Tak mně schnáblík inspiroval a naladil notu, že mi to nedá a taky půjdu s pár příhodami do mlýna.
že by nová rubrika - TO BYLO TAK?
To byl o tak poprvé.
Je krásné září, listy barví žleby v Krasu a dva velmi mladí, ambiciozní lezci Z. a Zet brázdí klasiky na Rorejsech.
Kolem třetí ten ambicióznější Zet navrhne dát pokus o něco v horní stěně Macochy. A andělíčkové strážní se připravují na slet.
Kolem čtvrté pak oba srdnatě traverzují pod stěnou i hledají kudy vede cesta. Tu nejlehčí netrefí, ale hele, támhle je skobka, ono to nějak pustí. Krátká délka, blbej štand, horší odlez jedna skobka daleko, druhá ještě dál, obě skoro artefakt dávných věků, horolezeckého pravěku.
Zet dobyl druhou skobu, no, nic moc ale vydrží. Z sice povzbuzuje, ale nicméně tma se blíží a tak asi dolů.
Jak se stalo, tu se stalo lano je u Z na štandu,ale s malou chybou. Jsou tam oba konce a ani jeden nevede nahoru.
Ambiciózní Zet má náhle po ambicích a upřímně řečeno i v poněkud bezvýchodném postavení. Skobka, háček a lano o deset i víc metrů níže na štandu.
No naštěstí bylo tehdy abnormálně smyček (žebříčky jsme ještě neměly) a tak nakonec Zet ze skoby slanil a s hlubokou tmou oba už bez ambicí z Macochy prchli. A andělíčci si mohli jít zase jednou schrupnout po náročný šichtě.
Dneska bych do takové skoby asi nepověsil ani baťoch...
To bylo tak podruhé
Den jak namalovaný jen lavinové nebezpečí trochu více než je zdrávo, ale což, Červená dolinka je v pohodě, půjde se na výlet.
Nováčci a cvičitelé razí stopu, ambicemi našlapaný Zet šlape na lyžích a v hlubokém sněhu rychle získává náskok.
Svah se u skalek stává strmějším a strmějším. Lyže hol musí dolů, postup se zpomaluje a náskok je ztracen. Ale což, už jen pár metrů a zase jsem v mírném a jak mi to na pásech povalí.
"Hele, nelez tam, spadne to." Lakonicky se ozývá z míst o pár metrů vedle kudy vede cesta.
Lyže zápíchnuté až po vázání, každý krok na prd.
"Ještě tři metry a su v pohodě."
Ale kdyby se tak panáček o ty lyže opřel na plocho, tak se nebude tak bořit.
Jak řekla tak udělala...
Bohužel udělali soudruzi z NDR asi chybu...Padesát metrů dolů, jedete totiž hrozně rychle...
No sníh jsem vyplival, batoh a čepici si ze stromku kterým jsem byl protažen sundal, kupodivu našel i lyže a hůlky.
Jen ten strach ze sněhu mi zůstal asi pět let a nic moc ani dneska, když musím na nějaké otevřené sněhové pole...
To bylo tak potřetí
To vám tak jednou Zet a tajemný V. vyrazili i se dvěma nováčky do Malé zmrzlé. Celkem dávno, to bylo ještě v minulém století.
I vyclimbli betelný ledík a že přes Jastrabie sedlo do Červené.
Slunko žačlo smažit, drny měknou a tak že radši né a že radši zpátky důle.
I předpoisově připravili nováčkům slaňák, první V. pak nováčci a poslední Zet. Nováč sestupovali poctivě čelo ke svahu, kop, kop, ťuk cepín, kop,kop...
I Zet smotal první lano a V. jej vzal i do batohu vložil.
Zet začel motat druhé a V. se k sestupu měl.
I usedl na své pozadí a za halasného juchání kol nováčků projel.
"Jupí, tak se to dělá!"
Vzápětí opsal úžasné salto vpřed, kdy středem rotace byli jeho paty no a posléze nám ze spoda žlebu zamával.
Věci z batohu jako druhou motyku, lano, dekl a tak, tak ty jsme posbírali a ptáte se co bylo příčinou?
No boční žlábek z něhož trocha ledové krusty nateklo, zadní hroty maček, avíc fakt nepotřebujete. Dokonalý full,full,double,double,full,full...
To bylo tak počtvrté
I vydal se zase jednou po dlouhé době bývalý lektor, dnes instruktor první třídy, ale vlastně on už moc neučí do Tater. I teoretická příprava, bez chybičky, no super na jedničku, jenže pak přišla praxe...
