Po odbavení marně zjiujeme, e Kořenovi nepřiletěl batoh se zásadními věcmi jako výkové boty, lezecký materiál, spacák a nejdůleitějí injekce proti sráení krve, které mu předepsal Márou doporučený odborník pan Hebelka,
neb před akcí kdesi na bujaré předodletové pařbě zvedal statnou slečnu, která se mu odporoučela na nohu. Po rezonanci jsme na PC zkoumali snímky a doufali, e ten divně zdeformovaný postranní vaz nebude snad utrený - no byl, ale speciální ortéza i noha to po celou dobu vydrela. Ani mě není přáno, kdy jsem lezl na Prachově, nakonec u za era dávám cestu Prdel Marie Terezie, jetě si vychutnávám pohled na tu obrovskou prdel nad druhým kruhem a při jejím průstupu s prstama přímo v prdeli mi vystřelí v lýtku tiplavá bolest, doskáču po jedné k turistické na točený, následně zjiuju, e je to přetrený svalový snopec, take skoro měsíc bez lezby a přípravy.
Ztráta zavazadla vyřízena na letiti v kanceláři Qatar Airlines za přítomnosti zvědavého personálu. Odjídíme na hotel, po cestě nás staví policejní kontroly, projídíme mezi betonovýma zábranama a před kadým lepím hotelem dřepí v kukaních ozbrojení sekuriáci v uniformách. Ráno zjiujeme z protokolu mylně zapsané číslo zavazadla, tak mastíme zpátky na letitě. Ztracený batoh je kupodivu zanesen v jejich systému a Ghulam nás ujiuje, e zařídí transport batohu a do BC. Kořen batí nějaký silnějí acylpirin od Radara na ředění krve kvůli bolavé noze a z důvodu monosti uvolnění sraeniny při letu a za pár minut u u něj probíhá bouřlivá alergická reakce, take mu oči napuchnou jak tenisáky, chladí to ledem a místní na něho udiveně zírají. Na letiti shodou okolností potkáváme Čechy vynikajícího dokumentaristu Pala Barabáe, Rudu vaříčka a Maroe, kteří byli na 14denním treku přes Baltoro, kde se v té době Slovák Peter Hámor, Tomá Petrík, chatár z Brnčálky, a Pavel Bém pokouí o K2. Před letitní halou nás navtěvuje chlapík z Exploreru, který Máru vytěuje k expedici a působení na Nanga Parbatu. Dál s chlapama společně odjídíme na heliport sloit depozit za případné záchranné vyuití helikoptéry. Přes den kupujeme poslední proviant - nářadí, autobaterii a achy, přebalujeme kargo, váíme sudy max. 25 kg na nosiče. Zdeňa nechává z hliníkového L profilu vyrobit 30 cm a 70 cm sněhové kotvy, celkem 30 kusů. Večer valíme do čínské restaurace, kde dáváme něco k jídlu a piva.
11. 7. 2012
Ráno vstáváme v 04:30, v 5 h je snídaně. Zjiuju, e mi někdo z hotelového pokoje ukradl novou kameru. Marně zkoumáme záznamy z kamerového systému. V 7 h odjídíme směr Chilas, po cestě nás staví četné policejní kontroly, kterým předáváme papír s naimi nacionálemi, kdy nám papíry dojdou, tak si je opisují z pasů, později nás sám zapisuju do jejich knihy průjezdů. Po celou dobu se v naem minibusu střídají policajti ozbrojení samopaly s vysílačkou v ruce a taky k nám přistupuje ná styčák Martin. Po cestě dáváme oběd v hotelu Besham, ve 21:30 přijídíme do Chilasu, kde jsme ubytováni v hotelu Shangri La.
12. 7. 2012
Na hotelu máme pokoje s klimatizací, dostáváme zprávu od Ghulama, e Kořenův ztracený batoh je na cestě. Vyráíme na průzkum k trnici, jdeme na stopa a naskočíme na korbu dípu. Vzduch je tady, jako kdy otevře rozpálenou troubu. Kořen shání bezradně sluneční brýle. Po chvíli potkáváme chlapíka s brýlemi, který mu je s úsměvem daruje, pak si jetě kupuje digitální hodinky za 200 rupií. Krámy na bazaru jsou kolem oběda zavřené, prodává se jen jídlo, ovoce a zelenina. V 14:30 jsme zpět na hotelu, přijeli zástupci Pakistánského alpinistického klubu a Mára se Zdeňou s nimi dávají brífink. Jetě stíhám narychlo předat 3 pohledy bez známky chlapíkovi z hotelu, který tvrdí, e vechno zařídí za 300 rupií (kupodivu vechny přily) a vyráíme dípem směr Bunar, kde ji čeká 40 nosičů se styčákem Martinem.
