Pravidlo číslo 1
„Lavina je sviňa“

  V okamžiku, kdy jsem ve svahu nad Brnčálkou dělal už třetí přemet a do pusy se mi dral sníh, znělo toto pořekadlo obzvláště krutě.

Nakonec jsem z toho incidentu dostal bez výraznějšího poškození a jediné, co po odeznění panického strachu ze sněhových polí zbylo, je obrovský respekt a snaha pochody vedoucí k lavinám co nejlépe pochopit.
  Z toho, co jsem spolu s ostatními nashromáždil v různých publikacích a na základě vlastní zkušenosti, vám předkládáme alespoň malý výřez, aby diskusí okolo tématu jako Glockner 2002, nebo Parichvost 2004 bylo co nejméně.
  Řekněme, že toto je první kapitola a pokusíme se co nejdříve přidat i další kousky.

Základní mechanismus vzniku lavin

  Ve sněhové pokrývce působí řada faktorů a probíhá řada fyzikálních procesů. Lavina je jedním z mechanických procesů, ale až tím úplně posledním v řadě. Ve sněhové vrstvě probíhá její sesedání, plazení, případně sesypy, nebo splazy. Sesedání a plazení je stejně jako i další procesy způsobeno především gravitační silou, ale není zřetelné okem. Sesypy a splazy už jsme schopni lokalizovat zrakem, ale dosahují zpravidla velmi malých rozměrů.
  Lavina je posledním z mechanických procesů které uvedeme, ale je současně procesem nejničivějším. Lavinu můžeme z geomorfologického hlediska rozlišit na tři pásma – pásmo odtrhu, pásmo transportu a pásmo nánosu.
  Jak jsme již uvedli, lavina vzniká na podkladu fyzikálních procesů ve sněhové vrstvě. Tyto procesy vedou zejména ke dvěma druhům napětí. Napětí tahové – v místech, kde má sníh tendenci tvořit odtrh, a tlakové v místě, kde se vrstvy sněhu vzájemně opírají a stabilizují o svou masu. Dva názorné příklady podoby profilu svahu a na něm ležící sněhové vrstvy jsou zobrazeny na následujícím obrázku:



  V optimálním stavu je tlakové napětí vyšší tahovému. V okamžiku, kdy tahové napětí překročí tlakové, uvolňuje se lavina. Je nutno si uvědomit, že tímto faktorem může být například lyžař, nebo na svah vstoupivší horolezec. Nicméně, aby to nebylo tak jednoduché, hraje svou roli v tomto procesu mnoho dalších faktorů. Soudržnost sněhu, vrstvy, v nichž je uložen, zatížení svahu, teplota, atd.

Faktory nejvýznamněji ovlivňující vznik lavin
- sklon svahu
- podklad sněhové vrstvy
- historie sněhové vrstvy – nový sníh
- směr převládajícího větru (návětrný, závětrný)
- dispozice svahu (severní, jižní)
- přítomnost dutinové jinovatky ve spodních vrstvách sněhové pokrývky

Sklon svahu
  Sklon svahu je jedním z nejzřetelnějších faktorů, který známe. Obecně se dá říct, že laviny padají nejvíce na svazích od 30 – do 60 stupňů. Ze strmějších svahů se sníh odsypává průběžně, z mírných zpravidla nedojde k dostatečnému tahovému napětí. Nicméně je zaznamenán případ, kdy lavina spadla na svahu o sklonu 12 stupňů!!! Jednalo se o lavinu z mokrého a těžkého sněhu.
  Nejnebezpečnější laviny pak padají právě ve svazích o sklonu kolem 30 stupňů, kdy sklon umožní nashromáždění dostatečné vrstvy sněhu a v případě odtrhu se jedná o posun obrovských mas sněhu.

Nebezpečné podklady sněhové vrstvy
  Jednoznačně nejnebezpečnějším podkladem sněhové vrstvy jsou travnaté svahy. Tráva se pod sněhem položí a utvoří optimální kluznou plochu. Jistotu nemáme ani u svahů pokrytých kosodřevinou. Kde sice v menším měřítku, ale přeci jen dochází ke stejnému jevu. Podle dosavadních sledování řídce umístěné menší stromky, nebo skaliska ve svahu svah nestabilizují, ale naopak mohou vzniku laviny napomoct. Výrazněji vystupující skupiny skal můžeme považovat za stabilizační prvky svahu, stejně jako například dostatečně hustý les. Nicméně pozor, pakliže lesem zvládnete projet bez problémů na lyžích, lavina to zvládne taky!!!

