Vzhůru do hor!? Ty jsou u vude kolem Taplejungu! Ale ty porostlé dunglí nám vak nestačí. Ne zahlédnete první zasněené kopce masívu Kanchenjungy, budete pomalu týden na cestě! A samotná Kanchenjunga stále nikde. Klasický trek do tábora na dohled severní stěny Kanchenjungy (Průvodci píí pod, ale pod je opravdu jetě hodně daleko.) s následným přechodem několika sedel z údolí řek Tamor a Ghunsa Khola do údolí řeky Simbuwa Khola s cestou do tábora pod jiní stěnou je bezmála čtyřtýdenní podnik, který se svou náročností řadí k fyzicky obtínějím s opravdu základním zázemím v podobě několika málo lodgií nebo se spaním u místních. S ádnými hody tady nepočítejte. Proto na něm potkáte větinou turisty, kteří ji někde v Himálajích byli. A vichni a na nepatrné výjimky v závěsu průvodce a nosičů. Lezce prahnoucí po nějakém vrcholku v oblasti tento dlouhý nepohodlný přístup často odradí a svých snů v této oblasti se předčasně vzdávají. Movitějí to řeí dopravou vrtulníkem.
Zdroj: Lonely Planet
foto Branko Gugleta a Tomá Obtulovič ml.
Četí kamarádi mi popisovali obrovské potíe s nosiči, kdy je před mnoha lety do oblasti přitáhl krasavec Talung. Spolehlivost nosičů hodnotit nemůu, protoe jsme ádné neměli. Budi vak zajímavou informací, e těch několik málo trekových expedic a jednu horolezeckou, co jsme tady potkali, si s sebou nosiče z KTM dovezli. V oblasti Khumbu můete za základní tábor prohlásit některou lodgii, ale tady to dost dobře nebude moné. Těch několik Vám nabídne jen opravdu základní servis. Z toho plyne, co si s sebou nepřinesete, to nebudete mít.
Nahodilé setkání nad Chirwou 1.190 m.
foto Branko Gugleta
Stavení pod Chirwou.
foto by Tomá Obtulovič ml.
Vydat se tak obléhat místní seriózní kopec jen s tím málem, co si v čúrkách potu táhnete od necelého tisíce metrů nad mořem o čtyři tisíce metrů výe, můe být problém. Naí snahou tak od prvopočátku bylo maximálně vyuít jídla od místních a a toho bude málo nebo nic, začít uírat z vlastních zásob. Moje zkuenost z těch několika málo dřívějích výletů do Himálají je, e místní jídlo člověku dokonce zprvu několik prvních dní můe chutnat (A na tibetskou tsampu, mouka s vodou, to mi nechutná nikdy.), ale pak to spíe bere jako večerní rituál naplníme aludek. Variace dhal baat a pečené brambory se dost rychle zprotiví. Hláka Sakra, to byly ale dnes dobré pečené brambory! se po několika dnech jejich konzumace můe jevit spíe jako dobrý pokus o vtip. S přibývajícími dny ubývá tukových zásob a jak se nedostává na ně, odnáí to svaly.
Krasavice z Chirwy.
foto Branko Gugleta
Společně s usedlíky v Lelepu 1.600 m.
foto Branko Gugleta
Jeden ze slabích kousků místních stavařů se Brankovi očividně nepozdává.
Tomá Obtulovič ml.
My Evropané jsme zvyklí na kaloricky velmi bohaté pokrmy, ale ty tady prostě nenajdeme. A není v lidských silách si sám na zádech tolik jídla tahat. Jak se zasytit a nehladovět? Co na to Pohlreich? Vdycky budete hladovět a kuchyň bude stát za h... Vdycky přijedete vyhublí. Ty vypadá jako z koncentráku!, po mých návratech vdy sue prohlásí babička. Snaím se tomu trochu předcházet zvýeným přísunem jídla nějakou dobu před odjezdem ideálně s pravidelným sportováním. Lepí recept neznám. S sebou beru kvalitní sýry (velmi se osvědčil parmazán) a salámy. A samozřejmě obvyklou suenou stravu a sladkosti. Na společné stravě je nutné se předem domluvit s parákem, protoe tahat s sebou něco, co nejíte nebo Vám pak nebude chutnat, to je dost na nic. S rostoucí nadmořskou výkou Vám chutnat moc nebude. Vhodná je i postupná racionální konzumace zásob (Kdy toho holt někdo chce serat více, více si toho i potáhne!) a ponechání si zlaté rezervy na nějaký ten průser. Se speciální expediční ne zrovna levnou stravou zkuenosti moc nemám. Jak ideálně je jídlo pro turisty připraveno, to Vám brzy napoví Vae střeva. Pamatujte na jedno, sračka dole bude nahoře daleko horí! Myslet by se mělo i na nějakou tu hygienu rukou. S hygienou těla to tvrdí hoci a mařenky vydrí. Nahoře se člověk stejnak moc nepotí. Zato očista due je tady kadodenní!
