Protože jsem portál www.lezec.cz již dostatečně zahltil nejapnými básněmi a rádobyvtipnými komentáři, rozhodl jsem se vykonat něco smysluplného a užitečného.

I rozhodl jsem se napsat příspěvek. Po pečlivé analýze informací z Lezce, jsem zjistil co tu chybí! Lezení v Portugalsku!

Běžel jsem tedy hned do cestovní kanceláře a koupil dvouletý putovní zájezd po Portugalských lezeckých oblastech. Toto je výsledek a díl první.

V celém Portugalsku nenajdete žádné dech beroucí megasektory jako ve vedlejším Španělsku, na druhou stranu malých oblasti je dostatek. Díl první, který právě čtete je věnován nejbližšímu okolí Lisabonu, nejvzdálenější šutr o kterým píší neleží dále než 30 km od centra, hlavní záchytné body jsou města Cascais, což je takové Lisabonské Beverly Hills a městečko Sintra na severovýchodě pohoříčka Serra Sintra, do obojího jezdí příměstské doprava vlaky. V oblasti je asi deset oblastí (spíš sektorů) kde se leze, vše je tedy blízko, můžete tak začít na vápně u moře a večer se dodrat na žule místních bouldrů. Sportovci vyžadující vytrvalostní cesty tady nic nenajdou, nejen jim bude určen až díl následující, věnovaný lezení v Serra da Arrabida. Tento díl, jak pevně doufám, může být užitečnou informací pro lezbychtivé návštěvníky Lisabonské metropole, lezce-serfaře, lezce-potápěče, studenty, badatele, inženýry na stáži a podobně zoufalé lezce emigranty. V neposlední řadě má sloužit také již několikrát v Portugalsku ztracenému Ježkovi (Ježek=Ústecký bouldrista jednou za čas hledající bouldry v pohoří Sintra).

Pobřeží táhnoucí se západně od Lisabonu nabízí několik zajímavých lokalit, jak k lezení se špagátem tak k plácání se po šutrech s bouldrmatkou. Až na výjimky se jedná o přímořské útesy s kratšími cestami bouldroveho charakteru. Pro pořádek a pro lezecké dobrodruhy zmíním i vyložené kvaky a štěky lokálního významu.

Důležité upozornění: Měsíce 12,1,2 tu lze bez velké nadsázky považovat za období dešťů, oceán je také dovádivější a většina lezení těsně u oceánu je mokrá. V březnu se počasí doslova skokově změní a začne pravý Portugalský veget, vedro bývá málokdy, oceán má celoročně kolem 16 stupňů, chlazení je tedy zajištěno!

V případě vyšších přílivových vln některé bouldry na plážích a v zátokách mizí v pěnové tříšti příboje a při troše nepozornosti hrozí neznalému bouldrochtivci pro suchozemce poměrně neobvyklá nebezpečí- od mokrého maglajazáku a odplavení vychlazeného lahváče až po smetení vlastní osoby do moře, kde se můžete po vzoru místních neopatrných rybářů stát potravou hladových krabů. Výjimkou je oblast Farol dá Guia v Cascais kde se dá sportovat i za horšího počasí.

Nejblíže k Lisabonu se nachází bouldrova oblast

Baia Moexilhoeiro (Škeblová zátoka)

Různě napadané vápencové bloky nabízejí kolem stovky linií, od SD mikrokvaků až po několik High-ballů, obtížnost do 7C+. Vápenec je drsný, třením připomíná místy pískovec. Za velkého přílivu si člověk moc neškrtne a budou-li k tomu vlnky jako na horní části prvního obrázku, nemá cenu scházet dolů.