Historie sněhových vrstev
  Historií sněhové vrstvy myslíme skladbu sněhových vrstev jednotlivých period sněžení. Každá změna teploty, sněžení, vítr formuje sněhovou vrstvu a zanechává znaky, díky nimž jsme schopni tyto skutečnosti z vlastností jednotlivých vrstev vyčíst.


Sníh se po dopadu na zem vlivem fyzikálních procesů mění, jedna z možných podob metamorfózy sněhu

  Pokud napadne nový sníh, vždy bychom měli zbystřit svou pozornost. Pokud sněží za bezvětří, pokládáme za kritické množství 30 – 50 cm, podle podkladové vrstvy. Za větru může docházet k vytváření velmi lavinézní situace již od 10 cm nového sněhu.
  Základně rozlišujeme sníh podle vlhkosti na suchý (teplota < -2/3 C) a na mokrý (teplota > -2/3 C). Dále rozlišujeme tvrdost, velikost částic, soudržnost a přilnavost.

Zjištění stupně tvrdosti sněhových vrstev v terénu:
- pěst (1)
- čtyři prsty (2)
- prst (3)
- tužka (hrot hole) (4)
- nůž (5)
- led

Podle struktury sněhových krystalů pak rozeznáváme následující základní druhy sněhu.
Nový sníh ( + ) Sníh, který padá nebo je čerstvě napadaný. Jeho krystaly jsou závislé na klimatických podmínkách. Nový sníh se vyznačuje velkou nesoudržností. Je základem prachových lavin.
Plstnatý sníh ( / ) Na nový sníh začne v první fázi působit vítr. Ten začne narušovat prvotní krystalickou strukturu (tzv. destruktivní fáze). Stále však zůstává ve větší míře zachována původní šesterečná soustava. Naproti tomu lámání původních krystalů způsobuje větší zaklínění jednotlivých krystalů, čímž se zvyšuje soudržnost celku. Plstnatý sníh bývá základem deskových lavin.
Okrouhlozrný sníh ( • ) Jde o suchý sníh, který vzniká z plstnatého vlivem teploty. Na první pohled je patrná destrukce krystalické mřížky a sněhové vločky již vypadají jako pravidelné kuličky, matně bílé bez lesku. Tvoří přechodovou fázi mezi bortící a výstavbovou metamorfózou. Díky své pojivové schopnosti se podílí na tvorbě desek.
Hranatozrný sníh ( ‚ ) Vlivem teploty dochází ke změnám původního zborceného krystalu a vniká jeho nová forma. Pokud dochází k velkým změnám teploty, dochází ke zvýšené difúzi vodních par a jejich přesycení. Toto je základním předpokladem pro novou výstavbovou změnu. Takto vznikají ledová zrna hranatého tvaru. Tento druh sněhu je dosti problematický, protože je velmi pohyblivý. Je zvláštním a lavinově nebezpečným druhem sněhu zvláště pak v kombinaci s dutinovou jinovatkou.
Dutinová jinovatka ( ^ ) Ta se tvoří výhradně uvnitř sněhové vrstvy. Tvoří se v uzavřených prostorách při dlouhotrvajících mrazech (pod -10°C). Krystaly mají kalichovitý tvar, který vzniká odpařováním vodní páry z hranatého krystalu. Takto vniklý vzdušný prostor již nedokáže čelit náporu vrchních vrstev a hrozí zborcení. (viz dále)
Firn ( ° ) Jedná se o zaoblená ledová zrna, která vznikají další změnou krystalu. K tomuto jevu dochází především díky dlouhodobému působení zvýšených teplot. K výskytu firnu dochází hlavně na jaře.
Led, ledová vrstva ( E ) Je to firnová nebo ledová kra o různé síle. Může se vyskytovat v jakékoli hloubce firnu. Její hloubka a tloušťka je závislá na počasí. Je to nebezpečný podklad pro nový sníh. Ledová vrstva je velmi nebezpečná při oblevě!

Směr převládajícího větru
Směr převládajícího větru nás upozorňuje na závětrné svahy, kde budou uloženy značné vrstvy sněhu přeneseného větrem.

Dispozice svahu
Dispozice svahu, neboli orientace. Důležitý faktor vlivu na sněhovou vrstvu je slunce. Zpravidla se jižní svahy rychleji stabilizují, kdy vlivem ohřevu slunečním zářením dochází k výraznějšímu provázání vrstev sněhu. Obecně platí, že v zimě jsou bezpečnější jižní svahy, na jaře naopak severní, neboť na jižních svazích dochází k podtékání sněhové vrstvy vodou a je výrazně vyšší riziko základových lavin.

