V nedávné studii, kterou provedla firma Mammut, týkající se lanem probroušených fixních karabin (které lze často najít v hodně převislých sektorech sportovních oblastí), bylo publikováno, že pokud dosáhne probroušení karabiny určitého stádia, může na karabině probroušením vzniklá ostrá hrana přeříznout lano, již při pádu pouhých 2.7 metru.
Detail probroušení - u této karabiny bylo na testovacím štandu Mammutu zjištěno, že 9.5 mm lano se přetrhlo již při pádu 2.7 metru ( při pádové hmotnosti 80 kg a při pádovém faktoru 1.0).
Asi většině zkušenějších lezců je tak nějak jasné, že povětrnostním vlivům vystavené expresky a v nich karabiny s nejasnou historií, nebudou asi zcela bezpečné, avšak skutečnost, že probroušená karabina může zcela přeříznout lano i při poměrně nevinném pádu, bude pro většinu dost překvapivá.
Zde je prohlášení od Mamutu v plném znění:
Mammut naléhavě doporučuje ukončení používání nastálo instalovaných expesek.
Nehledě na výrobce těchto expresek je totiž nebezpečí, že se můžou na karabinách vytvořit ostré hrany, které pak mohou poškodit nebo dokonce zcela přeříznout lano i při relativně malém pádu. Šetření prokázalo, že tento problém je ve skutečnosti mnohem vážnější, než se obecně předpokládalo a vystavuje lezce skutečně životu ohrožujícímu riziku.
V minulých letech se stalo v oblíbených oblastech velmi populární instalovat karabiny nastálo do často lezených cest. Expresky nastálo jednak umožňují jednodušší cvakání, ale hlavně odstraňují vycvakávání (často velmi pracné) vlastních expresek.
Na obrázku je zřejmá geometrie probroušení lanem. Vlevo je vidět jak vzniká probroušením ostrá hrana u postupových jištění. Vpravo je patrné méně nebezpečné, z hlediska vytvoření ostré hrany, probrušování, u karabin umístěných na dolezech.
Karabiny, které jsou většinou k vidění jako nejvíce probroušené, jsou zpravidla na dolezech instalované jako spouštěcí, avšak tyto nejsou tak nebezpečné. Jsou totiž zatěžovány více méně staticky a probroušení (pokud tedy není až dramaticky masivní) je většinou, díky směru zatěžování lana, oblé a bez hran.
Nebezpečné jsou ty ve stěně, do kterých se padá a v závislosti na jejich umístění lze vytipovat ty nejvíce rizikové. Jsou to:
první jištění, zejména tam, kde jistič při spouštění lezec stojí dále od skály
jištění pod převisem
jištění, která jsou mimo linii ostatních jištění
Na těchto všech pozicích mohou vzniknout nebezpečná probroušení. Efekt bývá ještě umocněn v místech, kde je hodně prachu a písku, který zvyšuje brusný efekt lana.
Karabiny s t T-profilem jsou vice náchylné k vytvoření ostré hrany než karabiny s klasickým kruhovým průřezem.
Použitá karabina měla extémě ostrou hranu.
Předchozí zkoumání také přineslo poznatek, že tření lana v takto probroušené karabině je větší a tak skutečný pádový faktor může být i výrazně vyšší než výpočtem předpokládaná hodnota.
V souvislosti s ostrými hranami karabin je známo několik případů přetržených lan i při pádech kolem 1m. V současné chvíli se zjišťují příčiny vážné nehody, která se stala ve Švýcarsku ve spojitosti s probroušenou karabinou, kde mělo dojít k přetržení lana dokonce i při malém pádu.
Mammut se také pokusil zjistit, jaký vztah platí při ostré hraně pro lana různých průměrů. V grafu je vidět jasný vztah mezi průměrem lana a bezpečností, přesto i pro silnější 10mm lano jsou hodnoty kritické. Dvě lana (dvojčata) jsou samozřejmě odolnější, naopak nebyl zjištěn velký rozdíl mezi novým a opotřebeným lanem (ochlupacený oplet)
Lezecké stěny obvykle používají ocelové karabiny, které nejsou tak náchylné k probroušení a také je jednodušší je pravidelně zkontrolovat. Přesto i zde dbejte na to, aby viditelně probroušené karabiny byly vyměněny.
