Český horolezecký svaz chce zareagovat na nepravdivá tvrzení v článku „Jak jsme byli na závodech v Boloni“ na serveru lezec.cz a vyvrátit nesmysly, které materiál obsahuje.

ČHS v této souvislosti připomíná, že bude bránit každodenní, intenzivní a mnohdy dobrovolnou činnost svých spolupracovníků proti podobným útokům, které podrývají koncepční práci svazu a nezakládají se na pravdivých informacích.

„První část české reprezentace, která putovala na svazové náklady, tj. Hanka Křížová (SASM Líšeň) se svojí rodinnou trenérkou Evou Křížovou, vyrazila již s týdenním předstihem. Nejprve do Arca, kde si uspořádali rodinný tréninkový kemp na certifikované standardce s originálními chyty a časomírou, která hlídá ulité starty, a odtud pak po týdenní přípravě pokračovali do Boloně, kde se konal samotný závod.“

Žádný rodinný tréninkový kemp neproběhl na svazové náklady. Veškerá tréninková a závodní činnost podléhá pravidlům proplácení nákladů a za naprosto stejných podmínek se akcí reprezentace a VSCM mohou zúčastnit všichni členové reprezentace a VSCM, splňující daná kritéria, popř. výkonnostní úroveň definovanou pravidly proplácení. Pokud se jakýkoli závodník rozhodne pro samostatnou akci nebo prodloužení pobytu, je to čistě jeho věc a nemá nárok na proplácení jakýchkoli nákladů nad rámec pravidel proplácení bez ohledu na jeho příbuzenský či jakýkoli jiný vztah s kýmkoli ve vedení ČHS či reprezentace. ČHS při uplatňování nároků proplácení uplatňuje třístupňovou kontrolu.

„neoficiální leč faktický trenér mládežnické rychlostní repre Petr Burian“

Eva Křížová je oficiální reprezentační trenérkou s patřičnou kvalifikací, zkušenostmi a výsledky. Mezi umístění jejích svěřenců patří mezi muži mj. titul juniorského mistra světa, akademického mistra světa, 5. místo v závodě Světového poháru, mezi dívkami pak čtvrtfinále Evropského poháru mládeže v kategorii B (7. místo), osmifinále mládežnického mistrovství Evropy atd. ČHS si váží její práce i každého, kdo je ochoten pomoci. Pokud přijde kdokoliv s nezbytným vzděláním a srovnatelnými výsledky a projeví zájem se svazem spolupracovat, ČHS takové nabídky rád využije.

Odbornosti a trenérského servisu Evy Křížové mohou bezplatně využít všichni členové české reprezentace i VSCM a řada z nich toho také využívá – a to nejen specialisté na rychlost, mj. při přípravě na závody v kombinaci to byly např. Eliška Adamovská, Lenka Slezáková a další. Naopak nikdo z okolí Babačových či Burianových této možnosti ani nezkusil využít a místo toho tuto trenérku neoprávněně napadají a pomlouvají.

„Hned při příchodu jsme byli srdečně přivítáni vedoucím polské reprezentace, se kterým se Petr Burian a jeho otec velmi dobře znají, neboť polští závodníci často jezdí na závody dotované a organizované panem Burianem st.“
Všechny oficiální závody ve všech disciplínách jsou dotovány a organizovány ČHS dle platných pravidel, prováděcích předpisů a tabulky dotací pro příslušnou disciplínu a kategorii, které zohledňují finanční nákladnost takového závodu. Pořadatel, jímž není pan Burian, ale příslušná lezecká stěna (v tomto případě brněnské Duro) závody pořádá z vlastního rozhodnutí a souhlasí s výší dotace. Navíc při pořádání závodu MČR 2017 sám zástupce pořadatele (tedy stěny Duro) jednal o výši dotace přímo s KSL a její plnou výši dle tabulky dotací označil za dostatečnou s tím, že mu tato částka zcela bez problémů pokryje náklady s uspořádáním závodu. ČHS dále na závody vysílá na své náklady soutěžní činovníky (hlavní rozhodčí a delegát ČHS), jejichž podíl na organizaci závodů rozhodně není zanedbatelný. Pořadatel má rovněž možnost pro závody využít časomíru, kterou ČHS vlastní, tuto možnost však pořadatel závodů, na nichž se v loňském a letošním roce podílel pan Burian, z vlastního rozhodnutí nevyužil.

