Přemluvil jsem k tomu nakonec i přítelkyni a přidal se kamarád Pikaso s kamarádkou Červenou Karkulkou. Nejtěžší bylo vymyslet jak se vejít se všema věcma do berušky, nakonec jsem musel koupit zahrádku a půjčit rakev. Ale nakonec jsme se vešli (i když těm vzadu jsem cestu moc nezáviděl…)
foto by © archiv Lukáš
foto by © archiv Lukáš
Vyrazili jsme 31. Srpna ve večerních hodinách přes Prahu, Rozvadov a celé Německo až k hranicím Francie do Baselu. Protože jsem chtěl ušetřit tak jsem nekoupil Švýcarskou dálniční známku, ale takovou chybu už nikdy neudělám. Jen Baselem jsme bloudili nejmíň hodinu. Nakonec jsme se z něho vymotali a skoro po půl dni dorazili k Ženevskému jezeru, kde jsme protáhli nohy.
foto by © archiv Lukáš
Teď nás čekalo nebo spíš berušku to nejtěžší a to bylo přejet ze Švýcarska do Itálie. Přeci jen to asi není auto dělaný na velký kopce. Celej kopec jsme jeli na dvojku, asi 3x jsme ji málem uvařili, ale nakonec to zvládla! Teď už jen ubrzdit kopec dolů do Chamonix.
foto by © archiv Lukáš
Do Chamonix jsme dojeli večer, tak jsme se ubytovali, u véči vymysleli, kam druhý den vyrazíme a šli se konečně pořádně vyspat. Ráno jsme konečně uviděli ty kopce, na které jsme se tak těšil, protože když jsme včera přejížděli přes sedlo Forclaz tak byla solidní mlha.
foto by © archiv Lukáš
Když jsme se dost vynadívali na ty krásný kopce, tak jsme se vydali na chatu Chalet Les Pyramides, ze které je krásně vidět Aiguille du Midi a ledovec la Vallée Banche. Cestou nad námi proletělo pár base jumperů, který skáčou právě z Midi.
foto by © archiv Lukáš
Cestou zpět do kempu jsme se zastavili na prohlídce města, ochutnali zdejší výborný klobásky a sýry. Při návratu do kempu jsme začali balit batohy na zítřejší výšlap na Mt. Blanc, najedli se a šli brzo spát.
Ráno jsme se sbalili, s námahou se nacpali do berušky a vyjeli se hledat kde nechat v les Houches auto.
foto by © archiv Lukáš
Bohužel jsme po 2 hodinách pátrání nenašli parkoviště, kde by se nechalo auto nechat, tak jsme se vydali do Bionnassay, kde jsme zase chudáka berušku pěkně potrápili do kopce, ale statečně to zvládla. Chtěli jsme jít pěšky od zdola až na vrchol, ale protože jsme do Bionnassay kvůli bloudění dorazili až po obědě, tak nám bylo jasný, že to nestihnem. Došli jsme tedy do Bellevue a odtud se svezli dvě zastávky na konečné zubačky a odtud už po svých k chatě Tete Rouse. Cestou nám začalo sněžit a opět byla mlha, takže jsme toho moc neviděli. Přešli jsme i místo kde se dají postavit stany a nebejt čechů, kteří se vraceli z prohlídky cesty tak dojdem až na chatu Gouter.
foto by © archiv Lukáš
foto by © archiv Lukáš
Zabrali jsme poslední volné místo na stan a šli promyslet co dál a taky se zahřát do chaty Tete Rouse. Zjistili jsme, že zítra je jediný den kdy půjde jít na vrchol, poté se má počasí zase kazit. Takže bylo rozhodnuto, zejtra vyrážíme nahoru na horu. Po véče jsme si přichystali věci, abychom se ráno moc nezdržovali, všechno strojení i s botama jsme si nacpali k sobě do spacáků a šli spát.
Budík nás (mě) zbudil před 3 ráno. Ostatní se mi podařilo po 15 minutách přemlouvání taky probrat. Nacpali jsme do sebe na snídani sáček sušených ananasů ustrojili se a vyrazili. Venku byla asi docela zima, protože během půl hodiny mi zamrzla hadička od camelbaku. Cca po 2 hodinách jsme se vyškrábali k chatě Gouter, kde jsme si dali pauzu a začali nasazovat mačky. Bohužel se přítelkyni udělalo špatně a byla 2x zvracet a mě bylo jasný, že dnes se nahoru nedostanu. Byl jsem dost naštvanej, ale bylo mi jasný, že ji tady nemůžu nechat. Takže jsme se domluvili, že já sejdu dolů a Pikaso s Áďou budou pokračovat k vrcholu.
foto by © archiv Lukáš
S přítelkyní jsme sešli ke stanu, Lenka si šla lehnout a já si užíval výhledy na hory.
Asi ve tři hodiny se najednou ukázal Pikaso s Áďou, že nahoru taky nedošli. Nestihli by se vrátit za světla a taky tam prý nechtěli dojít beze mně (To mi udělali radost ). Tak co s načatým dnem. Najedli jsme se a dohodli se, že vyrazíme k autu. Zejtra má už bejt hnusně, tak co tady.
Nakonec jsme zvládli sejít až k autu a ještě odjed kus cesty a najít si krásný odpočívadlo u rychlostky. Bohužel jsme vstávali opět kolem 3 ráno, tentokrát nás probudil déšť. Rychle jsme naházeli věci do auta, projeli tunelem pod Mt. Blankem a pokračovali směr Miláno.