Stoupáme kamenitou cestou podél řeky, míjíme horské vesničky, občas řidič dolévá vodu do chladiče. Za tmy přijídíme na konec cesty, kde ji stojí dva velké stany. Je zde taky část nosičů, kteří nocují pod irákem kolem přidělených sudů, druhá část nosičů ji vyrazila napřed a nocují ve vesnicích. Večeříme kuře s rýí, nudlovou polévku, čaj se sueným mlékem. Po dobré slivovici usínáme ve společném stanu, jetě dávám ven ucházející plynovou bombu, která má ve sváru díru. Nad ránem je parádní bouřka a lítají blesky. Ráno říkám kuchaři Alichánovi o prasklé plynové bombě, ten se jen zachechtá a mávne nad tím rukou.
2 x foto Š J.Domanský
13. 7. 2012
Budíček je v 4:30, v 5 h pak snídaně - müsli s mlékem. Na trek dostáváme od kuchaře Alichána mikrotenový sáček - Mars, 2 bonbony, toustový chleba s rybí pomazánkou, trojúhelníkový tavený sýr a dva vařené kousky kuřete. V 06:30 odcházíme s kolonou nosičů. Nosič mi ukazuje, e teče voda z jednoho ze sudů, s bolestí zjiuju, e mi v něm prasklo 5 plechovek Plzně.
Procházíme svěe zelenými vesničkami protkanými zavlaovacími kanálky, o které se starají ty nejmení umourané děti. I k tomu nejmenímu stromku vede kanálek, jinak by v té drsné a vyprahlé krajině neměl anci. Hojně zde rostou obrovské ořeáky, víno, jeho mohutné hlavy se bizarně pnou kolem kmenů a do korun ovocných stromů a meruňky s odřenou kůrou kmenů od neustále padajícího kamení. Kolem řeky rostou vrby, v horách pak staré, tvrdými podmínkami pokroucené jalovce a ípkové keře. Vesničky jsou tvořeny terasovitými políčky s kukuřicí, ve kterých lze spatřit jen eny zahalené v átcích. Ty neustále udrují miniaturní zavlaovací kanálky v hlíně mezi jednotlivými řádky kukuřice a korigují zavlaování jednotlivých políček. Zkouím udělat pár fotek ve vesnici, ale mui u na dálku varovně vykřikují a posunky rukou ukazují, abych pokračoval v cestě. Respektuju je, hned schovávám foák do kapsy a pokračuju. V kukuřici to jen ustí a občas vykoukne zahalená hlava eny, která se hned schovává, některé a hystericky utíkají kukuřicí a vidím jen jejich oči. Kdy potkávám enu na pěině, tak dokonce mění směr a s děckem v ruce se schovává za kamenem.
Nosiči během pochodu tvrdě popohání své osly holemi, vedou i mladá kůzlata. Stezka je příkrá, částečně vytesaná ve skále, zpevněná kameny. Občas přecházíme potůčky, kde nabíráme vodu. V 11:30 přicházíme do vesničky a do 14 h čekáme na nosiče, pak přichází Alichán a povídá, e budeme spát v chatrči, kde je plno rozházených desek, prachu a různého haraburdí. Mára se Zdenálem velí, e tam v tom bordelu spát nebudeme, tak s Alichánem stavíme stan před chatrčí. Pak si vímám, e na mojem batohu je utrené poutko, dávám řeč s Martinem, naím styčákem, aby mi zavolal dotyčného nosiče, trochu zahudruju, čím ve končí, neb nic důleitého se neztratilo. Z vesničky je vidět celá Diamírská stěna ozlacená při západu slunce, nám vem tak známá z fotek. Pozorujeme ji, debatujeme a vichni vzrueně zkoumají okem cestu.
14. 7. 2012
Kohout hlásí 5 h, dáváme rychlou snídaní, balíme stany a v 6:00 vyráíme směr BC. Alichán nám přiděluje sáček s obědem - vajíčko natvrdo s plackou, pár suených meruněk, bonbon a tyčinku Mars. Trek vede pěkným březovým hájem přes horské vesničky Kačal.
Sviným tempem přicházíme v 11 h do BC ve výce 4200 m n. m., stěna roste před očima. S údivem zjiujeme, e v BC není ádná expedice, výcaři to zabalili, údajně se dostali jen do C2. Jinak BC je ohromná rozkvetlá louka s parádníma kamenama na bouldr a se sviákama a pasoucíma se krávama. Postavili jsme velký stan- Alichanovu základnu s kuchyní a ná společenský, kde máme plastové stolky, idle, kolem obvodových stěn jsou postaveny sudy s matroem, vysílačky, saák, na zemi v prachu se povaluje autobaterie, na střechu pendlíme solární panel. Nosiči dostávají baki, nahrnuli se vichni do hlavního stanu-odér je to vydatný. Trochu mě bolí hlava a mám zimnici tak si dávám oraz, ale za hoďku je to ok.V BC dále stojí sprcha a opodál kadibudka. Mára s Radarem jdou okouknout nástup, ostatní se zabydlují. Kolem oběda se zatahuje a padá rozbředlý sníh. K večeři se podává glutamátovo-nudlová polévka s chilli, těstoviny s rajčetem, tuňákem, zavařené broskve.