Branko to nehraje. V tom horku se 30 kg na zádech je to opravdu dřina.
foto Tomá Obtulovič ml.
Oetření infikované rány v Kyabla 2.730 m.
foto by Branko Gugleta
Konečně první zasněené hory na Phale 3.210 m. Skupina Sarphu.
foto Tomá Obtulovič ml.
Popisovat jednotlivé dny treku na stránkách Lezce by byl pomalu váný hřích. Vechno důleité vygooglujete nebo kouknete do četných kniních průvodců. Mně osobně fantastická rozmanitost vegetačních pásů Himálají a neskonale příjemní místní obyvatelé stojí za ty litry potu, ne se člověk dostane pod samotný kopec. Kadý obličej, domek nebo zatáčka je nová. Kadý den je jiný. Pohled na vysněný kopec po těch mnoha dnech je obzvlá velkou odměnou. A pod tíhou batohu hodně rychle zapomenete na starosti z domova.
Ghunsa 3.410 m.
foto Branko Gugleta
Rozeklaný Ghunsadhar 6.027 m.
foto Branko Gugleta
Údolí Ghunsa Khola. Jedno z nejmalebnějích míst v Himálaji, které jsem kdy navtívil.
foto Branko Gugleta
Klasický okruh pod Kanchenjungou půjdete osamoceni. Davy nepotkáte. U to Vás naplní a asi nebudete chtít více. Ale pro ty, co by jim to bylo málo, se nabízí jedna pořádná libůstka! Ta mne taky jednou čeká! Odbočka do vesnice Olangchunggola několik dní na sever proti proudu řeky Tamor Khola ukrytá před zraky turistů. Jen opravdu málo jich tady zavítá. Přes sedlo Nango La se dostanete do Ghunsy, největí vesnice v oblasti Kanchenjungy, kterou vak místní v zimním období opoutějí a stěhují se do níe leícího i v zimě sluncem zalitého Phale. A nebo naplno uvolnit touhy po poznání a pokračovat neobývaným údolím řeky Yangma Khola do Tibetu stále pouívanou obchodní stezkou a nebo jetě odváněji na západ proplést se liduprázdnými pětitisícovými skupinami do oblasti Makalu a z něj do Khumbu! To chce s nějakou rezervou asi est týdnů. Nabízí se vak bezpočet výletů do divokých bočních údolí, kde uvidíte stáda modrých ovcí, stopy sněných levhartů nebo dokonce nějakého zahlédnete. Pravděpodobnost uvidět tohoto vládce hor je tady daleko vyí neli kde jinde. Během zimy scházejí a do Ghunsy!
Strachnahánějící monolit Jannu 7.710 m.
foto Branko Gugleta
Ledová koruna Mera 6.344 m.
foto Branko Gugleta .
iroké údolí na severu Kanchenjungy.
