Podle ohlasu to vypadá, že Třinci se i bez věže podařilo zvednout laťku. Hektický závod se neobešel bez drobných chyb, ale mega kolotoč osmnácti bouldrů se naštěstí nezadrhl. Na pódiu se lezly bouldry na živo, vedle na bílé zdi se promítal přenos z posilovny. O přestávce při přestavování běžela videa a večer nás Pepe přenesl do Afriky, naštěstí jen v obrazech, zatímco teplota zůstávala na příjemných osmnácti stupních. Překvapení bylo mnoho. O závod se zajímali nejen Maďaři, ale i Francouzi. Když jsem jim odepsal, kolik je první cena, tak vážnými zájemci zůstali jen Maďaři..a Poláci. Ti jsou každým rokem v Třinci spokojeni. Stejně jsem nevěřil, dokud se maďarština neozvala ve dveřích. Přijel i sám Csába Komondi a z Polska juniorský mistr světa z roku 2001 Marcin Wszcolek (na podzim se objevil také v Brně). Posledně jmenovaný však v Třinci nezanechal příznivý dojem, ale po pořádku.
Marcin Piesta nastupuje B2, z topu na B1 padá Ondra Švub, finále
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
Kvalifikace mužů naštěstí proběhla hladce. Už čtyřicítka mužů je pro pořadatele postrachem. Kdyby klekl počítač s časomírou nebo něco, rozhodí to celý program. Naštěstí se drobné technické incidenty přihodily až v ženách anebo ve finále.
První kolo je tvrdší než obvykle. Topuje šestnáct lidí. Někteří lezci si stěžovali na někdy příliš těžké nástupy. Označit povinné stupy se mi neosvědčilo a budu stát za názorem, aby tato možnost byla ponechána na rozhodnutí stavitele. Stup, stejně vhodný pro Hlaváčka jako Eckerta, prostě neexistuje. Přes strop vedl jediný bouldr a dal ho jen Martin Eckert. Topový chyt se totiž ukázal příliš malý a spadli z něho jak Karel Černý, tak Kuba Hlaváček i indisponovaný Radovan Souček. Radek startoval se zraněným prstem a bez tréninku, ale i tak potěšil několika pěknými výkony. Určitě překvapil pražský pavouk Hlaváček, když se čtyřmi topy kvalifikaci vyhrál před Marcinem Wszcolkem a malým Bucherem Eckertem. Ukázal, že má také sílu, nejen výšku a silné prsty. Na čtvrtém místě překvapil další Slovák Vlado Striežinec z Beckova, který nádherně topl oblou „pětku“. Tam byl slušný skok z Pilkovy „mlhy“ do oblého otevřeného stisku, pak rozhoupat nohy a nakopnout do protější stěny a na rozpor dát top držením stropu bez chytu. Dali jej čtyři borci a Vlado dokonce na pátý pokus. Blek (Karel Černý) „pětku“ nedal a se třemi topy postupoval z pátého místa. Csaba Komondi bouldry v posilovně onsajtoval jen do „trojky“, čtverka na pódiu ho také dostala moc oblým topem, zato „pětku na čtvrtý pokus doslova „urval“ a postupoval šestý. Neuvěřitelné bylo, když Maďar skákal z jedné obliny na druhou obouruč – a udržel se. Top dal na čtvrtý pokus, taky výkon! David Mazák měl znovu pech a na třináctém místě první nepostoupil do finále. Čtrnáctý skončil domácí silný závodník Lech Nieslanik s jedním topem a patnáctý Honza Zbranek. Šest lidí nedalo ani zónu. Aspoň jeden bouldr musím příště vymyslet lehčí.