15. 7. 2012
Po obědě kolem 15 h vyráíme do C1 - 4800 m n. m. Cesta vede přes louku se spoustou hvízdajících zrzavců, vegetace s narůstající výkou ustupuje. Dále se jde přes sesunující se vymletá koryta řek a ke kamenné moréně a samotnému ledovci, který je místy protnutý dlouhými trhlinami, které vak jdou přeskočit, nebo obejít. V C1, která je schovaná pod převisem, upravujeme ploiny, odsekáváme led ze stěny, ze které stéká voda, shazujeme hovno přilepené na skále a stavíme 3 stany. Kluci mají postaveno a valí zpět do BC. Začíná sněit, s Kořenem ukotvujeme stan sněnýma kotvama, cepíny a skobou. Vaříme čaj, je mi blbě, e strkám hlavu k rukávu stanu, pak málem nestihnu otevřít boční vstup a házím čajovou kosu těsně vedle bot nade mnou stojícího Kořena, ale hned je mi dobře a zasmějeme se tomu. V noci padá sníh a stan je zapařený tak, e vechna voda ze stříky mi kape na péřový spacák, který je za chvíli totálně promočený. A do rána klepu kosu a nespím poslouchaje kapky-nelo to vyřeit vzhledem k nahnutí stanu a patně vyřeené stříce stanu bez síky.
16. 7. 2012
V 7:30 jdu zpět do BC, Kořen zůstává sám v C1 a lape labem asi do 5300 m n. m. Sledujeme ho dalekohledem z BC, jeden stan s matroem zanechává pod převisem. Dle dohody v 15 h volám vysílačkou Kořenovi, který hlásí pozici v C1, fixy zamrzlé a valí do BC, kluci nejsou nadení, e je tam sám. Přichází nosič s oslem, přivezl Kořenův ztracený batoh, dávám nosiči baki 300 rupií.
Po 16 h se otvírá vchod, do stanu letí batoh a za ním Kořen. Po kontrole batohu zjiuje ztrátu proteinových tyčinek a noe, jinak ve důleité z Islamabadu a do BC dorazilo v pořádku - neuvěřitelné! Dáváme první signál s pozicí přes chytrou GPS krabičku od Martina, saák zatím nefunguje. Od oběda prí a je hnusně. Michal si viml zřetelných stop na vrcholové hlavě hory. Víme jen o expedici z druhé strany a údajném pokusu o přechod hřebene Mazeno. Zdeňa shání repky a váe smyčky na sněhové kotvy. Přemotáváme 2 fixy po 100 m a chystáme se na dalí vynáku do C1.
17. 7. 2012
Kolem 9 h odchod směr C1. Vaříme, sluníčko smaí a ve stanu je horko k nevydrení.
1
8. 7. 2012
Vstáváme v 1:30 ráno, balíme matro a zhruba ve 3:00 vyráíme labem vzhůru směr C2. Bereme fixy, stany, sněhové kotvy, lana. Kořen a Radar zůstávají v C1. S Michalem se dostáváme asi do 5500 m n. m. na úroveň konce levého labu, ve kterém je jako obrovský pravidelný klín zaříznutý nebezpečný serak, vyivovaný tekoucím ledovcem. Klín poutá pozornost po celou dobu výstupu ledovo-sněhovým labem. Proto se neustále dríme při pravém okraji labu, i kdy místy i z pravé strany jsou zřetelné navazující lábky, odkud hrozí pád kamení a ledu, take při lezení sledujeme levou i pravou stranu. Mára se Zdeňou jsou před námi u skalek, kde začíná lab nabírat strmost, navazují se na délku lana a valí dál. Jak se prosekávají nahoru, tak do nás fest bubnují kusy ledu.
U skalek s Michalem děláme tand a vystupuju ztvrdlým firnem, který se výrazně začne naklánět a mění se v čistý led. Nechce se mi zdrovat vrtáním, tak traverzuju do skalních ploten, kde jsou místy vidět staré cáry lan. Skála je ale lámavá, vechno glazurka a protečené ledem. Dostávám se do těího úseku bez pořádného jitění, rvu tam friendy, nic ale nedrí. Pohled dolů labem je famózní, stojím na malé římsičce na předních hrotech maček, lýtka pálivě napjatá, cepíny se s ničím nekamarádí, zpátky to nějak nejde, nahoru taky ne, začínám nervóznět. Michal volá, e je mu blbě. Pro dneek toho má dost a chce to otočit, mě se mezitím s úlevou daří zatlouct skobu. Slaňuju ke tandu a sestupujeme dolů.