Viz https://www.horosvaz.cz/soutezni-lezeni/informace-pro-poradatele-soutezni-lezeni/

„Zcela jednoznačně se tak ukazuje, že bez tréninku na originálních chytech, časomíry, která hlídá ulité starty, a navijáku se na závody mezinárodní úrovně natrénovat nedá. V Čendově případě dělají neodpovídající tréninkové podmínky rozdíl výkonnosti min. 14 %! Přitom jeho osobní rekord z týdne před závody by mu již zajišťoval postup do finálové osmičky…“

„Druhý pokus však dopadá pro obě děvčata velice smolně. Obě ulívají start …. Děvčata holt potvrzují výše uvedené, že bez možnosti trénovat na stěně s časomírou měřící ulité starty to prostě nejde, přičemž u časomíry se bavíme o částce kolem 30 tis. na dvě cesty. Co je to za výdaj při rozpočtu ČHS 16 mega…?“

„Čím to, že v jiných lezeckých disciplínách svaz platí soustředění repre, některá dokonce v zahraničí a v rychlosti nic? Nebo snad platí a jen většina o tom jaksi neví?“

Tvrzení o tom, kolik procent z něčí výkonnosti dělají tréninkové podmínky, je zcela nesmyslné, aby bylo možné něco takového tvrdit, musel by být proveden pro tuto hypotézu standardizovaný výzkum. Startovní signál dle současných pravidel, který je řešen jako odpočítávání, výrazně snižuje význam tréninku s časomírou evidující předčasné starty ve srovnání s předchozími pravidly, kdy startér dával jediný startovní signál po subjektivní pauze. Rovněž další stížnosti na tréninkové podmínky nelze nazvat jinak, než výmluvami – originální chyty jsou na stěně Komec v Brně, přesto tam závodníci z okolí pánů Babači a Buriana netrénují a raději trénují jinde. O nesmyslnosti tvrzení, že „Zcela jednoznačně se tak ukazuje, že bez tréninku na originálních chytech, časomíry, která hlídá ulité starty, a navijáku se na závody mezinárodní úrovně natrénovat nedá.“ svědčí i to, že na titul juniorského mistra světa, akademického mistra světa či letošní 5. místo v závodě SP natrénoval Jan Kříž právě v domácích podmínkách. Základ přípravy je určitě nutno doplnit kvalitnějšími tréninky, ale za těmi musejí jezdit závodníci na rychlost ve většině států – a to i ve vlastní zemi na vzdálenosti často delší, než je vzdálenost z Brna či Ostravy na nejbližší kvalitní stěnu na rychlost. I ve většině lezecky vyspělých zemí je běžné, že v mládežnických kategoriích tyto cesty na tréninky realizují závodníci na vlastní náklady. Např. Ukrajina nemá žádnou standardní stěnu na rychlost, i tak má v této disciplíně kvalitní závodníky. Přesto mají mladí čeští lezci možnost čerpat příspěvky na individuální tréninky v lezení na rychlost, jejich výkonnost však musí odpovídat kritériím pro zařazení do VSCM a pro čerpání této podpory musejí být členy VSCM. Právě vzhledem k charakteru disciplíny, kdy standardní cesta je stále stejná, je počet soustředění na rychlost nižší než u lezení na obtížnost a boulderingu, kde se on sight pokusy na nových sériích chytů a trenérský servis pro výběr odpovídajících cest a boulderů pro danou sezónu nedají nahradit. Dalším důvodem je pak počet závodníků, kteří se v ČR rychlosti skutečně věnují – těch je dlouhodobě minimum. Přesto ČHS organizuje i zahraniční soustředění v lezení na rychlost – a to vždy před vrcholem sezóny. V loňském roce to bylo soustředění v Innsbrucku před MSJ (viz https://www.horosvaz.cz/soutezni-lezeni/soustredeni-mladeznicke-reprezentace-pred-msj-innsbruck-2017 a https://www.horosvaz.cz/soutezni-lezeni/soustredeni-mladeznicke-reprezentace-innsbruck-2017 – z tohoto soustředění p. Burian svého syna odhlásil). I v letošním roce bude před MSJ soustředění uspořádáno.

