Reakce na komentáře k článku- zimní Gasherbrum....?!
Tak to u je váné, kdy Mára Holeček reaguje na komentáře pod článkem. Ne váně, teď k tomu má pádný důvod, neb jak sám píe: "nikdy jsem nereagoval na článek, nebo respektive na reakce pisatelů. Představa zbytečného dopisování, beroucí akorát čas, který se dá vyuít účelněji. Dnes je to poprvé co jsem se hodlal zapojit, nehnětla mě ani tak agresivita, která je běná, spí nedostatek znalosti k dané věci a klasicky uznání. V příloze posílám takový slint k výstupu na zimní Ga...", viz níe.
Jé, přátelé to je prča, já jsem si myslel, e najdu pouze samé gratulace. A ono tóóto.
Jen připomínám, e v zimním období, bylo u dostatek pokusů o zdolání jednoho ze čtyř karakoramských vrcholů K2, Boad Peaku, GI, GII plus posledního kopce ze série himálajských obrů, Nanga Parbatu. Výsledek těchto předchozích snaení se dá komentovat poměrně zodpovědně jako alostné. Jinými slovy vechny vrcholy se nacházejí na území Pákistánu a teď ta otázka, čím to, e se stále nedaří oproti nepálsko-čínsko-tibecko-idickým osmitisícovkám? Odpověď je zcela jednoduchá, zima jako v psírně. K tomu připočtěte silný, ale kurva ostrý vichr, který bez nadsázky supluje arktické podmínky.
Z leva vidíte těko dostupný průserový kopec G4 7925m. Hned dalí problém v podobě G3 7950m, který má míň výstupů ne prstů na rukách. Dělal jsem na něj pokus o prvovýstup JV stěnou s Honzou Doudlebským v roce 2007 a dolezli do výky 7400m, kde jsme dostali od Alláha za vyučenou. Pak následuje G2 80345m, nejčastěji dosaený vrchol ze skupiny Gasherbrumů. Není výjimkou v příznivém létě i přes sto výstupů na vrek za sezonu. Poslední viditelný vrek je 7772 metrový hřeben s označením jako Gasherbrum východní, spadající do sedla Gasherbrum La (6400m) mezi GII a GI.
foto by archiv Mára Holeček
Lehce odbočím, je velký rozdíl chodit po ledových pláních Arktidy, při teplotách hluboko pod bodem mrazu, ne hamtat do kopce, kde chybí základní prvek a to kyslík. Vzpomeňte si na chvíle, kdy pobíháte na běkách, máte pusu dokořán a přitom se snaíte skrze ni dostat co největí mnoství vzduchu. Vrátíte se na chalupu a rozkalete se v teple od promrzlých plic. Ve vysokých výkách sami od sebe lapáte po dechu, ani jste se sebemíň pohnuli, výsledek si umíte dosadit sami. Tak to prostě je. Potom problém samotného zimního lezení ve velkých horách, není extrémní technická náročnost, naopak vyhledávají se co nejlehčí varianty výstupu, ale samotné tvrdé podmínky. O dýchání jsem ji mluvil, dalí markantní rozdíl mnohdy bývá ve sněhové pokrývce. Tam kde v letních období je dostatek sněhu pro klidovou hamtárnu, zimomrazák nabízí padající utry a betonově přemrzlý led. Nemusím podotýkat,e pro samotný postup dost velké zdrení, nehledě k nepřímo úměrné dřině. Nael bych X dalích rozdílů, místo toho dám poslední otázku, proč vůbec? Ne odpovím, utřídím si základní ukazatele. Má zimní výstup nějaký zásadní vliv pro pokrok v lezení? Upřímně odpovím NE. Je samotný počinek vůbec zapotřebí? Jasně e ANO, ten fakt, e tolik exponované kopce, které k sobě lákají kadoročně desetitisíce duí, nemají doposud zimu, je stále SKUTEČNÁ VÝZVA.
Pohled přes G5 7133m na zapadající slunce, které olizuje poslední metry Masherbrumu 7821m. Jen pár astlivců stálo na jeho vrcholu.
