Dnes je to přesně 30 let od prvovýstupu západní stěnou Dhaulagiri.
Začátkem 80-tých let dostal Jirka Novák poněkud ílený nápad. Prvovýstup jednou z nejvyích stěn na Zemi, 4500 m vysokou západní stěnou Dhaulagiri.
Stěnu do té doby nikdo pořádně neviděl. Byla k dispozici pouze nekvalitní fotografie z letadla, která byla později pouita na expediční pohlednici. Připravit expedici v 80-tých letech nebylo vůbec jednoduché, nejednalo se o státní expedici hrazenou ČSTV. Vekerá příprava, zajitění financí, deviz a vybavení spočívala pouze na účastnících. Finance se získávaly, předevím z výkových prací. Po dvou letech intenzivních příprav byla expedice připravena k odjezdu. Letecká doprava byla v 80-tých letech mnohonásobně draí ne dnes a v Nepálu nebylo téměř nic k dostání a tak se vybavení expedice přepravovalo nákladním autem po zemi.
Liazka vyráela z centra Prahy z Jungmannovy ulice 22. července 1984. Já, protoe jsem cestu autem do Asie absolvoval ji před 5-ti lety, jsem dostal na starost přepravu. Cesta do Nepálu vedla přes Turecko, Irán, Pakistán a Indii. Pro nekonečné problémy na hranicích se cesta protáhla na měsíc a účastníci expedice, kteří cestovali letecky, ji nemohli čekat a vyrazili z Kathmandu do BC jen s minimálním vybavením. Cesta do základního tábora tehdy trvala 14 dní. Průchod pralesem koncem monzunu byl díky mnoství pijavic utrpením. Řadě účastníků se do ran dostala infekce, se kterou si doktor Jirka Pelikán dokázal poradit jen velmi těko. Počáteční nedostatek potravin se vyřeil porákou buvola koupeného od pastevců.
Kdy jsem s větinou nákladu dorazil do BC byly práce ve stěně ji v plném proudu. Pohled do stěny byl ohromující. Počasí z počátku bylo velmi patné, stěnou se neustále řítily laviny, které ohroovaly zejména centrální kuloár pod C1, který bylo nezbytné neustále přecházet. Expedice měla neuvěřitelný počet 20 členů. Řada z nich vak patřila ji k horolezecké elitě. Parta byla vynikající. Vichni, jim to dovoloval zdravotní stav, se vrhli do stěny s maximálním nasazením. Neuvěřitelný výkon ve stěně podával jeden z nejmladích účastníků Honza imon. Převánou část stěny bylo nutné fixovat. Výkové rozdíly mezi tábory byly zhruba 1000 m. Práce ve stěně probíhaly pomalu.
První pokusy o vrchol nebyly úspěné. Mirek míd se ve druhé polovině pobytu pokusil o sólový výstup, stál ony pověstné "dva kroky od vrcholu", ale nakonec se vrátil.
S postupujícím časem začaly v BC docházet potraviny. Bylo potřeba téměř 2 měsíce stravovat přes 20 lidí. Proto v polovině října opoutí BC ti účastníci, kteří ji neměli anci zapojit se do pokusů o vrchol.
Vedení expedice se ujímá Josef Rybička. Nakonec po dlouhých 57 dnech 23.10.1984 dosahuje Honza imon vrchol Dhaulagiri.
O chvíli později dosahuje vrcholu i Jaryk Stejskal a Karel Jake. Bohuel Honza se na sestupu zřítil a zahynul.
Pod stěnu se Jirka Novák vrátil ji dalí rok. Cílem expedice byl extrémně obtíný prvovýstup pravou částí stěny. Výstup stěnou se podařil, ale kvůli nepříznivým sněhovým podmínkám se nepodařilo dosáhnout vrcholu.
V roce 1988 vede Jirka Novák opět expedici pod západní stěnu. Tentokrát na vrchol Dhaulagiri vystupuje JZ pilířem alpským stylem Zoltán Demján s kazbeckými horolezci, Kazbekem Valijevem a Jurijem Mojsejevem. Jde o jeden z nejvýznamnějích výstupů v Himálaji vech dob.
V roce 1991 vystupuje středem západní stěny kazaská expedice vedená naimi přáteli Kazbekem Valijevem a Jurjiem Mojsejevem. Na vrchol vystoupilo neuvěřitelných 10 lezců. A tím pořádné lezení na Dhaulagiri končí. Podle databáze miss Hawley se od roku 1991 do roku 2013 pokusilo o výstup na Dhaulagiri 1437 horolezců v rámci 239 expedic. Kromě ojedinělých pokusů v S stěně se vechny výstupy uskutečnily po normální cestě SV hřebenem. Dlouhých 23 let se nikdo nepokusil cesty v západní stěně opakovat.