Mammut má pravdu, erární expresky nejsou z dlouhodobého hlediska bezpečné.
Dokonce by mohl udělat studii na broušení expresních smyčkek lanem.
Jelikož nenavrhuje, jak tyto problémy řešit,
stává se z úžasné studie pouho pouhý marketingový trhák.
Snad se to někdy změní...
Jelikož nenavrhuje, jak tyto problémy řešit,
stává se z úžasné studie pouho pouhý marketingový trhák.
Ale navrhuje, vratit se ke korenum, nosit si svoje karable, cvakat a vycvakavat si svoje karable, jakekoliv lezeni neni jen o pohybu - gymnastice, coz se za posledni desetileti proste stalo.
Snad se to někdy změní...a i ti nejnejnej lepsi? si budou pri svem prelezani cvakat svoje tak jako to delala rada tech nejlepsich pred desetiletima:-)
Nevadí probroušení ale ta ostrá hrana - lano se přeřízne. Stačí hranu zaoblit do poloměru a může se vesele lítat.
Pokud tam je ostrá hrana tak necvakat nebo presku otočit (tu s hranou cvaknout do jištění)
K tomu co jsi napsal nemam slov.. a doufam, že si z toho nikdo nevezme příklad.. jak obrousit? Snad nemyslíš nějakym pilníkem. To se mi snad zdá :) a k tomu druzhýmu nápadu. Když ta karabina bude tak hodně probroušená, tak to znamená, že už tam nějakej čas je.. a jestliže ve skále je nejt, což většinou je.. tak druhá strana bude mít ostré hrany od nýtu jak se do ní padá. Prostě když tomu nevěřim tak si tam cvaknu svojí a když bude nejhuř a nebudu schopnej jí vyndat, tak jí tam necham. Lepší 350 kč nechat na skále než svuj život.
Tak mi s tím mozkem v lebce, vysvětli v čem nemá pravdu.
Karabina je opravdu nebezpečná jen vybroušenou ostrou hranou. Dokonce lehce probroušená karabina vykazuje vyšší pevnost než nová. Jestlipak víš poč? Když máš ten mozek v lebce.
Tak mi s tím mozkem v lebce, vysvětli v čem nemá pravdu.
V pojeti lezeni nemas pravdu, kdyz lezes mas si cvakat svoje to k lezeni patri, ne si to vydupavat zlehcovanim a jen sahnout po spagatu a zavesit jako na vesak klobrc, to je jadro pudla, vis? Sportovce.
Vrypy na železe se pilníkem rovnaly odjakživa, a je to podle mne zcela v pořádku. V tomhle případě bych byl opatrnej, protože problémem samozřejmě je ostrá hrana a nikoliv úbytek materiálu probroušením, ovšem nejsem si jistej, jestli je reálný tu hranu pilníkem dostatečně zaoblit.
No a aby to zaoblování mělo sportovní hodnotu, tak pilovat z čisté lezecké pozice :-)
Hlavním posláním těchto článků je, že pokud vlezu do cesty s fixníma expreskama, musím si uvědomit, že to není tělocvična, za kterou někdo odpovídá, a že si musím stav těch expresek zám zjistit, a pokud jsou obroušené, nějak na to adekvátně reagovat:
...musím si uvědomit, že to není tělocvična, za kterou někdo odpovídá,...
Petr Jandík
Ale co te bere, dneska za vsechno nekdo odpovida, na vsechno se tvori v EU normy, a kdyz se nekomu neco stane, tak za to nemuze on, ale za to odpovida provozovatel, vyrobce atd:-)
Ja uz se zacinam bat kdy za me nekdo bude chtit odpovidat a prikazovat a zakazovat mi jit na sjezdovku bez "brneni"...paterak, helma, ochrana na kolena lokty ...co na tom, ze v 70-80km v hodine mi to pri celnim se stoletym dubem, bukem, smrkem, nepomuze:-))
No jak se to vezme - nezapomeň, že dnes už jsou normy a pravidla na záchytné systémy na sjezdovkách a stromy by měly být obloženy ochranou stejně jako rozvody vody či sněžná děla. Ta šance na přežití je tam opravdu pak o dost větší.
