Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Letos opět po dvou letech přišlo na řadu Mistrovství Evropy. Pořadatelství si u ICC (mezinárodní instituce organizující závody ve sportovním lezení) zajistilo francouzské Chamonix. Horské středisko pod Mont Blancem je tradičním organizátorem velkých mezinárodních soutěží a letos navíc celou akci pojali jako Festival sportovního lezení. O evropský titul se závodilo v boulderignu, v lezení na obtížnost a v lezení na rychlost. Český mančaft
V poslední Montaně je opět opěvovaná Frankenjura a tak si myslím, že by nebylo od věci napsat taky něco o dalších možná ne příliš známých oblastech, ve kterých si zaleze i „normální“ člověk. Ve všech posledních článcích týkajících se Frankenjury se omílají stejné oblasti. Přijde mi, že stále ještě je větší procento lezců pohybujících se kolem stupně sedm a do klasifikací s číslem osm, natož devět se pouštějí velmi zřídka. Spousta z ná
Na počátku července jsme se po zkušenostech a doporučeních vypravili na nikým nevyhledávanou a hrozně hnusnou horu, nějaký to Matterhorn 4477,50 m.n.m.. Aklimatizaci jsme nepodcenili a Monte Rossa, respektive její předvrchol Punta Gnifetti 4559m.n.m., byl pohodovou, byť únavnou, záležitostí.
Ale to již se zrychleně tlukoucím srdcem vzhlížíme na onu pověstnou hranu Hörnli za G7 Bernské klasifikace, kde kdysi zažil starej Wajmpr to své
Pomalu ke klasice pro Pražáky patří miniaturní pískovcové skalní město kousek od Petřínské rozhledny na Strahově. Je to takový balvan (někdy zvaný i Bobek) z měkkého pískovce, kde se nechá dobře cvičit stěnové lezení, ale je tam i pár spárek: na ruku, pěst, kousek na prsty i širočina. Balvan má tak od 4 do 7 metrů.
Jedeme lízt na Marmošku! Kdo to vymyslel nevím, nejspíš Johny který měl v Jižní stěně zavěšený už dva pytle a tak chtěl svoji sbírku rozšířit - v Messnerově variantě Vinatzera ještě pytel nemá. Jde do toho s motorkářem Čendou, já s polezem Magnuskem hodláme zavěsit Moderní časy. Cesta autem je dlouhá, jedeme celou noc jelikož se nám nechce platit dálnice a průjezd Brenerem. V serpentýnách v Dolomitech se Čendovi udělalo nevolno al
Počasí se opět umoudřilo, sluníčko vysvitlo a nás to táhlo daleko na východ.Slovo dalo slovo, padly další dva dny dovolenky a mi si to vesele fičeli na daleký východ Slovenska. Po shlédnutí internetových průvodců padla volba na Turniskou, lezeckou oblast blízko vesničky Kojšov, kterou by hodně lidí označilo jako totální prdel světa.
Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Na Rauschenstein vedou desítky cest všech stupňů obtížnosti. Šestkaři a sedmaři si mohou dát cokoliv, co si vyberou v obrovské údolní stěně. Musí ale počítat s tím, že se hlavně ve vyšších partiích nevyhnou nějakému tomu škrabání v žlábcích a komínech. Za trochu té námahy určitě stojí Stollepfeiler za VIIa ( bez post. VIIc) a Schwarze Rampe za VIIc. Příjemná a neexponovaná je pak Ostkante za VIIa (b.p. VIIb) ze sedla mezi věží a Winklerturmem.
Ti trochu zdatnější si pak mohou dát cestu ze zlatého saského fondu. Gondakante za VIIIa byla poprvé přelezena v roce 1948 kým jiným než Karlheinzem Gondou. V místě, kde je údolní stěna nejvyšší, nejhladší a nejblíže u cesty, se vine středem stěny přes kruh až na polici ke kruhu na krásném štandu na hraně, kde si člověk trochu spraví lehce pocuchané nervy.
Odtud se přehoupne šikmo doprava přes hranu a u ní a stěnou přes kruh a smyčky na vrchol. Je to exponovaná, krásná, dlouhá a často lezená cesta. Tedy na zdejší poměry. Ne jako na vápně deset přelezů za den.
V této obtížnosti by bylo škoda minout Schöne Wand VIIIa, RP VIIIc asi 25 metrů vpravo od Gondakanty přes 4 kruhy na polici, odkud se dá slanit od kruhu, který je trochu vpravo od linie cesty.
Stirnkante
Ti ještě trochu zdatnější si pak mohou dopřát hned sousední Stirnkante za IXa, nejlépe s přímou nástupovou variantou rovněž za IXa. Také klasická cesta, tentokrát od Arnolda. Nástup přes převis u hrany přes kruh ke druhému a od něj vtipné lezení po hraně a později stěnou s pár éterickými smyčkami až na štand Gondakanty. Odtud přímo k dalšímu kruhu, zajímavým rajbáskem do závěrečné vrcholové stěny s dvěma kruhy, kde u posledního a nad ním čekají nejtěžší partie. Je dobré vědět, že při nátahu přes obzorovou hranu se nahmátne dobrý hrot. Nádherná cesta.
