Lezec - Zpravodaj

Napadlo mě, že zde uveřejním kus mnou psaného deníku s fotkami, poněvadž z tohoto kouta světa tu moc zápisků není. Snad se vám, čtenářům lezcům i nelezcům, bude tento článek líbit.

Centrální část národního parku Grand Teton (vprostřed nejvyšší vrchol)
foto by © Ondra & Honza

Deník: Den sedmdesátý osmý

„DOBYJEME GRAND TETON?“

čtvrtek - 21.8. 2008, 17:00
lokalita: EMPLOYEE HOUSE FLYING SADDLE RESORT, ALPINE, WYOMING, USA

Dnes je hodně velký den, takový „předden“ dni nadcházejícímu, který je ještě důležitější. Dnes jsme si sbalili veškeré důležité věci na lezení do batohů a čekali, až se vrátí Soňa a Janko z Jacksonu, abychom mohli odjet do Grand Tetonu, vyzvat velikána na souboj. Počasí hlásí krásné a navíc jsme po dlouhé době dostali s Honzou volno dohromady na celé dva dny. Čekáme až do 19. hodiny, kdy se konečně objevuje náš Chevy před hotelem, nakládáme urychleně věci, se všemi se loučíme a odjíždíme. Jenom Petra je z toho nějaká smutná, chudák, to obětí, kterým jsme si „museli projít“ mi přišlo tak, jako kdyby nás už nikdy neměla vidět. Navíc i ta slova s úvodním povzdechem vyzněla úplně stejně. Ujišťuji ji však, že se vrátíme jako vítězové, a tak se jí aspoň na chvíli udělá na tváři ze rtů ten krásný úsměv, jaký umí.

Ideální dopravní prostředek ve Spojených státech – Chevrolet s věčně hladovou nádrží
foto by © Ondra & Honza

Přes benzínku v Alpine, kde bereme dostatek benzínu, dojíždíme do Jacksonu, kupuji si klasicky čokoládové mléko, abych měl na ráno, a přes Moose vjíždíme do národního parku Grand Teton. Okolo je již tma a na nebi krásné hvězdy, přijíždíme na horolezecké parkoviště Lupine Meadows. Aut je tu hromada, ale místo ještě nalezneme. Honem usínáme v kufru auta a snažíme se povzbudit slovy na zítra, čeká nás toho opravdu hodně. Vždyť právě kvůli zítřku jsme sem jeli.

Deník: Den sedmdesátý devátý

„JAK ZMRZNOUT V LÉTĚ aneb ÚTOK ALPSKÝM STYLEM“

pátek – 22.8. 2008, 2:20
lokalita: PARKOVIŠTĚ LUPINE MEADOWS, NP GRAND TETON, WYOMING, USA

Noc stála za prd, jenom něco málo přes 4 hodiny spánku, a to ještě v autě, kde se sice vyspím v leže, ale že by to bylo nějak komfortní, to nikoli. Polospánkem se tak dostávám až ke druhé hodině ranní, kdy nás budí okolo procházející pár lidí, a tak si říkáme, že je asi čas. Původně jsme chtěli vstávat až ve 3, ale co na plat, stejně už bychom jen tak polehávali. Balíme, ke snídani si dávám čokoládové mléko, rozloučíme se s autem a nepotřebnými věcmi a vzhůru do tmy. Vedle našeho auta již také vstává jeden chlapík, který jde nahoru, takže po krátkém rozhovoru nemáme obavy, že bychom to nezvládli. Z medvědů, i přes přítomnost varovných cedulí, strach nemáme, protože jsme na celkem rušném místě. S nostalgií vzpomínáme na nepovedený výstup na Mount Moran, odtud nedaleko. V noci je hodně teplo, mám jenom kraťasy a tričko, a přesto ze mě teče pot proudem. S čelovkou jsme ušli 4 míle do Garnet Canyonu, bylo to pořád a pořád do kopce. Dostali jsme se k místu zvanému Meadows, což je krásné údolí s možností kempování přímo pod stěnou Grand Tetonu.