Co si tak všímám na jedné pražské stěně: expresní smyčka je v místě kontaktu s karabinou, kde se cvaká lano již hodně prořídlá. Je to poměrně častý jev, i když nevím, jakou reálnou pevnost tato smyčka ještě má. Ale zkoušet to nechci. I na to je třeba si dát pozor.
na nejmenované pražské stěně jsem byl asi před osmi lety svědkem prasknutí "expresky" (tedy šitého popruhu mezi karabinou pro lano a majlonou pro voko) ve stropě při odsednutí (ne pádu) - padač byl odměněn právě přítomným správcem a provozovatelem stěny darováním karabiny a požádáním o diskrétnost. jo, prasklo to na straně majlony, takže asi postupně nařezávané o matici (?)
Poučné a zajímavé - i když je to logické a fakticky to nepřekvapí.
Jestli on ten archaickej styl "co si do stěny dáš, to tam máš a druholezec to zase vyndá, nebo si to hezky vyndáš sám" nemá přece jen něco do sebe? :))) /Samozřejmě, že se v případě fixních vok se to vztahuje na to, co do nich cvakneš./
Jestli on ten archaickej styl "co si do stěny dáš, to tam máš a druholezec to zase vyndá, nebo si to hezky vyndáš sám" nemá přece jen něco do sebe? :)))
Ma Roberte, jenze kdyz si musis sahnout na sedak pak cvaknout a pak lano, tak ti tece trocha vice magi....v tom je ten problem, a kdyz ho nemas, tak to cislo proste nedas.....ach to ego, ach ta jesitnost:-)
Tyjo, aha bude asi bývalé haha, ne?
Zase se po čase probudil jak blanický rytíř a bere Lezce soustavně, diskusi po diskusi, a svým charakteristickým duchaplným sarkasmem a břitkou ironií stíná všem diskutujícím elegantně hlavy na jedno švihnutí... neúnavně, pár desítek příspěvků během pár hodin, svět se otřásá v základech :))
No hlavne tu nikdo jinej nekopiruje prispevky, na ktery odpovida. Ostatnim uz docvaklo, ze ta mezera je tam proto, aby se dal spojit prispevek a jeho odpoved :-)
Probrušování dolezových karabiny bych za méně nebezpečné nepovažoval. Brusem tam vzniká vertikální hrana.
Dalším problémem erárních karabin je špatný chod zámku (zámek zůstane v otevřené poloze). Hrozí tak vyzvonění lana nebo při pádu lezce zlomení těla karabiny.
Jasně, probroušené karabiny nejsou absolutně vůbec žádný problém!!!
Není to problém pro oplet lana (méně kvalitní karabiny s nedotaženým finišem vnitřního poloměru těla karabiny-viz kdysi tes od Beal)
Není to ani problém pro jádro lana! (Jako například tuhle na jedné nejmenované Pražské stěna na Smíchově, kde to dopadlo a to až na zem!!! Přesto to padající asi zázrakem přežil bez vážné újmy na zdraví)
Není to ani problém vzhledem k pevnostním parametrům karabiny! Přece to opravdu nemůže být problém když nenávratně zmizí 2/3 až 3/4 materiálu z těla karabiny v místě kontaktu lana a těla karabiny,... Tedy když pominu onu ostrou hranu (mám jednu karablbinu z exBrumlovky, tou se dá pořezat, jak je nabroušená/probroušená)
A propo, popis jednotlivých částí karabiny: 1. Tělo,2. Západka/Gate/nebo brána? (to je ta pohyblivá část co se jí velice často nesprávně říká zámek, asi tak správně jako s tím množstvím železa ve špenátu)
A potom tedy ten zámek (dvojitý zobáček ala klaické zednické nebo hasičské karabiny, klasický zobáček, otočený zobáček na západce "bet climb" od campu, key lock, dvojitý key lock, poloviční kulička, kulička, apod,...)
