Blíí se Máj v Sasku. Jak u víte, jeho středobodem bude bivak na Kansteinu, a tak nebude od věci přiblíit, čím je tento kopčík zajímavý lezecky. Koneckonců znalost terénu, ze kterého se dá zakousnout nějaká ta wega jetě před snídaní anebo a po večeři, se můe jen hodit.
Nejedná se o oblast zrovna rozsáhlou, je v ní jen pár věí. A to doslova. Jsou toti jen dvě. Mení prclík Dunkle Wand a řádně rozsochatý Kanstein-Vorgipfel. V novém vydání průvodce jsou popsány v zeleném díle, spadají do Wildensteiner Gebiet, mají čísla 29 a 30 a zaujímají strany 266 a 274. Nechybí ani půdorysný plánek s nástupy cest a fotografie jihozápadní stěny Vorgipfelu. Souřadnice GPS (či jak se jim říká) dosud nebyly objeveny a čekají na své přeměření známým zeměpiscem JirkouS.
Přístup je vlastně stejný jako do bivaku z chystaného Máje, jen pod stěnami více vlevo. Přidám jetě druhou přístupovou variantu. Ze silničky od Neumannmühle směrem na Zeughaus se odbočí doleva na první irokou cestu a z ní po dalích 100 metrech doprava. Vytrvalým stoupáním a kličkováním budete po deseti minutách ocitnuti pod údolní stěnou plnou kruhů.
Pohled z vrcholu Kansteinu směrem na Kleiner Zschand
Jetě ne přejdeme k samotnému lezení, musím se zmínit o malebném prostředí kolem skal. Znáte to, člověk není iv jen lezením a pro dobré zaití svačiny je důleitá i pohoda vůkol. Kanstein je klasickou "dětskou" oblastí. Pod stěnami rovina, píseček, sem tam balvan, opodál trávníček, přiměřeně vysoký les, ani hustý ani řídký, ptáci zpívají, děti si hrají nemaje kam spadnout či zabloudit, tátům a v některých případech i mámám se po těle rozlévá ten příjemně natěený pocit z blíícího se ochmatávání chytů a míjení kruhů ..., no prostě paráda. Huh, u abych byl ve skalách.
Začneme tím mením. Chudinky Dunkkle Wand si dlouho nikdo nevímal. Oddělená od masívu jen úzkým komínem zřejmě nesplňovala kritéria pro uznání věí. A v roce 1971 se lidská srdce slitovala a této mladé věi zahájila lezecký ivot Starou cestou. To je zajímavé. U klasických věí mi vdy přilo samozřejmé, e má kadá z nich svou Starou cestu, Alter Weg. Je to tak u naprosté větiny věí v Sasku. Jestli se tak jmenovaly od okamiku vzniku nevím. Prostě se v průvodci vdy ta první jmenuje Alter Weg. A u Dunkle Wand mne napadá, e pojmenovat zbrusu novou cestu na zbrusu novou vě Stará cesta je vlastně protiklad. Nebo úcta k tradici.
Na Dunkle Wand vede 14 cest od trojek a do VIIb. Do jejího těla jsou zavrtány celkem dva kruhy, z toho jeden je slaňák. Na vrchol lze i přeskočit. Za 3.
Licht und Schatten RP IXa nástup
Zato Kanstein-Vorgipfel. U jen to slaňování! Nejdřív 10 metrů z vrcholu na pilíř. Pak 18 metrů na terasu a z ní jetě 12 na zem. Ale i přístupové cesty k tomu slaňovacímu tobogánu stojí za zkouku. Alter Weg IV z roku 1904 vede celý komínem v jihozápadní stěně. Ze estého stupně přísný Westverschneidung zářezem vlevo od údolního pilíře a oblá hranaSüdostkante komínem úplně vpravo za hranou údolní stěny a výe po pravé údolní hraně na velký balkon. Ze sedmiček zejména dvě expediční. Märchentürmerweg VIIb jako Alter Weg 6 m vzhůru a dlouhý traverz doleva na hranu stěnou zleva na balkon a sokolíkem vpravo ke kruhu, stěnou a sokolíkem přes dalí kruh na balkon, přes komín AW doprava a tupou hranou na vrchol. Westwand VIIc nastupuje vlevo od levé údolní hrany spárou v zářezu a doprava přes převis, stále ikmo vpravo do spáry pod převis ke kruhu, vpravo na hranu ke druhému kruhu, zpět doleva, přes převis, třetí kruh a labem na vrchol. Dlouhý popis, dlouhá cesta.
