Co Karel Bělina zapomněl zatlouct do pískovců, to zavrtal do vyvřelin - tak by se s nadsázkou dala označit situace v jitění ve skalách na Ústecku. O borhákové revoluci na čedičových a znělcových masivech v Českém středohoří u na Lezci la řeč v případě dobývání Rače-Hraditě u Habří před nedávnem. Dnes tedy zase něco z místního soudku - Studený masiv poblí Povrlů. V městečku na levém břehu Labe mezi Ústím a Děčínem bydlí shodou okolností i sama Pískovcová fréza.
Ale nejdřív trochu čísel, kdyby někdo namítal, e revoluce je příli silné slovo. Na deset a patnáct metrů vysokou skálu z pevného čediče vede 35 cest, které jsou zajitěny téměř stovkou (!) borháků a kruhů. Fixní jitění je i ve dvojkách a trojkách, a navíc - cesta vedle cesty, ádná zbytečná \"turistika\" jen kvůli tomu, aby si člověk vůbec zalezl. Neuvěřitelné.
Jaké výstupy Studený masiv nabízí? Je tu 12 dvojek a trojek, 6 čtyřek, 9 pětek, 7 estek a jedna hákovačka jménem Hákovačka za V A0. Cesty dělali převáně Karel Bělina a Frantiek id. Čím lehčí, tím lze očekávat větí faunu a flóru. Od čtyřky vý ale u začíná pěkné lezení. Chyty jsou ostré, i kdy někdy sklopené do údolí, je tu i několik výivných spár, část masivu je mírně převislá. Kdybych učil někoho lézt, začal bych s ním tady.
Klasifikace je něco mezi Welzenbachem a UIAA - 1 a 6 bez mezistupňů. Obtínost větinou odpovídá, i kdy u některých estek je přestřelená (Hlavní pilíř je spí pětka UIAA), u některých podstřelená (Netopýří křídla či cesta trapáce - to je minimálně za sedm UIAA).
Na Studeném masivu je lezení tak na jeden den a hlavně tehdy, kdy je vedro. Skála je toti větinou ve stínu, protoe je orientována na sever. Příjemný chládek občas zaplatíte hlodavým a bodavým hmyzem. Repelent lze doporučit nejen proti komárům, ale hlavně proti klíatům. Na nedalekém Kozím vrchu byl bohuel zjitěn výskyt klíat, která přenáejí encefalitidu.

Kudy tam: autem z Ústí po levém břehu Labe směrem na Děčín, vyjedete z města, minete po levé ruce skalnatý Kozí vrch a za ním z hlavní silnice zamíříte do prvního podjezdu pod tra na Netědice a Maovice. Netědicemi pojedete asi půl kilometru a k odbočce, která míří doleva, zhurta do kopce a na Maovice. Nenechte se zmást značkou slepá ulice, silnice je skutečně slepá, ale a po dvou kilometrech stoupání. Zkrátka po ní dojedete do Maovic, co jsou dvě čísla a nic, asfaltka skončí a po polní cestě dojedete ke staré vodárně, sousedící s jakýmsi vysílačem. Tam necháte káru, dáte se po spádnici před louku a les do sedla, z něho doleva 100 metrů k východní patě Studeného masivu.
Můete jít i pěky z netědického nádraí (tra 090 Praha - Děčín) po zelené značce. Kdo chce, můe si vylézt i na Kozí vrch a kouknout do kraje. Na Kozí vrch vede v jiní stěně Bělinův několikadélkový výstup Zlatý důl přes 22 (!) borháků. K tomu se lze dostat výrazným kuloárem z vrcholu. V momentě, kdy dorazíte k převislému břehu, pod ním se suovitě, se dáte doprava a obratem se ocitnete u nástupu cesty. Je tu jediná, take borháky, na které narazíte, patří právě jí. Podle průvodce se tu ale nesmí lézt, jde o chráněné území.
Průvodce a mapy: Lezecký průvodce Kruné hory, Střední Poohří, Českého středohoří, který vydal Horoklub Chomutov (1. vydání 1999, letos vylo druhé doplněné vydání - viz Montana 3/02 nebo oddílový web Chomutovských). Novinky ze vech tří oblastí lze nalézt na netu v časopisech CAO News - vydává CAO Děčín (mají chárismatického éfa!) či Mantana (Horoklub Chomutov).
Na internetu najdete průvodce na stránkách Ládi Vöröse http://www.volny.cz/arbo/studenymasiv.html
Mapy: Pro Vai ctěnou orientaci doporučuji mapu KČT č.10 České středohoří západ a rovně i mapu ShoCart č.3 České středohoří, Děčínské stěny, obě v měřítku 1:50 000.
Knajpa: V Maovicích nic není, za návtěvu ale určitě stojí netědická hospoda U Kulaté Báby, která je přímo u přívozu do Velkého Března. Krmě výborná, pivo řízné, ceny mírné.
Berg Heil in Sudeten,
Papou, Aussig