9.10.
Jdeme z BC do CI. Ledovec dole je změněný, ale v podstatě k lepímu. V něm jsem dohnal Sylwii a prolézali jsme ho spolu. Na konci jsme počkali na kluky, v ledopádu není psycho čekat. Dál cesta známá, slunce pálí a batohy sice lehčí, ale zase ne lehký! Krásný den, takzvaně vrcholový. Rusáci z neznámých důvodů stáli okolo 9 hodiny u stanů CIII v 7.300 m a teprve vyráeli k vrcholu, ale je tak krásně, e to musí dnes dát. První na vrcholu Dhaulagiri. I my se tam vidíme a padají sázky kdo co udělá, kdy.... Já během odpočinku rozmlouvám s horou jestli nás pustí a bude na nás hodná. Asi za deset minut je nám odpovědí obrovský serak, který se trhá kousek nad námi. Vidím to a křičím na Kamila. Začínáme utíkat, ale za chvilku je jasný e "nedojede". Tak co nám chtěla hora říct??? Poláci mají CI asi 300m pod námi a tak se se Sylwií loučíme. Do CI si neseme dva stany a tak jí říkáme e pokud by jí bylo smutno, můe přijít za námi. Její paráci jsou o patro vý. Stavíme dva stany, vchody vedle sebe aby jsme mohli vařit. Já mám sebou útočný stan i útočný spacák - extrém -1°C. Spím sám. A dvě vrstvy spodního prádla nahoře i dole a nato jen flísku. Střídavě dávám flísku na nohy a na vrek a střídavě je mě zima nahoře a nebo dole. Je asi - 15 °C! Straná noc!!!
10.10.
Vstáváme a vyráíme směr CII. Máme vcelku naspěch, v poledne začíná vdycky foukat a jdeme nalehko, peří máme v CII. Minule bylo tak, e jsme do naeho tábora nedoli a museli jsme stan postavit o 300 m ní. Jeden z největích průserů této cesty je, e je to hřeben, pod námi sedlo a tím valí vítr téměř pořád. Straná větrná hora. Nad polským CII to začíná v plný síle. Vítr mete do tváří sníh a protoe nemáme ádný BLOCVENT od HIGH POINTu tak začínám promrzat. Lezu jak jen to jde rychle k naemu stanu. Je to úasný výhled, jdete opravdu po uzounkým hřebenu a vidíte na sever i na jih. Ale kdy jste zmrzlí jako hovno.... Konečně jsem u naeho stanu. Ten je ale probořený do poloviny navaleným sněhem. Natěstí není prasklá ádná tyč. Hledám lopatu, ta je ale strčená vevnitř a tak vytrhávám jednu sněhovou skobu a vykopávám vchod. Práce na pár desítek minut, kdy předně do ksichtu valí krystaly ledu a sněhu přes vrchol stanu. Nakonec vykopávám vchod a padám do stanu. Poláci zapomněli zavřít zadní vchod a tak je na spacácích nafoukáno sněhu. Ale jetě to jde. Být takhle ale jetě den...?!
Ve stanu je straně málo místa ale hlavně kadých 30 min je potřeba odhrabávat zavátý vchod. Ne jenom, e se nedá vylézt ven, ale v podstatě je zafoukaný jediný větrací otvor! Mám strach, e to tu vydejcháme a hrozí uduení! Nejde se sem ve třech ani vejít. Kdy k tomu přičtu počasí, rozhoduji se, e jdu dolů. Klukům se nechce. Co chápu. Musí kadé dvě hodiny vyhazovat sníh ze vchodu, aby jim tam el kyslík. A mě se vlastně taky nechce do těch sraček. Nakonec se oblíknu do peří a vylézám do vichřice. Nevím přesně kam jdu. U trhliny 300 m pod námi stojí stan Poláků: Volám a odpovídá mě Sylwie. Je sama ale nemá karimatku. Nevadí, motám pod sebe jedno lano a pod záda strakám na led batoh. To bude zase noc! Sylwia mě vaří čaj, dáváme trochu řeč a potom se zavrtáváme kadý do svýho spacáku. Já mám sice zase ten slabý, co nechápe, ale u mám péřovou vestu a kalhoty HIGH POINT a to je pohoda. Noc je kupodivu spací.
11.10.