Asi v 5000 m n. m. s údivem potkávám pakistánského horolezce. První moment jsem překvapený vzhledem k tomu, e v BC jsme naprosto sami. Pákistánec mi říká, e nahoře jsou dva Angličani, jeden z nich má 57 let - li přes hřeben Mazeno, dali vrchol, ale ji 6 dnů jsou bez jídla pod vrcholovou hlavou. Nese jim jídlo, které jim chce zanechat co nejvýe. Vysvětluju mu, e Mára se Zdenálem jsou na cestě do C2 a e jim dají čaj a něco k jídlu. Domlouváme se, e na něj počkám v C1 a pak se uvidí. Michal jde rovnou do BC. Vařím čaj a čekám na Pákistánce. Společně pak sestupujeme zpátky do BC. Ledovec se mění před očima, trhliny pracují a zvětují se. V táboře je celá skupina Pákistánců, sledují chlapy, kterým se pomalu daří sestupovat. Tři z nich jim vyráí naproti do C1, ve vzduchu je cítit napětí. Kolem tábora se poflakují pastevci, jinak nám přibylo jídlo v podobě parádního kohouta se slepičkou. Gajd Samander říká, e je bratr naeho styčáka Martina a taky e nael Messnerovu botu a ukazuje mi prstem místo nálezu a Messnerovu cestu.
Rick a Sandy v BC
foto Š J.Domanský
Příprava kozy na oslavu Ricka a Sandyho
foto Š P.Kořínek
Společné foto z leva Radar, Mára , Jura, Rick, Sandy, Zdeňa, Michal
19. 7. 2012
Asi v 8:30 přichází Rich a Sandy v doprovodu tří nosičů. Dozvídáme se, e vyli 16. 6. 2012 z Rupal Walley, přeli celý hřeben Mazeno a na vrchol Nanga Parbatu. Pak 4 dny sestupovali dolů Kinshofferovou cestou a několikrát spali jen ve sněhovém záhrabu. Nad Kinshofferovýma skalama potkali Máru a Zdeňu, kteří jim dali čaj, energetickou tyčinku, pak pokračovali v sestupu. Na konci labu v C1 přespali v naich stanech. Rich má omrzlé prsty na levé i pravé noze, Sandy má omrzlý palec na ruce. Dáváme jim léky Trental, jídlo a čaj, Rickovi lavor s teplou vodou a trochou hypermanganu, Sandymu Framikoin na omrzlý nos. Rick je velmi unavený, jeho pohyby i řeč jsou zpomalené. Samander říká, e je na tom mentálně hůře, vypadá, jak kdyby byl v nějaké fázi hibernace. Muselo to pro ně být peklo bez vařiče a pořádného jídla několik dní ve stěně, jsou dehydrovaní a vychrtlí. Jdu Rickovi do stanu pro ponoky, které mu pomáhám obout na fialové nohy. Na ponoky si nasadí igelitové sáčky a up do sandálů, venku prí. Pak Ricka vedu do kadibudky, podpírám ho, je rád, e se vůbec udrí na nohách. Chlapi jsou vyhladovělí, na platu pod vrcholovou hlavou bylo sněhu po pás, byli tam 5 dní bez pořádného jídla.
V 14:40 vidíme dalekohledem Máru se Zdeňou v traverzu pod Kinshoferkama. Odpoledne přichází chlapi z vesnice a na pagátě za sebou táhnou kozu na oslavu úspěchu Ricka a Sandyho. Od Alichána se dozvídám, e zítra začíná ramadán. Rickovi začínají omrzliny pracovat, noha je nateklá a po kotníky, take dostává injekci do břicha. Na večeři se Alichán opravdu vytáhl, podává se polévka, těstoviny s masem, kozí ebírka, hranolky, cibulový salát s rajčaty, jatýrka a ledvinky. Dáváme plecháče. Sandy je i přes vyčerpání veselý, bere půlku čabajky ze stolu a přirovnává ji s Rickovým palcem u nohy. Debatujeme o transportu Ricka z BC, s podivem vak zjiujeme, e nemají ádné pojitění, take transport musí zvládnout na oslovi. Pomalu se loučíme a přejeme chlapům brzké uzdravení. Jdu spát, zítra bude náročný den. Mára se Zdeňou vybudovali C2 a dali do kupy fixy v Kinshoferkách.
20. 7. 2012
Radar s Michalem, Kořen a já ráno vyráíme směr C1.
Traverz cca. 5700 m.n.m.
foto Š M.Veselý
Radar v Kinshofferových skalách
foto Š M.Veselý
21. 7. 2012
Balíme a v 03:40 ráno valíme vichni čtyři labem směr C2. V horní části se na tandu potkáváme s Radarem a Míou, kterým se do traverzu nechce, take to točí zpátky. Stěna ije a vechno je v pohybu, labem svití kusy ledu, kameny.