Baia Moexilhoeiro

Dle mé vlastní zkušenosti lezení je tu nejlepší k večeru. Místňáci sem občas vyrážejí místo večerních tréninků na bouldrovce. Přes den je tu zbytečně velké teplo, navíc se o oblast budete dělit s místními krasavicemi v bikinách. Z lehčích kousků bych doporučil silové Bikiny 6B+, či technickou hranu Thé God Save the Gloom 6B+, z těžších pak Hipertensao 7C (parádní polotraverz přes 5metrovou diagonálu kamene, video na http://www.equipaeconauta.blogspot.com/, najděte si příspěvek "Segunda-feira, Maio 14, 2007"), či Portugueisoide 7C+ (projekt n.17 na http://www.socurtir.com/mexilhoeiro.html)

Jak vypadá bouldering v podání mistnaku můžete vidět zde:

Ricardo (Macau) v Portugueisoide cca. 7C+.


"Preto e Branco", 7A, obrázek je z workshopu z letošního května, photo by Macau

Ve stěnách kolem se nachází i několik desítek vyborhákovaných spíše lehčích cest (6a-c), těžších věcí je málo. Za zmínku stojí Triumf prasat 8a+, které vede stropovou trhlinou. Bohužel některé místní převisy vypadají, že každou chvíli upadnou, že se tak občas děje poznáte podle na zemí ležících bloků, v nichž je nepochopitlně zavrtaný borhák či nýt. Pro lezení s lanem dopuručuji tedy spíše nedalekou Guiu.

Přístup: Do zátoky Moexilhoeiro vedou betonové schody z horní silnice. Vstup se nachází několik set metrů od Boča de Inferno (pekelná ústa, propast spojená obloukem s mořem, turistická atrakce lehce nalezitelná na mapě Cascais) směrem k Farol dá Guia (Farol=maják).

Farol dá Guia, Cascais

Vápencové stěnky z různobarevného vápence nabízí vyblbnutí především pro softmuvery a piknikové lezce. Zhruba 70 cest a cestiček husté vyborhákovaných, takové Lisabonské Srbsko, kde místo Berounky šplouchá Atlantský oceán a místo cyklistů vám po lanech přejde maximálně potápěč s nalovenýma chobotnicema. O slunečných víkendech bývá nejen vedro ale také dost plno. Názvy cest jsou i s klasifikací napsaný na skále, vlastní železo netřeba. Většina cest je otočených k jihu, cesty na schodech jsou však zastíněné. Fouká-li výrazně směrem od Spokojených Státu čekejte vlhké nástupy, až k slaňovacím řetězům však vlny cákají celkem výjimečně. Zajímavé cesty potkáte hned u schodů dolů, doporučit mohu krásky jako hrana Pinoqio 7a+, či Over the Top 6c. Náhodně zbloudilý sportovec by měl vědět o nejzastrčenějších sektorech Corta-Unhas e Cantinho-dos-Teimosos se zajímavými cestami Salofobica 7a+, Hydrofobica 7b+, Ultimo Reduto 7c+ a dvěma projektíky kolem francozkych 8?.

Průvodce oblasti je k maní zdarma v nedaleké benzínce či volně na netu www.socurtir.com.


Interkontinentální lamač dívčích srdcích, znalec kvalitního vína a konopí a příležitostný vykonostni sportovec pan Kubanos ladí technickou hranu v hodnotné cestě Pinoqio 7a+, oblast Farol dá Guia.

V oblástce je také několik pěkných bouldříků do 7B včetně, ovšem jen místní vědí co se smí a co ne.


Veronika v silovém bouldru "Quebracostas 6A, Farol dá Guia", photo by laco.

Praia Abano
Pojedete-li dále po pobřežní silnici, dostanete se cca po 3km na známou písečnou pláž Guincho, otužilci se mohou vykoupat, serfaři vzájemně pomlátit prknama. Serf si lze i pronajmout. Jen o kousek dále je pláž Abana a několik lezecky zajímavých bloků nabízejících bouldry do 7C včetně. Průvodce zatím neexistuje, avšak "co, kde a za kolik" se dá doptat u místních, v nejhorším u mě.