I vyrazil na Karbunklový hřeben. Lehká tůra v deset odchod. Včasný nástup = horolezcova smrt.
I stoupali, leč nováčci jsou pomalý a nečas přišel na hřebeni a světe div se, kde se vzala tu se vzala, ona vám tam byla tma...
I nováčci vytáhli čelovky, jen instruktor a jeho spolulezkyně čelovky ničevó...
I upřely nováčci zraky na instruktory, kudy cesta dolů?
No přeci do Červené dolinky, nicméně najednou kde se vzal tu vzal a byli v černém lese. Ten ale v červené dolince není? Jaká země, jaký den kde se to ... ocitli?
No nakonec našli v Javorové jakousi salaš a v ní to jakš, takš, překlepli. Jelikož si jeden z nováčků podvrtnul kotník, tak ho bylo potřeba odvézt a tak se dotyčný instruktor nabídnul, že ho tedy odveze a svou účast v rámci výjezdu ukončí...
To bylo tak popáté a zatím naposledy
I v prostřed týdne prokázali nováčci dostatečnou samostatnost a mohli tedy vyrazit na první samostatné tůry. Žeruchovky jsou co by kamenem dohodil, tak hurá.
Dvojka si vybírá cestu, instruktor V. mizí s dalším z nováčků za hranou, ale ne mimo doslech.
Po chvíli lezení stanul lezec Č. notně nad nástupem. Lana perfektně procvaká na střídačku aby netřela, leč cesta dále nechce Č. pustit.
"Hele tady je starý klín, na jednom slaním a na druhým mně odjistíš. Nechce se mi tady nic nechávat."
I V. za hranou zatušil zradu a rozhodl se nahlédnout, leč bylo již vykonáno.
Č slanil asi metr a vzápětí, měl pocity Orla. Jen to přistání bylo trochu tvrdší...
Chyba byla, že na jištění si nechal lano na které byla pouze dvě jištění, a na tom druhém slańoval. Jištění vydrželo, ale to už byl jaksi na zemi.
Nu což. Nováčci předvedli vzorovou záchranou akci, vybaveni lékárnami a umějí perfektně spouštět ze svahu sáně. Všechno zlé je k něčemu dobré.
A Č.? Tho si chvíli nechali v popradu na pozorování. Přeci jen dvacet, je dvacet...
Tak zazvonil zvonec a pohádkám byl konec.
Průšvih je ten, že všechny jsou ze života, mně, nebo osob mého okolí.
Dneska se zasmějeme, ale myslím, že ani v jedné to na smích moc nebylo. Snad si najdete mezi řádky i trochu poučení, ale blbost ta je věčná a bohužel nevyhýbá se nikomu. Takže a´t se vám pokud možno vyhýbá co nejdéle.
uveřejňování takových veselých příhod je poněkud dvojsečné. jestli si vzpomínáte, tak jsem někdy před rokem napsal blábolek o takové příhodě v řeži, která skončila nějakou tou krví ale vlastně dopadla strašně dobře. Pak se tady rozproudila docela živá diskuse a byl to snad historicky první článek na lezci.cz kde komentáře přesáhly magickou padesátku a pak i osmdesátku. Tak trochu se domnívám, že si snad třeba i kvůli tomu někdo koupil helmu nebo prsák a možná to už někomu i pomohlo. tolik klady.
záporem jsou takové subjektivní pocity, že je lepší držet hubu, neboť poté je celý oddíl vystaven uštěpačným poznámkám "to jste vy jak vraždíte nováčky" apod. vono to není moc příjemné. a pak to přijde člověku docela líto, že nedržel jazyk za zuby, mohl by být považován za úžasnýho neomylnýho borce z oddílu nebo party úžasných neomylných borců. zatímco jiným úžasným borcům kteří hned každičkou chybu nevytrubují se taky zraňují nováčci, padají kamarádi, borci dělají voloviny po kterých by dychtivě sáhl sám veliký šubrt v případném třetím díle atd. (třeba ta příhoda z posledního slanění nejmenovaného odílu na nejmenovaném místě, kdy pět borců slaňovalo zároveň na jedné osmě a lano se přeřízlo na ostré hraně a slaňování skončilo hromadným pádem a transportem některých do nemocnice).
ale v každém případě děkuji za jasné sdělení, že chyby dělá každej, a že to, že člověk kamarádí se slovutným himalájistou nebo se později slovutným himalájistou stane, to před pitomostí neochrání.
Dík za perfektní komentář, protože článek není psaný účelem dělat ze jmenovaných blbce, ty ze sebe zvládli v dané situaci dokonale udělat sami, ale právě tak trochu poukázat na chyby kterých se dopustili a varovat před nimi ostatní.