Se Sylwií společně vaříme a já potom vyráím za klukama. Chlapi byli u sbalení na výstup nahoru, postavit o 300 m vý CIII v 6.900 m. Něco jetě povaříme a znova přebalujeme věci na 3 lidi. Jsme rozhodnuti postavit stan v 6 900 m, tam přespat a i kdy nevíme jak bude, tak dalí den se pokusit o vrchol. Předpověď nemáme a kadý tady říká stejně pořád něco jiného. Poláci zrovna sestupujú okolo naeho stanu. Tam kde tábor my chceme stavět ho oni zrovna zruili. Dalí tábor co měli společně s ostatníma expedicema jim vzal vítr. Kamil ho včera viděl letět kolem a tak to Poláci balí. Rusům se den před tím na vrchol vystoupit nepodařilo. Vycházeli pozdě a podepsalo se na nich několik nocí nad 7 000 m. My za poměrně sluného počasí děláme ploinu pro stan na trhlině v 6 900 m, vaříme, jíme, pijeme, ve do zásoby. Taky vodu do vech termosek a flaek. Bereme práky na spaní od Romana a snad v 7 hodin jdeme spát. Za čtyři hodiny nás čeká vstávání!
12.10.
Je těsně po půlnoci, před hodinou jsme vstali a venku pěkně fouká. Kadý jsme u večer odlehčili jak jen to lo. I sponky od baohu leí ve stanu, stejně jako výztuhy zad či víka baohu. Uvnitř je kamera, foák, 3 filmy, flíska a v ní plastová láhev s pitím, termoska, vlajky sponzorů, náhradní brejle, náhradní rukavice, krém na opalování, tyčinky na rty a několik gelů od AMINOSTAR a od YATE. Na sobě dvě vrstvy funkčního prádla na to mrazobijku od HIGH POINTU. Péřová bunda a péřový kalhoty. A jetě čelovka na hlavě. V jednu hodinu vyráíme do ne zrovna pohody noci. Asi 200 m jsou fixy. výcaři, teda erpové se snaily. Ty ale končí někde nad 7.200 m, zrovna pod neprudím místem. Jsem tady první a na konci fixu nacházím ledovcový kladivo. Neváhám ani vteřinu a k mojemu cepínu tak přibývá druhá zbraň. Jak se zrovna hodí! Lezu první a snaím se hledat lehčí cestu a dělat co největí stupy pro kluky. Ti lezou jen s jedním cepínem a trochu trpí. V podstatě je dobře e je tma a není vidět pod nás. Sklon tady místama bude 50 -60 °! Vpravo od nás je hrana hřebene. Tam někde stál stan CIII v 7 300 m . Zdá se mě e vidím nejslabí místo a tak tam traverzuju a vylejzám na hranu. Vítá mě silný vítr, před kterým jsme byli do teď krytí. Daří se i klukům a nacházíme ploinu pro stan. V tom straným větru přichází Kamil s tím, e musí!!! Myslím si e si dělá srandu, ale nedělá! Snaíme se udělat mu závětří a on koná! Veliký dílo. Chápu, e muselo ven :-)
Pokračujeme po straně větrným hřebenu. Natěstí je podle zvířeného sněhu vidět kdy se blíí poryv větru. To zabodávám celý dradlo cepínu do sněhu a nalehávám na něj, kopírují tělem terén. Vítr má sílu e místama mám obavy e mě strhne z hřebene. Nakonec se nám daří dostat se do míst odkud je potřeba traverzovat skalami doprava do stěny. Jetě e se o tom místě v Kathmandu zmínil jeden Ital co byl loni se mnou na Nanga Parbatu!
U se rozednilo ale vítr se bohuel neuklidnil. Vdycky je vidět jak se proti nám ene oblak zvýřenéhu sněhu a do výky 1,5 m. Je potřeba schovat tvář, udělat si kapsu na dýchání a čekat. Potom vyuit pauzy k udělání několika kroků a tak se to opakuje donekonečna!!! Sklon stěny jde, ale je takový, e chyba se neodpoutí. Snaím se pravidelně do sebe dostat čaje. Plastová láhev je ale po dvou napitích k nepouití. Obsah se mění v ledovou tří i přes to e je zamotána ve flísce a je v baohu. Kromě větru mě ukazuje teploměr na batohu -20 -25°C.
