Vychází autorizovaná biografie Adam Ondra - Lezec tělem i duší. Vznikla ve spolupráci Adama Ondry a spisovatele Martina Jaroše. Ve čtvrtek 7. 11. 2019 od 17 hodin v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí bude mít kniha křest. Součástí akce je i autogramiáda.

"Adam Ondra vylezl v roce 2016 stěnu Dawn Wall v Yosemitském národním parku. Tou dobou měl ale český lezec za sebou už řadu úspěchů. Pravidelně vyhrává závody světového poháru, láme rekordy a je favoritem olympijských her v Tokiu. Jak se dostal k lezení? Co považuje za svůj největší úspěch? Cestu Adama Ondry na vrcholy lezeckých stěn i sportovních žebříčků mapuje publikace obohacená o unikátní rozšířenou realitu," uvádí upoutávka ke knize.


Ukázka z knihy:

Yosemity: splněný sen

Už jsem se přiznal k podivné lezecké obsesi. Když mi bylo sedm osm let a do rukou se mi dostala slavná knížka Rock Stars, otevřely se mi oči. Zjistil jsem, že lezením se dá i živit, ale současně s tím se mi v hlavě „zrodil“ veliký sen, sen o lezení v Yosemitech. Yosemitský národní park se nachází na východě střední Kalifornie v horách Sierry Nevady. Je proslulý svými velkolepými žulovými stěnami, takzvanými bigwally, na které se pokoušel vylézt nespočet známých i neznámých lezců. Tisícimetrová stěna je tam jen jedna. Nese název El Capitan. Pak je tam ještě Half Dome, který má bez pár metrů také kilometr, a pak spousta dalších, třeba pětisetmetrových nádherných stěn vhodných k lezení.
El Capitan je však jedinečný. Nejen svou neopakovatelnou žulovou stěnou vysoké kvality (to znamená, že je skála pevná), ale také svojí snadnou přístupností – nachází se totiž nedaleko příjezdové silnice. Skoro by se dalo říct, že vystoupíte z auta, obujete lezečky, vlítnete na to a už „si chrochtáte“ s kilometry žuly nad sebou. Na světě není obdobné stěny. Co se výšky týče, je jich možná dost, jenže zdaleka nejsou tak věhlasné a drtivou většinou se nacházejí kdesi daleko, hluboko uvnitř rozlehlých pohoří. Kupříkladu v Alpách jsou i vyšší stěny, jenomže cesty k nim jsou samy o sobě náročné a málokdy jsou tyto stěny tak úžasně kolmé a nepřerušovaně strmé. Většinou jsou různě položené, mají své police (vegetace) a podobně.

El Capitan je zatím doopravdy svislá, až převislá stěna naprosto nesrovnatelné kvality a zároveň tak neskutečně dostupná, že je to až k nevíře. Je to neobyčejně vzácný úkaz – jako kdyby byla stvořena přímo k lezení.
Na El Capitana vedou různé cesty s různou obtížností. Vloni na podzim jsem se pokoušel o cestu Salathe a chtěl jsem ji vylézt stylem onsight, tedy na první pokus, bez pádu a bez jakýchkoliv dalších informací, jenomže se mi to nakonec nepodařilo.
Lezeckou hantýrkou přezdívaný „El Cap“ (čti el kæp) zatím ještě ani jeden onsight nemá. Byla to pro mě veliká a neodolatelná výzva. Onsight má jednu jasnou nevýhodu – člověk má jen jeden jediný pokus v životě. Druhý pokus už nikdy nebude onsight. Naštěstí je na „Capovi“ pár dalších cest, o něž se mohu v budoucnu na onsight pokusit.

Jen pro zajímavost: El Capitana už v červnu 2017 zlezl bez lana Alex Honnold, a to sice tou nejlehčí cestou s názvem Freerider, což ale nijak nesnižuje šílenost jeho počinu. Styl „free solo“, jak se lezení bez lana nazývá, je extrémně nebezpečný. Každá chyba může mít skutečně fatální následky, ale plně to respektuju. Představa, že lezec hledí v klíčovém místě na extrémně nejistých stupech do tváře jisté smrti, nenechá nikoho chladným. Ale všechno nestojí jen na schopnostech daného lezce. Kolikrát jsem třeba sám naprosto neočekávaně spadl v místech, která byla naprosto pod mými možnostmi, proto vím, že člověk může být sebelepší lezec, a stejně nikdy nedokáže riziko pádu na sto procent eliminovat. Občas selže samotná skála a chyt či stup se ulomí. Nebo se smekne ruka, zvlášť na kluzké žule, jaká je v Yosemitech.
Věděl jsem, že Yosemity jsou Mekkou bigwallového lezení, a vždycky jsem se tam toužil podívat. Jako malý kluk jsem se díval na ty dechberoucí fotografie z několika stovek metrů nad zemí: vypadalo to šíleně, ale neodolatelně. Stěna El Capitan, ta pro mě byla od mala jako rudý prapor pro býka, a na podzim 2016 jsem se sem konečně dostal. Ačkoli jsem byl, dá se říci, bigwallový začátečník, rovnou jsem si vybral nejtěžší cestu na světě."


Obálka knihy Adam Ondra - Lezec tělem i duší