foto Branko Gugleta
Za Ghunsou 3.595 m s bodrými erpy se nám poprvé pořádně otevřel zdejí amfiteátr horských velikánů. Po levici se nad námi tyčily ostré zuby estitisícovek Sarphu, výrazně zaledněné vrcholy Nachu Peaku, Dango Peaku a Tinjungu, po pravici na východě královská koruna zdobená drahokamy Khabur 6.332 m, Phole Peak 6.645 m, Nyukla Lachung 6.545 m, Sobithongie 6.670 m a Jannu (Kumbhakarna) 7.710 m jako s diamantem osazeným nejvýe. Jannu je pojem. Jannu nahání strach. V roce 2004 po velkém boji v děsivé severce vznikla ruská diretka. O tři roky později se tady povedl v pravdě husarský kousek Valeriji Babanovi se Sergejem Kofanovem, kteří alpským stylem přelezli monumentální severozápadní hřeben. Zlatý cepín. Jeden z nejserióznějích horolezeckých podniků, který kdy byl uskutečněn! Borci. O kousek dále severněji se v plné kráse ukázala elegantní zaledněná koruna královny Mera 6.344 m. Na severu před námi se tyčila hradba sedmitisícových vrcholů Tsajirip, Lashar, Janak Chuli, Jongsang, Dome Kang. Zdánlivě sotva den cesty pod ně. Ale ve skutečnosti cesta k nim by byla jetě daleká. Za zákrutou ledovce Kanchenjunga se otevřel pohled západním směrem na majestátní pyramidy tyčící se nad sedm tisíc metrů Pathibhara, Paramid Peak, Tent Peak a Nepal Peak střeící hranici se Sikkimem. Kolik lezců se o tyto kopce pokusilo? Asi moc ne. Malý panělský tým se na podzim pokouel o Pathibaru, ale neuspěl. Jen samotný přístup pod kopec stojí za to! A jako strá vstup k samotné Kanchenjudze hlídá ostrý Chang Himal (Wedge Peak), jeho 1.800 metrů vysokou severní stěnu se v roce 2009 podařilo vylézt Britům Nicku Bullockovi a Andy Housemanovi. Výstup získal rovně ocenění nejvyí, Zlatý cepín. Při pohledu na výstupovou linii jsme jen nevěřícně kroutili hlavou.
Pohodička pod Mera 6.344 m.
foto Branko Gugleta
Elegán Chang Himal (Wedge Peak) 6.750 m s přelezenou severní stěnou dvojicí Bullock - Houseman.
foto Branko Gugleta
A co my? Na který kopec se pokusíme vylézt, se zatajeným dechem jsem přemýlel při pohledu na ledové království okolo nás. S naimi zkuenosti, silami a vybavením v úvahu připadal vrchol Tengkoma (Tangkonama) Peak 6.210 m ve skupině Drohma Peaku tyčící se nad několika pasteveckými usedlostmi Lhonaku 4.785 m. Tvar trochu fádní při porovnání s ostatními elegány a krasavicemi kolem, ale na pohled technicky nenáročný výstup, snad choďák zakončený malým ledovcem, by pro nás mohl být dostupný. Výstupová linie pravděpodobně roklemi se sutí obklopenými u na pohled pěkně zvětralými skalami. Nic hezkého. Jiní orientace. Detailní popis výstupu jsme k dispozici neměli. Byli jsme rozhodnuti pokusit se o vrchol po návratu z posledního místa na treku pod severní stěnu Kanchenjungy Pangpema 5.140 m. Ale osud chtěl jinak.
Oblíbené Brankovo jídlo dhal baat.
foto Tomá Obtulovič ml.
Nejdivočejí erpa v Ghunse.
foto Tomá Obtulovič ml.
Můete plánovat, jak chcete, ale nepřízeň počasí Vae plány bezostyně rozcupuje. Oblast Kanchenjungy je známa svým relativně nestabilním počasím. I proto vylezení této osmy je velký úspěch. Během nai listopadové návtěvy bylo poměrně dost chladno. V Nepálu v takových výkách jsem jetě takovou zimu nezail. V Lhonaku v necelých pětitisících metrech teplota přes noc klesala k -15°C! To by tak ani nevadilo. Ale v poledne mezi dvanáctou a druhou se vdy z údolí nasunula hustá oblačnost. To mne trápilo nejvíce.
Nad Pangpemou jsem si na jihovýchodním konci hřebene Drohma Peaku (Drohmo, Longridge Peak) 6.850 m vyhlédl výrazný zub s malým ledovcem pod ním. Informace k tomuto kopci jsem neměl zhola ádné. Ani po návratu jsem se k ádným podrobnějím nedostal. Turisté se krábou na vyhlídkový bod Drohmo Ri 5.970 m, ale ten je přímo nad Pangpemou lehce západněji. Ná objekt se jevil velmi blízko, snadno dostupný a měl by z něj být i luxusní výhled. I Branko byl pro zkusit na něj následující den vylézt. Velmi toti prahnul nějakou estitisícovku vylézt.