Stále jetě zbývají tři výrazné stěny se spoustou cest. Takový je Kanstein-Vorgipfel paák.
Osou severozápadní stěny je Direkte Nordwestwand IXb, RP IXc. Středem stěny přes est kruhů a doprava na hranu. Na tu se v různých místech napojují různé varianty, z nich nejzajímavějí je asi Was nicht sein kann, das nicht sein darf RP Xa. Odbočuje od 5. kruhu lehce vlevo přes dalí tři. V půli roku 2003 měla teprve druhý průstup s poznámkou RK 9/9+. Poněkud tajemnou cestou je levá hrana severozápadní stěny přivrácená k masívu. Mondsichelspaziergang Xa, RP Xc, 3 kruhy. Jejím autorem je Thomas Willenberg, ten o něm před časem proběhla zpráva, e v Sasku udělal nejtěí cestu Německa. Cesta na Kanstein neměla v roce 2003 ádný přelez, nebo jsem ho alespoň ve vrcholové knize nenael. Take ani obtínost není potvrzena. Pravda ovem je, e i při Thomasových nesporných kvalitách dochází u jeho cest často ke sniování obtínosti dalími lezci a o tři stupně.
Licht und Schatten IXa
Dalí stěnou vede jedna z perel, dvouhvězdičková Licht und Schatten VIIIb, bez postavení VIIIc, RP IXa. Jde o třetí cestu nalevo od Westverschneidungu. Vede sokolíkem a stěnou přes dva kruhy ke druhému kruhu Westwand a dále po hraně pře 4. a 5. kruh. Staví se u pátého do rajbasu lehce vpravo. K jejímu pátému kruhu vede také zajímavá Phönix IXa. Nastupuje hned nalevo od Westverschneidungu a má svých vlastních 6 kruhů. Pekelná je od prvního kruhu. Ale opravdu pekelná. No a mezi posledními dvěma vede Dicke Arme IXb. A to je ukázkové, silové a odváné lezení po ebru. Přes dva kruhy ke třetímu, který je společný s Phönixem. Přiznávám, e jsem si ji před pokusem zdola zkusil s horním lanem. A nijak jsem nelitoval.
Kühler Tag RP VIIIc
A zbývá nám poslední, pravá údolní stěna. Jde o stěnu, o kterých říkám, e jsou topograficky náročné. Chce to průvodce do ruky, postavit se pod stěnu a čtvrhodinky pokyvovat hlavou tak, aby v dolní krajní poloze padl pohled do otevřených stran a zde načerpanou informaci při pohybu vzhůru neztratil a porovnal ji s realitou zjitěnou v horní krajní poloze, v jejím zorném poli se zjeví tu kruh, tu spára apod. Opakovaným srovnáváním se postupně vytvoří jakýstakýs přehled o trasologii. V pravé polovině nastupuje nejstarí Südwestwand VIIc. Hodně ikmo doleva ubíhající spárou, téměř traverzem, k prvnímu kruhu v levé polovině stěny, vpravo přes převis a doleva do spáry, kterou a na velký balkon, kde končí vechny zdejí cesty. Asi uprostřed mezi nástupem předchozí cesty a jejím prvním kruhem nastupuje Direkte Südwestwand VIIIb, RP VIIIc. Ve značné výi má první kruh, jetě výe druhý a pak lehce zprava na balkon. Anebo taky přímo přes kruh jako Heisser Ausstieg VIIIb, RP VIIIc. Kühler Tag VIIIb, RP VIIIc, nastupuje pro změnu ve spádnici prvního kruhu Südwestwand. Přes ten a jetě jeden se připojí ke druhému Dir. Südwestwand. A jetě nalevo vede přímo přes čtyři kruhy Oktoberabend VIIIc, RP IXa. A jetě napravo od Dir. Südwestwand přes pět kruhů zbrusu nové RP VIIIc, jeho čtvrtý kruh je společný s Dir. Südwestwand. A úplně vpravo po hraně vede jetě Direkte Südostkante VIIIa, RP VIIIb. Ke čtení to sice moc nebylo, ale na místě vám to snad pomůe. Lezení je tu zajímavé, místy lámavé, ale dá se to snést, kruhů dost, ale nijak přejitěné.