Ivo Kašpárek neudržel oblý stisk jako top na B2, finále
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
Ženy jako obvykle měly cesty akorát. Přece jenom se u nich nebojím, že by mi svoji výškou něco ošidily a lépe se mi odhaduje obtížnost. Věrka Kotasová, ostravským centrem Le Blok obrozená Saša Holková a Sylva Nagyová z Brna daly všechny čtyři bouldry (dále jen B). Na pokusy se rozřadily tak, jak jsem je uvedl výše. Se třemi T a stejným výsledkem postupovaly Míša Drlíková a Silvie Rajfová. Dále tři silné Polky vytlačily z finále dvě domácí závodnice. Lenka Momotová nastoupila v Třinci po čtyřech letech, a kdyby nepochopitelně nepřehlédla chyt (sic!!!) na nejlehčí B3, tak má dva topy anebo aspoň třetí zónu a postupuje místo Oliwie Bechyne z Krakowa. Polky daly taky jen 1T1 v kvalifikaci, tedy jako Lenka onsajtly B1, ale ve finále pak lezly tak, že na ně stačila už jen Saša s Věrou. Asi se teprve po dlouhé cestě z domova rozlézaly. Desátá skončila už bez topu, zato po pěkném a bojovném výkonu Kačenka Šindelová, rozená Gojová (to pro mě a další permanentně zapomětlivé…). Až jedenácté místo kupodivu obsadila vicemistryně ČR v boulderingu a vítězka Abadžikra Cupu 2002 Lucie Rajfová.
Radek Souček nastupuje do komína B3, vepředu Maďar Csaba Komondi a asistent,
finále rozhodčího
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
A konečně finále. Přestavovaly se tratě. Na zdi běželo video – bouldering v přírodě, Chris Sharma realizující Realization atd. Třinečtí kluci mě překvapili, když zajistili techniku za sto tisíc. Neměl jsem na takové shánění už ani čas, ani energii. Největší práci mi totiž nakonec ani tak nedalo získávat od sponzorů ceny či peníze, ale reklamní panely! Ty firmy většinou ani neví, kde jejich reklamy končí, kdo je má. Kdybych se na to vykašlal a řekl si, „jejich problém“, tak příští rok nedostanu nic nebo polovinu a bude to zase můj problém. Tak to byla jen vsuvka, aby nějaký děj zaměstnal vaši pozornost během přestavby těch tratí..
První boulder, ženy. Nastoupat do zóny a „džamp“ na top. Holky většinou jen tečovaly, Saša neudržela a Věra „vyvlála“ do vzduchu, ale udržela. „Dvojka“ byla delší, pěkně zabrat přes hranu na spoďák do kouta, vylézt ven a dynamo na top. Vlastně musím uvést, že dámské bouldry stavěl Lech Nieslanik. Já jsem je pak upravoval tak, aby byl i nějaký druhý top kromě Věry, ale ani to se mi nepodařilo. Nevadilo to. Boje o top byly a bylo se na co koukat. Zvláště pak, když nastoupila Věrka. V sále to vřelo a praskal ve švech (no, ne až tak..), neboť závod žen vrcholil v tu nejlepší hodinu – kolem 18h večer. Dobře lezla i Saša. Ta ještě půjde nahoru. Zatím se u ní projevuje nedostatek vytrvalosti za teprve krátké tréninkové období. S přibývajícími pokusy (a bouldry) ji docházel dech. Nejzajímavější byla „trojka“. Holky se houpaly na pozitivním, ale otevřeném chytu nad hranou stropu a musely nohy vykopnout nad hlavu a přitáhnout se na patě vzhůru – do Pilkovy velryby (či Mobyho Dicka) a z něj ještě krok vzhůru. To byla už smrt pro Sašu i nakonec bronzovou Polku Edytu Ropek, zato Věra se opět ani nezachvěla. Poslední „čtverka“ byla na naklopené stěně na pódiu: Přes „mlhu“ do malé lišty, zdvih ve vzduchu, položení paty na oblinu a přepad do záklonu do protější stěny. Holky měly často problém zachytit vůbec „mlhu“, Saša i dvě nejsilnější Polky „došly“ a udržely trojúhelníček na zóně. Snad Saša nebo někdo druhý dal i patu, ale na top se už nezvedl nikdo. Nebylo to lehké. Finta (Lechova) totiž byla, že se přidala ruka na ruku a zvýšila se síla dynama! Čtvrtá skončila potom Oliwia Bechyně, pátá Silvie Rajfová, to je pěkné, na šesté místo klesla Sylva Nagyová (asi se unavila na dlouhé „dvojce“, kde dala Z až na třetí pokus). Sedmá Anna Jarek z Polska a osmá Míša Drlíková – na silovějších bouldrech se ji nevedlo.