Murches

Jen kousek odtud do vnitrozemí se nachází městečko Murches s jedním menším vápencovým převisem s asi patnáctkou těžších cest do 8a včetně. Internetové průvodce evidují tuto oblast pod názvem "Encosta dos Bębados ou Ribeira das Vinhas" a lze ji nalézt na netu. Téměř všechny cesty jsou slušné převislé siloviny do 10 metrů. Vše zprvu na pohled hnusné zdá se, při bližším kontaktu však budete chrochtat blahem, aspoň tedy já chrochtal. Převis je orientován na sever a díky větru vanoucímu že Serra dá Sintra umožňuje lezení i za letních veder.

Přístup: Auto zaparkujete na východním okraji Murches, končí zde zástavba i asfaltová silnice a měli byste vidět zatáčku širokého údolí s protékajícím potokem na dne, za zády máte kopec s vodojemem. Vpravo asi 1km od vás protíná údolí dálniční viadukt, vlevo je pohoří Serra da Sintra. Převis je pak přímo pod vámi (není však ze shora vidět), nedojdete-li k němu za 5 minut je něco špatně.

Další logická zastávka při naší cestě po Portugalském pobřeží je nejzápadnější mys kontinentální Evropy "Cabo da Roca" (CdR), o pár kilometrů vedle se nachází "Praia da Ursa" (Medvědí pláž)

Praia dá Ursa

Krásná, formálně zrušená pláž s lehce kvakózním lezením po drobivé zališejníkované žule nabízí několik kolmých 7b,7c, ty v údolíčku s vodopádem a dále několik lehčích cest v položených plotnách přímo nad pláži. V zimě jsou stěny kolem potoka mokré!

Přístup: nejpohodlenější přístup je z levé odbočky zhruba 1km před majákem a parkovištěm na CdR. Auto se dá ponechat přímo na parkovišti u odbočky či na oficiálních parkovištích CdR, o víkendu čekejte problémy s parkováním a o všední dny zase se zloději. Ze zmíněné odbočky vede pohodlná široká cesta k placu nad Oceánem. Místní piknikeři a výletníci jsou trohu lenoši a často parkují až zde pod cedulí, kde je napsáno cosi ve smyslu že jsme v přírodním parku, máme být slušný a pláž že je zrušena. Na pláž je pohodlnější levá cesta (informace vhodná pro pejskaře a matky s detma).

Mírně na sever proti pláži trčí z vody obrovitý žulovo-mramorový zub "Pedra dá Ursa", nic pro sportovce neschopné založit vlastní železo, avšak opravdová výzva a lahůdka pro klasiky a dobrodruhy. Výška zubů by měla být kolem 140 metrů a popis dvou či tří 6a+ lze nalézt na netu, kontaktovat autory by neměl být problém. Při pohledu na rozpraskanou strukturu mramoru bych osobně doporučil zůstat na písečné pláži, nicméně jsem slyšel cosi o připravované odvážné české expedici...


Velký odliv dovolí udělat takovýto obrázek. Mezi žulovými bloky na které normálně narážejí několikametrové vlny vidíte 145 metrů vysokou Medvědí škálu - "Pedra dá Ursa". Dvě klasiky vedou na této straně.

Praia dá Cavalo

Oblast hyperglobálního významu, potenciálem srovnatelná snad jen s Domečkem na Srbáči. Lze zde nalézt zatím jediné oficiální 8A v široširém okolí (made by Macau).

Jedná se o ukrutný převis z velmi pevného materiálu (vápenec metamorfovaný do kdovíčeho) kde od každého čísla Fb stupnice máte zhruba jeden dva kousky v relacích od 7A do 8A + projekty.

Mno, pro ty kdo ještě nepochopili... návštěvu mohu doporučit jen boulderistickým fanatikům a to ještě jen za odlivu, bez dětí a psů. Kolem převisu je několik klasických cest kolem 6a,b. Nový plánek z roku 2006 je k nalezení na webu Econauta, nebo u mne v šuplíku.