Pohled zpět na již nastoupané metry ve tmě
foto by © Ondra & Honza

Zhasínáme baterky, s přicházejícím svítáním se také hodně ochladilo, takže se převlékám do dlouhých kalhot a beru windstopperku. Přes vyhlášený úsek, kde je natažené lodní lano, se dostáváme až do sedla Lower Saddle, kde konečně začalo pořádně svítit sluníčko. Je okolo 9:30, ale ukrutná zima, to bych nečekal. Svačíme sušené maso a sledujeme okolní lidi, kteří na tomto místě bivakují. Je pátek ráno, a tak odpoledne tady bude plno víkendářů, klientů s horolezeckými vůdci apod. Tohle místo je totiž jakýmsi základním táborem ke třídennímu výstupu, kteří všichni absolvují. Užíváme si naposledy relativní samotu. Vzhlížíme ke špici Grand Tetonu a po malé pauze, o které jsme pěkně prochladli, se odebíráme, jak jinak, vzhůru.

Pohled z „Nižšího sedla“ ke Grand Tetonu (špice vpravo)
foto by © Ondra & Honza

Ranní výhledy na Lower Saddle
foto by © Ondra & Honza

Šlapeme už méně příjemným terénem, v zádech máme majestátní Middle Teton, škoda, že nemáme více času, hora vypadá majestátně a opravdu krásně. Ale my máme teď svůj úkol – dostat se do horního sedla Upper Saddle, kde je klíčové místo k nástupu na naši cestu Owen-Spalding, mezi znalými hlášenou již jenom jako „The O.S.“. Název je tvořen dvěmi jmény prvolezců této cesty, údajně nejlehčí na vrchol. Nicméně pro nás je to výšková premiéra, Já už jsem sice skoro v 4 tisících byl, ale to převýšení, které máme za sebou – asi 2 kilometry za půl dne, bylo docela znát.

Pohled zpět z Upper Saddle na Modele Teton (3902 mn.m.), vpravo dole je vidět kemp na Lower Saddle
foto by © Ondra & Honza

Do sedla se dostáváme bez problémů, jenom občas někdo zahlásí padající kámen, je to třeba stále hlídat – dostat do nohy asi taky nic moc. Zima nepřestala, jsme na severní straně, takže sluníčko můžeme čekat až v podvečer, okolní chodec hlásí, že je -3°C. Docela úsměvné, když si teď vzpomenu na Flying Saddle, kde ostatní pracují a potí se ve firemních tričkách.

Výhled z Upper Saddle do nitra pohoří Grand Teton, v pozadí Jacksonu Lake
foto by © Ondra & Honza

V Upper Saddle nás však čeká nemilé překvapení. Skupina lidí s horským vůdcem (která zřejmě nemá v horách co pohledávat!!!) zablokovala jediný přístup do cesty „The O.S.“, takže jsme museli asi hodinu čekat, než se jeden ze skupiny lidí vrátí a oznámí nám, že se omlouvá, ale že na to nemá. Potom jsme ještě čekali, než se začátkem cesty prorvou dva horolezci, kterých jsme se chytli z Lower Saddle. Cestu znají a nejsou to žádní liboví frajeři, leze jim to pěkně. Což o to, čekání není tak strašná věc, jak ta zima. Měl jsem jenom tričko a windstopperku, na hlavě miorovou čapku a moirové rukavičky. Myslím, že jsem naklepal kosy pro celý Wyoming. Konečně ale okolo 12. hodiny beru do rukou lano a jistím Honzu. Dalších asi 15 minut čekám na metru čtverečním než se něco bude dít. Pak dostávám do vysílačky povel, že můžu jít, takže se převazuji, odpovídám, že lezu a mířím za lanem. Přes vyhlášené místo „Cat Walk“, kde ručkuji po kamenech a mám pod sebou více než 300 metrů kolmé skály, se dostávám na místo, kde štanduje Honza.

Krásná expozice, z prvního štandu by člověk letěl až na dno
foto by © Ondra & Honza

Pohled pod sebe mám super. Vidím až na dno ledovcového karu na severní straně pod Tetonem, opravdová výška. Ještě párkrát opakujeme s Honzou to samé – jištění, povely ve vysílačce, jištění atd. Výhledy jsou však na některých místech impozantní, vidíme Enclosure úzce spjatou s Grand Tetonem právě již nám známým Upper Saddlem, což je údajně hora, na jejímž vršku Indiáni dělali obětní ohně, Mount Moran, různá ledovcová jezera atd. Nádherná příroda, přál bych si, aby ten pobyt ve Státech trval o něco déle.

