Lezecká oblast Marjan je prý údajným darem od Boha  lezcům ze Splitu, neboť jen málokdo se může pochlubit tak pěknou lezeckou oblastí přímo uprostřed města.

Vrch Marjan, stejně jako samotná lezecká oblast, má velmi bohatou historii. Na kopci Bambana glavica byly nalezeny čatné prehistorické nálezy a na mysu poloostrova jsou vidět základy starověkého chrámu Diany, římské bohyně lovu.

Ve skále jsou již z dálky vidět starobylé stavby, kde trávili svůj život poustevníci. Jedna taková stavba se nachází přímo u kostela svatého Jerolíma ve skalní průrvě a v bezprostřední blízkosti poustevny se v podobné svislé průrvě nachází věž, která sloužila k obraně sedláků z blízkých polí v případě útoku Turků.

Jméno kopce Marjan je římského původu. Pokud předpokládáme, že závěť splitského převora Petara byla sepsána v první polovině 8. století, pak byl název kopce Marjan poprvé zaznamenán jako Marulianus.



Pohled na stěny Marjanu z přístupové silnice (hi res)
foto by © JirkaS

Historie lezení

Jako jedni z prvních začali seriózně přelézat stěny Marjanu místní lezci Gerželj a Stanko Gilić okolo roku 1950.
V období 1953-55 pod organizovaným vedením Vlády Jelaska skupina nadšenců pravidelně navštěvuje Šantovy jeskyně. Každý z těchto výletů podle Jelasky sloužil jako trénink. který byl následně aplikován na výstupy na Mosor, Kozjak a v Paklenici. Kromě Jelasky to byli také Boris Brkljačić, Ivo Boko, Boris Kambić, Boris Kulić, Davor Filipović, Uroš Nigojević, Ivo Poljičanin Lola, Veljko Rušinović, Ivo Pinterić a Berigoje Ujević. První prvovýstupy se uskutečnily nad kostelíkem sv. Jeře. Tehdy Vláďa Jelaska zatloukl první skobu v první lezecké cestě!
Odchodem studovat mimo Split se tým prvolezců z Marjanu rozpustil, ale činnost neustávala. Svědčí o tom první článek ve „Slobodna Dalmacija“ (č. 4365), nazvaný „Marjanské veverky“, jehož autorem byla Iva Boka z roku 1956.


Kostelík přímo pod stěnami (hi res)
foto by © JirkaS

V období 1963-1969. Joško Gabelić, Nenad Čulić, Mario Bone a Dražen Adam trénují na skalách Marjanu na náročnější alpské výstupy.

V 70. letech aktivita opět utichla, občas do Marjanu přijeli Josip Ganza, Ljubo Mateljan, Nenad Žilić. V těchto letech byl jediným stálým návštěvníkem skal Marjan Joško Gabelić. Je také jediným „mosorským“ alpinistou, který nepřetržitě leze na Marjanu od roku 1963.

V období 1979-85. Stipe Božić aktivně trénuje na Marjanu, využívá možnosti kombinace  běžeckého a lezeckého tréninku. Podle něj byl výcvik na Marjanu důležitým článkem v celém řetězci různých příprav na expedice „Everest 79“ a „Lhotse 81“. Aktivita ožila myšlenkou samostatné expedice Mosorak "Manaslu 83", tři lana byla tehdy upevněna na vrcholu skály a probíhal zde neustálý a intenzivnější horolezecký trénink. Na Marjanu se konají testy zdatnosti, denně se běhá po silnici pod skálou směrem na Sv. Jeri, podél promenády Alberta Maranguniće.

1984 - I.Borovičkić - Z.Kunosić lezou první cestu Olivy. Ivica Matković a Ivica Piljić začínají systematicky přelézat směry na Marjanské stěně. Začínají objevovat první nýty - každým dnem stoupá počet výstupů a poprvé je překročena magická hranice nad VI+ (fra. 6a).

Rok 1985 byl do té doby nejaktivnějším lezeckým rokem ve skalách Šanta. K jištění všech přelezů se začínají používat nýty, což výrazně ovlivňuje celkový rozvoj volného lezení. Toho roku byla skála Marjan poprvé představena široké veřejnosti na srazu volných lezců konaném na Kleku.

V roce 1986 se Marjan zapsal do historie jako lezecká oblast, ve které se pořádala jedna z prvních lezeckých soutěží na světě, tehdy teprve 4. v řadě! Reportáž ze soutěže si prohlédněte zdroj historie lezení v Marjanu na stránkách Marulianus.hr - zde.



Rozložení sektorů (hi res)
foto by © JirkaS

Po této podívané zažívá Marjan lezeckou revoluci! V té době byl nejtěžší výstup na Marjaně Ivin Tavan s hodnocením 7a+ (dnes 6c+) a slovinský lyžař Srečo Rehberger a Metod Škarja toho roku vylezli čtyři nové cesty, z nichž nejtěžší byla Hong Kong Direkt (7b+ ).

Tadej
V roce 1987 se na Šantových skalách konala další úspěšná soutěž. Tadej Slabe přelézá tehdy nejtěžší směr na Marjan, který Piljić a Matković vytyčili pro finále soutěže. Směr se jmenuje Marulianus a hodnotí ho 7c/c+!
Cesta je dodnes známa jako klasika všech klasik!

V únoru 1990 se Ivica Matković a Hrvoje Kamenjarin rozhodli udělat těžší cestu než Marulianus. Tak vznikla cesta Poslední růže Chorvatska.