V Miláně jsme se zdrželi jen asi 1,5 hodiny, protože jsem spěchal do Arca. Ještě jsem si chtěl ten den zalízt.
foto by © archiv Lukáš
Do Arca jsme dorazili sice poměrně brzo, ale než jsme našli kemp (ubytovali jsme se v kempu Zoo) a postavili stan, tak začalo pršet. U večeře jsme seděli vedle stolu našich mladých lezeckých reprezentantů, který tu byli na soutěži Arco Rock Junior. Dozvěděli jsme se od nich, že je večer finále a jestli se prej dem taky podívat. Jasně že jsme šli. Vyhrál Adam Ondra a tak se Pikaso rozhod to oslavit a že vyrazí někam do města, Áďa usoudila, že ho nemůže nechat samotnýho a vyrazila s ním. (ještě že tak, jinak bysme se dom vrátili asi jen 3 :-D ), já byl utahanej, tak sem šel spát.
foto by © archiv Lukáš
Druhý den jsme byli lízt na plotnách nad Gardou, koupali se a navečer procházeli Torbole. A hlavně jsme zjistili, že mají v Lidlu šampáňo za 1,20 eura. Tak jsem si každý večer koupil celý balení 6 šampáň. Další den jsme vyrazili lízt do Naga. Holky byli nadšený co toho vylezli a jak jim to šlo. My jsme s Pikasem bohužel jejich nadšení nesdíleli a přemejšeli jsme že se po návratu domů dáme rači na šachy. Večer holky vymysleli, že půjdou zítra na ferratu a já s Pikasem že vyrazíme na vícedélku kousek za kempem. Ráno jsme při balení věcí do stěny zjistili, že jsme Pikasovi boty nechali asi v Nagu… naštěstí tam stále byli, takže jsme se mohli vydat do stěny (bohužel). Asi jsme uplně netrefili cestu, kterou jsme chtěli, protože po dvou dýlkách jsme zjistili, že toho máme dost. Slanili jsme dolů a šli si projít Arco a vykoupat se do řeky. Holky se vrátili asi v 10 večer celý nadšený jak to bylo super a jak jsme si to prej užili my. My si už zjistili, kde se u nás hrajou šachy…
foto by © archiv Lukáš
Ráno už jsme museli začít pomalu balit, protože se naše dovolená blížila ke konci. Zajeli jsme ještě koupit poslední balení šáňa na cestu a na oběd a vyrazili jsme směr Verona. Navštívili jsme koloseum a uháněli dál směr Benátky. Bylo už k večeru a ještě jsme před Benátkama chtěli k moři, tak nás napadlo že by jsme u toho moře mohli i přespat. Bohužel nejbližší moře u Benátek je u města Jesolo, kam jsme dojeli asi o půlnoci. Vypadalo to jak v lunaparku všude ruský kola, diskotéky. Když jsme konečně našli cestu k moři, tak u něj tak fučelo, že by nás to do rána odfouklo nebo přinejmenším zafoukalo pískem. Takže jsme dojeli k nejbližší benzince, tam přespali a ráno se vrátili na pláž. Užívali jsme si moře a písku do oběda a vyrazili do Benátek.
foto by © archiv Lukáš
V Benátkách jsme strávili druhou polovinu dne, nakoupili suvenýry domů a pomalu se vydali na dlouhou cestu do Čech.
foto by © archiv Lukáš
Bylo to parádních 14 dní, najeli jsme 3200km, viděli a zažili plno super věcí a za rok snad dobudeme i vrchol Mt. Blanku.
foto by © archiv Lukáš
Text a foto:
Registrace
Metodika
lezec.cz
Začátkem nového roku jsem začal vymejšlet, co by se dalo podniknout o letních prázdninách a protože mám rád hory a lezení, tak mě napadlo zkusit zdolat Mt. Blank, a když už budeme tam dole, tak udělat kolečko a cestou domů se na pár dní zastavit něco vylízt v italském Arcu.
Historicky druhý veřejně přístupný kampusový desetiboj se uskutečnil 1. prosince v Brně na VUTčku. 
V zimě nepostradatelná záležitost při jakémkoliv delším pobytu v přírodě. Chce-li člověk v zimě něco pít, musí své pitivo zachovat nad bodem mrazu. V podstatě jediný rozumný způsob, jak toho docílit, je mít termosku. Podívejte se na novinku od amerického GSI, kterou jsme poslední půlrok testovali.
Milí „Lezci“, naposledy a zase jen pokud máte chuť, tady je čtení o natáčení seriálu Skialpem to začalo. Pro poslední díl jsme vybrali oblast Sunnmøre Alps v Norsku, tedy v zemi, kde „se děti učí dřív lyžovat než chodit“.
Na letošním mezinárodním festivalu alpinismu v Praze jsem byla poprvé. Nelituji, protože na všechno jednou dozraje čas.
Společnost RP Climbing, přední český výrobce lezeckého materiálu, který působí v téměř 50 zemích světa, hledá vhodné uchazeče/uchazečky na následující pracovní pozice:
Společnost ALPY zastupující v ČR rakouský Alpenverein (ALPENVEREIN.CZ/sekce Innsbruck-Praha) a ČHS vyhlásily další ročník společné soutěže HOROLEZEC ČR. Podobně jako v minulých obdobích bylo cílem této soutěže vybrat a ocenit nejvýraznější osobnosti horolezecké sezóny 2015.
Letos na podzim jsem se zúčastnil spolu s devíti podobnými blázny výletu do Nepálu s cílem vyškrábat se na 8. nejvyšší kopec planety – Manaslu. No a přináším trochu autentický popis událostí, tak jak jsem je zaznamenal ve svém deníku.
Adam Ondra umí využít čas. Po včerejší tiskové konferenci ČHS se stavil v Srbsku a přelezl pravděpodobně nejtěžší cestu v Čechách.
Martin Stráník včera přelezl ve švýcarském Crescianu svůj letošní nejtěží boulder, celkem už má druhý do sbírky.
GPS a mapové aplikace