Jdu první, s Kořenem se domlouváme, e kdy něco poletí, zařve. Traverzuju v nestabilním sněhu na druhou stranu labu, z pravé levé strany lítá bordel. Kdy Kořen zařve, tak mi nezbývá ne se přitisknout co nejvíc ke stěně a doufat, e mě nic netrefí, v tak exponovaném terénu nejde uskočit. Vytočím nadoraz plnou délku lana, ale pořád jsem ve labu bez jakékoli monosti jitění, několik metrů od skalních ploten, kde u vidím viset starou smycu. Kořen se odpálí ve tandu a současně traverzujeme, po pár metrech do první moné spárky zatluču skobu a dojiuju Kořena. Trochu tápeme, protoe neznáme přesný směr, kde je nástup do Kinshoferových skal. Mára se Zdeňou to vyhučeli celým labem a nahoru, ale pak museli taky traverzovat a lehce se vracet. Nakonec kopírujeme skalní plotny, a nacházíme chuchvalec starých lan na nástupu do skal.
Kořen začíná jumarovat nahoru, já za ním, v tu chvíli mu padá cepín, snaím se ho zachytit, ale v rukavicích se mi to nedaří. Natěstí cepín dopadá na sněhovou polici a zastavuje se. Dostávám se do změti starých lan, dokonce jsou tady stará shnilá konopná lana. Poničené ocelové ebříky, vechno je různě propletené a vyspravované tak, jak tady lana zanechaly různé expedice u od 60. let. Lana jsou zamrzlá v ledu, take je třeba je nejdříve vytrhnout a metr po metru omlátit o skálu nebo cepínem, aby vůbec jumar projel nahoru. Prolézáme kolmou pasáí Kinshoferek a dostáváme se na ploinku, ze které jde vidět po levé straně pozůstatek staré zásobovací lanovky. Pak následuje několik metrů strmý vývih na zasněený hřebínek, kde je C2 v cca 5900 m n. m. Zalézáme do stanu, vaříme čaj.
C2 5900 m.n.m.
foto Š P.Kořínek
22. 7. 2012
Zůstáváme v C2 v rámci aklimatizace. Kořen kope klukům dalí ploinu pro stan, já leím ve stanu a jsem KO. V 18:00 se snaíme volat vysílačkou do BC - negativní.
23. 7. 2012
Ráno zvětujeme ploinu pro stan, ukotvujeme jeden fix od stanů směrem dolů po ostrém hřebínku. Kolem 13:00 jdeme zpátky směr BC. Na výlezu z Kinshoferových skal se potkáváme s Márou a Zdeňou, kterému předávám vysílačku, vybité baterie beru sebou, pak bereme od kluků 2 jumary. Slaníme Kinshoferkama a na nástupu zanecháváme celkem 4 jumary. Sestupujeme do C1, kde balíme nějaké věci, zjiuju, e jeden jumar nefunguje. Michal s Radarem balí lutý stan, který by měli vynést do C2. V 20:00 radiové spojení s Márou a Zdeňkem v C2, ve OK.
24.7.2012
Mám zánět v pravém oku, nijak to nebolí, jenom před sebou vidím hnusnou slizově zelenou skvrnu s různýma chuchvalcema čehosi. Vracíme se do BC příchod v cca. 7:30 hodin. Na večeři je nedobrá čínská nudlová polívka, rýe s tuňákem a puding. Dávám se do řeči s Alichánem-kuchařem, říká, e má 3 dcery a 2 kluky, jedna holka studuje v Lahore, říká e jeho plat je 2000 Rs/měsíc. V 15:00 hodin volá Mára se Zdeňou, jsou těsně pod C3, nali anglický depozit, kde je jídlo jako dětské kaičky, plyn, ledovcové rouby. Budou se sunout nahoru, je tam hodně sněhu, máme vyrazit, abychom li po jejich stopách. Zdeňa dává info, e za depozitem je potřeba slanit do labu.
Místní mladíci
foto Š J.Domanský
BC společný stan
foto Š J.Domanský
V 18:00h přichází z vesnice styčák Martin od Hallaley bridge. Začal ramadán a stěuje si, e má hlad a ízeň, protoe jedl naposledy ve 3h ráno. Martin je klidný stále se usmívající sympaák, říká e je učitel v middle school, vyučuje asi 200 dětí ve kole poblí Hallaley bridge ve vesnici Jall. Vypráví, e se modlí ve 4 h ráno, 14:00h, 18:00h, 19:30 h a 21:00h celkem 5x za den. Kluci a holky se začínají modlit asi od 20 let. Vysvětluje mi, e ramadán trvá měsíc a je pokadé v jiném datu, protoe ho vyhlaují jejich hlavy pomazané a během ramadánu poslové přináejí lidstvu zprávy, čtou korán, modlí se, dodrují půst a dokonce nepijí ani vodu. Půstu se mohou zříct malé děti, nemocní, staří lidé, nebo ti co jsou na cestách. V táboře zevlují ve skupince malí kluci, kadý má samozřejmě na krku prak, ptám se na co je mají. Na to vichni s chyhotáním začnou vytahovat z kapes mrtvé ptáčky velikosti vrabce a ukazují prsty na svoje pusy. Jeden z pastevců má dokonce starou puku a z pytle vytahuje ptáka velikosti holuba. Kdy mi Alichán po rozmluvě konečně slibuje, e na večeři bude kuře, tak u je nám jasné, proč jsou ty krčky a křidýlka na naich talířích tak zakrslé, ale kuřátko to není milý pane. Alichán u si ze mě utahuje na nae věčné téma kuřete, které se z něho snaím vymámit, protoe smaené placky s marmeládou z pomerančové kůry a rýe s tuňákem se nám prajcují v krku. Ale i tak si na ptáčkovi rádi pochutnáváme, hlavně e je maso. Při kadém pokrmu pomocník kuchaře stojí v rohu stanu a s výrazným zájmem nás pozoruje, říkáme mu Kuky.