Radovan Souček bojuje s "anakondou" na B4, finále
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
A muži? To byl hukot. „Jednička“: Dlouhý tah ze spoďáku do lišty, dynamo do strany na spoďák (Suk vzal bohužel na lištu a nedal Z), tah do obliny na Z, přídrž maličké obliny, překrok nohou do strany a zdvih na T. Maďar Komondi jej dal jako první a suše onsajtl. Štěpán Neustupný nedal a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl potvrdit loňskou formu. Později nejen potvrdil, zato výsledek i vylepšil – 3.m. Eckert („Bucher“), i když je maličký, dlouhé tahy onsajtl jako po másle. Hlaváček v pohodě, ale Blek až po opravě. „Dvojka“: Krátké tvrdé kroky po malých chytech a těžký spoďáček a přešah do Z. Výměna na „kolečku“, zdvih nohy a těžký top na stisk. Komondi B nepochopil, unavil se a přestal dávat i zóny. Tom Doubravský na druhý pokus. Suk – suchý on sight. Taktéž Eckert a Štěpán. Blek napotřetí a Kuba Hlaváček ani Z. „Trojka“ (až potud se jednalo o B v posilovně): Blek, Hlavoň a Štěpán - on sight. Bucher ani Z a Tomáš Doubravský a Marcin Wszcolek na třetí pokus. Šlo se na pódium. Blek vedl, ale souboj se zdál stále vyrovnán až po páté místo. B4: Konečně můj oblíbený strop. Nádherná černá anakonda, kterou na svých zádech do Třince dopravil bratru (a sestře) až z Holandska, když zde rok „sedlačil“ na farmě (váží dobrých deset kilo). Z anakondy krok na oblý spoďák stále ve stropu, skok nad jeho hranu do velké obliny typu „moby dick“, rozhoupat a nahodit nohy na „trubku“, za patu do spoďáku a daleko (a široko) oblinka na top. Opravdu lehký, snad nejlehčí finálový boulder – to jistě, ale technická hra s patami a špičkami. Hlavně proto lehký, že jsem stup – trubku - omylem našrouboval o dvě díry níž. Naštěstí. Protože tak vysoko nad hlavu, jak jsem to zamýšlel, by asi nohy nikdo nevyhoupl. Dlouháni by to skočili rukou a bylo by po akrobacii. Bouldry musí být fakt lehké, ale trochu hlavolamy a lezci už se dopletou. To je známé heslo stavitele. Závod je pak zajímavější, protože lidi se na větších chytech déle udrží. Tady byly fakt relativně moc dobré chyty a žáden „brutální“ krok. Překvapivě největší šampión stropových bouldrů Malý Bucher Ekino, to fakt dopletl. Ani Z. Radek Souček našel své řešení až pozdě a pohříchu také nedal. Překvapivě však uspěl Ondra Švub a posunul se na deváté místo. Onsajtl ho jen opravdový přerovský silák (vedle Mázy) Ivo Kašpárek – ale na druhý pokus, ha, ha. Ale vážně. Protože poprvé se mu protočil chyt. (To už jsem kvůli úspoře času při přestavbě po finále žen jen dával chyty do dírek a nechával nováčky šroubovat. – „Uspořil“ jsem tak asi desetiminutové prodloužení…) Dlouhým závodníkům strop překvapivě seděl. Kuba dal na druhý pokus a Blek, jak jinak, na třetí. „Pětka“ moc neměla sedět malým, ač jsem ji ladil po tři dny dokud jsem si v ní nenatáhl prst (zas si ten měsíc dva užiji dovolené…), ale podařila se. Naklopená stěna na řetězu na pódiu (to bych nevěřil, jak pěkné se na tom kusu desky dají udělat bouldry). Tvrdé kroky přes lišty na spoďák a bočák a dlouhý zved nohy na spoďák a průtlak do stropu na bekhend. Pak se muselo vytlačit druhou nohu vysoko a opřít do holé překližky, aby bylo možno přidat druhou ruku. Přesto jej právě Ekino onsajtl. Vedle něj pak i Štěpán Neustupný a Kuba, ale to se při jejich délce a síle v prstech… no… čekalo i nečekalo. Lehké to nebylo ani tak. A Karel Černý topnul sice až na počtvrté, zato vycházkovým krokem! Z televize se mě právě zeptali, kdy to bude končit, že musí jet. Zbývala půlhodina. Podíval jsem se Blekovi na kartičku a sdělil – „vyhrál!“. 5T na neuvěřitelných 13 pokusů! Krásně se to rozřadilo. Kuba 4T, Ekino 3T.