Návrat expedice do Prahy byl opět strastiplný. V den plánovaného odletu z Kathmandu do Delhi byl spáchán atentát na Indíru Ghandiovou a Indii hrozila občanská válka. Hranice byly několik dní uzavřené. Větině účastníků se nakonec podařilo dojet do Delhi Liazkou a odtud letadlem vládní delegace, která přiletěla na pohřeb Indíry Ghandiové. Já jsem se s Honzou Patočkou a Jirkou Pelikánem trmácel domů Liazkou. Do Prahy jsme dorazili 2. prosince. A to je konec mých osobních vzpomínek na Dhaulagiri 1984. A jetě se můete podívat na můj (a Lančův film):
srovnavas nesrovnatelne; vykony reprezentace 80tych let staly na predpokladu ze se slo pres caru a bylo to bud a nebo. Akce hobiku na Manaslu (nemyslim to zle), co se predevsim chteji vratit domu, rozhodne memela v planu psat dejiny horolezectvi tak jako Zolo (asi nej vykon cechoslovaka co?)
Tak předevím expedice na Dhaulagiri, nebo souběná slovenská expedice na Everest a zrovna tak expedice na Dhaulagiri 1985 a 1988 neměly s reprezentačním drustvem vůbec nic společného. Dokonce se domnívám, e větina účastníků nikdy v repre nebyla. Tyto expedice se vznikaly zdola. Jirka Novák byl vizionář, take vymyslel cíl a ostatní se starali o realizaci. S Zolo Demjánem v roce 1988 to byla trochu náhoda. Materiál do Nepálu opět dopravovala Liazka, tentokrát po moři do Bombaje. Dopravovala materiál pro expedici Everest, Annapúrnu a Dhaulagiri. Opět dolo k obrovskému zpodění a tak vechny tři expedice vyrazily do svých BC nalehko. Já byl tehdy např. vedoucím expedice na Annapúrnu, ale kvůli čekání na kamion, jsem se do BC vůbec nedostal! Shodou okolností se expedice na Dhaulagiri účastnili i kazai Kazbek Valijev a Jurij Mojsejev. Byla v tom reciprocita, část účastníků, včetně Demjána, Neerky, Martie byla těsně před odletem do Nepálu na Chan Tengri a tedy perfektně aklimatizována. Protoe kazai přiletěli s vekerou výbavou a Zolo měl také základní vybavení, mohli vyrazit ve trojce.
A e jsme lezli zásadně za hranou, to je asi na delí diskuzi, ale vrátit se domů, jsme chtěli vichni větinou také. Je sice pravda, e dnes spoustě lidí stačí adrenalin, který proívají v zaměstnání, podnikání, ale to je u námět spí pro MUDr.Höschla...
Chtělo by to víc článků o téhle době (a těchle výkonech). A i v těch souvislostech výe zmíněnejch. To jsou přeci úasný perličky! Já věděl, e tenkrát byly nějaký potíe s materiálem, ale e vlastně s materiálem pro několik výprav mi nikdy nedolo. Asi e jste si z toho psali články kadá výprava zvlá :)
Skoro by toho bylo na samostatnou publikaci. České výpravy (úspěchy) v osmdesátých letech...
Tak jestli chce dalí perličku, má ji mít. V roce 1985 opět mířila expedice pod Z stěnu Dhaulagiri. Přestoe sloení bylo federální (Demján,Drlík,Neerka,Rakoncaj,Rybička,Boík, Kriovci...), tak ji organizoval Slavoj Vyehrad. Kdy na to tak vzpomínám, tak si uvědomuji, e jsme byli schopní se domluvit napříč republikou. A to byla tenkrát o dost větí ;-). Protoe jsme tehdy nějak nemohli sehnat náklaďák a navíc zkuenost s cestou rok předtím, nám bohatě stačila, dostal jsem já "geniální" nápad a protlačil ho. Pár chlapců si povinně nabalilo kadý 2 gigantické loďáky, na hlavním nádraí v Praze sedli do vlaku a týden jeli přes Moskvu do Takentu. Odtud letadlem do Delhi a pak opět vlakem a autobusem do Kathmandu. Dost dlouho mi nemohli přijít na jméno.