Přístup: Dojeďte na pláž Praia dá Adraga, za hospodou začíná pěšinka vedoucí do kopce. Proderte se skrz místní vegetací a z druhého view pointu na oceán již uvidíte dole převis, k němu se jde následně prudkým svahem vyšlapanou cestičkou, konec je za oslizlé laso a bacha na šutráky! Od hospody k převisu cca 30 minut, nebo to jde celé obejít mořem za 5 minut (prý za odlivu, zkusil sem to v lednu a po přemáchnuti mojí osoby a fotaku ledovou vlnou Atlantickou jsem to zase celé rychle obešel).


Ricardo B. v Cavalo Máta (chciplej kůň) 7C+, v převisu na Praia do Cavalo, bouldr spáchal druhej Ríša - Macau, též fotil.


A tohle je prozatím nejtesi kousek na pláži, Macau v Buenos Aires, 8A.

Serra dá Sintra

Malebné pohoříčko západně od měst Cascais a Sintra. Materiálem je prý žula, podle mě se však jedná o lišejník s příměsí žuly. Kvalita žuly je někde mezi Petrohradem a Jizerkama.

Naď Sintrou se leze převážně s lanem, jinde se hlavně bouldruje.

Protože, jak všichni dobře víme, bouldering je znouzecnost pro lenochy a starý fotry od rodin, zmíním nejprve lezení s lanem.

Penedo dá Amizade

Třicetimetrové cesty po položené žule v lehčí klasifikaci. Leze se většinou za obliny či spáry, klasifikace je zde zrádná v 6a se člověk může pěkně zapotit, některé 6b+ zasr.. těžký, a troufnu si tvrdit že srovnatelně jsem se snažil jinde v 7a+. Stěna má severní orientaci a vedro tu moc nebývá. Těžších cest je zopár a musí se k nim pracně hrkat až pod hradby "Castelo do Mouro", což je jakási památka na vyhnaný Arabáky. Zdi pevnosti vidíte na obrázku. Přístup je buď z parkoviště, které leží naproti severnímu vstupu do zahrad místní Residence (palác na vršku vedle). Z parkoviště vede cesta z které se po 200 metrech oddělí cestička směrem dolů, po ní to máte dalších 300 metrů trochu šutrovatým terénem na místo. Nemáte-li auto, dá se pak přijít zespodu skrz místní arboretum, je-li otevřené. Zmíněné arboretum leží v Sintře hned u odbočky do serpentýn vedoucími na vršek kopce, chce to pochopitelně mapu. Vyjdete v něm nahoru po schodech k dvířkům a prolezte dírou v plotě, jste hned pod skálou.

Doporučené cesty "In Extremis" V+ a ostatní dlouhé cesty v tomto sektoru. Zajímavost pak je "Mili Gavai" 6b. V Mili Gavai lezete téměř výhradně po bílém lišejníku, který jako kůže na luxusní sedačce obepíná povrch skály. V zimě návštěvu nedoporučují, skály budou s největší pravděpodobností mokré (bydlím 5 km od nich, vím o čem mluvím). O víkendu jsou nejlehčí cesty obsypaný horoškolami. Cest je kolem padesáti, nejtěžší za 8a.


Penedo dá Amizade, foto ve větším rozlišení na http://www.socurtir.com, kde je i průvodce.


Pan inženýr Banán ladí v primove cestě Chica Yé Yé, 6b+ (aspoň myslím), photo by Jana

Bouldering v Serra dá Sintra:

Žádné listy, díry vzácné, většina bouldru spočívá v umění se doškrábat na vršek za obliny, na Petráč s chytovatou žulou mužů jen smutně vzpomínat. Rozumná teplota a vlhkost hrají klíčovou roli.

Místní šutry jsem po své třetí návštěvě začal nenávidět, nicméně postižen chorobou bouldering na ně stále jezdím. Místní boulderování shrnula výstižně má ženuška Iva: "Debilnější sport jsem ještě nedělala". Tož hrrr na ne.

Několik lokalit z nichž vyznamejsi jsou asi Peninha, Capuchos, Malveira, Saň Pedro (část města Sintra, letos rozdělané), starší pruvodciky na první dvě oblasti jsou k nalezení na netu, nejsou zatím aktualizované a co bylo projektem je dnes již věci hotovou. Průvodce na zbytek ještě není publikován a potřebná info se přenáší ústním podáním. Aktuality ze života opytlíkovaných dobyvatelů místních kamenů lze nalézt na http://equipaeconauta.blogspot.com/, ovšem portugalsky.