Večer sedíme v jídelním stanu po tmě jen se zapálenou plynovou punčochou a ve 20:00h relace. Kluci mají stan v C3 ve výce asi 6 600 m.n.m. Zdeňa říká, e stan postavili přímo na obrovském ledovcovém dómu, pak v pozadí slyíme řvát Máru ,, kuva kuva! ´´ zasmějeme se tomu, najednou ve vysílačce zachrastí a je konec, na vyzvánění nereagují...mlčky sedíme a s obavami přemýlíme co se klukům mohlo stát.
25. 7. 2012
Kluci se natěstí následující den ozvali, později se dovídáme, e Mára jenom ve stanu vylil trochu horkého čaje. Jinak valí nahoru a staví C4, celý den řeíme počasí s Alenou Zárybnickou přes satelit a dostáváme model předpovědi. Michal s Radarem se okolo 14 h vrací do BC. Vyráíme směr C1.
26. 7. 2013
Radar, Jura, Kořen a Michal odchod do C2. Výstup labem u není tak psychicky náročný, protoe víme, do čeho jdeme a máme přehled o moných tandech. Strmost svahu místy více jak 70° u tak nevnímám. Kdy jsem poprvé sděloval Márovi mé překvapení, co se týče strmosti labu v normálce, tak mi řekl: Ber to jako standard, hlava se s tím srovná.
27. 7. 2013
Ve čtyřech stoupáme nahoru, asi 100 výkových metrů nad C2 je tzv. anglický depozit. Je to zelený pytel přikurtovaný ke skále. Jsou v něm ruské irbisy (titanové rouby do ledu), plyn, nějaké energetické gely, malé tvrdé sýry a umáky.
Od depozitu jdeme sněhovým lábkem do sedýlka, pak mezi skalkami pod ostrý sněhový hřeben. Zde tandujeme, ale hřeben nás nechce pustit. Je tady sněhu po pás a pod sněhem tvrdý led, take kadý krok vpřed znamená, e se člověk sune zase zpátky dolů s rukama po lokty zabořenýma v měkkém sněhu. Kořen říká, e to asi nepůjde, to není moné musíme nahoru za kadou cenu. Střídáme se, postupně prohrnuju a prohrabávám po metrech klikatou strouhu, částečně se mi pod sněhem daří najít zamrzlý fix, který ale nejde vytrhnout, ale aspoň se člověk můe na pár metrech přichytit. Po úporné námaze se mi daří prorvat a na hřeben, vyhrabu si ploinku přímo na ostré hraně, zasednu a dobírám. Radar s Michalem, to chtějí otočit, říkám e dál u se to lepí, hřebínek je z pravé návětrné strany celkem pevný, tak kluci pokračují, nicméně sme ztratili spoustu času a do C3 je to jetě kus cesty. Postupujeme po hřebínku a tam, kde se sbíhá levý lab a nacházíme trasírku od kluků. Tady nám dochází, e pod hřebínkem Mára se Zdeňou neli klasickou cestou, ale liácky slanili do vedlejího labu s tvrdým podkladem, a tak neztratili čas a sílu. Pokračujeme dál směrem pod ledový serak ve tvaru homole, ale sněhu je hodně. Boříme se po kolena, místy do pasu, sníh je těký a ujídí pod nohama. Pro dnení den jsme vystoupili jen asi 300 výkových metrů, tedy cca do 6200 m n. m.