„O nějakých fyzioterapeutech v tréninkovém procesu nebo snad výživových poradcích ani nemluvě.“

Opět nesmysl – ono by stačilo si to přečíst: https://www.horosvaz.cz/soutezni-lezeni/fyzioterapie-a-pohybova-terapie-pro-reprezentanty-cleny-vscm-a-talentovanou-mladez-do-14-let/

„S nadšením jsem proto informoval pana Buriana o tom, že to vypadá, že by se v Ostravě měly stavět dvě dráhy standardky na rychlost s originálními chyty, navijáky a možná by se nechaly i certifikovat a považte – a to vše dokonce snad za peníze ČHS!“

Stěna na rychlost se nestaví za peníze ČHS. S projektem stěny přišel ostravský investor. S ním ČHS pouze jedná o spolupráci a pronájmu stěny pro tréninkové účely českých reprezentantů.

„K mému velkému překvapení pan Burian mou radost nesdílel a byl naopak velice zasmušilý. Pak se však rozpovídal a já jsem pochopil proč. Nejprve prohodil něco v tom smyslu: ‚Před 1/2 rokem mi totiž vedoucí komise soutěžního lezení ČHS dal ústní příslib, že by ČHS mohl zafinancovat rozšíření stěny na rychlost v Brně na Duru o 3 m na dvě standardní cesty s originálními chyty. Jenže to mu tehdy teklo do bot s MČR-R. Od té doby pověstné ticho po pěšině. Jak to vypadá, peníze ČHS přislíbené vedoucím KSL pro naši stěnu, skončí v Ostravě…‘“

Před půl rokem pan Burian inicioval jednání s předsedou Komise soutěžního lezení ČHS, které se uskutečnilo 26. 11. 2017 v Brně, kde ovšem o možnosti rozšíření stěny na rychlost na Duru v Brně nepadlo ani slovo, naopak pan Burian přišel s návrhem, že by pořádání závodů převzal do své režie a tyto závody by už nebyly na Duru, ale ve veřejném prostoru. Pro tyto závody si pan Burian chtěl nechat postavit mobilní venkovní stěnu na rychlost a s ní závody pořádat na náměstích, výstavištích atd. a při jednání zjišťoval možnosti příspěvku ČHS na tento svůj projekt. Po projednání návrhu pana Buriana s předsedou ČHS a zástupci VV byl pan Burian požádán o kalkulaci na tento svůj projekt, kterou nedodal, ale dne 19. 12. 2017 mailem opět požadoval pořádání závodů ve vlastní režii, na což mu předseda KSL obratem odpověděl (v kopii předseda ČHS a gestor soutěžního lezení ve VV), že vše na schůzce projednané platí a čeká se pouze na podklady od něj (mailová komunikace je zkopírována dole pod textem). Tuto kalkulaci p. Burian nikdy nedodal.

Naopak předseda KSL svolal po schůzce k VSCM v Praze dne 28. 1. 2018 schůzku všech trenérů a přítomných závodníků v lezení na rychlost (přítomni mj. p. Burian, Eva Křížová, Jan Kříž atd.), kde je vyzval k tomu, aby se pokusili najít prostor (ať už stávající lezecké stěny nebo prostor nový), kde by bylo možné zřídit standardní 15m stěnu na rychlost se dvěma drahami, jejíž stavbu by ČHS podpořil, záleželo by ovšem na podmínkách. Předseda KSL zdůraznil, že by bylo optimální, aby tato stěna byla v Brně, protože odtud nebo z blízkého okolí je většina českých závodníků v této disciplíně. Pan Burian osobně přislíbil, že se pokusí podobný prostor najít, ale od té doby se vůbec neozval a na následný dotaz odpověděl, že takový prostor nenašel. Ani další trenéři a závodníci takový prostor nenalezli, proto ČHS uvítal záměr provozovatelů stěny Tendon Hlubina zainvestovat stavbu standardní stěny se dvěma drahami, navijáky a časomírou pro lezení na rychlost s tím, že ČHS by si ji pronajímal pro trénink a závody v této disciplíně a tím by došlo k významnému zlepšení podmínek pro přípravu českých závodníků. Tvrzení, že byly předsedou KSL přislíbeny jakékoli peníze pro stěnu Duro, které „skončí v Ostravě“, je tedy prokazatelně lživé – nikdy nedošlo k žádné komunikaci o možnosti stavby stěny na rychlost se dvěma drahami na stěně Duro, neexistuje žádná kalkulace, žádná nabídka ze strany stěny Duro ani p. Buriana (který ovšem není vlastníkem ani provozovatelem této stěny) a tedy ani příslib financování tohoto neexistujícího záměru. ČHS navíc investiční prostředky nemá, prostředky na stavbu stěny v Ostravě si zajišťují sami ostravští investoři a ČHS si tuto stěnu chce pouze pronajímat pro trénink reprezentantů.