To že to vždycky dopadlo dobře = dneska děsná prča.
Jsou však historky, které mají i smutný konec. I ty je dobré znát, ale rozhodně by se nehodilo psát o nich touto formou.
Jinak na obhajobu oddílu, vrazi nováčků nejsme a snad jen můžu říct, že každým rokem se snažíme standart horoškoly i instruktorů a lezců co se horoškole věnují zvyšovat. A zatím se zaplaťpánbůh daří, protože takových errorů cvičitel - nováčci rapidně ubývá.
Jak, ale bylo řečeno nikdo není prorokem, takže raději řádně zaklepat...
Radek
jo, asi si rozumíme.
muj komentář byl vyvolanej takovým pocitem hořkosti z toho, že jsem se oklikou dověděl, jak na schůzi jednoho oddílu byl náš oddíl dáván za odstrašující případ jak teda rozhodně né. informace měli pouze z toho, co jsem tady napsal o té příhodě v řeži.
jistěže se taky snažíme, dáváme tomu spoustu času a někdy máme dokonce pocit, že se to daří.
Podobných historek jsem za 40 let co lezu po skalách a horách zažil mraky a vola ze sebe udělal mockrát (nejen při lezení) . Dají se jednoduše rozdělit na dvě skupiny. Ty co dopadly dobře, resp. dotyčný přežil. Spousta z nich je popsána např. v Bajově knížce "Smiech na laně" (mimochodem jsem jí na Zbojandě měl sebou). Druhá část kravin je popsána v knížkách Pita Schuberta (ty jsem sebou neměl). Je zcela logické, že srandu si můžeme dělat jen z těch, které dopadly dobře. Ty fatální zlehčovat nejdou a bohužel se o nich ani moc nemluví. Z Radkova příspěvku vůbec nemám pocit, že se snaží o veselé historky. Naopak je dobré, že ty kraviny nezatajujeme.
kdyby ste potrebovali nakyho novacka na vrazdeni, tak se dobrovolne hlasim :) ... teda ne, ze bych se nechtel dozit tricitky, ale takowy ty velky kluby jako vysehrad/?/ neberou novacky a ja bych se potreboval naucit spoustu veci od borcu, co maji ledacos za sebou, ale nemam nak kde ...
Joj, vždycky když to někdo někde zvrtal, tak sem čekal, jestlipak se mezi kritikou (teda nic proti ní, když k něčemu vede) objeví, jak jsme to my druhý taky někde pěkně zvrtali (i když třeba s lepšími následky). Fakt jsem si počet!
Asi se odvázal, jako že slaní a zahodil konec. Podobná "humorná" příhoda se mi stala loni v Paklenici hned ve vstupním kaňonu. Po vehementním přesvědčování, jak je skálolezení bezpečné souhlasila Alča, že mně bude jistit (a snad to i zkusí, o což mi hlavně šlo), pod třetím nejtem (krásné kulaté očko) jsem zjistil, že už to pro ni je moc těžký, takže slanit. Při kecech, jakože ke druhému v pohodě doleze, jsem lano zahodil na zem. Zrovna procházela jedna z početných výprav turistů, já visel v odsedávce jak pako a snažil se předstírat jakože pohoda. Když byla pak chvilka klidu bez čumilů, tak jsem Alče radil, jak hodit lanem 10 vysoko. Akorát jsem ji rozzuřil, tak jsem se kousnul a slezl to. Že jsem tehdy nepřesvědčil, to je snad jasný.
Já jsem sice hovňouskej nováček a nevím stli daný poblém plně paňimaju, ale co vím, tak protáhnout lano očkem lze bez problému i bez toho, aniž by ses od něj odvázal. Potom na něm uděláš uzlík, cvakneš to cez karáblu do sedáku a původní uzlík zrušíš. Pravda je to trochu delší a možná příliš opatrná procedura, ale lano ti přitom 100pro nespadne dolů! A když už ho rozvazuješ rovnou a držíš v hubě, tak při tom aspoň nekecej!!! :-))
Vysvětlení -
Ve skobě jsem měl provázanou smyčku, protože byle trochu v poličce, sž potud tedy správně.
Chyba byla, že v té smyci jsem seděl a tudíž byla zatížená. tehdy jsme ještě systém protahování bez odvázání neznali (1993). Takže jsem se odvázal a protáhl prvnímetr, jenžě tou zatíženou smycí to šlo hrozně blbě. Tak jsem se odlehčil a to lano, co v té smyci tak krásně drželo bylo najednou přesně tam, kde jsem už dříve popsal.
radek
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace