Jozef "Dodo" Kopold vysoloval novou cestu v severovýchodní stěně Rumanova štítu (2428m, 800 m) ve Vysokých Tatrách.  Den předtím se „rozehřál“ na 500 metrové mixové cestě Malý Ganek (2425m). Zde šlo pravděpodobně také o prvovýstup. Abychom se dozvěděli něco víc, poslali jsme Dodovi pár otázek - viz níže.

Severovýchodní stěnu Rumanova štítu lezl Dodo Kopold už několikrát. Jeho hlavním cílem bylo ale prostoupit tuto stěnu sám, za den a novou cestou. První pokus kvůli množství chyb a špatnému počasí skončil nezdarem. Dodo se do stěny vrátil opět v listopadu.  Jeho nový směr vedl mezi cestou Bakoš/Petrík a cestou Cez Rumanoveho Mnícha. První délky už dobře znal z předešlého pokusu, a tak byl jeho postup snadný.  Po 400 lezeckých metrech se ale změnilo počasí, dostavila se únava, začalo mrholit a stěnu zahalila mlha. I přes všechny tyto nepřízně dolezl na vrchol Rumanova štítu.


Rumanov štít a Ganek od severovýchodu
foto by Dodo Kopold

Cestu na Rumanov štít by som charakterizoval ako veľmi peknú priamu líniu s niekoľkými ťažšími úsekmi v skale. Ale nie je to nič, čo by bolo neleziteľné, píše Dodo na svých stránkách.


...i lezečky přišly na řadu
foto by Dodo Kopold


topo M. Ganek
foto by Dodo Kopold


topo Rumanov štít
foto by Dodo Kopold

Severní stěna Rumanova štítu zaujala Doda natolik, že se do ní vrátil na konci listopadu. Tentokrát si vybral Dlhý kút, který dodnes nemá opakování. Spolu s M. Krajanským nastoupili do stěny. Všechno šlo podle plánu až na počasí, které do hor přineslo silné sněžení a vítr.  Tým přenocoval na polici, ale ráno už bylo jasné, že v takovém počasí nejde pokračovat.

---

Vypadá to, že  letos jsou ve Vysokých Tatrách příznivé podmínky pro zimní lezení. Je to tak ?

Příznivé podmínky? Myslím, že som ešte v takých ani neliezol. Ale nesťažujem si. Beriem to jednoducho tak ako to je a podľa toho si vyberám ciele. Je pravda, že za posledné roky som si najlepšie zaliezol práve v novembri. Kalendárna zima to síce nie je, ale podmienky zvyknú byť veľmi dobré. Samozrejme nie všade a nie vždy.

V listopadu jsi vysoloval za jeden den cestu na M. Ganek  a další den ve stejném stylu Rumanov štít. U obou směrů se jedná o prvovýstup.  Mohl bys obě cesty trochu přiblížit?
Pri prvom pokuse o výstup na Rumanov štít som si fakt myslel, že nič ťažšie som v Tatrách ešte neliezol. Nič mi tam poriadne nedržalo. Dosť som liezol na hraniciach mojich možností a tiež som sa bál. Ale keď som sa vrátil domov a rozobrali sme to s kamošmi, obtiažnosť trocha klesla. Druhým pokusom som už vedel do čoho idem a nakoniec sa z toho stala pekná lezitelná línia.
Výstup na Malý Ganek to bolo také „zahriatie“. Sice sa trocha bojíš, ale v podstate to máš pod kontrolou.
Myslím, že nie je podstatné o cestách moc dopredu premýšlať, ale naliezť do nich akoby na OS (on sight). Samozrejme, trocha rezervy to chce :-)