Do zimy se nám v brzkém ránu moc nechtělo. Po osmé hodině hodně nalehko s naim kompletním horolezeckým materiálem jsme vyrazili k vrcholu. Co se jevilo blízko, se postupně s přibývajícími hodinami ukázalo jako hodně daleko! A pro nás překvapivě narůstala i nadmořská výka naeho cíle! Zprvu jsme stoupali strmým svahem přímo na Pangpemou, a jsme se dostali na morénu ledovce pod Drohma Peakem, která nás přivedla k ledopádu. Ten jsme oblezli zprava a pod visutý ledovec naeho bezejmeného cíle. Pěkný průstup, ale objektivně dík padajícímu kamení ne úplně optimální a doporučeníhodný.
Masív Kanchenjungy ze svými pěti vrcholy.
foto Branko Gugleta
OChule erpa se svým neposedou,u kterého jsme v Ghunse bydleli. Vařil dobře!
foto Tomá Obtulovič ml.
Vudypřítomný smích.
foto Tomá Obtulovič ml.
Blíilo se poledne, na výkoměru 5.700 m a komplet ledovec a skalní zub před námi. Tady jsme poprvé pochopili, e jsme si nevybrali úplně pohodový výlet. Stoupali jsme enormně zvětralou sutí a místy rozbitou skálou pokrytou sněhem. Označil bych to za pořádný bordel s hodně sluným sklonem. Ani choďák ani lezení. Tři kroky nahoru, jeden dolů, jak to místy ujídělo. Hrozné sračky. Rvali jsme to pod okrajem ledovce k vrcholovému hřebeni. Do údolí se jako obvykle začala nasunovat oblačnost. V 5.850 metrech padlo rozhodnutí. Konec, sestup! Vrchol daleko a vysoko, horící se počasí, v mracích bychom cestu dolů hodně obtíně hledali, na bivak jsme s sebou vybavení neměli a kdo ví, zda bychom si poradili po ledovci se skalním zubem s naima několika smyčkami, karabinami a 30-metrovým lanem. Byli jsme hodně smutní. Vrchol byl u tak blízko. Výhled z temene do severní stěny Kanchenjugy byl dechberoucí. Přetraverzovali jsme strmou sutí na hřeben a tím sestoupili dolů na morénu ledovce West Langpo Glacier, po které jsme ji v mracích značně vyčerpáni doklopýtali doufaje ve správném směru zpět do Pangpemy. Brankovi to bylo hodně líto, ale dobře věděl, e pokud bychom pokračovali dál nahoru, návrat by byl o to více náročnějí. Myslím, e pokus ve zcela neznámém terénu to byl docela sluný. Sic se o ádné lezení nejednalo. Zpětně mi je to taky hodně líto. Ná hlavní cíl byl vak jetě daleko a rozhodnutí vzdát dalí pokus na naem kopci s pracovním názvem Zub Drohma (Drohma Tooth) cca 6.100 m, stejně tak i výstup na Tengkomu, poetřit síly a soustředit se pouze na přechod, bylo těké ale správné. Kopec na této akci měl být jen takovou třeničkou na dortu. Brankovi jsem slíbil, e společně jetě nějaký krásný kopec v Himálaji vylezeme.
estitisícový vrchol v hřebeni Drohma Peaku s pracovním názvem Zub Drohma (Drohma Tooth) cca 6.100 m.
foto Tomá Obtulovič ml.
V úrovní poslední třetiny ledovce v západním svahu naeho kopce. Zvlátě si povimněte krásně kompaktního terénu.
foto Tomá Obtulovič ml.
Drohma Peak (Drohmo, Longridge Peak) 6.850 m. První nejzápadnějí boční hřeben se zaledněným vrcholem je Tengkoma (Tangkonama) Peak 6.210 m, naopak nejvýchodněji zcela napravo je ná Zub Drohma (Drohma Tooth) cca 6.100 m. Vlevo od něj Drohmo Ri 5.970 m.
foto Zdroj: Google Earth
Text: Tomá Obtulovič ml.
Foto: Branko Gugleta a Tomá Obtulovič ml.
Část první
Od snu k realitě
Tilak, Triop,
www.horomedicina.cz,
www.googli.dphoto.com