Začátkem jara jsme vyhlásili dalí pisatelskou soutě o lano s uzávěrkou měsíc před prázdninami.
Zpodění vyhodnocení, za které se zejména přispěvatelům omlouváme, bylo způsobeno, tím, e počátek léta lezce zastihl převáně někde v kopcích nebo na skalách ne před klávesnicema počítačů a tudí nebylo příli co vyhodnocovat.
Po dlouhém zvaování, který článek vybrat, co se nakonec z řady důvodů protáhlo skoro přes celé léto, jsme se shodli, e články byly pěkné, ale ádný z nich nevybočoval tak, aby to byl zrovna on.
Jarda
foto by Š R. tefánek
Kromě jediného, a to "Lezení v Sasku L. díl".
Ano máte pravdu, v padesátém díle autor Jarda Marík ani nepopisoval novou oblast, ani se jinak nepokouel o nějaký příběh ze skal či hor, ale bilancoval svou práci. Ale i tak je to text, za který by se nemusel stydět ani renomovaný básník, takové osobní vyznání, vzpomínky a zamylení. A tak mezi námi adminy nakonec jednoznačně uzrál názor, e vítězem je a lano si tentokrát odnese Jarda Marík.
Jardo, ale i vichni dalí připěvatelé díky a těíme se na dalí vai tvorbu.
Vyherci gratuluji, Jardovy clanky o Sasku moc rad ctu a urcite si za ne lano zaslouzi. Jako uz mnozi bych se primlouval za jejich hromadne vydani treba v jednom pdf a nebo jako knizku.
---------------------
Neodpustim si vsak dve fakticke pripominky. Vyhlasit soutez o lano s vyhodnocenim "zacatkem" cervna" a vyhodnotit ji o 3 mesice pozdeji je z meho pohledu neseriozni. No a vybrat clanek vydany 19. cervna, cili dle meho nazoru davno po planovane uzaverce taky.
Pro uplnost uvadim, ze jsem byl spoluautorem jednoho clanku v "souteznim" obdobi a proto jsem soutez a jeji vyhodnoceni sledoval.
Vyhrál článek, který by se dal pojmenovat "Proč miluji skanzen". Sasko bylo dříve plné Čechů, protoe za totáče a na pár výjimek nikam jinam nemohli. Tenkrát jediné dostupné lepí skály s levnými hospodami, nyní relativně neatraktivní, podivně odjitěné lezení svázané prastarými pravidly a drahé hospody. Dnes není totáč, tak nač jezdit do nějakého diktátu. Navíc se tento "poslední pomník čistoty" v poslední době zapinil pár kostlivci ze skříně a průsaky, e ve nebylo zase tak čisté, jak se traduje. A zde je jádro pudla - napsat čtivý článek o oblasti, které se větina dneních lezců vyhne, to je opravdové umění. Proto asi Jarda zvítězil. "Sladká 80. léta" se nikdy nevrátí. Jarda je vlastně astný člověk, nael si svůj lezecký ráj, do kterého lidi nechtějí jezdit. Krásná příroda, romantika, bivaky, ádné fronty na cesty... Je to nesobecké, chtít se o to podělit, ale co riziko, e se lidi fakt chytí a s davem se vyskytne i pár pitomců, co dělaj bordel. Tak od toho jsou rangers... Je to RAJ!
Při svých občasných návtěvách v Sasku jsem si viml docela velké lezecké návtěvnosti :-) Myslím, e naprostá větina lezců je spokojena s tamními pravidly a striktně je dodruje.
Tuhle mi jeden němec tvrdil, e se v Sasku smi lezt s tekutym magneziem, ze ho tam pry normalne pouziva, protoze nezanechava stopy.
No byl dokonce mistni Drazdanskej. Tak bych to striktni, az jakoby dobrovolne, dodrzovani pravidel nevidel jednoznacne.
Mladi nemecti lezci jezdi do sveta a tam se vsude leze z magem, na umelych stenach taky, rekl bych ze je ten zakaz docela toci.
Striktně - skvělé slovo, zařadím si ho do slovníku. Jo, uznávám, e jsem třeba na Teichsteinu viděl dost lezců, starých i docela hodně starých, měli straně smyček, skoro připománali nějaký westernový mexikány ověené nábojovými pásy. Stáli fronty na nějaká VIIb a VIIc. O kus vedle byla i na můj vkus pěkná stěna s chlupatými kruhy a spoustou pavučin. V muzeích bývá taky hodně důchodců, i spokojených:-)) Na dalích věích ani noha.
Zail jsem situaci na Domwächterovi: přila partička moná patnácti lidí, Sasíků - v tom bylo i pár mladých maminek a ratolístek. Lezci si rozebrali tamní cesty: během pár hodin odspodu nacvakali minimálně 3 desetbéčka (RP 10c - nevím, jestli to ale dali RP) a podoplňovali to do počtu nějakými devítkami. ádné zásadní problémy, zcela samozřejmě. Ovem ádné zapisování do kníek, nadlízt poslední kruh a dolů... Nevím, o koho lo, ale nepůsobili jako tamní reprezentace, prostě partička. Jsou tam taky a lezou.
Pokud jde o Teichstein, to asi není zrovna optimální místo pro posuzování tradičnosti - na Sukách je taky pár kotlů, ale větinou se tam lezou sedmy, kvůli kterým se tam sjídějí davy. Teichstein je skála, kam se jezdí právě na ty klasické sedmy. Arnoldovy IXc a X za rohem působí i trochu neodjitěně pod druhými kruhy... Nevím, nelezl jsem, právě z obavy, abych si nenaběhl pod druhým.