Michal říká, e to točí zpátky, Radar bez váhání s ním. Mám slabý spacák, Radar mi proto půjčuje vlastní 2kilový, děkuju mu. S Kořenem se pokouíme dostat výe, ale nejde to. Hledáme místo na ploinu pro stan, ale svah je prudký a ohroovaný monou lavinou či pádem seraků od homole z C3. Obhlííme skalky po pravé straně, v dálce jdou vidět staré fixy asi z variant Kinshoferovy cesty, aspoň trochu dobré místo vak nikde nenacházíme. Slaňujeme na délku lana, ve svahu je mení skalka s chuchvalcem starých fixů, hrábnu rukou a vidím půlmetrovou dutinu. Začnu rukama odhrabávat sníh a zdá se, e by tady lo přečkat noc. Odhrabáváme sníh, po chvíli naráíme na led. Urputně kopeme cepínama a zvětujeme prostor, kdy v tom naráím na igelitový sáček. Jaké milé překvapení nás čeká, kdy vykopávám 4 Snickersky s dobou trvanlivosti do roku 2002 a kofeinové energetické gely, ve řádně ztvrdle zamraené. Začíná se stmívat, kdy se ukládáme do naich ledových brlohů. Leím tělem v dolíku, nohy mi trčí ve vzduchu ze stěny. V naí úrovni se drí úzká linka mraků, pohled na zapadající slunce a údolí Diamíru je parádní, je to ná bivak snů. Batíme nalezené Snickersky, kupodivu i po těch 10 letech chutnají stejně, pijeme čaj. Oba leíme ve stísněném miniprostůrku oddělení chuchvalcem zamrzlých fixů, snad nebude bouře. Uvaujeme, e kdyby se počasí zhorilo, nezbude nám, ne se k sobě přitisknout, přehodit přes sebe stan a dret. Natěstí jsme schovaní pod skalkou, take před mení lavinou bysme snad byli ochráněni. Noc je natěstí klidná, mírně pofukuje, ale díky Radarovi a jeho spacáku usínám a kupodivu teď v otevřeném bivaku ani neklepu kosu.
Jura kope ploinu na bivak
foto Š P.Kořínek
Západ slunce v bivaku, výka cca. 6300 m.n.m.
foto Š J.Domanský
Bivak snů na Nanga Parbatu
foto Š P.Kořínek
28. 7. 2012
Vstáváme brzo, ztuhlí ze sebe opráíme sníh, dáme si čaj a pokračujeme po sněhovém svahu k výraznému osamocenému kameni uprostřed, v úrovni pod ledovou homolí. Při stoupání různě kličkujeme a hledáme pevný firn, jinak se nohy boří na měkčí vrstvu. Vechny stopy od C2 po klucích u dávno zmizely, ale směr je teď jasný. Výraznou homoli obcházíme z levé strany, přímo na ní je C3 v asi 6 600 m n. m. Přili jsme sem brzo před polednem. Stavíme stan a po zbytek dne odpočíváme, slunko pálí.
C3 ve výce cca. 6600 m.n.m.
foto Š P.Kořínek
29. 7. 2012
Ráno vyráíme nahoru, sníh křupe pod nohama nebo se propadá. Nastřádaná únava z probdělých a proklepaných nocí včetně zaseknutí se na hřebínku je veliká. Vím, e nahoru ve sněhu to bude peklo, nejsme dostatečně aklimatizovaní, tempo postupu je pomalé. Vyhodnotil jsem, e na vrchol to za daných okolností a podmínek nepůjde, proto nemá význam jít výe, hlava prostě velí dolů. Moje rozhodnutí otočit říkám parákovi, který trvá na tom, e nahoru bude pokračovat sám. Rozhodíme potřebný materiál, loučíme se
Sestupuju do C2, pod anglickým depozitem se cvaknu do starého fixního lana a opatrně sestupuju. Vdy se snaím fixy co nejméně zatěovat, protoe nikdy není jasné, v čem a jak jsou ukotveny. V tom po několika metrech najednou vytáhnu z tvrdého sněhu roztřepený konec, hned mi bleskne hlavou, jak jsme po tom nazelenalém fixu s klukama imarovali nahoru. Dostávám se do Kinshofferových skal. Lomcuju se starým fixem, který je ale napnutý jak struna, obalený ledem a místy přimrzlý ke skále nebo ostatním fixům. Není moné jej narvat do kýble (jistící prostředek), se značným úsilím a kroucením se mi daří uvázat půlloďák. Přehoupnu se do stěny, popojedu metr, dva, během miku najednou slanění začíná nabírat rychlost, těký batoh mě svou vahou otáčí zádama dolů, ví silou oběma rukama dímám omrzlé fixní lano, mačky zběsile skřípou po skále. Natěstí se mi daří po několika sviných metrech zastavit. Pečlivě oklepávám omrzlé lano cepínem a dolů. U jen se těstím prolézt prudkým labem, co se mi daří, protoe vím, kde jsou skalní hroty na slanění, nějaká skoba, po klukách tady nacházím roub v ledu, částečně fixy, sestupuju a do BC.
Vrcholová hlava Nanga Parbatu
foto Š P.Kořínek
Kořen se mezi tím potkává s klukama na sestupu, kteří na krev úspěně dobyli vrek, díky patným podmínkám ale postup museli rozsekat na celkem 6 táborů, jsou to kanci a klobouk dolů před jejich výkonem. Společně sestupují do C3, Kořen pak sám stoupá do C4 cca. 7000 m.n.m.
Následně Mára se Zdeňou v pořádku dochází do základního tábora, jsou unavení, ale astní, jde jim to vidět na očích. Vichni máme z jejich úspěchu radost, dostávají na krk pagát s kytkama, gratulace a dáváme plecháče. Alichán chystá hostinu, volá mě do kuchyně, abych mu asistoval. Upekl dort, kolem něj naskládal vajíčka natvrdo, nahoru posadil dvě uvařené brambory a do kadé zapíchl jednu sirku a důleitě mi vysvětlil, e jedna sirka je Zdeňa a ta druhá Mára u jen z mandlí nápis M+Z a dílo jest dokonáno. Jetě na karton od krabice napíeme gratulaci, společný stan vyzdobí natrhanýma kytkama a hostina můe začít, zveme i Ricka a Sandyho.
