohybu na vrku je třeba opatrnosti při přelézání hlubokých komínů z jedné části na druhou a vědomí té masy tun pod sebou usilovně přesvědčuje o malichernosti člověka.
Nejčastěji, a právem i často, lezenou cestou je dvojhvězdičková Westwand za VIIb bez postavení VIIc z roku 1916(!). Její název vypovídá o tom, kudy vede. Kličkuje západní stěnou a nastoupit je ji mono buď v její spádnici úplně zespoda z údolí nebo z ji zmiňované terasy. Osobně upřednostňuji nástup z terasy. Ze dvou důvodů. Předně dostat se na ni je zajímavé dobrodruství. Je třeba obejít údolní stěnu zleva pod východní stranu, projít do kopce (myslím, e dokonce po dřevěných schůdkách) kolem hlubokého komína a k dalímu hlubokému komínu, kterým s trochou sebezapření a poměrně lehce na terasu. To ale jetě není ta nae. Odtud vede cesta skrze dalí komíny ji víceméně ve stejné úrovni na západní stranu věí čnících nad hlavami, no a pak směrem na sever na terasu pod jiní stěnou Bloßstocku. Druhým důvodem nástupu z terasy je klasický traverz z opřeného balvanu nad převislou stěnou mizící v komíně. Na jeho konci čeká první kruh na jihozápadní hraně. Právě tento traverz dělá z Westwand ten pravý záitek a umoní i druholezcům proít víc ne jen klidné chvíle na bezpečnějím konci lana. Určitě je třeba dolézt a na hranu a nenechat se svést k útěku vzhůru do cest, které mají stejný nástup, ale odbočují dříve. Od kruhu lze postavit a na lávce uhnout doleva ke druhému kruhu. Od něj lze opět postavit a vzhůru lábkem a po nějaké době zase doleva ke třetímu kruhu. Orientačně není zas a tak těké odhadnout směr, protoe olapané stupy jsou dostatečnými ukazately. Opět postavením, spárou a lábkem kolem čtvrtého kruhu na vrchol. Jen dodávám, e druhý a čtvrtý kruh jsou osazeny dodatečně.
Byve nahoře, vychutnávati je mono začíti. Zahleděti se do dáli a hlavu ukroutiti a s obdivnými zraky nakonec spočinouti na sousedu nejbliím Kreuzturmu zvaném s jeho zběsilostmi plnými túrami extremními.
A co jetě na Bloßstock vylézt? Z terasy u jen náročnějí osmy a devítky. Slavnou Kompakte Wand, klasiku od Arnolda za VIIIc RP IXa, která nastupuje právě z traverzu Westwand, popřípadě její kruhovitějí napřímení Kontrastprogramm za IXa z roku 2002 anebo Schartenwand za VIIIb také od Arnolda mezi dvěma nejlehčími cestami této stěny. Nějak mě ani nenapadlo je doporučovat, ale vlastně si je klidně dejte. Jde o pravý komín Wenzelweg za V a levý Fehrmannweg za VI. Wenzelwegem se slaňuje a není v něm proto moc klid. Slanění je v průvodci popsáno vzdálenostmi 22+20+20+12 metrů a slaňuje se z terasy komínem na východní stranu. Jsou v něm skryté slaňáky. Jo a jetě lze nastoupit a vylézt něco ve východní stěně, ale věřte, e nic pěkného vás tam nečeká.
Ačkoliv Bloßstock vzhledem ke své velikosti mnoho k lezení nenabízí, je tu jetě jedna perla. Nordwand od Herberta Richtera za VIIIa, bez postavení ze země za IXa, rovně s dvěma hvězdičkami. Cesta má tři části. Boulder, přes který lze postavit a který je opravdu tvrdým IXa. Pasá kolem kruhu ne úplně jednoduchou a potom to hlavní. Neuvěřitelná kyzovitá stěna se spoustou smyček a stále větími chyty. Vlastně je tu jetě čtvrtá část nekonečných komínů od druhého kruhu, kterou, neměl bych to říkat, nelezte. Druhý kruh je nad přílepem vlevo od konce stěny s kyzy. Nordwand určitě stojí za zastávku.
Na fotce vidíte Bloßstock jak jej vyfotil Luká Chalupecký ze Schrammsteinů. Výrazná hladká stěna tvaru vzhůru se zuujícího obdélníku napravo od Bloßstocku je Nonnengärtner, o něm byla zmínka v posledním díle roku 2002. Na druhé fotce je zachycen Domwächter a Rohnspitze a bystré oči na něm najdou lezce v cestě Degen z předpředposledního dílu.
Omlouvám se Jardovi M., ale budu zase za chytrýho.