Jsou tyto sola součástí tvého tréninku na expedice?
Je to skôr relax. Keď si večer po peknom lezení sadneš na policu kdesi vysoko v stene, ubalíš si cigaretku, vypneš svetlo čelovky a počúvaš ticho hôr. Sólové lezenie je pre mňa trocha intenzívnejší zážitok z výstupu v horách. Viac sa koncentrujem na každý krok lebo viem, že ho musím dať na sto percent. Ak ho nedám, vtedy už riskujem.
Čím odľahlejšia, exponovanejšia a väčšia je stena v ktorej lezieš, o to intenzívnejšie to prežívaš. V podstate si musíš povedať len jedno – že na všetko si tu sám. Ak sa ti niečo stane, nik ti nepomôže, nezachráni. A o tom to je.
Pojem „tréning“ som pochopil až teraz, keď som bol na návšteve u Mrázu. Škoda že som takto netrénoval hneď od začiatku. Mal by som asi ešte na viac.

Ve Vysokých Tatrách jsi doma, a tak bys mohl doporučit několik cest, jak pro nováčky, tak pro pokročilejší alpinisty. .
Doma som v Bratislave. Do Tatier rád chodím, keď mám voľno. Uložím večer deti do postele a cestujem väčšinou nočákom. Ráno som v Tatrách, okolo deviatej pod stenou, leziem do noci a na ďalší deň som opäť doma s rodinou.
Považujem sa za takého neverného lezca, lebo dosť často za zamilujem do inej (steny), chvíľu poflirtujem a potom idem ďalej. Teraz je to slečna Rumaňák. Má moc peknú postavu :-)
Možností je tu naozaj veľa a každý si nájde tú svoju (stenu, cestu, postavu, miesto). Nerád by som niekomu radil čo má liezť, lebo tá najväčšia zábava je zakopaná práve tam – vo výbere cieľa.

Je ve Vysokých Tatrách ještě hodně možností pro zimní prvovýstupy?
Asi áno. Ale nie je to až také dôležité liezť stále nové cesty. Preliezť si klasiku či staré hákovačky voľne má niekedy väčší zmysel. A navyše, má to obrovské čaro liezť takú cestu z napr. 50tych rokov. Toľko histórie v tak krásnych líniách. Škoda by ich bolo nechať zapadnúť prachom.

Na svých stránkách zmiňuješ, že tvým dalším velkým cílem je jednodenní volný přelez Velké zdi na Rumanak. Jaká má tato cesta historii?
Nie je to pre mňa až taký veľký cieľ. Skôr je to pre mňa zaujímavé tým, že tú cestu vyliezol Beneš/Šustr v ´82 a je o nej len veľmi málo informácií. To ma láka. Rád by som spoznal, aký mali cit pre skalu. A keď už tam budem, rád by som tú cestu preliezol nejakým pekným štýlom. A najlepšie s parťákom. Toto je už dosť veľké sústo pre jedného – teda aspoň pre mňa.

Jedná se čistě o zimní lezení nebo budeš mít v záloze i lezečky?
V tejto ceste je takmer všetko. Aj pekný kus skaly, ktorý by bol hriech hákovať. Možno to stojí za tú námahu prezuť sa do lezečiek.

Když jsme u těch lezeček. Lezeš v Tatrách i v létě?
Boli časy keď som liezol aj viac, ale teraz sa snažím liezť skôr na kvalitu. Ale nevychádza to. Z kvality je väčšinou len super zážitok a pekné lezenie s parťákom. Nazvime to degustácia tatranskej žuly.
Moja obľúbená stena na leto je Galéria Ganku. Mám tam vyhliadnutú super cestu, ale ešte na ňu nedozrel čas. Zatiaľ je nad moje sily.

To, že jezdíš do hor jinam, to víme, ale co za bigwally?
Pár krát som vo veľkej stene bol. Vlastne môj celý život sa točí okolo veľkých stien, čo je asi ten problém. Že sa len točí... Mohol by som aj niečo konečne vyliezť :-)

Držim palce při dalších projektech a díky za rozhovor.



Zdroje:

Osobní stránky Doda Kopolda