Podobně jako v České republice existuje ČHS, tak i Švýcaři mají svůj SAC – Schweizer Alpen Club. Mohli bychom říci, že obě instituce (snad, asi) mají stejné cíle. Ale když se jeden podívá, jak tyto dvě instituce k těmto cílům cílí, není to bohužel totéž. Nabízí se otázka proč.
SAC má něco kolem 140 000 členů (35 % žen), kteří jsou organizováni v 111 sekcích. Některé z těchto sekcí mají přes 7000 členů (sekce Pilatus nebo sekce UTO) jiné sekce mají členů jenom pár (sekce Drei Tannen – 51 členů nebo sekce Raimeux – 40 členů). Každá sekce je zastoupena v centrálním spolku. V tomto klubu jsou organizováni horolezci, sportovní lezci i turisté, tedy osoby, které se pohybují v horách.
Hlavním cílem SAC je financovaní horských chat. A tak došlo k diskuzi, zdali by nebylo potřeba 10 – 15 % ní redukce finančních prostředků pro špičkový sport. To bylo na valné hromadě ale odmítnuto. Velká část funkcionářů v SAC pracuje bez platu – dokonce předseda vedl dlouhou dobu celý svaz zadarmo. Do SAC se přihlašuje ročně asi 10 000 osob, přibližně 6000 osob zase členství ročně ukončí. Každý pátý člen mluví francouzsky a 2.4 % členů je italsky mluvících. Nejvíce členů je 36 – 50 let starých. V posledních dobách stoupá počet členů, za nimiž se skrývají celé rodiny. Jednou z velkých aktivit SAC je úspěšné vydávání časopisu Die Alpen (dnes tříjazyčně) i když celkový trend dnes všeobecně směřuje k digitální formě, vydávání knih o horolezení, knih o vysokohorské turistice, zimním horolezení a vydávání průvodců. Ročně se prodá kolem 12 000 titulů. Je to lukrativní záležitost a tak nakladatelství SAC dostává také z kasy nejvíc. SAC se angažuje v tom, aby sportovní lezení bylo jednou z olympijských disciplín. SAC se stará o 152 horských chat. V poslední době došlo ke snížení počtu přenocování, jenom asi 310 000 osob přespalo v chatách SAC (o 8% méně). V některých chatách přenocovalo dokonce až o 26,6% lidí méně – na příklad Monte - Rosa Hütte) a také konzumace v chatách se snížila. Přesto leží obraty kolem 20 miliónu CHF. Jedním z dalších cílů SAC je oprava a údržba horských chat a jejich modernizace. Prameny obnovitelné energie, jako jsou solární kolektory, byly realizovány u mnoha chat, podobně jako malé vodní elektrárny. Odpadní vody jsou ve většině případů zlikvidovány tak, jak se sluší a patří.
Také SAC bojuje s všeobecným trendem spíše lidi z hor vyloučit. I ve Švýcarsku existuje ochrana přírody a tak volný přístup do terénu je faktorem, kterým se musí SAC zabývat. Kooperace s odpovídajícími organizacemi je někdy složitá, ale ne nemožná.
Na tom všem se podílejí i jednotlivé sekce, každá má možnost do toho mluvit. Každoročně dostane každý ze členů zprávu, jak „jeho“ klub hospodařil. Jasně, krátce a transparentně.
SAC participuje také na různých kulturních akcích – filmfestival FIFAD, Alpines Museum der Schweiz. SAC pořádá desítky kurzů, pro mladé i staré, pro horolezce i turisty. SAC má velkou knihovnu, ve které jsou tisícovky knížek o horolezení a které si může každý vypůjčit. Mezi sponzory SAC jsou nejen výrobci sportovní výstroje ale i banky, pojišťovny, automobilové firmy a media. Také v SAC jsou komise, které se zabývají mezinárodními kontakty, sportem mládeže, sportem výkonnostním, chatami, ochranou prostředí a publicistikou. Každoročně SAC dokazuje, že veškeré takovéto aktivity mohou být financovány z vlastní kasy.
Proč člověk v Čechách a na Slovensku musí mít pro přístup do hor, anebo do Skaláku nějakou legitimaci, anebo musí mít před sebou na laně horského vůdce? Nejsou to náhodou zbytky atmosféry, která vládla před sametem, kdy bylo všechno pěkně zorganizováno?
To ti Švýcaři to berou mnohem svobodněji – ať máš legitimaci nebo ne, můžeš do hor – hory patří všem. Můžeš do všech lezeckých lokalit, do hor nebo do horských chat, kde pochopitelně členové s legitimací mají jisté výhody.
Na švýcarské straně vládne vysoká efektivnost, úspěšné hospodaření s financemi, investice do sfér, které přinášejí další finance a to vše je podporované spoustou dobrovolnosti.
Doplňující odkazy:
stránky Schweizer Alpen Clubu