Vichni máme obavy o Kořena, který je nahoře. Celý den nervózně chodím po táboře a přemýlím co dál. Mára říká, e podmínky ve stěně se změnily a výstup je nebezpečný. Radar s Míou u nechtějí pokouet těstěnu. Já jsem rozhodnutý jít nahoru, dávám řeč se Zdeňou, říká, e vidí jedinou anci v tom, abych se s Kořenem při relaci domluvil, aby na mě počkal v C4 a pokračovali společně. Jsem nachystaný k výpadu a netrpělivě vyčkávám relaci. Kořen se cítí dobře a chce pokračovat. Říkám, e chci nahoru a v tom případě by na mě musel počkat, trvá ale na tom, e bude pokračovat rovnou pod vrcholovou hlavu, kde si kluci zanechali stan pro případný sestup z Rupálu a ponechá stan v 7000 metrech. V tu chvíli je nadeve jasné, e nemá význam, aby sme se nahoře pohybovali samostatně a tím pro mne dalí pokus končí. Kluci jetě paráka nabádají, aby otočil, protoe podmínky ve stěně se kadým dnem zhorují, přejeme mu hodně síly a těstí, snad bude ve ok.
...ráno mě vzbudí rachot, stan se klepe a něco padá na plachtu. Vylezu ven a na stanu jsou malé kousky ledu. Celá Diamírská stěna se leskne jako zrcadlo, ve labech jsou patrné dráhy od lavin. Ve stěně, která je vzdálená několik kilometrů se musel urvat obrovský serak, kdy led dopadl a do BC a podmínky se zjevně zhorily, díky několika teplejím dnům. Dalekohledem neustále sledujeme Kořenův postup, vrací se. Kolem 8 ráno kamarádovi vyráím naproti, vidíme jej u ve labu. Kdy přicházím na ledovec, je uplně jiný, ve je srovnané, obrovské kameny co zde stály zmizely, trhliny jsou teď ucpané ledem. Vechno je v pohybu, cesta do C1 je nebezpečná, prochází se kolem stěny ledovce, která se celá odlamuje a z puklin tečou proudy vody, padají kameny. Čekám těsně pod C1 asi hodinu, volám na paráka bez odezvy, situace je kritická, do stěny se začíná opírat sluníčko, vechno je v pohybu, su s kamením se sune dolů. Utíkám zpátky přes ledovec, daří se mi proběhnout celým kotlem a vylezu na boční morénu, zastavuju se a pozoruju trasu do C1 a výe, vracím se do tábora. Kořen se a po setmění vrací vyčerpaný do tábora, jsme rádi, e je v pořádku. Chlapi chtějí následujícího dne zruit tábor a přesunout se pod Rupál na jejich druhou část expedice, nakonec se ale rozhodují akci ukončit. Druhý den ráno u jsou na místě nosiči, zbalíme celý tábor a za jeden den seběhneme a k mostu na díp a jetě tého dne přijídíme do Chillasu. Pak nás jetě čeká výlet na Deosai plain, co je údajně druhá největí náhorní ploina po Tibetu ve výce 4000 metrů.Vracíme se přes Skardu, kde potkáváme Tomáe z Brnčálky, Petra Hámora a Pavla Béma, kteří dali K2 a společně se vracíme do Islamabádu.
kareďák
foto Š J.Domanský
Kořen a Jura v BC
Závěrem bych dodal, e tato expedice byla naím prvním oknem na osmitisícovku a zároveň obrovská zkuenost. Nejobtínějí část výstupu a tedy klíčové místo se nám podařilo opakovaně prostoupit, přičem jsme zde působili jako expedice jediná, kdy tzv. normálkou tři roky před námi nikdo neprostoupil a na vrchol a větina expedic končila v C2, co částečně ovlivnilo i celkovou obtínost výstupu v součtu s dlouhodobě patnými sněhovými podmínkami ve stěně.
Děkuju Márovi a Zdeňovi za hozené lano a dále sponzorům, bez kterých bychom neměli anci se podívat na osmu. Dík patří předevím firmě ALPISPORT z Příboru na Moravě, kteří nám na míru uili výkové oblečení, poskytli nám kvalitní matrace Pacific Outdoor, hůlky FIZAN, batohy, výkovou obuv AKU a funkční prádlo značky SIXS. Dále děkujeme ČHS, který nás podpořil finančně, firmě USN - sportovní výiva a neméně naim rodinám a kamarádům. Snad v budoucnu budeme mít monost na krásném Nanga Parbatu sundat pytel.
HORE ZDAR
Jiří Domanský
www.nanga-parbat.cz
LOGA SPONZORŮ