Kleiner Zschand, nebo po našem Malej Čand, je oblast vklíněná mezi Affensteine a Gro_er Zschand. Co do počtu věží nepatří mezi největší, ale nabízí pěkné lezení, a je v ní krásný klid. Především proto, že dostat se k srdci oblasti, věži zvané Heringstein (soukromně ji nazývám Sleďův kámen), je odkudkoliv alespoň hodina chůze.
Okořenit si takovej víkend v Juře travkou není asi nic až tak neobvyklýho. Na druhý straně by se kouřivcům mohlo o pěkným lezení v Juře pár let jenom zdát, pokud by je v Německu na dálnici před rozvadovem zastavili pěkně slizký Poliši, prohrábli auto, kapsy a těm co kouřej (třeba jen cíga) by rovnou zírali do prdele!! Byl sem moc rád že zrovna já nekouřím a že se mi nikdo v zadku nehrabal. Ale i tak to nebyl moc fajn zážitek, už jenom sledovat jak šmataj po bambitkách. Takže si příště radši na v
Z Den Haagu, kde žiji, je to nedaleko, jen pouhých 250 km (ze záp. Čech 700 km). Pravda není to coby kamenem dohodil, ale zvědavost a chuť vidět tyto údajně nejhodnotnější skály v Belgii zvítězila. Původně jsme sice měli jet do Fontainebleau, ale zprávy o deštích v této oblasti vystrašily mé kolegy Holanďany (jsou vystrašení téměř ze všeho) tak, že se rozhodli jet do nedalekého Freyeru, přestože dostat se do této oblasti pro ně může znamena
\"The holds are chipped,and it´s no more than Fb 7c+\" prohlasil Dave Graham potom co prelezl v Tessinu boulder Casa Pecora.
Prvovystupce Thomas Willenberg ohodnotil boulder za Fb 8b+.
Jasně . Lezení je nejlepší trénink. Ale co přes zimu, když není dobré počasí a nebo nejsou penize na cestu do teplých krajů. Pak tyto stránky mohou být pro někoho návodem, jak v lezecky nezakrnět a pro jiného dokonce propracovaným postupem, jak být na skalách nejlepší. Než přikročím k popisu prvních příkladů cvičení, hodily by se malé základy.
Ahoj, není to sice o lezení, ale třeba někdo ví... Tenhle víkend se ve Špindlu pouštělo Labe. Byl jsem tam s kamošema na raftu a když jsme právě jeli řeku, prosvištěla na silnici záchranka. Neví někdo co se tam, kde přihodilo?
Kleiner Zschand, nebo po našem Malej Čand, je oblast vklíněná mezi Affensteine a Gro_er Zschand. Co do počtu věží nepatří mezi největší, ale nabízí pěkné lezení, a je v ní krásný klid. Především proto, že dostat se k srdci oblasti, věži zvané Heringstein (soukromně ji nazývám Sleďův kámen), je odkudkoliv alespoň hodina chůze.
Výchozími body jsou Beuthenfall (parking zdarma) nebo Neumannmühle (parking placený nebo zdarma s obtížemi) v Kirnitzschtalu. Cesta je po rovině a do kopce. Pro horaly nebo lezce bez auta se lze dostat na místo i ze Schmilky. Ovšem přes kopec.
U Heringsteinu si najdete pěkný bivak pod severní stěnou a večer po táboráku uslyšíte ze vzdáleného civilizovaného světa sotva sem tam nějaké letadlo. Od Heringsteinu je to ke všem ostatním zajímavým cílům do půl hodiny pochodu. Dnes ale zůstaneme u této rozlehlé věže. Vlastně skoro každá saská oblast se může pochlubit podobným obrem.
Heringstein obejdete svižnou chůzí tak za patnáct minut, s průvodcem v ruce klidně za hodinu. Vede na něj přes 120 cest a variant od dvojky až po 11b. To 11b je mimochodem slavný Uberdruckventil.
Nejoblíbenější pasáž je jižní stěna, která i výškou cest mezi 15 až 30 metry dovolí pohodové lezení. Naproti tomu západní a severní stěna se svými 60 metry vyžaduje expediční přístup i s několika štandy v jedné cestě. Zcela specifická je část s extrémními a musím říct, že nádhernými cestami kolem stupně 10c v pravé části západní stěny.
Zážitek sám o sobě je putování po vrcholu. Od vršku každé cesty vede více či méně vyšlapaná cestička k nejvyššímu místu, kde čekají dvě kratochvíle. Výhled a vrcholová knížka. Před dvěma lety jsem konkrétně touto knížkou listoval a jak smutný byl pohled na stránky plné německých jmen, když ještě před pár lety byli češi téměř polovinou všech zapsaných.
Takže až v létě zatoužíte po romantickolezeckobivakošlapacím výletu, hurá na Heringstein!