Blek neomylně topuje B4, ač na třetí pokus. Finále
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
Ale pozor! Protestuje se. Štěpán chce uznat top na trojce neboť rozhodčí se uřekl slovy „top“ v momentě, kdy se sesul a rozhodčí vzal slova zpět. Chyba lávky, musel být top uznán, ač byl sporný. Ale zádrž tam nějaká byla. Na kameře jsem napočítal „jednadva..“ a to cet už tam nebylo ani „takhle maličké“. Tím nechci říci, že je v pravidlech vteřina, ale je to takový pomocník. Štěpán spor vyhrál i ve své nepřítomnosti a získal odměnu za bronz. Martin Eckert na něj rozhodně naštvaný nebyl, spíš na sebe za B4.
A když jsme u kamery. Natáčení bylo perfektní a zajistil jej majitel Zastavárny Ravi (na digitální kameru Sony, systém 8), který také slíbil, že závod zpracuje na zhruba něco více než hodinový sestřih (v životě by mě nenapadlo hledat sponzory po bazarech, ale šel jsem zrovna kolem…) a kazeta bude k dispozici na dobírku za 300 Kč + poštovné. Kontakt: Zdeněk Rašík, Vnitřní 748, Orlová Lutyně, Mobil: 608 111 471, e-mail:ravi@sendme.cz.
Vlado Strieženec naskakuje na hlavu "anakondy", B4 ve finále
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
A jak to vlastně bylo s tím Wszcolkem. Je třeba si na něj dát pozor! Po závodech jsem byl z mnoha stran ubezpečen, že se neustále snažil koukat, jak se lezou bouldry na pódiu. Mě srdceryvně ujišťoval, že to nebyla pravda. Ale také kameraman to druhý den potvrdil. Sám si toho všiml, tak to už muselo být vážné… Síla Osudu způsobila, že právě na pódiu nedal ani zónu.
Polák Marcin Wszcolek ve stropu B4, nedal ani zónu
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
Takže jsme předali ceny až do osmého, resp. pátého místa, fakt hodně drahé letos. Vlasta Volák jako nový šéf Českého poháru dokonce diplomy a mohli jsme s Pepem cestovat do Afriky. Mě opět ujel vlak. Vyřizování formalit a poté i perfektní seminář rozhodčích mně i několika dalším nedovolilo naskočit ani za jízdy.
Byl pozdní večer, sedmý únor. Hrstka nejotrlejších pořadatelů (plus skupinka přirozeně otrlých Maďarů) konečně uvolnila řetěz svých povinností a naplno se rozjela – tanečky a zase lezení – závody ve shybech po chytech. Vyhrál Komondi. Nad Ciencialou. Aspoň to někdo hlásil.. A Móris teprve teď konečně mohl „ohulit“ svoji „tisícwattovou“ aparaturu a já jsem jen trnul, kdy se zde zastaví hlídka městské policie a předvolá si mě (jako loni za jeden vylepený plakát na autobusové zastávce) k pohovoru.
Martin Eckert na B4 ve finále, vlevo Black sedí pod B5, kterou asi na třetí pokus vylezl.
Foto: Jarda Ožana, MFDnes
MAJORITNÍ SPONZOR: WALMARK, sro
PRIORITNÍ SPONZOŘI: TRIOP, HO TJ TŽ Třinec
SPONZOŘI: LANEX, SAM HAWKINS, PILKA KAMENY
Za výbornou spolupráci děkuji:… Dlouhý výčet. Tedy všem zúčastněným. Přece jenom bych chtěl vyzdvihnout oddílové nováčky a vlastně všechny rozhodčí i hlavního (Oliváč). Dobře odvedli fakt těžkou a nevděčnou práci. Protože rozhodčí je vždycky akorát bit anebo se v nejlepším případě o něm mlčí. Děkuji i těm, na které jsem snad ve výčtu zapomněl.
Rosťa Zico T.