Monika Kuhn-Gaberová se během dvou let zařadila mezi naší ženskou boulderingovou špičku. Začalo to se 7C na flash minulý rok a momentálně už vlastní 8A. Devatenáctiletá Monča má talent a kromě toho, že je načichlá lezeckou vášní od svých rodičů, má sama neskutečnou chuť a bojovnost v lezení něco dokázat. Jsem si jistá, že svou sbírku (motýlů) bude zvesela rozšiřovat.

Momo, znám tě od tvých čtyř let, kdy jsi pobíhala okolo své lezoucí maminky Jíti na stěně v Lomnici nad Popelkou – malá blonďatá dračice. Kdy tě poprvé přivázali na lano?
Tak na tuhle otázku jsem se musela zeptat našich, protože můj první zážitek z lezení, který proběhl v Tisé si nepamatuji. Prý jsem poprvé lezla, když mi byly tři roky. Akorát si vzpomínám, že jsem nejradši lezla rajbas na Pivní kámen v Labáku.


Monča Kuhn-Gaberova
archiv Mázlovi

A bavilo tě to? Chtěla jsi lézt nebo jako houpačka na laně taky dobrý?
To si piš, že mě to bavilo:) Naši se mi ve skalách hodně věnovali. Někdy jsem lezla, někdy se houpala, ale nejradši jsem se s Lubou mečovala šťouchadlem.

Od mala jsi jezdila víkend co víkend do skal. Nebyla to trochu otrava?
Otrava to nebyla vůbec...Myslím si, že děti z lezeckých rodin se mají nejlíp. Jsou pořád venku v nádherný přírodě, mezi super lidmi. Spíš byla nevýhoda, že jsem si v dětství myslela, že existují jenom horolezci. Kupříkladu jeden zážitek z vlaku:  jedeme s mamkou do skal a naproti nám stará babička a já říkám: “Taky jedete do skal“? Pak mi mamka musela vysvětlovat, že na světě žijí i jiní lidé než jen lezci.

Jsi teď zpětně ráda, že jsi prožila dětství v přírodě, spala pod širákem, kempovala?
Určitě. Jak už jsem psala. Příroda je nejlepší místo, kde dítě může strávit mládí. Myslím si, že kempování a všechny ty „srandičky“ okolo jsou mnohem lepší než nějaký kina, zábavný parky apod.

Protože vás znám, tak vím, že tě vaši nijak do lezení nenutili. Chceš lézt - lez, nechceš lézt - nelez. Ale stejně tě to chytlo.  Co tě na lezení baví?
Jelikož jsem s lezením vyrůstala, tak jsem zvolila stejnou volbu jako moji rodiče a zůstala jsem u toho. Toho, že mě do lezení nikdy nenutili, si hrozně vážím. Myslím si, že když do toho rodiče hodně tlačí, ztratí to smysl a zároveň radost z lezení.

Dělala jsi nebo děláš i jiný sport?
Dříve jsem závodně běhala, lyžovala a jezdila na snowboardu. Snowboardový závody mě hodně bavily, ale musela jsem se jich vzdát, protože nejde dělat dva sporty vrcholově. Jinak na prkně jezdím pořád. Teď mě začalo hodně bavit i kolo.

Pamatuješ si svou první vytaženou cestu? A kterých dalších vylezených cest si považuješ?
První cesty jsem tahala v Massone, ale zážitek z první vytažené cesty mám až z Frankenjury. Luba mi dal prodloužený expresky do všech nýtů a bylo to ...
Považuju si všech vytažených cest, hlavně těch na písku, protože jsem hrozný strašpytel.


Monča Kuhn-Gaberova ve Španělsku
foto by Eva Ondrová

Přeci jenom jsi měla období, kdy ses ve skalách moc nezjevovala. Jakýsi lezecký útlum, což myslím, že je v pubertě normální. Co tě přimělo se vrátit?
Tak v pubertě jsem si chtěla vyzkoušet, jaký to je, nic nedělat a jen se flákat, ale to mě moc dlouho nebavilo. Vrátila jsem se k lezení, protože mi došlo, že bez lezení není můj život takový, jaký si představuju. Chyběly mi ty pocity z vytažených cest, vylezených boulderů a chyběli mi i lezecký kamarádi.

Jita a Majzlík jsou lezecký „srdcaři“, pro které je lezení životní styl do slova a do písmene. Jak to máš ty?
No, jelikož s nimi žiju pod jednou střechou, tak jsem na tom stejně..Vždycky přijedeme v neděli domů a začneme se těšit na další víkend, který strávíme ve skalách! Já jsem si vždycky přála bydlet v lezeckým městě, kde budou žít jen lezci.

Vyrostla jsi na písku. Jsi za to ráda nebo bys raději valila převislé prásky na vápně?
Jsem ráda, že jsem vyrůstala tady u nás na písku. Chtěla bych  valit pískovce, ale zatím mam větší šanci asi v převislých a krátkých práskách.