Tak a to vechno vylezete, hupky dupky do spacáčku a dobrou noc.
Jardo paráda, jako vdy. Moc se mi líbí věta: Na Dunkle Wand vede 14 cest. Do jejího těla jsou zavrtány celkem dva kruhy, z toho jeden je slaňák. Myslím, e je výstiné pro Sasko vůbec. A já se od svého posledního pádu bojím jetě víc!
Děti si hrají, NEMAJÍCE... :) Tentokrát chybí vlajkový druhý odstavec? Jinak samozřejmě pěkné, jako vdy.
V pravé části údolní stěny stojí určitě za to zmíněný Oktoberabend (moc pěkné; těí oblez prvního K, ale hlavně závěrečný výlez na temeno) a Dir. Südwestwand; nové VIIIc vpravo přes spoustu kruhů (Puppenmord) není nic extra, lákají hlavně ty kruhy.
A lezl autor Dir. Nordwand? Co říkal dolezu ke 2.K?
Kruci, u abych se zas někde drel.
Pikote, na ten přechodník jsem čekal. Ale tentokrát tam zůstane. Mně se prostě "děti nemaje" nějak líbí. Jinak ten Nordwand jsem asi lezl, ale tak dávno, e u ani nevím, jestli se mi to jen nezdá. Budu to muset o máji napravit.
Tak cesta Thomase Willenbergera "Dharma" na Drachenkopf v Brandu u údajně neexistuje! Měla to být nejtěí cesta v Sasku XIIc (XI+). Zruena byla prý z více důvodů, jednak si Thomas malinko upravil jednu misku, potom pouil nestandartní kruh (jen 5 cm dřík!), druhý kruh dal na prd, e hrozila podlaha a nejtěí místo byl asi dvoumetrový jump z dvouprstovky do police. Jinak prý cesta nepřesáhla obtínost Xc, domorodci ji hodnotili Xc s pětkovým skokem!
Jetě e ty nae sedmy nám nikdo nevytluče...
HojH
Jo, a kdy tu byl ten Willenberg, v mém průvodci (Kompakt-Kletterführer) je cesta Mondsichelspaziergang na Kanstein, zmiňovaná v článku, psaná jen za IXb, bez uvedení hodnoty RP (co právě tady bývá).
Tak nevím. Ale ze zkuenosti je docela dobré konfrontovat klasického průvodce s Kompaktem. Ten sice není "oficiální", ale v některých případech bývá aktuálnějí (odchylky v klasifikaci); navíc občas nejsou od věci "komentáře" u některých cest.
(Samozřejmě obsahuje také nějaké úlety a citelně mu chybějí nákresy, kterých je v "klasickém" mnohem víc.)
Já kombinuju pana Heineckeho se zajímavým počinem Jürgena Schmeissera - "Topoführer..."
Zatím vydal tři díly Saska plus Zittau a je to udělaný docela originálně. Poznámky k cestám pomocí jasných symbolů (lámavé, smrt, hodně kruhů atd), pak je i sympatická čtyřhvězdičková stupnice . Paráda jsou nákresy stěn s topama cesta. Jedinný co asi chybí jsou ty skvělý mapy pana Heineckeho - holt leta dřiny, sou leta dřiny!.
Jo zatím vyel Rathen s Wehlenem, Bielatal, Steiny a Zittau. Cena tuím kolem 20E.
Hojahoj H.