A na konec snad nepřijde (tedy nebude zvolen) ten Japonec Pitomio! Ale 3. Pojistka, jestli zámku nebo západky je asi jedno (šroubová, dvojčinná, trojčinná, a dnes dokonce i čtyřčinná)
S pozdravem lezení a bezpečným pádům bez nekvalitních natož probroušených karabin
Tak tady čtu jeden příspěvěk za druhým a ptám se kde je vůbec a jaký problém. Situace se v lezení za těch posledních padesát let sice dost změnila, ale na tom archaickém stylu, který se tenkrát praktikoval asi přece jenom něco bylo. Každý lezl s vlastním materiálem, který mu visel u pasu, takže věděl co je dobré a co je méně dobré. A tak zakládal ty dobré smyčky do míst, kde to bylo nutné aby se mu při případném pádu toho moc nestalo, do míst kde o moc nešlo mohl založit ty už stokrát použité a ošoupané smyčky a věděl že při případném pádu ho smyčka jenom narovná aby měl hlavu nahoře a ne pod patami. Spousta cest byla sice vyskobována a tak připravena k přelezu, ale materiál bylo potřeba tak jako tak aby se člověk dostal nahoru. To už vůbec nehovořím o horách jako takových, tam člověk vláčel kila materiálu a když začaly existovat aluminiové karabainy tak si to všíchni pochvalovali, protože váha se okamžitě snížila. A tak byl nějak člověk samostatnější a nespoléhal na to, že nějaký horosvaz za něj cesty vyskobuje – a pokud možno jistě. Určitě jsme se možná také trochu víc vybáli, ale tento prožitek má také něco do sebe. V mnoha tehdejších cestách se skoby vytloukly, nalepily se tam nýty a v některých klasických cestách jsou dokonce někde stabilně karabiny nebo i expresky – a pochopitelně dnes ten pohled „Když platím příspěvky do horosvazu tak ať pěkně koukají aby to bylo skutečně taky jisté“ je zakotven v hlavách některých dnešních borců. O nějaké samostatnosti se nemůžeme moc bavit. Jsem rád, že se na písku tahle „nová“ tendence zatím příliš neujmula, ale co není může brzy být. A tak se zatím potíme v místech kde tryskal studený pot na čele prvolezcům a vkládáme smyčky tam kam se je snažili položit oni. Jistě by bylo bezpečnější do některých údolních cest přidat dva - tři kruhy, ale podle mého by to pak nebylo to ono ořechové a prvolezci by se jistě několikrát otočili v hrobu. Je pochopitelné že když jdu někde na umělou stěnu – za což většinou platím, že provozovatel má určitou zodpovědnost za postavení těch cest a užití správného a jistého materiálu, ale vyhnout se stoprocentně úrazu se stejně nepodaří. To je ale něco jiného než někde na skalách anebo dokonce v horách, tam by měl být nadále každý zodpovědný sám za sebe a nespoléhat, že za něj někdo něco udělá.
Pleteš jabka a hrušky dohromady, tady se píše o fixních karabinách ve sportovních, převážně převislých cestách a ne v horských nebo pískovcových. Lezl jsi někdy takovou cestu? Pokud ano, jistě víš kolik práce dá vybrat svůj materiál z hodně převislé cesty, pokud ji potom nelezeš na druhém konci. Nedokážu si představit se na konci některé z cest třeba v Rodellaru převázat, cestu slaňovat a přitom vybírat expresky, pokud jde o používání spouštěcí karabiny ve slaňáku.
