Totes Gebirge, parádní kus hor, kousek od Prahy, proč si tam nevyjet a nepřejít hřebínek z Kleiner Prielu až na nejvyšší Grosser Preil.

Domluvili jsme termín, dohodli společné vaření, bydlení a já nevím co ještě všechno a ve čtvrtek večer jsme vyjeli z Prahy, z původních šesti lidí nakonec jen čtyři, ale vyjeli. Přibližně kolem půlnoci jsme byli na místě, ve městěčku Hinterstoder. Bylo -7 stupňů, brr. Po chvilce přemáhání se jsme vylezli z auta, rozbalili karimatky a ulehli do spacáků hned vedle auta na parkovišti. Noc to byla studená, ti co měli horší spacáky si mírně stěžovali :-), ale přečkali jsme to a přibližně v osm ráno jsme byli sbalení a vyrazili jsme na cestu. Náš cíl bylo přespání někde v okolí vrcholu Kl. Prielu. Bylo krásně, slunce svítilo, teplíčko a tak, se postupovalo jedna radost, čekalo nás asi 1600 m převýšení, tak jsme takovouto podporu potřebovali. Po nastoupání nad les jsme měli krásný výhled na celé Totes a v pozadí na celé Alpy. No prostě ideální.


Cesta nahoru na Kl. Priel

Po nějaké době se před námi konečně objevil vrchol Kl. Prielu, ještě dost vysoko, ale už jsme ho alespoň viděli.

Panorama s výhledem na Kl. Priel (úplně vpravo), Gr. Priel a Spitzmauer

Pak už nás čekal jen poslední úsek a byli jsme na vrcholu Kl. Prielu, pěkně v podvečer, slunce skoro zapadalo, paráda.


Na vrcholu Kl. Prielu

Po vyfocení se, zapsání do vrcholové knížky jsme začali hledat bivak. Jednou z možností bylo kousek pod vrcholem směrem zpět, ale bylo to dost otevřené místo, sedýlko. Rozhodli jsme se hledat dál. Nalezli jsme parádní flek, u skály, v závětří, směrem našeho pochodu, kde se bez problémů vešly dva stany.


Stanování

Druhý den jsme měli naplánovaný přechod hřebínku až do dalšího sedla, kde zase zabivakujeme, dnes už víme, že je to až za vrcholem Kreuz, tedy pěkná dálka. naštěstí bylo druhý den hnusně a my jsme na hřeben nešli, už víme že s batohama by se to nedalo, že by jsme nebyli tak rychlí a nedošli by jsme tam. Zůstali jsme tedy ve stanech a ti, co měli lepší karimatky a spacáky, i relaxovali :)


Úprava stanovacího místa

Večer jsme hráli nějaké hry a vařili a těšili se na zítřek, protože to podle předpovědi mělo být pěkné počasí. A taky že jo, ráno bylo uplně úchvatně, hory byli zase všude kolem nás. Slunce začínalo svítit a my jsme se připravovali, že vyrazíme na hřeben.


Ranní slunce na hřebenovku

Šli jsme na lehko, bez jídla, bez pití, bez batohů a všeho, jen jít dvě hodinky tam a pak zase zpět a odpoledne dolů, protože další den mělo být již zase hnusně. Rozdělili jsme se do dvojic a vyrazili. Parádní hřebínek, krásně otevřený, parádní vyhledy a někdy i balanc :-)


Na hřebeni

Jistili jsme metodou horských vůdců obhazováním lana přes kameny a jen štand-štand. Šlo to docela rychle. Jen asi dvakrát jsme použili naše skoby.


Na hřebeni

Když nadešel čas, museli jsme to otočit a jít zase zpět ke stanům. Tato část hřebínku, od Kl. Prielu na Schwarzkogel nám jedním směrem trvala 3 hodiny. U stanů jsme se najedli, napili, a začali balit věci, někdo i boulderoval na super skále, která nás z jedné strany dva dny chránila.


Protahování těla u bivaku

A pak už nezbývalo než sestup dolů, zpět do Hinterstoderu. Po páté hodině odpolední jsme byli u auta, převlékli se a vyrazili domů, za hranicema jsme se stavili ještě na večeři a o půlnoci jsme byli opět v Praze.
A kdy jsem tam byli? Vyjížděli jsme ve čtvrtek večer (jak již bylo psáno) 25. 11. 2004 a vraceli jsme se v noci z 28. na 29. 11. 2004. Původně bylo plánováno až do pondělí 29. 11. 2004, ale vzhledem k jednomu špatnému dni jsme nemohli přejít to co bylo naplánováno, předpověď na pondělí také nebyla růžová, tak jsme se vrátili dřív a někteří ušetřili dovolenou :-)
Byl to super výlet, a parádní hřeben. Musíme to nějak ještě vymyslet a nalehko vyrazit a přejít to celé. No to příště, teď už máme v hlavě zase jiné plány.