Nazdar Bído, mám dojem, e jsi vedle jak ta jedle:-) A nejen ta ze Saska. Ná oddíl, rozuměj HOSOHOPO, tam jezdí několikrát do roka a moooc si ty zájezdy pochvalujeme. A e to nejsou nijak malé zájezdy:-) Nijak nás neprudí dodrovat tamní pravidla, neb bez mága vichni lezeme i v Čechách.
Ostatně pokud si vzpomínám na Jardům "Máj v Sasku", tak účast je rok od roku vyí a nadení nezměrné. To zkus zajet někdy s námi, třeba změní názor...
Člověče, Bído, něco bych poopravil.
On to zas takový skanzen klasiky není (tzn. obecně neodjitěnost, silně tradiční přístup - a s tím by někdo mohl spojovat třeba i málo těkých cest, stagnující rozvoj, jak naznačoval třeba Ría Litochleb v rozhovoru v CAO-News...)
Spousta lidí tak Sasko vnímá, asi dost proto, e ho zas tak nezná, a taky protoe ho tak vnímat chce - je to zkrátka u takové zaité schéma, které leckomu vyhovuje. Taky nám takový pohled moná trochu lichotí - my jsme pak třeba ti "progresivní".
Je tu, pravda, ta maglajzová překáka. Ale vnímat jenom maglajz jako dělítko progresivnosti a tradicionality by bylo zjednoduující. A jinej "diktát", kterej bych nenael u nás, snad ani nevidím. Pokud jde o nelezení na masivy: moná se to časem změní, ale myslím, e je to oboustranně snesitelná dohoda mezi saskými lezci a tamní ochranou přírody - vzhledem k mnoství saských vrcholů to tam tak bolavě vnímat nemusejí. (Z Labáku by samozřejmě zbyla desetina.)
V Sasku je u fakt dost těkých cest a nové pořád vznikají. (Poslední díl průvodce: Wehlen/Rathen/Brand uvádí u řadu dvanáctek; dejme tomu, e ty mohou být jetě diskutabilní, ale potvrzené jedenáctky tam kadopádně najde a nestačí ti na jejich spočítání prsty; v desítkách jsou tam stovky cest. Umím si představit, e po návtěvách OB a TS by byly moná trochu deklasované, ale pořád by tam sportovně hodnotná čísla zbyla, to bych se nebál.) Troufám si říct, e řada z těch těkých cest je odjitěná srovnatelně s Labákem (předevím ty novějí; akorát tam nejsou borháky, ale zhruba ve stejné vzdálenosti kruhy - třeba po 4 metrech). Jsou tam kupodivu i nějací lezci, kteří je občas lezou (taky je někdo musel udělat) - i kdy procentuelně by jich snad nebylo tolik, troku se v té obrovské "klasické saské lezecké základně" na pohled ztrácejí... Ale jsou tam a nikdo jim tam nebere právo na ivot. Roziřují se tam mezi mladými i takové ryze progresivní manýry jako házet si cesty shora, rybařit, dolézat jen k posledním kruhům... (:-)
Take skanzen snad na první pohled, a hlavně pro toho, kdo si nemá zájem poopravit názor. Pro někoho jiného je to třeba oblast s obrovským potenciálem. Klasických cest je tam samozřejmě hromada, ale pokud má zájem o moderní problémy, neboj se, e bys je nenael. Myslím, e Jarda se snaí ve svých článcích, ale i v tom, jak sám k lezení přistupuje, ustát hranici mezi oběma póly. Moná je to trochu nevděčné: lyrické pasáe jeho článků snad mohou vést některé sportovní lezce k názoru, e lezení v Sasku je spí tramping, a klasifikace cest, o kterých se ve článcích často píe, zase některé klasiky k tomu, e Sasko není pro lidi. Píe často o desítkách, které u se nějak zapsaly a mají i svůj historický význam, "zklasičtěly". Určitě je i rád leze, ale nevyhýbá se kvůli nim těm úplně moderním a novým. Je to úplně logický výběr tématu - má smysl spí psát o legendě ne o čtrnáct dnů starém problému, který obzvlá v Čechách ale jetě nikdo moc nezná.
A pokud jde o kostlivce ve skříni - zase mám pocit, e je to spí problém těch, kteří Sasko vnímali nějak podivně nerealisticky - a u jako ideální oblast, kde se na písku nemaglajzuje, a tak je to vlastně ráj (protoe máčo je přece ve skalách tím absolutním zlem, které můe asi i za větino toho ostatního), a nebo z tých důvodů jako peklo. Kostlivci jsou myslím vude. A historky o tom, co se tam kde oidilo (stejně jako v Ádru, Labáku...) se trousily odedávna. Určitě na nich bude pořádný kus pravdy. Je to oblast, ve které lezou a cesty dělají taky jenom lidi, asi nebudou o moc jiní ne my, kdy bydlí jen o pár kiláků vedle.
Píu to celé proto, e mi toti tvůj komentář zní, jako bys lezení v Sasku povaoval za jakýsi únik z (lezecké) reality. Jako by skoro nemělo tamní lezení se skutečným (sportovním) lezením nic moc společného - to je asi to slovo skanzen. Tak to není. Jardův přístup k lezení je sportovní dost. Akorát se na něj neomezuje ve svých článcích.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Začátkem jara jsme vyhlásili dalí pisatelskou soutě o lano s uzávěrkou měsíc před prázdninami.
Články od Jardy: 
1000 Miles Adventure 2024