Jak to máš s morálem? Taháš na písku?
Vždycky jsem si přála vylézt pár prásků na písku po mamce, ale bohužel to zůstalo jen u toho přání. Na písku se hrozně bojím a vůbec nevím, jak do sebe mám dostat ten zpropadený morál. Když už jsem se odhodlala vytáhnout nějaký ty VIII, tak se bála zase mamka. Takže je to docela těžký.

Mamce už někdy šlapeš na paty. Například teď na Padání jste vylezly úplně stejný bouldry a podělily jste se tak o 2. a 3. místo. Jsi naštvaná, když mamka něco vyleze dřív než ty? Hecujete se navzájem?
No, docela se s mamkou umíme vyhecovat, ale taky se někdy umíme i pěkně pohádat - tak to k tomu přeci patří… Někdy mamka vyleze boulder s prstem v nose a to mě dokáže dost namotivovat..A stejně tak to má i mamka, myslím :)


Monča a mamka Jíťa Mázlová

Mamka Jíťa a Luba jsou skvělý lezci, ale věřím, že když rodiče mají připomínky nebo lezecké rady, tak od rodičů se to hůř poslouchá než od kamarádů. Necháš si od nich radit? Pomáhají ti s tréninkem?
No tak to každopádně. Vadí mi, když něco lezu a mamka mi začne radit. Vím, že to myslí dobře, ale mě to vždycky dopaluje. To od Luby mi to tak nevadí. Tréninky mi píše taky Luba. Ve Vrchlabí nemá moc člověk na výběr s kým trénovat.  Takže na stěnu chodím s našima, aby mě jistili. Ale nejradši se zavřu sama na bouldrovku, pustím si Prodigy a bušim.

Každopádně máš od nich 100% podporu, to je super ne?
Jo, je to parádička. Ale nikdy mi mamka neřekla: „Vykašli se na školu a radši lez“ (jako mamka Sharmy). Ale vždycky, když jsem někam chtěla jet lézt, naši mě v tom podpořili.

Za poslední dva roky jsi se na bouldrech neskutečně zlepšila. Předcházel tomu trénink, dřina nebo jen lezení venku?
Nikdy jsem nějak moc netrénovala, většinou jsem jen lezla venku. Akorát letošní zimu jsme s mamkou párkrát navštívily posilku a byla to docela sranda.

Kolikrát za týden trénuješ? Jaký trénink se ti nejvíc osvědčil?
Zatím nemam osvědčený trénink. Ale většinou dva dny v týdnu lezu, jeden den jedu na kolo a pak o víkend strávím ve skalách.

Bydlíš ve Vrchlabí. Máte tam lezeckou stěnu, bouldrovku?
Vrchlabí to je super místo! Máme stěnku i bouldrovku. Měli jsme i domácí bouldrovku, ale místo ní už má Oja pokojíček. V Jablonci je teď super stěna - škoda, že to není blíž, protože na trénink by byla ideální.

Je Vrchlabí ještě nějaká další tvá vrstevnice, která do lezení „šlape“?
Kéž by tady nějaká taková vrstevnice byla! Ale stejně radši trénuju s kluky než s holkami.

Chodíš ještě do školy. Jak kloubíš trénink, lezení a školu?
Chodím tady k nám na všeobecné gymnázium. Mám sportovní úlevy, takže škola mi vychází hodně vstříc. Ono se to učení strašně špatně dohání, když tam člověk měsíc není.

Jak už jsem naťukla, poslední dva roky se věnuješ spíš boulderingu – vlastně jako celá tvá rodina. Jak to, že teď vyhrává bouldering?
S bouldrama přišel jako první Luba a nějak nás to všechny pohltilo. Máme výhodu, že se v našem okolí nachází Ostaš a Bor. Jelikož Oja byl před dvěma lety ještě malý pískle a musel se o něj vždycky ve skalách někdo starat, líp nám to vyhovovalo dole při zemi na bouldrech. U mě vyhrává asi proto, že mě víc baví. Najdeš si problém a dřeš v něm. Většinou je dobrý, že můžeš bouldrovat i sám a nikoho u toho nepotřebuješ. Prostě na laně je člověk víc omezený...


Monča Kuhn-Gaberova a bratr Ondra
archiv Mázlovi

Jaký typ boulderů ti nejvíc sedí?
Jaký typ? Asi malinký chyty v kolmém profilu a dírky v převisech. Radši malý chyt než dlouhý krok :)

Naposled jsi vylezla boulder Dry County 8A na Sněžníku. To je spíš lištovačka. Máš teda silný prsty? Prý mají v tomhle boulderu výhodu menší – je to tak?
Je to traverz po lištách, ale nejtěžší krok je za bouli. Asi mam trošku silnější prsty než dřív, ale docela mne z toho boulderu bolely. Malý tady mají podle Luby výhodu. Ale já si myslím, že moc ne.