„že i ty chyty na stěně, kde se v poslední době pořádají jediné závody na rychlost v ČR, musel pan Burian zaplatit ze své vlastní kapsy(!), časomíru jakbysmet. Že když organizuje závody, tak musí ze svého doplácet polovinu peněz na medaile a poháry.“

Pokud pan Burian zaplatil chyty a časomíru ze svého (ČHS neví, kdo je reálně uhradil), pak to udělal proto, aby na této stěně mohly trénovat jeho děti. Žádným způsobem o příspěvku na chyty či časomíru s ČHS nejednal (ČHS navíc časomíru vlastní a nebyl tedy důvod ji pro závody kupovat) a původně se tam závody ani nepořádaly. Zájem o pořádání závodů na rychlost na Duru projevil on a za pořádání závodů dostává dotaci dle tabulky platné pro příslušný rok provozovatel stěny, s nímž má ČHS smlouvu a který, jak je uvedeno výše, vyjádřil s úrovní dotace spokojenost. Rovněž o pořádání závodů v lezení na rychlost musí ČHS vždy jednat i s provozovatelem stěny Duro, ne pouze s p. Burianem. Pokud tedy musí pan Burian pro závody ČHS cokoli hradit ze svého, není problém mezi ČHS a p. Burianem, který ve smluvním vztahu mezi ČHS a provozovatelem stěny Duro nijak nefiguruje, ale v nastavení financování mezi provozovatelem stěny a p. Burianem.

„Že když chtěl uspořádat MČR v Brně na festivalu SPORT Life, tak mu vedení ČHS mělo odpovědět něco v tom smyslu, že organizace, pod jejíž hlavičkou chtěl MČR na rychlost zorganizovat, nebyla údajně podle VV ČHS dostatečnou zárukou zdárného průběhu závodu. Místo něj přiklepl VV pořadatelství nějakým hochům z Prahy, kteří chtěli MČR uspořádat v nákupním středisku (kde lze na akci vyrýžovat peníze z reklamy), jenže se pak ukázalo, že hoši sice umí kasírovat peníze, ale nejsou s to postavit stěnu se standardkami. A tak ČHS necelý týden před MČR závody zrušil ( https://www.horosvaz.cz/soutezni-lezeni/zavod-mcr-v-lezeni-na-rychlost-4-11-2017-je-zrusen/ ) a hodil je na hrb panu Burianovi…“

Pan Burian přišel s návrhem na uspořádání závodu na veletrhu SPORT Life ve chvíli, kdy již byla uzavřena smlouva na pořádání závodů na celou sezónu s jiným subjektem. ČHS přesto prověřil podklady dodané p. Burianem, aby mohl zvážit případné jednání s tímto subjektem o zařazení tohoto závodu do jeho záměru apod., ale ukázalo se, že ač p. Burian uvedl jako pořadatele renomovaný brněnský oddíl, nemá s ním žádnou dohodu, pouze jej oslovil a tento oddíl zatím o akci nic dalšího neví. Rovněž se ukázalo, že p. Burian není schopen poskytnout jediný konkrétní údaj o materiálním zajištění včetně schopnosti postavit stěnu se standardními cestami na rychlost, organizaci atd. Pan Burian žádné další podklady nedodal, a tak nebyl důvod zasahovat do platné smlouvy s jiným subjektem. Ve chvíli, kdy se ukázalo, že tento subjekt smlouvu není schopen dodržet, byla tato vypovězena.