Blossstock podle mých zkueností nabízí k lezení
a dost - kromě uvedených cest doporučuji vřele
Ostwand VIIb (klasika od Erhardta Rengera 1922), Walpertsrisse VIIIa (dříve Nordostwand - spára iroká, spáry ruční, elezitá stěnka), Direkte
Edelweissweg VIIIa (Arnoldovo narovnání klasické cesty VIIb) a pro milovníky dlouhých runoutů Fehrmann-Gedächtnissweg VIIIb (Hasse 1954 - první kruh je na polici skoro 35 m vysoko a není zdola vidět). Naopak ty hovadné komíny z náhoří lze lézt snad jen ve stavu naprostého zoufalství, anebo té s krásnými dívkami za účelem jejich zvláčnění - zvlátě v zimě tam zkrotnou i nejnepřístupnějí princezny. Jinak Bloss. drím za nejkrásnějí skalisko celých saských písků. Tak do toho!
Moudrý a zkuený Václav .
Chtěl bych zmínit, to e i pro turisty je přístup jakoby z náhorní strany (nedostanete se teda a na samý konec výběku) a následný sestup dlouhým, úzkým, ebříčky vybaveným komínem, nezapomenutelný záitek. To kdy není počasí.
Taky bych nevynechával několik pěkných osmiček v údolní stěně. Dost se mi kdysi líbila Siegertvariante VIIIa a mám dojem, e něco pěkného podobného bylo i v pravé částí údolky.
někdy v 87 jsem lez tu údolku za IX co je těkej nástup pak jsem tam byl někdy v roce 2000 a ten nástup byl tak o metr ní a ted aby se tam stavělo 2X nebo čistě je to sakra těí ne před nějakejma 15 lety.
David
Tak to vidí - já to lezl poprvé r. 1967 se Zabilkou a tehdy jsme zcela bez problémů postavili
jednoudue; o 15 let později mi to přilo u dost
vysoko (ale zdatný Weingartl to vymlask volně).
Naposled jsem byl na Bloss. v 2000, a to u jsme jen proli pod nástupem zase o stopu niím a dali
jsme raději Ostwand, kde se ty míry nemění (jen kvalita lezcova pozvolna vadne).
Vzhůru!
V. .
Díky Jardo za dalí potěchu o Sasku, u aby nám to zase oschlo. I kdy i v zimě se dá leccos....
Nordwand je hódně pěkný lezeníčko, chvilkama dost morálový, ale to jsou holt ti revanové.
Jinak kdo se lekl těch jardových vysokých čísel, můe mrknout na www.lkp.cz a tam jsou i ty nií numera, sedmy a osmy v seriálu o zemi zaslíbené....
Mějte se a někdy v Sasku hoj, Houmy.
Jardo doufám, e Bloßstock bude jeden z prvních, na které na jaře - a nejlépe u v zimě - vlítnem. Věřim, e se tam i pro tebe něco k přelezení jetě najde. A jetě jednou dík ...
My jsme kdysi lezli v levé části údolky Variantu Schoneweg VIIIa - parádní lezení (doporučuju skončit pod komínama)ale nevím ke které cestě patří.Blos je úasný a cokoliv v údolce je nezapomenutelným záitkem!
asnu! Jestli je něco Variante zur Schöneweg, tak to nejspí bude patřit k oné Schönově cestě! Mimochodem: popsaná cesta vlevo v údolí je totoná
se Siegertvariante,o které se zmiňuje Petr Jandík;
teď se označuje jako "Siegertwand".
A proč končit pod komíny (převisy?)? Tam teprve začíná hrubá lezenice v převislých spárách - Walpert rovně, Schöne nad převisy doprava a v údolí pak brutálními irokými spárami. Pastva pro klasiky, mor pro překlikáře.
No a kdy u se člověk nějak dosápe na terasu pod jiní stěnou, není od věci vylézt si odtud i něco třeba na Kreuzturm (na celkové fotografii ostrohu první skála vpravo od odskočeného Blosstocku). Přinejmením nádhernou Westkante od Herberta Richtera (s několika výlezovými variantami - doporučuju nahoře stále po hraně Germanischer Ausstieg, IXa) a neméně krásnou cestu Lochstreifen (taky myslím IXa nebo IXb) vlevo od Westkante. Skoro bych řekl, e se mi obě zdály jetě o třídu hezčí ne třeba v článku i komentářích tak často zmiňovaný Nordwand na Blosstock.
.. A pro softmovery (jak krásný termín pro nemohoucí starce, přetučnělé ptactvo, filosofy mechorouty a podobně) je na Kreuzturm z rokle krásné VIIb a pro hardmovery Grand Ouvert Xa.
Tak to leda. My teď byli na Vajoletkách u Křian a kdyby to měla být taková klas. tak to na VIIb moc nevidím... Ale moná jsem byl jenom totálně z formy. Oprava: moná jsem u jen nastálo nadobro, totálně z formy...
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.