Jo jetě jedna perla. V roce 1984 se vyřeil nedostatek jídla pod Dhaulagiri koupí dvou buvolů. BC pod Z stěnou je toti velmi nízko - 3700 m, take tam bylo moné buvola dohnat. No a dalí roky s tím u obě dalí expedice počítaly a řeily to stejně, koupí buvola. Zolo s kazachama lezli JZ pilíř vybaveni syrovým buvolím masem, hlávkou zelí, cibulí a papiňákem vyrobeným z ruského čajníku, pochopitelně bez jakéhokoliv ventilu. V roce 1991 koupi buvola zopakovali kazai a pak pravděpodobně u dospělého buvola ádná expedice nezkonzumovala.
...Petrovi za tenhle článek! Jednalo se o zcela mimořádný úspěch českého (a vlastně československého) horolezectví ve světových velehorách. Osmdesátá léta patřila pro nae horolezectví k těm nejlepím - a tihle byli prostě nejlepí! :-)
Hmm, Petře, není zač :) Hele, já byl tehdy jetě dost malej, ale právě to, co jste prováděli ve velkejch horách byla ta největí inspirace. Makat, trénovat, obětovat prakticky kadičkej víkend na cestu do Ádru, uctivě pozdravit kdy tam potká Lanče... A mám pocit, e takhle to tenkrát měla pěkná řádka kluků :)
Nějak vám nevím, zda mám takovéto expedice obdivovat. Ano, jistěe vylezli úasné věci. Ale byl to přesně ten styl, který se mi úplně nelíbí. Toti 2-3 na vrcholu, zbytek se za ně obětuje a odedře celou expedici bez ance na vrchol. Často o tom kdo bude vrcholu rozhoduje éf expedice bez lezeckých ambicí. V cyklistice mne to tve například u Cavendishe, který vyhrává, ale jen díky tomu, e ostatních 8 členů týmu za něj odedře 90% etapy a on si pak zaspurtuje. Jasně, trochu to zjednoduuji, ale tak to je. A podobně v případě těchto expedic, kdy je ovem fakt, e o tom kdo bude na vrcholu občas rozhodovala i náhoda. Ale ten styl byl velmi podobný. A pak ti lidé tvrdí, e dneska u se nepředvádí takové výkony jako v jejich době. No jasněe ne, kdy dnes spousta kvalitních horolezců leze v malých týmech, které nikdy nemohou zdolat ty samé cesty jako velké expedice 80. let.
Mnohem víc sympatické mi jsou výkony Messner, Kukuczka, Loretan a pod, kteří také dělali nové cesty, ale povětinou v malých týmech, alpským stylem nebo aspoň lehkým expedičním a stejně vylezli úasné věci.
Milý Vítku, celé moje povídání je pouze nostalgická vzpomínka u příleitosti výročí. Nikdy na tomto webu jsi ode mne nemohl (alespoň doufám) číst srovnávání výkonů naí a dnení generace. Někteří mí vrstevníci to sice dělají a s oblibou dehonestují výkony např. Radka Jaroe, ale já rozhodně ne. A pokud vím, nedělá větina z nás. Doba se prostě změnila. Ono by to bylo moná dobré téma pro historiky. Tuí, proč větina naich expedic měla téměř vdy 20 účastníků ? Předevím jich víc nemohlo být víc, protoe to byl limit nepálského ministerstva turistiky ;-). Předpokládám, e jsi mladí ročník a reálný socializmus jsi nezail. ili jsme tady trochu jako v zoo, dostali jsme najíst, ale nesměli jsme ven. Běný občan mohl výjimečně vycestovat na tzv. devizový příslib. Sportovci občas získali tzv. "modrák", na který mohla odjet i velká skupina. Proto se ty expedice plnily na maximum. Pak se pochopitelně mohla řada účastníků věnovat na expedici činnostem, na ně by bylo jednoduí najmout erpy. No a tebou zmiňovaní Messner a Loretan nemuseli nikdy řeit nějaké výjezdní doloky a "modráky". Poláci, přestoe ili také v reálném socializmu, měli monosti výjezdů o troku jednoduí ne my. Jetě jednou se vracím k mé oblíbené databázi Miss Elisabeth Hawley. Nahlédne -li do ní, zjistí, e ty mohutné expedice, kromě nás měli Rusové a Bulhaři, kteří byli stejně omezovaní ve výjezdech jako my. A jetě k tvé poznámce, e o tom kdo půjde na vrchol rozhodoval vedoucí expedice, často bez lezecké kvalifikace. To byla pochopitelně pravda v prvopočátcích západních klasických himálajských expedic ve 30-tých a 60-tých letech, zail to Hillary, Buhl i Messner. Ale minimálně se to u týkalo československých expedic. Nanejvý snad několika prvních velkých federálních, placených z ČSTV. Vedl je větinou Ivan Gálfy a nekompetence bych ho zrovna nepodezíral. Logisticky zvládnou tehdy klasickou expedici na Everest, Lhotse Shar, nebo Dhaulagiri nebylo nic jednoduchého a tak to někdo musel koordinovat. Nebyli k dispozici satelitní telefony, ani kloudné vysílačky. Take nesrovnávej, nejde to. Ber to jako moji osobní vzpomínku na dobu, kdy jsme byli mladí, krásní a silní. Závidět mohu teď u jenom já vám mladým, krásným a silným. Howgh !