Milý příteli J.,
neřekl bych, že míchám různé ovoce dohromady - viz uvedený text:
…..V minulých letech se stalo v oblíbených oblastech velmi populární instalovat karabiny nastálo do často lezených cest. Expresky nastálo jednak umožňují jednodušší cvakání, ale hlavně odstraňují vycvakávání (často velmi pracné) vlastních expresek……
a klidně přiznám, že v mém pokročilém věku jsem žádnou z těch převislých cest nelezl. Ale zamyslel ses nad tím jak asi prvovýstupce cestu udělal? Někam lezl, tam se nějak zajistil a pokračoval dále. Tehdy mu nevisely před nosem nějaké karabiny nebo expresky. Anebo chceš snad tvrdit, že byl jištěn ze shora? Ten kdo to chce dnes absolvovat ve stejném smyslu jako prvolezec, by také měl mít expresky a karabiny u pasu a zavěšovat je, pozor – na rozdíl od prvolezce, do už předem připraveného jištění. Možná, že to ale vidím zkresleně, ale jsem přesvědčen, že opakovatel to dnes má s fixním zajištěním prostě jednodušší, bezpečnější. Není to identické..
Nehovořím o spoustě cest na dnes „cvičných skalách“ , kde způsob jištění byl vzhledem k jištění původnímu změněn. Někde s citem, jinde prostě napráskáli nýty a případné slaňováky tam, kam sem jim to líbilo a hlavně lépe hodilo. Řekl bych, že taková cesta prostě není tou cestou, kterou byla desítky let na počátku.
Co kdyby se na ta „bolavá“ místa dnešních „zajištěných“ cest místo hliníkových karabin daly karabiny z nerezoceli – ty se jen tak neprošoupají.
Vezmi do rukou nějakého starého průvodce po písku a zalistuj v oblasti Adršpachu. Tam tenkrát parta drsanů jako byl Kokša, Ilja Špitálsky, Jarda Krecbach, Míra Šmíd a další namastila spoustu sedmiček a dalších cest s dokonce vyšším stupněm obtížnosti, které prostě z hlediska dneška vůbec nebyly zajištěny. Při jejich výstupech po určité době přihlížející oněměli a zbledli. Protože třeba Kokšovi se do spáry po celou cestu nepovedlo dát vůbec žádné jištění a tak zatnul zuby, uklidnil se a bez jištění to dolezl. Jak se k tomu staví dnešní generace – přidat jištění, nechat? Na jedné straně je myšlenka aby se tam nestala nějaká těžká nehoda, na druhé straně myšlenka, která bere v úvahu původní situaci a závěr : „Kdo na to nemá morálně i fyzicky ten tam prostě nemá co hledat“, vyber si!
No, ono je (podle mne bohužel) faktem, že řada dnešních těžkých sportovních cest byla vytvořená tak, že jištění bylo navrtáno z lana, shora. Až pokud vím.
že řada dnešních těžkých sportovních cest byla vytvořená tak, že jištění bylo navrtáno z lana, shora
V tom bude ten problem, je to umelotina.
Kdyby vyznavaci umelotin "sportu" zustali na svem, a nesnazili se to naroubovat na toho Koksu, Smidaka, Cigose,a mraky dalsich, nebylo by tu techto diskusi:-)
Jenze...umelka uz mi neba, jde se do skal, na pisek, atd, a ty do toho Baranku nekecej, kdyz jsi v takovych top cestach nikdy nebyl!:-) ...a vo vo vo tom tototo jeeeee.
Prijemne svatky a misto lezeni zkuste vzpomenout treba na pulnocni na ty, co uz mezi nama nejsou.
Tenhle rok te smrti bylo trochu moc myslim.
Někdy to jednomu prostě nedá a začne řadit slovo ke slovu, které vyvolají někdy dost heftické reakce. A plete se tak do problémů, které se ho vlastně ani netýkají. S tím problém nemám, podobně jako s tím, že je na světě hromada cest, které ne že jsem nelezl ale ani jsem pod nimi nestál. To mě nevadí. Mě stačí vzpomínky na ty hromady cest „klasických“ ať už to bylo ve Skaláku, v Tatrách, v Dolomitech, Alpách anebo v Shawangunks. A tu a tam si vzpomenu také na kamarády se kterými se tady na tomto světě už nenaváži.