Capuchos

Přístup: Najdete parkoviště před vstupem do Convento Capuchos (klášter se zahradou), odtud máte k bouldrům tak 300 či 400 metrů směrem severozápadním. Autem či už pěšky pokračujte lesní cestou dál podél plotu Coventa (končí asfalt), po cca 200 metrech odbočíte v právem úhlu doleva, po chvíli mírně doprava (nesejít však kolmo dolů, držte se ve stejně výšce) a šutry máte před sebou.

Ty se nachází v příjemně světlém borovém lese (tj. nehledejte nic v Eukalyptovém pralese okolo Capucha), většina bouldrů je vpravo od cesty po které jste sem dojeli. Starší bouldry jsou ošipkovaný. Místní bouldering je bezchytovým ležením na žulový vajíčka, doporučuji následně testovací kousky: Tarantula 6A SD, Cristo 6B, Ginecologista 6C+ SD, Ovo Estrelada 6C+.


Neznámý bouldrista na neznámém sútru kdesi v Capuchos, photo by Ivucha


Šťastný autor na svém prvním bouldru v Capuchos, Ovo 5, velmi typický bouldr, jak svou výškou, tak nabídkou chytů, photo by Ivucha

Peninha

Dojeďte na parkoviště u kláštera Peninha (to je ta stavba na skále, viditelná skoro že všech stran, ovšem jen ne z lesa kterým přijedete), část bouldrů je přímo u parkoviště. Bouldrů je kolem 50 a nemají šipky, chce to průvodčíka. Těžší kousky jsou doslova obloskvosty jako např. pravý exit Massa Expansiva 7C, Moon Arrete 7C+, Kalashnikov 7C. Ten poslední se nachází na izolovaném bloku zhruba 200m zpátky nalevo od silnice ve směru na Capuchos či Malveiru dá Serru. Kdo si myslí že zvládá 6B levou zadní, doporučují pak rozehřátí v bouldru Aresta 6B. Některé lákavé místní projekty ještě čekají na své budoucí šikovně přemožitele.


Macau v Massa Expanziva 7C, Peninha, zdroj Econauta

Pro potřeby kvakerů existuje krásná a poměrně neužitečná mapa:


Obecné informace:

V Portugalsku se mluví Portugalský, což je ušišlaná Španělština.

Potraviny jsou nejlevnější v řetězcích Mini Preco a Pinco Doce, doporučují kombinovat, v Cascais je hyperchrám Jumbo.

Národním jídlem je Treska stokrát jinak, prodává se většinou sušená, nasolená a smradlavá za cenu cca 9E/1kg, nedoporučuji. Mnohem lepší jsou různí hlavonožci, sépie, olihně a chobotnice v ceně od 3E na jedno zmrzlé kilo. Čerstvý stojí dvojnásob, avšak stojí za to. Máte-li harpunu, jsou zadarmo v moři (téměř všude). Banány: 1E/1kg, chleba Portugalci neumí, dobré housky 0.7E za čtyři kousky.

Pivo Super Bock 0.4E per pixla či 2E za půlitr v hospě, půlitr však mají málo kde:(

Starší průvodčíky lze nalézt na:
na socurtir.com
HO Sintra

místní analog www.lezce.cz:
econauta

Ty kvalitnější fotky jsem stáhnul z webu Ricarda Alveze:
Macau

Prší-li, jde se do Rocodroma, což je jediná bouldrovka v Lisabonu, leží v útrobách stadiónu "Campo Grande", vstupný 5E, večer pak 6.50E, lezecká komunita je zde tak o jeden řád menší než v Čechách, takže nebývá nikdy narváno.

Příště nashle v Arrabide

Hlášení za Portugalskou Pobřežní Hlídku sepsal Laco