Stirnkante
Stirnkante - Jarda a Jarda Maršíkovi
No a nelze nezmínit dva proslulé extrémy.
Hexentanz za Xa od Arnolda, RP za Xb. Jde o narovnání starší desítky Walpurgisnacht od téhož autora a výsledkem je dlouhá supercesta s šesti kruhy. Dosti nepříjemný je dolez ke druhému, který je asi o 20 centimetrů výše než by se hodilo.
Ende einer Legende za Xb, RP Xc je od Hudyho a kdo ji nezná, ať otevře Rock Stars Heinze Zaka a najde si fotografii. Břízolit s kruhy. Svůdný a nebezpečný. Kruhy jsou dále od sebe a většinou se leze šikmo nad nimi. Jsou celkem čtyři a poté se cesta spojuje s Walpurgisnacht u jejího druhého kruhu. Stěna s těmito cestami je ve stínu. Po delší době jsem se právě v těchto cestách setkal v Sasku se stopami maglajzu.
Hned vedle Rauschensteinu z jihovýchodní strany stojí již menší, ale také významná věž Winklerturm. Plac pod ní dosahuje takové míry romantičnosti, že odsud člověk odchází coby poloviční Karel Hynek Mácha. Za všechny cesty jmenuji alespoň dvě. Südwand za VIIa zářezem od pravé údolní hrany přes kruh a Aurora za VIIIc přes dva kruhy ve stěně vpravo od této hrany a později po ní. Aurora má též direkt variantu stále stěnou přes další dva kruhy za IXa. Dolez k 1. i ke 2. je trochu odvážnější. Mezi nimi jde tutový uzlík za smyčky o průměru 6-7 mm. Nejtěžší místa jsou od 2. a od 4.
A pro pohodářské lezce tu mám ještě jeden tip. Pár desítek metrů na severozápad od Rauschensteinu je skupina věží (Schützelkopf, Nachbar, Rauschentorwächter aj. ), kde vedou opravdu pěkně vyhlížející šestky a sedmy. Jsou to věže menší, s okolím krásným a sluncem osvícené. Buďtež osvícení i Vy.
Tschüs Jarda Maršík
P.S.: JirkoSi, k Tvému dotazu. Odhaduji, že cest může být v Sasku přes 17 000. Z toho může být možná 20% těch, co stojí za přelezení. Zdaleka nemám přelezené všechny, které bych přelézt chtěl. A protože mám občas i zvrácenou chuť na nějakou odpudivou z těch zbylých 80%, nezbývá, než přísně vybírat. Myslím, že člověk zaměstnaný to tady všechno nemůže stihnout ani při všech víkendech, svátcích a dovolených, co jich vůbec má. Ono taky není jednoduché vylézt deset cest za den, protože v průběhu dne dochází k jisté duševní opotřebovanosti. Člověku se prostě nějak nechce prožívat perné chvilky až tolikrát najednou mezi jedním probuzením a usnutím. Dáš si jednu pořádnou stěnu, pěkně se vyklepeš, pak si dáš možná druhou a pak už vyklepán až do večera jen nějaké kvaky nebo spokojené nic. Nevím jestli to vysvětluji dost jasně, ale takhle nějak to působí na mě.
Pěknej článek, dobrý fotky. Díky. U Gondakante stojí ještě za to zmínit výlezový žlábek s dost zajímavým krokem ne zrovna hned u kruhu.
Jo, koukam na fotky z Hexentanzu - Čert není jedinej, kdo hodil pod druhým kruhem a ani šáhlo nepomohlo. :-)
Teď mne napadá, že jsem lezl nějaké pěkné VIIb zezadu úplně vlevo, ale už si nepamatuju jak se to jmenuje. Takový rajbásky. Vedle toho je něco od Hudyho.
Krome vyborneho serialu clanku a zatim nejlepsi "propagace" a "osvety" lezeni na pisku co jsem videl se Ti podarilo presne popsat proc je kazda pekna cesta na pisku a vlastne asi i kazdy lezecky den aspon polovicni orgac.
Holt to proste neni posilovna aby se tam clovek mohl ridit tim znamym Arnostovym heslem ze pokud pri odchodu svede udelat este jeden klik, vyhodil prachy za fitko, anabolika, treningovy plan, dpolnky vyzivy atd zbytecne !
A kvuli te pohode tam taky jezdime, ne? Vykony jsou taky fajn, ale bez spravne nalady je to jak sex bez partnera - cosi tomu chybi..
