Radek: "Já se o něj bojím, vyhlíím, řikám si, e to u je fakt patný a on se nakonec vyloupne a zase se tlemí."
Pro Honzu to byly nejtěí chvíle, strmý úsek překonával místo dvaceti minut tři hodiny, silný vítr, jumar nedrel na fixních lanech..., Radek si nejhorí okamiky vybíral (a) těsně pod vrcholem: "Tma, mráz, mačky mi podkluzovaly, cepín ujíděl, nebralo to, třista metrů vodního ledu, traverzoval jsem tam a zpět, zkouel to a byl jsem zoufalej, říkal si - kousek pod vrcholem a já to nevylezu a tady mi nejvíc pomohl Tráva, kdyby pro nic jinýho neměl se mnou na kopci být, tohle by stačilo. Měli jsme vysílačky a já mu volal, kudy to mám jít..., sledoval spolu se mnou i postup iránské dvojice (s Radkem se ve stejnou chvíli o cestu nahoru pokouel člen iránské výpravy se erpou) a poradil mi, abych seel kousek dolů k nim, pak u to lo."
Tráva el na vrchol s dalím parákem Oskarem o pár hodin později, přestoe se krátce předtím stihl jetě připravit o část sil lektvarem z ionáku a čaje, který povzbudil tu část těla, kterou k výstupu zrovna aktivní nepotřeboval, i díky Radkovo podpoře se nahoru podíval také.
Takhle si kluci i na dálku dodávali psychickou podporu, neb v horách musí jít kadý svou rychlostí. Navíc velká část lidí, kteří se letos shromádili v základním táboře a od března čekali na dobré podmínky, po pádu několika lavin a velkého séraku v jejich i nejbliích výstupových směrech letoní pokus vzdala i se zkueným vůdcem.
Radek s Trávou pod Annapurnu (kde bylo od začátku velké objektivní nebezpečí) dorazili a později a libovali si, jak se mezi tím krásně aklimatizovali na Lhoce. Tam vystoupali kam a to lo, dokud je nezastavil vítr a blitivý led: "...bylo tam málo sněhu. Kluci, co li letos na Lhoce s Poldou to tam opravdu neměli lehké, ale i přesto jsme tam měli lepí podmínky, ne kdyby jsme se pokoueli o aklimatizaci u Annapurny."
Oč kratí dobu si oproti Radkovi (ten tam byl skoro hodinu) sedlal vrcholový hřeben, o to si prodlouil cestu dolů - zůstal přes noc jetě v C2. Radek u cestou nahoru tuil, e prsty na nohou jsou patné a tak se zpátky dolů nezdroval, 7100 - 4100 m n.m. zvládl za jeden den a nechal u předem na dalí večer přivolat vrtulník. V základním táboře se pak po Trávově návratu shodli, e výlet vrtulníkem si po takovém výkonu nakonec zaslouí i Trávovo prsty na rukou.
www.radekjaros.cz
Radek: "Vrtulník natěstí stihnul i Tráva, take to dopadlo docela dobře. Cestou tam jsme toti měli problém s letadlem, které neletělo a museli jsme přebalovat zavazadla do vrtulníku. Za mé omrzliny na nohou můe tráva a hodně nízká teplota (neměřili jsme kolik bylo, ale i převlékání rukavic bolelo). Cestou po louce nad základním táborem mi zvenku navlhly boty a ve stanu, kde jsem měl boty v lodním vaku se vhkost dostala dovnitř bot, take pak patně izolovaly. Velká a zbytečná chyba. Honza si svých omrzlin ani neviml, jak byl zabrán do sestupu. Dole pak při focení dělal opičky, mával a kluci mu řekli, e má prsty na rukou jak nějaký abák:) Posléze se přidal i jeden prst na jeho noze, take se i Honza mohl chlubit omrzlinami a balit na ně holky."
"Taka se o nás od začátku staral moc dobře, má holt ty rodičovský pudy." - Trávovi se výlet vyloeně líbil (i kdy u by se na Annapurnu nikdy nevrátil), jestli se ale nechá zlákat K2 přítí rok jetě neví (si myslí, e neví:-))
www.honzatravnicek.cz
Radek v tom má jasno, z letního skalkaření se kvůli hojení omrzlin nejspí mnoho nestihne: "Vidíte e z toho nejsem zkleslý, ivot jde dál. Teď u mám pocit, e se to přestává horit a začíná hojit, přesto si myslím, e dva prsty půjdou psům... no, aspoň tam bude víc místa pro hřejivý poltářek na přítí expedici", ale e by přiel o fyzičku důleitou pro pátý pokus o zdolání poslední osmitisícovky, co mu chybí, se nebojí: "Asi mi pomáhá i genetická výbava od yettiho..." dodává s nadhledem.
www.radekjaros.cz
"K2 mám na rok 2013 naplánovanou u od roku 2009, naposledy jsem se o ni pokouel v roce 2007, tentokrát se na ni chci poprvé vydat severní stěnou z Tibetu - v minulosti nás třikrát zastavilo počasí, tady by to mohlo být lepí. Na závětrné straně se drí mrak, který často na dlouho zavírá cestu normálkou a hodně výstupů se v poslední době podařilo z Tibetu. To je jediný pozatek, který budu moct z předchozích pokusů pouít plus zkuenosti z jiných kopců, půjdeme ze strany kde to neznám."
old.radekjaros.cz
A také Radek říkal, e je jedinej (aktuální studií doloenej) případ na světě, kterýmu to nahoře myslí lépe ne dole;)
www.radekjaros.cz
(pro budoucí generace hledačů senzačně ne-zveřejněných detailů jsme zjistili, e to, co mu ubralo bodík bylo est krát nula = vyloeně podpásovka pro nematematika)
Jo a jetě tu čůrací flaku přítě s větím nátiskem, Trávo!:-)
www.radekjaros.cz
Tráva nám prozradil, e by si teď od velehor dal rád pauzu, "Klidně zase jen nějaké cestování, ale u neříkám, e někam nahoru nechci, jako jsem tvrdil posledně (nyní se to týkalo jen Annapurny, kdy jsme pod ní přili, vypadala opravdu hrozivě a hodně zlý to bylo asi tři krát). A co výstup nějakou zajímavějí cestou? Moná časem něco s Márou.
dalí fotky od Trávy a Radka zpracováváme
Honza Trávníček a Radek Jaro stanuli 6. května 2012 na vrcholu Annapurny 8091 m n.m. (bez pouití umělého kyslíku) po čtvrtstoletí od poslední české výpravy, která se vrátila v pořádku domů (1988, na vrcholu Jindřich Marti, Josef Neerka, Josef Rakoncaj). V roce 2009 se při sestupu ztratil Martin Minařík.
Odkazy:
Radekjaros.cz
Honzatravnicek.cz
Cs.wikipedia.org