Sektor E. V horní hladké desce vedou místní prásky - středem cesta Millenium, 8a  (hi res)
foto by © JirkaS


V roce 1991 v červnu Matan provedl prvovýstup ve směru Poslední růže Chorvatska a ohodnotil ho obtížností 8a (dnes 7c). Na počest svatby Ivice Piljić byl uspořádán nový špičkový projekt - Vjenčani. O rok později ji vylezl Slovinec Igor Kalan, ohodnotil cestu stupněm 7c+ (dnes 7c/c+) a přejmenoval ji na Mare Nostrum!

1992 - 19. března byl založen první klub sportovního lezení v Chorvatsku - SPK Marulianus. Pod vedením Ivicy Piljiće je vše mnohem organizovanější a naši členové se starají o svou místní lezeckou oblast.

V roce 1995 byla odjištěna a přelezena nejtěžší cesta v lezecké oblasti - Sveti Duje. Matan cestu ohodnotil jako 8b (dnes 8a) a první opakování předvedl Ivica Franceschi Frenki!

V roce 2000, pod organizací SPK Marulianus, byla celá oblast nově přejištěna. 2008-2011. Díky apelu na městské služby se SPK Marulianus podařilo získat finanční prostředky od města a nakoupit pro Marjan ten nejlepším možný materiál.


Charakteristika

Vyhlídka na vrcholu Telegrin je s 178 mnm nejvyšším bodem Marjanu. Samotné Šantovy útesy dosahují ve své nejvyšší části cca 40 m, nejdelší směry dosahují až 30 m. S 15 expreskami a 60 m lanem tedy vylezete všechny cesty kromě Najlipše, Anushky a Jamese Bonda, na které není špatné mít 70 m lano.



Skála je orientována na jih a je velmi členitá, se spoustou polic, šupin, trhlin, děr a několika jeskyní. Je rozmanitá i co do sklonu, takže jsou zde jak vertikální, tak převislé sektory, s klasickými marjanskými polostropy (Ivin strop, Venušin strop, Balada pro Adélu). Ale celkově se dá se říci, že převládá vertikální sklon.


Vezděná věž sloužila obranným účelům (hi res)
foto by © JirkaS


Sezóna

Marjan je ideální zimní lezecká oblast - zimy na Šantových skalách jsou mírné s malým množstvím srážek, dostatkem slunce a většinou příjemnými teplotami. Vyhnout se mu je třeba pouze ve dnech se silným jižním větrem a během samotného deště, protože před obojím se nelze poctivě schovat. Takové dny jsou však vzácné a lezecká oblast je před bouřkami zcela chráněna a po dešti skála téměř okamžitě (až na výjimky) vysychá. Není špatné zdůraznit, že jaro a podzim jsou také velmi dobré pro lezení a léto je extrémně horké a rozhodně ho nemůžeme považovat za ideální část roku. Vzácní horolezci se pak k skalám vydávají až večer (od 18 hodin je skalní stěna ve stínu).


Vertikální stěny jsou vystavené slunci a pro lezení ideálně členité (hi res)
foto by © JirkaS

Průvodce, mapy navigace:
Naposled vydaný (2024) průvodce od známého chorvatského lezce Borise Čujiče detailně popisuje i oblast Marjanu.




Jak se tam dostat?

Když jste ve Splitu, Marjan snadno najdete: Je to zalesněný poloostrov v samém centru města. Šantovy skály se nacházejí na jeho nejzápadnější části, nad pláží Kašjuni.

Parkoviště se nachází u hlavní silnice, odkud je to ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné deset minut chůze. Jezdí tam i městská doprava - autobus číslo 12, jehož výchozí zastávka je před Sv. Franou na Rivě.

Pro občerstvení a drink není na škodu zaskočit do taverny "Fife". Domácká atmosféra s dobrým jídlem je zaručena.


Pod stěnami vede nepoužívaná asfaltová silnice (hi res)
foto by © JirkaS

Dělání nových cest

Vrch Marjan je chráněnou přírodní rezervací a je oficiálně v péči veřejné instituce pro správu lesoparku Marjan. Les byl prohlášen za park v roce 1964 a jako takový podléhá zákonu o ochraně přírody Chorvatské republiky.

Všichni návštěvníci Marjanu, včetně lezců, jsou povinni zacházet s florou, faunou, ale i historickými objekty a lokalitami s maximální péčí!

Táboření pod skálou je zakázáno, stejně jako parkování a jízda po silnici k samém úpatí skály - promenádě Alberta Maranguniće! Silnice je tak jako tak za závorou.

Pro Marjan platí zákon o zákazu venkovních ohňů celý rok!

Vytyčení nových směrů je téměř nemožné, protože potenciál skály je zcela využit. V případě takových záměrů byste měli kontaktovat místní horolezce na adrese info@marulianus.hr. Část skály nad kostelem sv. Jiří je pro lezení zakázána!

Pěkné cesty

V současné době zde nalezneme 77 směrů a potenciál pro další cesty je velmi skromný. Obtížnosti cest se pohybují od 4b do 8a. Klasa asi víceméně sedí, či je mírně měkčí.

V rozsahu 5c-7a nabízejí Šantovy skály jedny z největších a nejkrásnějších místních klasik. Abych jmenoval alespoň některé:

Ogledalo (5c), Jakopija (6b), Sara (6a), Trpimir (6b), Forza Fiume (6b+), Ivin tavan (6c+), Banana Split (7a), Carsko Vino (7a), Gracija (6c), Marinero (6b+), Up land (6c).

Mezi obtížnějšími cestami jsou zvláště pěkné legendární Marulianus (7c/c+) a Marjan's Action direct - Mare nostrum (7c/c+)! Pokud chcete ochutnat tu pravou starou školu, lze doporučit Marjanovu trilogii cest v plotnách - Hong Kong Direkt (7b+), Fusion (7c) a  Zadnja ruza hrvatska (7c)!


Zdroje:

Průvodce Marjan na Lezci

Penjalište Marjan

SPK Marulianus