Snadný komín pár délek po vrcholem
foto by © Ondra & Honza

Sbalit lano, trochu si odpočinout na prvních paprscích a vzhůru dojít těch pár desítek výškových metrů
foto by © Ondra & Honza

Vrchol Grand Tetonu, červená tečka vpravo zhruba ve prostřed výšky fotky je autor článku
foto by © Ondra & Honza

Po asi hodině a půl lezení, kdy byla výška opravdu na stylu dechu znát, jsme konečně dosáhli vrcholu – 4197 metrů nad mořem. Je zhruba 14 hodin odpoledne, fotíme se, kouříme doutník a jíme konzervu fazolí na půl, protože nám extrémně nechutnají. Z našeho mobilu zkouším poslat sms Tomovi, že ho zdravíme z vrcholu. Na vršku zavlaje na okamžik i česká vlajka. Ale to je nic oproti dívce, která si vynesla na vrchol gymnastickou obruč a na vrcholovém kameni s ní začala kolem pasu točit a její přítel to natáčel na foťák. Ještě naposledy se podíváme na celý Jenny Lake, na Mount Moran, který je pod námi, do Idaha, do Yellowstonu, na Jacksonu, na malinkatý flek s názvem Blacktail Butte atd. Nádherné počasí, neradi se loučíme, ale musíme. Hromada fotek nás snad aspoň trochu pomůže přenést náš pocit mezi ostatní kamarády, aby pochopili, co jsme viděli.

Opravdu poslední metry nahoru na horu
foto by © Ondra & Honza

Pohled z vrcholu jižně – směrem na Jackson
foto by © Ondra & Honza

Scházíme se zde s partou asi 5 lidí, které na jejich žádost fotím a scházíme dolů. Vědí totiž lehčí cestu dolů přes místo, kde je 60 metrů slanění volným prostorem. Je to super parta, mám foťák jednoho z nich – Chucka - a když začíná slaňovat, nafotím ho několikrát a dole mu aparát předám. Slanění je to opravdu dobré. Dole na Upper Saddle se loučíme, oni ještě jdou na Enclosure, což je asi půl hodinky chůze, ale my s Honzou „už a ještě“ máme dost.

Slaňení volným prostorem
foto by © Ondra & Honza

Táhlým suťoviskem, které jsme si ráno vyběhli, se dostáváme zpátky na Lower Saddle, kde narážíme na obávané „příznivce hor“, tedy padesátníky a šedesátníky v outdoorovém oblečení, kteří si chtějí vyjít na Grand Teton za poplatek horskému vůdci, který se o ně postará, jako o děti. Na Lower Saddle si na chvíli sedám na zem do stínu, sundávám ze sebe všechno rápelí a snažím se relaxovat. Bolí mě hlava, nohy a navíc toho máme ještě dolů dost – asi 10 kilometrů až k autu, kde teprve dnešní den končí. Je okolo 17. hodiny a vyrážíme trasou jako ráno dolů.

Mraky nad Wyomingem
foto by © Ondra & Honza

Cesta je to úmorná, pořád prudce dolů z kopce, kolena už skoro necítím. Na počátku Garnet Canyonu nás už chytá naprostá tma, Honza si bere čelovku a já jdu krok za ním. Světlo se mi vytahovat nechce. Ačkoli se nám zdá, že už jsme skoro dole a na ceduli bylo napsáno, že na parkoviště je to 1,7 míle, jdeme do přes půlhodiny, zřejmě je to tou únavou, kdy se nám zdá, že ženeme, ale nejdeme skoro nic. Zatáčka – rovina – zatáčka – rovina. Pokaždé čekám, že ta lesní pěšina už skončí, ale ne. Pořád znova a znova metry navíc. Už bych nejraději zařval, že toho mám dost, sedl si na zem, těžký batoh rozkopal, železo z batohu zahodil, oblečení spálil a umřel. Ale najednou se objeví parkoviště, oba s Honzou zrychlujeme na nejvyšší možnou rychlost a takřka dobíháme k autu, kde celý výlet šťastně končí. Na hodinkách mám 22:30, rychle se převlékáme, dojídáme sýr a okamžitě uleháme ke spánku a mě je všechno jedno – klidně ať je hurikán, klidně ať jsou povodně, já teď ležím, nic nemusím a vlastně už mám i zavřený oči a dávno spím. Doufám, že aspoň ten dnešek nebyl sen..

Grand Teton

Deník: Den sedmdesátý osmý

Deník: Den sedmdesátý devátý

Komentáře