foto by archiv Mára Holeček
Na obrázku jsem naznačil nejčastěji pouívanou cestu na GII z roku 1956 od Rakuanů a zároveň pouitou při zimním výstupu. Tak a dost bylo u těch brumů The End
foto by archiv Mára Holeček
Pár postřehů k Vaim reakcím: zda-li byl dodren tak zvaný alpský styl. V mých očích jak ho vnímám tak ne, ale i lehký expediční styl v tomto ojedinělém výkonu je bomba. Pak k padlému názoru na přepravu helikoptérou pod kopec. Já sám nosím v hlavě mylenku zimního Pákistánu u nějaký čas a naprosto bych postupoval stejně. Jeliko sníh, který díky větru se neudrí na kopcích, někde musí být. Záhada je okamitě vyřeena, jakmile vstoupíte na ledovec Baltoro. Teď babo raď, jak se dostanu sto deset kilometrů ledovcem Baltoro navazující do Abruzziho a k moréně do pěti tisíc přes hluboký sníh. Nebo jetě lépe, kdo mi pomůe odnést vekerý bordel pod kopec. V létě trvá hrůzo-trek v rychlém provedení s nosiči do BC sedm dní. Myslíte, e pákistánský koilák má hodně teplou koili.....NE. Helikopotvora je pouze elegantní prostředek jak uetřit síly a sloitou logistiku spojenou s transportem materiálu a do místa, kde končí trek a začíná le-ze-ní.
Poslední co dodám a ve Vaich reakcích jsem zaznamenal poskromnu chlapíci gratuluji.
Těbůh Mára Holeček
Pak jsou Maro i lidi co trebas ted moc nelezou, nebo jen nedrepi u pc, nehonej se za psanim denicku s cislama, atd, atd a i kdyz si to neprectes-te, mysli si ono a ted uz bez uvozovek...
chlapíci gratuluji:-))
Svet se nejak zblaznil, tam se nema v zime jezdit, ...spary se pry uz nelezou, do tech se jen bleje ...atd, atd:-))
Dík Máro e jsi si dal tu práci a troku to vysvětlil, protoe podle některých reakcí, si někteří debilové myslí, e ga leí v nepálu apod. Nechápu proč někdo reaguje na něco o čem nemá ani páru, asi je to ta nae povaha česká.
Pakistán je moje nejoblíbenějí země co se hor týče a borcum samozřejmě gratuluju.
Tak o výstupech v horách nemám příli velké povědomí o vlehorách jetě meni. Dokonce si myslím, e lézt na ty vysoký kopce je tak trochu úchylárna, ale články od tebe pravidelně čtu a ukrutně mě baví. Jsou humorný a napínavý. Take Máro dík a posílám velkej kus uznání.
Souhlasím s tebou.... lezu v zimních Tatrách a vím co je to pořádnej mráz a to jsou hory co maj o pět, nebo est tisích míň...... jsou to prostě chlapáci :D
Velký kopce nelezu záměrně,ale tu makačku jsem zčásti taky poznal..
Nicméně kdy si někdo vytýčí cíl,který je nejen náročný subjektivně,ale i objektivně,tedy kdy se někdo pustí do skutečného dobrodruství a zvládne to,zaslouí si jen úctu..
Ty komentáře jsem Máro nečet´ale hlupáků je a bylo spousta,neře je..:)
Dobrej výkon,klobouk dolů a do dalích cílů to nej..!
chlapíci, gratuluji ;)
pravda, asi je to peklo...četl sem asi 2 kníky o cestě na jiní pol, a viděl jakesi slovenskej dokument o přechodu antarktidy...peklo, dřina, děs běs...asi polezu jen pěkně zajitěný sportovní cesty v létě :))
Přesně, místo abysme si uívali těchto zpráv, někteří nad tím odplivnou. Stejné si myslím o shazování výkonů Libora a Radka a jejich double... Ale jinak si myslím e tenhle zimní výstup rozhodně je zápis do historie...
Mno diskuse na lezci je internetová hospoda se vemi půvaby i nevary hospodskýho tlachání. Co by to bylo za diskusi, kdyby vichni tvrdili jedno (= jací jsou chlapíci borci, co jsou i bez toho, aby je jimi pasovala e-komunita na lezci). Koneckonců větina diskutujících pouze nesouhlasila s termínem "alpský styl" a s "lehkým expedičním" imho nikdo ádný problém nemá. To snad není taková rána.
Moná by nezakodilo připomenout, e vůbec první úspěný zimní výstup na osmitisícovku alpským stylem (Cho Oju, 1985) podnikli Jaryk Stejskal (tehdy Čech :-)se Slovákem Duanem Becíkem; tomu budi země lehká - zahynul po přelezu Bonnigtona na Everest alpským stylem).
1985 On February 12, Maciej Berbeka and Maciej Pawlikowski make the first winter ascent to Cho Oyu(repeated three days later by Andrzej Heinrich and Jerzy Kukuczka).
Neviděl bych v tom nic patného jak se tam člověk dopraví- co se týče výkonu tak to je nádhera pohybovat se v těchto horách v zimě je prostě brutální a si kadej říká co chce..
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.