„Ač to takto explicitně pan Burian neřekl, z jeho slov jsem vyrozuměl rozhořčení nad tím, že když on ve svém volnu dlouhé roky maká pro soutěžní lezení, za své peníze, tak když o něco požádá, chce prosadit, je všechno problém a nic nejde. Zatímco ve chvíli, kdy o něco projeví zájem někdo, kdo má své lidi ve vedení komise soutěžního lezení nebo ve VV, tak jde všechno.“

ČHS byl připraven pana Buriana podpořit ve všech jeho záměrech, ale nikdy od něj nedostal slíbené podklady. O úrovni informací svědčí i formulace, že „svém volnu dlouhé roky maká pro soutěžní lezení, za své peníze“, protože realita je taková, že jedinou věcí, kterou se p. Burian podílel na práci pro soutěžní lezení, jsou právě závody na rychlost, na nichž spolupracoval poprvé v roce 2016, celkově se podílel za tu dobu na čtyřech jednodenních závodech, které byly všechny řádně uhrazeny provozovateli stěny, kde se tyto závody konaly. Naopak zmiňovaní lidé „ve vedení komise soutěžního lezení nebo VV“ se na práci pro soutěžní lezení podílejí mnohonásobně déle a pracují skutečně za své peníze pro tento sport každodenně. Součástí jejich práce je i řešení problémů způsobených právě p. Burianem – např. v souvislosti s neomluvenou neúčastí jeho dětí na mezinárodních závodech, nedodržením termínů atd. O přístupu ČHS k rodině Burianových svědčí i to, že syn p. Buriana Matěj je již druhým rokem členem VSCM i přesto, že od roku 2016 startoval pouze na jediných mezinárodních závodech (2018 – 54. místo), protože p. Burian opakovaně ruší jeho starty ze zdravotních důvodů a naposledy dokonce z důvodu „účasti na školním výletě“.
 
„Problém je, že se řeší věci ani ne tak podle potřeb, ale podle toho, kdo o ně má zájem. Pokud dotyčný nepatří do party, tak má prostě smůlu. A to je to, co mi vadí a proč to píšu. Vadí mi ten nerovný přístup. Ta situace, kdy bez známosti na patřičných místech v ČHS neprosadíte nic. Můžete roky makat, dělat záslužnou činnost, můžete mít perfektní nápady, skvělé výsledky, ale pokud však nepatříte mezi ty, co v ČHS „spolu mluví“, máte smůlu. O nějakém obsazování placených funkcí podle schopností a zásluh ani nemluvě.“

Naopak, ČHS jedná korektně se všemi, kdo projeví zájem a přijdou se smysluplným nápadem. Stejně tak jednalo vedení KSL i s panem Burianem (vše lze doložit výpisy z mailů). Rovněž tak jednalo s investorem rychlostní stěny v Ostravě. Pan Burian však nikdy nedodal žádné podklady. Naopak lidí, kteří skutečně nezištně pracují a mají výsledky si ČHS velmi váží a všechny takové lidi okamžitě zapojí do práce komise – dosud nikdo, kdo projevil zájem spolupracovat s KSL za současného vedení a prokázal alespoň minimální výsledky a schopnosti, nebyl odmítnut. Rovněž veškeré pozice a funkce (bez ohledu na to, zda jsou honorované či dobrovolné), jsou obsazovány vždy dle výsledků a s tím souvisejících schopností. Bohužel existují lidé, kteří se domnívají, že jejich nápady jsou perfektní, aniž by měli alespoň minimální odbornost či znalost věci, lidé, kteří bez ohledu na objektivní realitu vydávají své výsledky za skvělé, ač nedosahují ani minimální úrovně ve srovnání s výsledky odborníků pracujících pro ČHS a dokonce lidé, kteří škodí, lžou a pomlouvají, ale vydávají to za záslužnou činnost. S těmi skutečně není důvod spolupracovat.

Vedení ČHS

Přepis e-mailové komunikace mezi ČHS a p. Burianem ohledně závodů v lezení na rychlost (původní zpráva je dole, odpověď je nad ní):