Mam z antikvariatu knizku od Bonningtona a jeho expedici na Everest nejakou stenou. Scott a Haston tehdy nocovali pod vrcholem. Lze treba tuhle expedici nejak porovnat s tou vasi? (I kdyz ted si uvedomuju, oni tenkrat jeste meli kyslik, koukam na netu, ze to bylo 9 let pred vama.)
Těko srovnávat, jednak Everest je o dost vyí ne Dhaulagiri (proto ten kyslík) a Bonningtonova expedice JZ stěnou byla typická těká, drahá expedice se spoustou materiálu, erpů a kyslíku. Neuvěřitelný byl pokus slovenské expedice v roce 1988 o zopakování této cesty alpským stylem, pochopitelně bez kyslíku. Výstup se sice zdařil, ale bohuel u ne sestup a tím se z této expedice stala nejtragičtějí expedice ve slovenských dějinách.
No teď přesně nechápu tvoji poznámku. Hillaryho jsem zmínil pouze v reakci na Vítkův příspěvek. I já pamětník pouze z dějepisu vím, e tato expedice byla řízena sirem Huntem v podstatě vojenským stylem, ale tyto informace mám stejně jako ty pouze z literatury. Jinak Hillaryho jsem si vdy neskutečně váil. Dokonce jsme mu u nás v KIWI zorganizovali autogramiádu. Fronta se tehdy táhla Jungmankou, Charvátovou ulicí a na Národní. Pamatuje, není to zase tak dlouho.
Promin to zmateni, ja jsem treti osoba (ne autor komentare na kterej jsi reagoval) a zminka o Hillarym byla minena jako rejpnuti do toho autora, nikoli do tebe.
(Se mi zda ze hoch uvazuje trochu zkratkovite a souvislosti ci perspektivu toho ktereho zpusobu lezeni bud nezna, nebo nevnima. Tj pokousi se porovnat neporovnatelne. & zatimco ty laskave vysvetlujes, ja se ho snazim probudit tim rejpnutim.)
Vítku, doporučuju si zkusit takovou expedici s 20ti lidma zorganizovat a udret v chodu po celou dobu příprav výstupu a návratu a uvidí to hnedka vechno jinak. A pokud to chce mít opravdu autentický, tak vechno zařiď přes pevné telefonní linky a dopisy.
Ty jsi měl pravděpodobně na mysli přípravu expedice jetě doma. Dalí perlou byla ale i komunikace v Nepálu. Dopis z domova el dost dlouho do KTM a odtud běel jetě poák nejméně týden do BC. U si přesně nevzpomínám, ale nejméně jednou pota dorazila a naopak odela. V závěru bylo také nutné zajistit nosiče, co opět trvalo řadu dní, ne pro ně někdo doel, sehnal a doel s nimi do BC. Dneska brkne Thurayou a ráno má v BC vrtulník. Jsou to sice drobnosti, ale bylo jich dost na to aby občas něco zkomplikovaly. S tím se pochopitelně musely vyrovnat tehdy vechny expedice, pokud zrovna neměly velkou, silnou krátkovlnou vysílačku.
Dnes odpoledne se vrátil Jirka Novák z Nepálu. Chtěl jsem aby on, jako nejpovolanějí, napsal komentář přesně ke 30-tému výročí výstupu na Dhaulagiri. Nestihl to, kvůli cestě do Nepálu, take jsem vzpomínal, moná trochu nekompetentně, já. Diskuze, k mému článku, kterou jsem pečlivě sledoval a event. na ni reagoval byla velmi příjemná, co se ne vdy ani na Lezci nedaří. Take díky vem diskutujícím. Teď zde prosím naeho "guru" 80-tých let Jirku Nováka, aby uvedl a opravil, resp. doplnil moje vzpomínky na pravou míru.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Dnes je to přesně 30 let od prvovýstupu západní stěnou Dhaulagiri.
1000 Miles Adventure 2024