Jak dlouho jsi boulder nacvičovala a co bylo při přelezu nejtěžší?
Nacvičovala jsem ho jeden den. Ráno jsme přijeli a pršelo, tak jsme si vybrali Dry County, protože je pod převisem. Šli jsme do něj a k večeru, před další bouřkou, jsem ho vylezla. Po každý jsem padala ke konci v nejtěžším kroku. Myslela jsem, že to nevylezu, protože jsem měla úplně prolezený prsty, ale chtíč byl veliký a přemohl bolest.


Monča Kuhn-Gaberova v Dry County 8A, Sněžník
foto by archiv Mázlovi

Přijde mi, že se dokážeš i řádně vyhecovat – prostě koma. Jako při přelezu boulderu Raněný Superman Direkt 7C na flash. To máš od Luby ne - do přelezu vždy naplno?
Když chci něco vylézt, tak si vzpomenu na Lubu, jak je vždycky nabitý. Docela mi i pomůže, když je Luba u něčeho, co chci vylézt. Je to takový náš guru, diktátor undergound, talisman, prostě Luba :D

Co musíš  zlepšit, aby ses posunula v lezení dál?
Určitě musím zlepšit spoustu věcí, jako třeba vytrvalost, trpělivost, sílu atd..

Do jakých oblastí ráda jezdíš?
Ráda mám Ostaš, Bor, Petráč, Frankenjuru, Teplice a Ádr.

Měla jsi někdy nějaké lezecké zranění?
Měla jsem jich už hodně, ale mezi nejvážnější patřilo asi prasknutí poutek v prstu. Nedávno jsem si rozlezla pěkný bouldřík za prstovku a zase jsem si zranění trošku obnovila.

Jsi celkem prcek jako já a to může být na bouldrech častý hendikep. Nevadí ti to? Jak se pereš s tímto problémem?
To si piš, že mi to vadí a jak!! Peru se s tím tak, že zkouším hodně skákat. A vadí mi, když mi někdo začne říkat, že mám výhodu, jak jsem lehká. Je to sice pravda, ale shodit můžeš vždycky… Vyrůst už bohužel ne!


Monča Kuhn-Gaberova na Sněžníku
archiv Mázlovi

Takže, jak to teď máš – lano, bouldry? Jak do budoucna? Myslíš, že se dá dělat to i to na nějaké úrovni?
Teď momentálně jsem trošku začala lézt i s lanem, ale vytralost se drží na nule. O prázdninách plánujeme asi spíš lano než bouldry, ale uvidíme. Lano i bouldry se společně na úrovni asi dělat dají. Když si vezmeme Adámka a jiný dobrý světový lezce - bouldrují a lezou s lanem na vysoké úrovni.


Monča Kuhn-Gaberova v Georges du Tarn
archiv Mázlovi

Jak to máš se závody? Lezeš obtížnost i bouldry?
Jezdím na obojí. Docela mě to i baví, ale nechápu, že jsou některé závody v létě. To jedu radši ven na skály, než být někde zavřená celý víkend v tělocvičně.

Jaké bylo tvé nejlepší umístění?
Nejlepší umístění jsem měla asi v roce 2006, kdy jsem byla za celý rok v juniorským světovém rankingu na 16. místě. A párkrát jsem byla mistryní ČR na poháru mládeže.

Když jsme u těch závodů, máš na závodním poli nějaké ambice?
Jak by řekla Lynn Hill:“Ve skutečnosti nebojuji proti jiným, ale jen sama proti sobě - protivníkem je cesta, ne jiný lezec“.

Co ti závody dávají? Dokážou tě závody vyhecovat k lepšímu výkonu?
Závody mi dávají motivaci k tréninku. Vždycky, když se vrátím domů ze závodů, tak mám větší tendenci trénovat.

Patříš na závodech mezi kliďase nebo nerváky?
Jsem nervák jako hrom! Nedokážu nebýt nervozní. Srdce mi vždycky bije jak o život.


Monča Kuhn-Gaberova
archiv Mázlovi

Cepíny jsou další vaše rodinná "neřest". Nelákají tě?
Párkrát jsem s nimi jela na Krkavku, vyzkoušet si něco aspoň na druhým, ale není to můj šálek kávy. Je to úplně jiný než lezení. Každou chvíli jsem čekala, kdy mi cepín vyrazí zuby.

Jaké další věci máš ve skalách rozdělaný? Prozradíš nám své  další lezecké plány?
Ve skalách mám tolik rozdělaných věcí, že bych to ani nespočítala:)  A prozrazovat nic nebudu - nechte se překvapit.

Díky za rozhovor a ať se ti zranění vyhnou obloukem!

Momo podporuje: Saltic, Singing rock, Tilak, Coolich
Monči lezecký blog
Deníček