Jedná se o zajímavou alternativu Gondakanty a o smělý výstup přímo středem údolní stěny přes 5 kruhů.Cesta je posána jako hvězdičková v nejnovějším německém průvodci.Leze se k 1. kruhu Gondy ale pak již přímo nahoru ke 2. kruhu asi jen 3-4 metry výše. Dále stěnou a mírně doleva pod poruchu kde je 3.kruh, který je zároveň 3.kruhem Barthwegu. Tento kruh je na polici v údolní stěně asi 5 metrú vpravo od druhého kruhu Gondy.Zde se dobírá. Pak cesta vede přes převis zprava/Jako Barthweg, ale bez stavění/a zde jsou dvě tutové smyce, které nutno dát abychom si mohli vychutnat lehce vlevo kolmou až převislou stěnu po dobrých chytech, ale nejištěnou, a protože se jedná o relativně novou cestu, nedá se zde věřit zdaleka všemu...Po jejím překonání cesta vede téměř přímo stěnou stále vpravo od Gondakanty ke 4./vlevo níže vidíme 3.kruh Gondy/ a 5.kruhu. Nad ním je již lehčí rajbunk k vrcholku/ lehčí se mi zdál proto, že ten předchozí nad 6.kruhem Schwarze rampe mi přišel tak za 8b.../.Ona taky tato cesta je v novém průvodci již za 8a/prý,že se jedná jen o jeden krok, to je pravda, asi jsem neměl ten správný morál.../.
Dolez ke 3.t.j.štandovacímu kruhu mi /vzhledem ke 2. kruhu, který u Gondakanty chybí/, přijde lehčí/psychicky/ než právě u Gondy/jak jsem si ji pracovně překrtil/.
Heya i am for the first time here. I found this board and I find It really useful & it helped me out much. I hope to give something back and help others like you helped me.
bracciale cartier prezzo http://www.bestcalove.com/it/
TzMEO3 Your style is so unique compared to other people I have read stuff from. Thanks for posting when you have the opportunity, Guess I all just book mark this web site.
SWgQer It as exhausting to search out educated folks on this subject, however you sound like you recognize what you are speaking about! Thanks
<!-- 37.233.27.142/ -->
3lIMZF Very nice info and right to the point. I am not sure if this is truly the best place to ask but do you guys have any ideea where to hire some professional writers? Thank you
<!-- 37.233.27.142/ -->
Great your site. When i view your article and view your site have good.
I like your site.I have feel good in your content the best.
Article have good on cyber world.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Věk: 20 let
O víkendu jsme znovu vyrazili na Mlýnský kopec. Chtěli jsme vyzkoušet poslední novinky a taky se porozhlédnout kde by se dalo ještě něco objevit.
Tak prolétlo jaro, po něm léto, které je již v plném proudu a tak si možná rádi přečtete jeden z tipů, kde ho strávit. 
Letos opět po dvou letech přišlo na řadu Mistrovství Evropy. Pořadatelství si u ICC (mezinárodní instituce organizující závody ve sportovním lezení) zajistilo francouzské Chamonix. Horské středisko pod Mont Blancem je tradičním organizátorem velkých mezinárodních soutěží a letos navíc celou akci pojali jako Festival sportovního lezení. O evropský titul se závodilo v boulderignu, v lezení na obtížnost a v lezení na rychlost. Český mančaft
V poslední Montaně je opět opěvovaná Frankenjura a tak si myslím, že by nebylo od věci napsat taky něco o dalších možná ne příliš známých oblastech, ve kterých si zaleze i „normální“ člověk. Ve všech posledních článcích týkajících se Frankenjury se omílají stejné oblasti. Přijde mi, že stále ještě je větší procento lezců pohybujících se kolem stupně sedm a do klasifikací s číslem osm, natož devět se pouštějí velmi zřídka. Spousta z ná
Na počátku července jsme se po zkušenostech a doporučeních vypravili na nikým nevyhledávanou a hrozně hnusnou horu, nějaký to Matterhorn 4477,50 m.n.m.. Aklimatizaci jsme nepodcenili a Monte Rossa, respektive její předvrchol Punta Gnifetti 4559m.n.m., byl pohodovou, byť únavnou, záležitostí.
Pomalu ke klasice pro Pražáky patří miniaturní pískovcové skalní město kousek od Petřínské rozhledny na Strahově. Je to takový balvan (někdy zvaný i Bobek) z měkkého pískovce, kde se nechá dobře cvičit stěnové lezení, ale je tam i pár spárek: na ruku, pěst, kousek na prsty i širočina. Balvan má tak od 4 do 7 metrů.
Jedeme lízt na Marmošku! Kdo to vymyslel nevím, nejspíš Johny který měl v Jižní stěně zavěšený už dva pytle a tak chtěl svoji sbírku rozšířit - v Messnerově variantě Vinatzera ještě pytel nemá. Jde do toho s motorkářem Čendou, já s polezem Magnuskem hodláme zavěsit Moderní časy. Cesta autem je dlouhá, jedeme celou noc jelikož se nám nechce platit dálnice a průjezd Brenerem. V serpentýnách v Dolomitech se Čendovi udělalo nevolno al
Počasí se opět umoudřilo, sluníčko vysvitlo a nás to táhlo daleko na východ.Slovo dalo slovo, padly další dva dny dovolenky a mi si to vesele fičeli na daleký východ Slovenska. Po shlédnutí internetových průvodců padla volba na Turniskou, lezeckou oblast blízko vesničky Kojšov, kterou by hodně lidí označilo jako totální prdel světa.
GPS a mapové aplikace