Přes Čechy a Moravu se valila studená fronta, ale jako by se zalekla hranice tvořené hřebeny Bílých Karpat, Beckova, který se koupal v horkém letním slunci, se ani nedotkla.Ještě štěstí, že skála pod beckovským hradem je otočená na severozápad. Do Beckova, který leží kousek od levého břehu Váhu, se dá dojet z jednoho z dálničních sjezdů v Trenčíně nebo v Novém Městě nad Váhom.
Na závody pod záštitou Red Bullu se přijela podívat asi stovka diváků a desetkrát méně závodníků. Ani slibované ceny nepřitáhly očekávané lezce z Polska a Česka. Přitom tratě byly vybrané výborně. Základ tvořily vybudované a dobře zajištěné cesty s obtížností 8-9 (UIAA). Jednak pro zvýšení atraktivnosti a také pro smazání výhod domácích lezců autoři tratí přelepili páskou některé části skály. A bylo vidět, že tomu rozumí ! Pro diváky to byla lahůdka. Na dvou výrazných převisech na mužské trati se závěrem po málo členité hraně pilíře bylo vidět různé přístupy lezců, zato ve finále jako by technika lezení padala z kopírky. Pětice nejlepších z prvního a druhého kola si to rozdávala na nepříliš dlouhé trati, kterou si v prvním kole vyzkošely ženy. Díky omezením střídal vis na hrankách spoďáky s tlakem, krátkým nástupem do sokolíka a našlo se i jedno šikmé přehoupnutí na dvouprstové dírce. Kluci to měli už pěkně prohlídnuté ze závodu žen a to, co jejich protějšky lezly i 15 minut s několika pády, dokázal vítěz za 1:47. To už diváci byli ve varu, Vlado lezl jako by skála byla ukloněná opačným směrem. Nikomu ani nevadil mírný přehmat přes pásku, aby dosáhl na cílovou plachtu s rudým býkem aniž se cvaknul na poslední expresku. Aspoň mohl při odskoku ukázat, že nejenom osmičkový uzel je vhodný pro navazování, když lezec plánuje dlouhý let. Nejpěknější exhibici cestou dolů předvedl Richard Nyéki, který v přesvědčení, že první místo je jeho, zářil štěstím, i když letěl hlavou dolů. Stačí se podívat na hru svalů při koordinaci pohybů během pádu, aby bylo jasno, že něco takového bez přilby a prsáku není pro každého.
V ženské kategorii se zúčastnily dvě slovenské a jedna česká závodnice. Stejný obdiv jako sklízeli muži za rychlost, si zasloužily za vytrvalost. Naštěstí se všechny pády obešly bez zranění.
Pořadatelé si se sponzory dobře rozuměli, přítomnost týmu Red Bullu vůbec nebyla na obtíž, spíš naopak, nikomu při občasném komentování své produkty nevnucovali a lezení při řízné hudbě bylo příjemné. Sám jsem si to vyzkoušel. Větší část stěny byla volná pro bouldering a s lanem jsem mezi nezávodícími nebyl sám. Navíc pořadatelé připravili pro úplné začátečníky jedno lano na rybu na asi jediné trojkové cestě. Krom toho napnuli lano mezi skálou a blízkým hotelem kde se na kladce v sedáku vozili především děti. Prima zábava.
Pokud se rádi kloužete po vápenci na cestách od 6 do 11, tak Beckov je dobrá alternativa. Jištění je tu dobré, slaňáky jsou po 25m. Podle místních jsou zde cesty, které se dají lézt hned po dešti. K popisu cest (http://www.jamesak.sk/sprskalk.htm) se dostanete na příklad z Jamesu. (http://www.jamesak.sk)
Nakonec ještě výsledky:
Muži:
1. Vladimír Strieženec
2. Richard Nyéki
3. Peter Ondrejovič
Ženy:
1. Petra Tomanová
2. Zuzana Hrnčiariková
3. Jitka Konečná