Přítomnost dutinové jinovatky.
Dutinová jinovatka se vytváří ve sněhové vrstvě zpravidla ze velmi nízkých teplot, někdy se jako hraniční udává –10 C a méně. K jejímu vzniku dochází ve spodních částech sněhové vrstvy a to především vlivem rozdílu teplot povrchu a spodní vrsty, kde je vždy o něco tepleji. Dále pak neprodyšností určité části sněhové vrstvy pro páry vznikající sublimací sněhových krystalů.


Dutinová jinovatka se chová jako písek, nebo chcete li kuličkové ložisko svého nadloží. Jedná se o sněhové krystaly s nulovou soudržností.

Jako kritické pokládáme množství odpovídající 5%  výšky sněhové vrstvy uložené nad vrstvou dutinové jinovatky výšky sněhové vrstvy uložené nad vrstvou dutinové jinovatky.
Nejlépe předvedeme na modelovém příkladu.
Při odkopání sněhové vrstvy jsme v hloubce 1,5 m narazili na vrstvu dutinové jinovatky o mocnosti 0,05 m. V tomto připadě je riziko uvolnění laviny na této vrstvě relativně malé, neboť svah je stabilizován svou vahou.
Při odkopání sněhové vrstvy jsme v hloubce 0,8 m narazili na vrstvu dutinové jinovatky o mocnosti 0,10 m. V tomto případě je nutno být nanejvýše obezřetný a případné túry se v místech přesahujících sklon 30 stupňů zříct.

Dělení lavin


Základní pravidla plánování bezpečného průběhu túry a její realizace

Co udělat doma nebo na chatě
- stanovit potenciální trasu, nebo trasy
- na předpokládané trase zjistit nejstrmější místa (pozor mapa se nemusí rovnat skutečnosti!!!, velmi krátké strmé výšvihy nemusíme podle vrstevnic rozpoznat)
- zjistit expozici svahů, na nichž se budeme pohybovat
- zjistit aktuální stav vypsaného lavinového nebezpečí v dané oblasti
- připravit časový rozvrh, zvážit velikost skupiny a zdatnost jejích členů
- zhodnotit zjištěné faktory pomocí některé ze základních rozhodovacích strategií STOP OR GO, 3x 3 Munter, Redukční metoda,

Po příchodu na místo zahájení túry – zonální filtr
- stav počasí a aktuálních podmínek
- připravenost skupiny
- zkouška lavinových vyhledávačů
- znovu zhodnotit faktory na základě aktuálního stavu STOP OR GO, NIVO TEST
- při dosažení prvního vhodného místa (dispozice svahu a sklon) zjistit historii sněhové vrstvy, případně provést test klouzavým blokem, nebo Norskou sondu


Prašan je nádherná věc a všichni se na něj těší, víme ale jestli je svah bezpečný?

Při túře
- stále sleduji aktuální podmínky
- vím, kde jsem
- vím svůj stav oproti plánovanému časovému rozvrhu
- sjezd nerovná se výstup
- v případě změny expozice svahu, znovu zjistím stav sněhové vrstvy
- při stoupání od sklonu 30 stupňů vždy rozestupy min. 15 m
- tempo se řídí vždy podle nejslabšího člena skupiny
- v případě pochybností raději vždy změním túru na náhradní cíl, nebo se jí zřeknu
- při sjezdu vždy rozestupy cca 50 m, od sklonu 35 stupňů vždy jednotlivě
- sjezd volit vždy s ohledem na vývoj počasí, viditelnosti a sněhových podmínek
- v případě jakékoli pochybnosti volím sjezd podél stopy výstupu


Malé množství sněhu nemusí znamenat, že terén je v pohodě, i pokud jdeme po hřebenu,
měli bychom dodržovat rozestupy, nebo se rozhovor může velmi rychle poněkud přesunout...

No a tady bychom pro dnešek skončili. Příště se pokusíme co nejsrozumitelněji představit, jak jednotlivé rozhodovací strategie, tak postupy, jimiž je možné zhodnotit stabilitu sněhové vrstvy terénu.

Použitá literatura:
www.sweb.cz/alpinerescue
www.freeride.cz
příloha časopisu Outdoor – Laviny 2003
Montana + - laviny
Skialpinismus – Stephan Winter