Vidím skály a vrcholový hřeben!!! Do očí se mě derou slzy. Blíí se vrchol! U se vidím jak telefonuji z vrcholu Lucce. To bude překvapení! Je asi deset hodin. Dávám si vnitřní závazek, e nejdéle ve dvě hodiny točím a jsem kde jsem. Musí zbýt síla na návrat! Vybírám si cestu kde vpravo ode mě jsou vyfoukaný kameny. Chyba!!! sníh není nosný a bořím se po pás! Musím vytraverzovat přez skály nalevo do labu. Někdo na mě mluví! "Nebylo by čas se na to vykalat? Nezdá se ti e toho má dost?" Pravda, jsem na pokraji vyčerpání, téměř upadám do bezvědomí, pokud udělám krok navíc! Odpočívám, dávám gel a piju. Zase několik kroků, sníh je hlubí, vyčerpání obrovský. Koukám na hodinky. Čas je dobrý, jetě není 11 hod. Přepínám na výkoměr. Necelých 7 900 m!!! Do hajzlu. To snad ne?! Kadý krok je pro mě vysilující. Nade mnou hřeben. Asi deset, moná dvacet metrů.. Ale je mě to jasný. Kadý krok nahoru je krokem do míst odkud u se nevrací. Zase se mě derou slzy do očí!!! Já to nedám, je potřeba otočit. Čas je dobrý, ale vyčerpání obrovský, na hranici. Nemáme jetě dobrou aklimatizaci! Vra se říká rozum, jdi dopředu, říká touha. Sedmá osmitisícovka na dosah, třeba se sem u nikdy nedostane, navíc dalí expedic je rok ivota, měsíc strádání... Sponzoři. Nakonec si říkám, alespoň hřeben, abych mohl nafotit a nafilmovat druhou stranu. Ne! U nemám sílu ani na těch deset metrů...! Sbírám vechny zbytky a začínám opatrně stěnou setupovat. Oputěný moná jenom 200 m od vrcholu. Stejně jako Miska, můj parák loni na Nanga Parbatu. Ale od něj to bylo velký rozhodnutí a pro mě na vrcholu tenkrát byl. I kdy to statistiky nezaznamenají. Měsíc jsme jen my dva spolu bojovali v Diamirský stěne! Nevěřícně se koukám znova na hodinky i na výkoměr. Prostě to nejde. Na zbraních couvám stěnou a si za půl hodiny jsem Kamila s Romanem. Výkoměr ukazuje něco okolo 7.800 m. Ti si myslí, e jdu z vrcholu a nevěří tomu co říkám. Chtějí nahoru. Já se tam znova taky koukám. Ale já jenom na místo odkud se vracím. Chlapům sděluji, e cesta nahoru je jetě hodně dlouhá, i kdy mají jetě hodně síl. Sestupujeme. Netrefili jsme se do skal, kde máme traverzovat zpět na hřeben. Těch několik metrů, který se musíme vracet nahoru nás stojí neuvěřitelných sil a času. Vítr má pořád sílu, e na hřebeni musíme znova naléhat na cepín a mám strach jak se mnou cloumá, e mě odfoukne. Blíí se krizovej moment, kdy musíme přes hranu do stěny. Já mám dvě zbraně, ale co kluci s jedním cepínem? Kdy se chystám přelézt do stěny, vímnu si asi 30 m pode mnou fixu! Záchrana. V noci jsme je minuly. Teda oni nejdou a k těm, který jsme opoutěli. Je potřeba asi 40 metrů lézt a v noci jsme si nevimli. Postupně slaňujeme a do trhliny kde máme stan. Nae fixy končí asi 10 m pod stanem. Těch pár metrů nás stojí kadého hodně minut a sil. Jsem tam první vařím si vodu a peru do sebe dvě dávky gelů. Na regeneraci a jsem nepouitelný. Sotva mluvím a dusím se kalem. Roman je na tom tak, e si musí dát pauzu aby se mohl napít. Jetě e Kamil se o nás stará a vaří. Tak vypadá poráka! A nebo vítězství?
Víc naleznete na www.romanlangr.cz
PS: ete jeden pokus o výstup na vrchol začína v utorok 17/10/2006
Pěkně napsaný, a se člověk dokáe vít do pocitů někoho ve vichřici nalehnutýho na cepín.
Z toho mě, ale vdy spolehlivě vytrhlo oznámení velkým písmem, e ten cepín byl od PECLU a spodní prádlo od CENZORŮ. Působilo to na mě a směně.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.