To sem si už minulej rok řek, žeš dokončím rozdělané prožé a questy, bych se víc moh věnovat samotné kositbě, nož Asu míní, Sever mění…. Nevím kde se to tam bere, ale člověk neustále o cos zakopne. To třeba borci z Javora, co maj rádi ty
HoRy a chleby, si za městem vyčutali ňáky převisy. Prejže
Dračí tlama a musím seznat, že se opijete rohlíkem. Všechno parádně do kopca, nož žádné pádlování ala Rábec. Pěkně vše promyslet v hlavě, ojebat flignama, no prostě secvičit jak v Krysu. Zatím něco málo štrek a bouldrů, co pořádně protáhnou tělo. Třebaž taká Kalypsó, kterášto je na pohled chentnější děvou, ale jak už to s ženskýma bývá, i tak musíte chvíli vytrvat. Netypicky atletickou cestou je Strážce tajemství orální samohany, kde zúročíte nejen nabušené paže z prosluněné France, nož i vyfikundace s plácáním nechytů, či znovu sedřete strupy na kolenech z ádrširočin. Toho času nejtěžší rychlebská darda, a navíc s hvězdičkou. Pro případné odvážlivce tu je ještě technická cesta Tlamolep, kde doceníte schopnost sebenadnášení v nejistých rurpech a jedničkách. Za volný přelez má u mě dotyčný flachu rumu! (počítá se i drytoolsestřel).
Borci navíc nelenili, prošli kopec a na světě byl
Strmý vrch. Skob všude mrtě a o autorech ani vidu, ani slechu. Až s ročním odstupem se přišlo na to, že v osmdesátých tam řádili Láďa Bureš s Máňou a další squadrou lezbců. Cesty spíše vytrvalostní. K těm da besta jistě patří Třetí, Sedmá, či luxusní vzdušná linka Bukurešť (řek bych, že tato jistě z TOP 5). Pro prstolamy pak Tribhanga, či lehčí Džórdž Křovosad. Každopádně nudit se pod těma borovicema a dubama nebudete. A dyž s sebou vemete ňákou čajinu, na šmajchlplatzu s vyhlídkou nad skalama vám málokerá odolá…
Víc na jihu se pro změnu objevily jen ňáky šutry. Zpočátku člověk zakop o dva tři ladné menhiry, nož čím více v les se opovážlivci zachtělo, tím jich přibývalo více. Prostě pod
Sokolím vrchem je teď bouldrů ráj (tip na jeden ze sektorů -
West End), jedinou nevýhodou je snad to, že se člověk pořádně projde, a navíc stěny jsou skoupé na chyty jak traverz v Kříži. Oku nejladnější jsou kameny jako Duel a Miláček a to i pro jejich sdolnost. Takový centrální rajbas na Duel už sežral moře času a cos lepičky a progrese maximálně v čárkách za pivsony v putyce při vymýšlení programu… Luxusní je i několik stropů pro bušídá z preglajek (jako třeba na Ocelota), ale to už člověk musí vědět kam v mlází uhnout. Bouldrprůvodce v přípravě a se zimou snad k dispozici pro všechny…
Neustále se cos děje i na
Žulovém vrchu, kde už nejen koncentrace kamenů, ale i množství bouldrů, dělaj z místa jesenickou Mekku šutrosápačů. Krom satana Tomase se do těžších věcí zatím nik nepustil, tedy pole neorané i pro vzlínače libující si v 8Afb a výš. Navíc je zde speciální příležitost pro ty, co by rádi do klanu futuristů (ozvláštnění, pohyb, křesitba, energie). Je zde totiž připravená delikátní lakôtka v podobě hry na plácanou v
Synech Velké medvědice. Za těch pár let jen asi čtyři přelezy, i když adeptů by jako vždy bylo dosti.
Staronový lom určený pro letní lezbu se znovu po 50 letech otevřel v Lipové. Tzv.
Dívčí skály nabízí několik cest jak pro plezír, tak pro bústření. Krasospára, či Dívkař, pro ty co rádí užívaj vodou a skapem vymleté struktúry. Hřmotný koník, Ponysexpress, či kterýkoliv z proudžektů pak pro zarputilé drtiče lišt a vlnek v luxusním marmoru (nezaměňuj s marmotem).
Věci se začali dít i ve Vrbně, otevřel se
Pustý zámek se svými typickými střechami a dlouhými štrekami. Krnováci udělali co proto, by se člověk nebál, a tak stačí dostatek pres, či nějaký ten tutovej frend a hurá kopcom. Z nej jistě Bílá střecha s mnoha varianty, či C.S.V., kde se upádlujete v přešazích po čapácích. Roman a spol. nelenili již v letech minulých a pro romantické duše je kousek od Drakova k dispozici
Shrekoland, kde si zalezou na pohodu i začátečníci. Na vše stačí expresky. Díky Vrbeňákům je pak nově přejištěný
Křížek (Rolandův kámen) nad Karlovkou, kde vězte, že si za den zalezete do sytosti. O kousek dál pak
Brandloch, ale to spíš pro horaly s železem u pasu. Nož jako ozvláštnění dne proč ne!
Na drytoolovém poli v
Branné také cos přibylo. To jsem si jednou pozval Stračese do Jesu na pár drobností a nakonec ten chobot za den ztresčil vše, co jsem měl připravené na celou zimu. Na pohled vše vypadá snadně, hlavně když borec při OSu ve fixu v dachu napohodu tluče postupové skoby, ale pro pseudoboldristy mého typu se o to hůře ztotožňuje s realitou, když laktát teče už po pár metrech i ušima. Doporučuji Viera nikdy nezavírá, či famózní Nezbude žádný protentokrát. Pro střední třídu pak jistě Kázání svědků Jehonohy…
Kdyby toho bylo málo, zpřístupňuje se pro motykovaní nový
L.O.M., kde nejen že vám dojde v rukou, ale co chvílema i v hlavě. Dokonalejší přípravu na Skotsko si v naších podmínkách nedokážu představit. Zkuste Cestu zlomu, či Luxor a pochybnosti o formě se rozplynou, či naopak potvrdí během pár minut…
A že Oťák neváhal nejen v L.O.M.u, či Ádru, tak prej znovuotevření zažije i
Pekelná brána v Nových Losinách. Pro mě samotného zatím překvapení roku. V luxusní ortorule nebude nouze o těžké dardy (Starej dobrej satanáš, aneb jak dobře umíte šukat převisy), ale i klasické linky Hajzerovských dob pro dobrodruhy.
A že vývojem prošel i web-spřewod, můžete si nově průvodce na jednotlivé oblasti projít, či stáhnout na adrese:
www.pruvodce.javaanes.cz
Za pomoc děkuji Dálizbořovi, Krákovi a Ponymu, bez nichž bych tyto opuštěná a právem zapomenutá místa nemoh navštěvovat. Průvodce pak už jen jako logické vyústění našeho sebestředného zviditelnění v džungli zvané infernet.
Papalalulu Asu (
LK JAvAAnes)