Jo, z téhle řady jsem kdysi dostal darem Rathen (jetě broovaný, lepený, formát A5) - první vlatovka té řady, má jetě své mouchy - hlavně mi tam chybí slovní popisy cesty. Z nákresu a "frankenjurovských" piktogramů (silové, koutové, sokolíkové, plotnové... lezení, cesta vysychá rychle, tolik a tolik procent dne je na slunci, popř. ve stínu, solivé, lámavé lezení, lezení po talířích apod.) zdaleka není vdycky vechno jasné, a problém kadopádně nastává, kdy cesta třeba někde zaleze za hranu a nákres té druhé stěny u není zpracovaný... Taky je tam někdy snad a moc lichotivá klasifikace.
No a pak jsem u známého viděl ten Bielatal, ten u se mi líbil podstatně víc. Vedle nákresů u jsou uvedené i slovní popisy (jestli se nepletu), mnohem praktičtějí je i formát (A6), tuhá vazba. Je to vlastně klasický průvodce s mnohem více nákresy... Ten bych si pořídil s chutí. A jestli takhle vypadají i ty dva dalí, tak i ty.
Ale majitelem prvního ze dvou svazků Kompaktu jsem se stal hlavně z finančních důvodů. Je to půlka Saska zhruba za stejnou cenu jako za jeden svazek základní řady nebo za jeden svazek Schmeissera.
Kdybych si to mohl dovolit, pořídím si samozřejmě vechno a kromě lezení se tím kochám kadý večer před spaním. Jene -
Take jsem si zvykl na Kompakt (je psaný ve zkratkách, ale na to si člověk zvykne za chvilku a není v tom problém), který má také tu výhodu, e jeden svazeček toho obsahuje mnohem víc - neřeí, který díl si vezme s sebou na víkend, má vechno pohromadě. Ale je fakt, e občas k tomu pod skalou vděčně nakukuju k nějakým Němcům do toho základního, kdy je stěna trochu orientačně náročnějí.
Je ovem parádní, e si ti Sasíci mohou dovolit tři paralelní, různě zpracované a poměrně dost kvalitní řady průvodců, které průběně aktualizují... A jetě vydávají vlastní průvodce na českou stranu Českosaského výcarska - a jeden z těch svazků by bylo vynikající přeloit i do četiny, protoe nám tu dost chybí. Pacholci.
Jdi do toho!!
Druhé, dokonalejí vydání Rathenu (2002) má u ve poadované (i ten lepí formát!). To samé lze říct i o třetím díle Bielatal (2000), to u je vyloeně radost i s pár fotkama pana Hahna. Bohuel pouze díl druhý, Steine, jsou v rozpadávající broované podobě a velikost o číslo větí je k ho...!
Take doporučuju Rathen (2002) a Bielatal (2000)!
Hojahoj.
P.s. Ale Heinecke je Heinecke, u jen ty barvy obalů, do kadé místnosti jedna...
A jetě do Čech, kdy u jsem u toho srovnání: zaplapámbu za průvodce na Labák, a vynikající je, e dochází i k jeho průběné aktualizaci. Je v tom jistě SPOUSTA práce. O tom ádná. A Pavoukovi jednoznačně dík za to. Ale na druhou stranu - jeho zpracování je ve srovnání třeba s těmi německými průvodci dost amatérské. (Teda nevím, jestli u je venku nový Labák a jak vypadá ten - moná je lepí a třeba dolo i k opravám některých chyb, a u pravopisných - naprosto ílený byl úvod, ale nejen ten, anebo věcných. Pokud jo, tak beru vechno zpět a omlouvám se!!) Prakticky ádné nákresy, popisy cest často omezené na počet kruhů nebo borháků, take občas, u méně lezených nebo sloitějích cest můe být orientace docela hlavolam.
Německý průvodce na Labák - jeden z těch tří svazků věnovaných české části Českosaského výcarska - je myslím vlastně převzatý a přeloený tenhle český průvodce (listoval jsem ale jenom zběně). A srovnání tohohle svazku s tím samostatně zpracovaným prvním (Jetřichovice, Hřensko...) je celkem jednoznačné: mnohem slabí.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.